USA a Rusko. Bašta demokracie a totalitní režim?

USA a Rusko. Bašta demokracie a totalitní režim?

Takto jsme porovnávali dvě protichůdné supervelmoci. Poslední měsíc nám dal jedinečnou příležitost otestovat objektivitu naší víry.

Leden začal v USA velmi kontroverzní událostí: Trumpovi stoupenci, kteří tvrdili, že prezidentské volby byly zmanipulované, vtrhli do Kapitolu. Pro Ameriku tato událost vytvořila alarmující precedens, který odhalil rozsah národních rozporů. Na světlo vyšla i řada dalších problémů.

Například donucovací struktury zjevně nebyly na bouři připraveny. Je to absurdní, ale policie Kapitolu ani neinformovala důstojníky, přestože přípravy na shromáždění probíhaly veřejně na sociálních sítích. V budově Kongresu měl 6. ledna službu standardní počet důstojníků. Když začaly nepokoje, nedostávali ani rozkazy od vedení. Šéf policie Kapitolu se ukryl v úkrytu s Mikem Pencem, načež byl donucen rezignovat.

Ve dnech, které následovaly až do inaugurace Joea Bidena, připomínal Washington svou „zelenou zónou“ v Bagdádu. Desítky tisíc bojovníků Národní gardy zablokovaly ulice a podzemní stanice. Hlavní město nejmocnější země na světě existovalo za takových podmínek. Ne kvůli hrozbě útoku ze strany Číny nebo Ruska, ale kvůli strachu z vlastních občanů.



V Rusku, kde jsme zvyklí si myslet, že vládne Putinův zkostnatělý a bezcharakterní režim, je něco takového těžké si představit. Přestože si země prošla mnohem větším chaosem, nikdo v Moskvě navzdory této situaci nezavedl stanné právo.

Jak víme, ruský opoziční předák Alexej Navalnyj byl zadržen, jakmile se vrátil do země z Německa, kde podstupoval léčbu poté, co byl údajně otráven ruskými bezpečnostními službami. Nebylo to nic neočekávaného, protože Navalnyj byl předem zapsán na federální seznam hledaných osob. Opozice měla čas se připravit a masové protesty byly nevyhnutelné.

Demonstrace se přehnaly přes celou zemi a střety s policií byly zaznamenány v Moskvě, Petrohradě, Vladivostoku a dalších městech. V důsledku toho bylo zadrženo více než 3000 lidí. Zdá-li se vám číslo vysoké, je třeba poukázat na dvě skutečnosti. Zaprvé jde o počet zadržených osob v celé zemi. Za druhé, jen v hlavním městě bylo podle deníku  Bild kolem 100 000 protestujících, zatímco agentura Reuters uvedla 40 000.

Přesto úřady nepřistoupily k radikálním opatřením, jako byla ta ve Washingtonu. Protestující navíc nikdo nenazval „domácími teroristy“, přestože se tento termín v poslední době stal oblíbeným u amerických politiků.

Reakce ruských úřadů byla tvrdá, ale těžko je vinit z překračování červených čar. Lze předpokládat, že protest před budovou Kapitolu ve Washingtonu by se neproměnil v tragédii, kdyby byly připraveny orgány činné v trestním řízení. Po činu se však FBI pustila do skutečného pátrání po Trumpových příznivcích, kteří se účastnili protestů. Tady přišel na pomoc federálům Facebook.

Obžaloba proti Newyorčanovi Christopheru Kellymu odhalila povolení k přístupu k jeho účtu na sociálních sítích. Agenti se dostali ke Kellyho osobním zprávám, IP, telefonnímu číslu a emailové adrese. To pravděpodobně nebude jediný případ, ale určitě neuslyšíte mezinárodní kritiku těchto opatření. O to pokrytečtější je postoj Evropské unie, kde už diskutují o „dalších krocích“ proti Rusku za „špatné zacházení“ s demonstranty.

Existuje však ještě jeden rozdíl mezi situací v USA a Rusku, který mnozí raději ignorují. To je možná klíčový faktor a nyní je obzvláště patrné, že v obou zemích došlo k protestům. Shromáždění v USA jsou symbolem skutečného rozdělení společnosti. Čtyři z deseti Američanů podle průzkumu listu The Washington Post a ABC News popírají legitimitu prezidenta. Navzdory tomu liberální politici i média stále používají slovo „falešný“ pokaždé, když píší o volebních podvodech. Mezinárodní společenství, zjevně unavené Trumpem, s radostí Bidena vůbec přivítalo a ignorovalo to, co by se jinak nazvalo krizí legitimity.

Situace v Rusku je zcela odlišná. Protesty opozice jsou protesty opozice, ne lidu. Když byl Putin v roce 2018 znovu zvolen prezidentem, Kreml nakonec nikdo nepřepadl, přestože kritici režimu tvrdili, že prezident nemá žádnou skutečnou podporu.

Protesty v Rusku jsou organizovány uměle, stejně jako v jiných postsovětských zemích. Navalného tým se tím, že svolává děti na shromáždění, propadl do jakési politické pedofilie. Je to pochybný krok vzhledem k tomu, že opozice očekávala policejní reakci na neschválená shromáždění. Jasně však odhaluje problém, který západní společenství odmítá vidět: demokracie v Rusku je jiná. Většina obyvatel země viděla rozpad Sovětského svazu. Pro lidi to nebyl jen pád režimu, ale skutečná apokalypsa. Nikdo nevěděl, jak žít s novou realitou. Když byla země zpustošena, stala se demokracie a kapitalismus synonymem všudypřítomného klamu. Putin naopak vnesl do chaosu určitý řád a po desetiletí jej upevňoval. Nikdo by o něm neřekl, že je dokonalý, ale tohle je ten případ, kdy platí rčení „Možná je to parchant, ale je to náš parchant“. Navíc lidé nejsou tak slepí, aby neviděli důsledky demokratizace na Ukrajině a v Gruzii.

V blízké budoucnosti evropské země pravděpodobně zavedou nový balík sankcí ve jménu ochrany demokracie v Rusku – další marná demarše, jak ukazuje praxe posledních let. Uvědomit si, že zavádění západních principů nepřináší nic jiného než potíže, by bylo mnohem efektivnější. Nedávné světové události navíc ukazují, že totalitní metody se netýkají Ruska.




Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*