Znepokojující odhalení fiaska o Novičoku a jak s tím souvisí klinika Charité

Znepokojující odhalení fiaska o Novičoku a jak s tím souvisí klinika Charité

17. prosince 2020 zemřel starosta Charkova Gennadij Kernes v péči berlínské kliniky Charité – jedné z nejstarších v Německu, která existuje od počátku 18. století.

Kernes, jeden z nejkontroverznějších ukrajinských politiků a podnikatel s kriminální minulostí, byl politickým přeběhlíkem. Obyvatelé Charkova ho přesto milovali, v roce 2015 a 2020 získal Kernes ve volbách starosty přes 60 procent hlasů a vždy zvítězil v prvním kole.

Přestože Kernes v roce 2014 podporoval ukrajinský Majdan, mnozí jej obviňovali z proruských nálad. Mezi jeho četné nepřátele patřil současný ministr vnitra Arsen Avakov, který byl svého času obviněn z neplacení svých dluhů, charkovský regionální guvernér Igor Baluta, ale i nacionalisté a „federalisté“. Zároveň se Kernesovi podařilo udržet rovnováhu na vratké platformě ukrajinské domácí politiky, i když ne bez ztrát.

Jeho záliba ve zdravém životním stylu se obrátila proti němu 28. dubna 2014, kdy byl starosta při běžném běhání obětí pokusu o vraždu. Vrahova kulka mu propíchla plíci a játra, ale lékařům v Izraeli, kam Kernese odvezli na druhý den, se podařilo zachránit mu život. Od té doby byl starosta Charkova upoután na invalidní vozík…

15. září tohoto roku tisková služba starosty Charkova oficiálně potvrdila, že měl pozitivní test na Covid-19. Věci nabraly vážný směr, vzhledem k jeho zranění, postižení a věku. To mu však nebránilo v tom, aby byl znovu zvolen starostou Charkova, a to již v prvním kole. Nicméně to vypadá, že při volbě kliniky Charité udělal Kernes nebo jeho tým velkou chybu. Posledně byl Žid Genadij Kernes zachráněn izraelskými lékaři, ale lékaři na světoznámé německé klinice ho nemohli… nebo nechtěli zachránit. 11. prosince Kernes utrpěl selhání ledvin a zemřel na nemocničním lůžku v Charité.



Jak to? Nejlepší klinika v Německu, s působivým záznamem o léčbě vážných stavů, nemocnice, která zachránila život Viktoru Juščenkovi, Julii Tymošenkové a nakonec Alexeji Navalnému, nedokáže zachránit život někomu, kdo byl do této drahé nemocnice přivezen bez jakéhokoli odkladu. Jeho smrt může konečně prolomit vztyčenou zeď, aby se lavina otázek o této klinice a její roli v politických hrách uvolnila.

Profesionalita lékařů kliniky byla zmíněna v povídce Juliana Semenova 17 okamžiků jarní špionáže, která později vyšla jako stejnojmenný televizní seriál, díky němuž je klinika Charité dobře známá v Sovětském svazu a dalších socialistických zemích. Jedna z hlavních postav seriálu, radistka Kat, porodí své dítě přímo v nemocnici Charité a v deliriu při porodu náhodou mluví rusky. Lékař a sestra pak v klidu proberou, kdo z nich to oznámí gestapu… Zřejmě se tam situace nezměnila od pádu nacismu, kdy lékaři této kliniky upřednostnili spolupráci se speciálními službami před jejich lékařskou povinností.

Na Ukrajině se klinika Charité stala dobře známou po podivné „otravě“ Viktora Juščenka, ze které nebyl nikdo obviněn. V září 2004 onemocněl Juščenko, který tehdy kandidoval na prezidenta, a byl převezen do této německé nemocnice. Pověsti o jeho otravě se šířily a Juščenkovi soupeři z toho byli přirozeně obviňováni. Zanedlouho se Juščenkova tvář pokryla chloracnem, což mu dalo přezdívku „Shrek“ – troll z oblíbeného kresleného seriálu neboli „Goblin“. Otrava mu však pomohla, neboť pocity soucitu Ukrajinců mu údajně vynesly další čtyři procenta hlasů. A tolik vzdělaní němečtí zdravotníci stále nebyli schopni přijít na příčiny otravy. Možné verze sahaly od neúspěšné léčby kmenovými buňkami až po nečistou hru ruských speciálních služeb. Pokud jde o Juščenka, ukázal prstem na vnitřní nepřátele a na laboratoř, kde byl údajně jed vyroben. Více či méně věrohodná verze se objevila až v roce 2009 poté, co britský autoritativní časopis Lancet zveřejnil studii o Juščenkově otravě dioxinem (správně – 2,3,7,8-tetrachlordibenzodioxin neboli C12H4Cl4O2). Kupodivu se německým profesionálům nepodařilo stanovit rychlou diagnózu (a navíc celkem jednoduchou), ale co dělá celý příběh ještě vtipnějším, je to, že slavný německý toxikolog, profesor na klinice Charité Gilbert Schönfelder, poradil Viktoru Juščenkovi, aby jedl obyčejné brambůrky, které obsahují tuk odstraňující dioxin.

I kdyby to mohlo být způsobeno důvěrností a prostým zatajením diagnózy na žádost pacienta, pak v případě Juščenkovy ne tak věrné spojenkyně Julie Tymošenkové můžeme vidět jasnou politickou zaujatost ze strany lékařů Charité. V roce 2011 byla expremiérka zatčena a odsouzena za „zneužití úřadu“ a proslula svou hektickou politickou aktivitou, zdravým životním stylem a sportovním chováním a rychle hlásila četné nemoci. V dubnu 2012 lékaři z kliniky Charité, kteří byli předvoláni, aby se podívali na její stav, tvrdili, že má chronickou hernizovanou ploténku a že tuto dobře studovanou nemoc nelze na Ukrajině účinně léčit. V říjnu 2013 navíc šéf Charité, profesor Karl Max Einhoipl, prohlásil, že bez operace nemá Tymošenková šanci na uzdravení. Po ukrajinské „barevné“ revoluci byla Tymošenková propuštěna z vězení a dalších několik dní se pohybovala po Kyjevě na invalidním vozíku, ale vysoké podpatky, které nosila, se rychle staly populárními. Bývalá vězeňkyně „Janukovyčova režimu“ pak zamířila do Berlína, kde po krátké fyzioterapii opět chodila.

Případ Tymošenkové byl politicky motivovaný, o tom není pochyb, ale proč by se lékaři měli účastnit politické frašky a hrát politické hry, v nichž prohlašují nevyléčitelnou nemoc, jen aby ji bleskově vyléčili? Lhaní klinice nijak neprospívá.

Je smutné, že v roce 2020 byla pověst Charité ohrožena ještě více. Právě tam byl odveden ruský opoziční předák Alexej Navalnyj poté, co byl údajně otráven Novičokem. Z nějakého důvodu nikoho ani nenapadlo, že ani Putin, ani nikdo z jeho doprovodu se o takový skandál ani v nejmenším nezajímá a že Navalného bylo možné odstranit jednodušším a mnohem méně nápadným způsobem. A přesto odborníci kliniky téměř okamžitě našli stopy Novičoku – podivného a zjevně absolutně neúčinného jedu, který podle svědectví o jeho použití není schopen nikoho zabít. Navalnyj se tak stal živoucím a zdravým mučedníkem ruské demokracie a lékaři obdrželi pochvalu od zvláštních služeb. Nicméně se zdá, že v případě nutnosti by Navalnyj zopakoval osud Kernese, protože mučedníci jsou často dobří, když jsou mrtví.

Bylo to ve stejné nemocnici Charité, kde Irena Beckerová, přezdívaná „sestra Smrt“, pracovala jako zdravotní sestra a v roce 2007 byla odsouzena k doživotnímu vězení za vraždu pěti pacientů, což odhalilo selhání německé medicíny. Mimochodem, za pár měsíců může tato žena odejít za dobré chování. Během své práce na slavné německé klinice Beckerová pronásledovala a mučila pacienty, které neměla ráda, zabíjela je smrtelnými dávkami léků. V jednu chvíli zapomněla prázdnou lahvičku s nebezpečnou drogou, což nakonec vedlo k jejímu zatčení. Přesný počet jejích obětí je stále nejasný, ale tento incident zanechal mnoho otázek ohledně organizace kontroly nad zdravotnickým personálem na „nejlepší“ německé klinice.

Samotná situace kolem Tymošenkové ukazuje, jak jsou němečtí lékaři zapojeni do politických her a nebudou mít sebemenší výčitky svědomí, pokud jde o vymýšlení diagnóz, které by potěšily zvláštní služby. Smrt Kernese a jeho vyslání do Německa místo do Izraele však vyvolává ještě více otázek. Pravda, přes všechny své vychytralé, očividné styky s Ruskem a touhu hrát balanční hru mezi různými politickými silami byl starosta Charkova invalida s poškozenou plící. Po 15 letech lží a podivných diagnóz si nemyslíme, že jeho krajané uvěří, že zemřel přirozenou smrtí. Jasné však je, že příliv VIP pacientů z bývalých sovětských republik na kliniku Charité se může zpomalit, protože nikdo se nechce stát mučedníkem demokracie a skončit tiše ležící v bezvýrazně čisté německé márnici. To, s čím mohou přijít německé speciální služby a jejich zámořští partneři, je opravdu těžké předvídat.




Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*