Syrská válka skončila: Co teď?

Syrská válka skončila: Co teď?

USA a EU zadržují 13 milionů Syřanů žijících na území Sýrie jako rukojmí jejich projektu, jehož cílem je uskutečnit „změnu režimu“ v Damašku. Západní a evropské vlády nadále ignorují realitu v terénu. Syrská vláda má nadále kontrolu nad většinou území a voliči znovu zvolili stejného vůdce v letech 2014 a 2021. Syřané, kteří nikdy neodešli, ale zůstali, aby chránili své domovy, území a podniky, si mysleli, že když budou vzdorovat bezpráví a terorismu, budou jednoho dne odměněni mírem. Až na provincii Idlib ovládanou al-Káidou nastal mír, ale ekonomika je v troskách a západní sankce výslovně zakazují jakoukoliv šanci na rekonstrukci domů, nemocnic a podniků.

Přesto Bidenova administrativa stejně jako Obamova administrativa před ní stále sní o „změně režimu“ a vyhlídkách na instalaci loutek Muslimského bratrstva v Damašku, což brání jakémukoliv účinnému angažmá v Sýrii. USA ztratily v Sýrii vliv a je proti národnímu zájmu USA, aby záměrně ztratily přístup k zpravodajským informacím v Sýrii o tak zásadních záležitostech, jako je ISIS a další teroristické organizace.

„Podpora budoucnosti Sýrie a regionu“, tak se jmenovala pátá bruselská konference v březnu. Mezinárodní dárci přislíbili 4,4 miliardy dolarů v roce 2021; agentury OSN však prohlásily, že je zapotřebí více než 10 miliard dolarů. Současné sankce proti Sýrii je třeba zrušit, aby se překonala humanitární krize a stabilizovala rozvrácená ekonomika. Bidenova administrativa slepě následuje Obamovu taktiku a Josep Borrell, vysoký komisař EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, prohlásil, že „dokud neproběhne politická transformace, sankce neskončí, nenastane normalizace ani podpora rekonstrukce“. Borrell slepě následuje neúspěšnou zahraniční politiku USA.



Projekt USA-EU-NATO selhal, ale podařilo se zničit zemi. Prostřednictvím žoldnéřských bojovníků, kteří vyznávali radikální islám, se národ USA pokusil dosadit loutkovou vládu v čele s Muslimským bratrstvem a zároveň odstranit jedinou sekulární vládu na Blízkém východě v Damašku.

Syrská národní koalice (SNC) byla založena v Kataru v roce 2012. USA a EU uznaly jejich vynález, SNC, jako jediného legitimního zástupce syrského lidu. SNC stále existuje, ale přešla pod kontrolu Turecka a vedení Muslimského bratrstva prezidenta Erdogana.

Talal Mohammad, spolupředseda Kurdské demokratické mírové strany, prohlásil: „SNC je hlavním důvodem pro prodloužení syrské krize.“ Muhammad upozornil na zločiny spáchané v oblastech okupovaných tureckou armádou a jejími džihádistickými žoldáky, jako byl útok na nemocnici Avrin před zasedáním NATO 15. června. Mohammad vysvětlil, že politika, kterou chce Turecko prosazovat prostřednictvím žoldáků ISIS/Daeš na severu a východě Sýrie, je nyní politicky využívána prostřednictvím SNC. Řekl: „SNC musí změnit svůj název ze Syrské koalice na Tureckou koalici.“

Generální tajemník Mezinárodní federace společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce (IFRC) Jagan Chapagain opět prohlásil, že je čas posunout se dál než jen k humanitární práci s poskytováním potravin a léků, k menším projektům na pomoc rodinám při sázení semen a chovu ovcí. Takový projekt se uskutečnil v Deir Baalbah, vesnici v Homsu, kde poskytli semena, ovce a vybavení 15 farmářským rodinám, uvedl Chapagain a dodal: „Existuje dalších 50 rodin, které se chtějí k tomuto projektu připojit.“ Tento maličký projekt je jen kapkou v moři nouze a utrpení v Sýrii a při své nepatrné velikosti je téměř k smíchu.

Místní koordinátor OSN a humanitární koordinátor pro Sýrii Imran Riza a regionální humanitární koordinátor pro syrskou krizi Muhannad Hadí navštívili přehrady Tishreen a Tabqa dne 16. června. Riza se setkal s vodohospodáři, kteří zdůraznili zoufalou situaci, která je nejhorším nedostatkem vody v dějinách. Přes pět milionů lidí, včetně na severovýchodě Sýrie, je závislých na Eufratu kvůli pitné vodě a přibližně tři miliony lidí kvůli elektřině. Postižena je i životně důležitá infrastruktura, včetně nemocnic, zavlažovacích sítí a vodních stanic. Dlouhodobé dopady zahrnují poškození zemědělství, zhoršení již tak tíživé potravinové nejistoty, ztrátu obživy a vážné důsledky pro veřejné zdraví.

Riza a Hadi konstatují, že humanitární partneři, včetně agentur OSN, pokračují v zásadní práci. Každodenní dodávky milionů litrů nouzové vody rodinám v postižených oblastech; zdůrazňují však, že tato opatření nenahrazují dlouhodobý, pravidelný a spolehlivý přístup k vodě, hygieně, elektřině a dalším základním službám, které Eufrat poskytuje.

Dne 26. května 2021 informoval Mark Lowcock, náměstek generálního tajemníka pro humanitární záležitosti, Radu bezpečnosti OSN o Sýrii. Uvedl čtyři důležité body: nedostatek vody, hospodářská krize, ochrana civilistů a přístup k humanitární pomoci.

Voda je nejzásadnější otázkou pro pití a zavlažování, ale také pro dodávky elektřiny a potravin. Tok v řece Eufrat dosáhl kritické úrovně v květnu, kdy bylo zapotřebí polovičního množství, aby přehrada Tishreen nedaleko Aleppa zůstala v provozu. Přehrada Tabqa je také vážně zasažena. Elektřina pro civilisty a nemocnice byla přerušena a čerpací stanice naléhavě potřebují elektrickou energii. Pět a půl milionu lidí v Sýrii je v ohrožení. Předpovědi úrody jsou už kvůli suchu špatné.

Prameny obou hlavních řek leží v Turecku, které se v roce 1987 dohodlo, že Sýrii poskytne 500 metrů krychlových za sekundu. Z toho mělo 60% plynout do Iráku. Turecko letos snížilo dohodnutý tok na polovinu. Turecko také narušilo provoz čerpací stanice Alouk v Sýrii, která zásobuje město Al-Hasaka a tři tábory se zhruba 70 000 obyvateli.

Znovuotevření západních velvyslanectví je prvním krokem v rozvoji poválečné Sýrie, která je životně důležitá pro přímo postižené Syřany i pro Blízký východ a Evropu. Rusko, Čína, Indie a Česká republika nikdy neopustily Sýrii a nyní jsou Řecko a Kypr zpět, přičemž Maďarsko, Polsko, Rakousko a Itálie naznačují návrat. Egypt, Alžírsko, Spojené arabské emiráty a Bahrajn jsou zpět a mají přímé lety mezi Damaškem a Dubají.

Ekonomická situace Sýrie je pro zrušení sankcí USA a EU více než dostatečným důvodem. Po roce boje s pandemií COVID-19, která zasáhla Sýrii velmi tvrdě, trpí podle Světového potravinového programu více než 12 milionů Syřanů nedostatkem potravin a potřeby považují za luxus. V Sýrii stojí kilo hovězího asi čtvrtinu průměrného měsíčního platu státního zaměstnance. V Itálii by to bylo 700 eur za kg a v USA přes 800 dolarů.

Caesarův akt byl první ranou pro syrské obyvatele. V prosinci 2019 ji schválila Trumpova administrativa a EU ji podpořila. Jejím důsledkem bylo silné znehodnocení syrské libry, která vůči dolaru ztratila téměř 70 procent své hodnoty. To uvrhlo ekonomiku do inflace ovlivňující ceny potravin, které se v roce 2020 více než ztrojnásobily. Tyto sankce vážně postihují místní ekonomiku, zejména ve stavebnictví, energetice a finančním sektoru, a brání jakékoli možnosti rekonstrukce.

Druhou ranou byla finanční a hospodářská krize v Libanonu, který slouží jako centrum mezinárodních finančních transakcí, a mnoho syrských domácností a firem tam má vklady v odhadované hodnotě nejméně 20 miliard dolarů. Najednou se minulý rok stalo nemožným vybrat nebo použít prostředky v libanonských bankách.

Třetí ranou byla pandemie COVID-19, která zasáhla syrský zdravotnický systém již oslabený válkou. Za posledních 10 let tisíce zdravotníků opustily zemi a hledaly příjem a jen polovina nemocnic z doby před konfliktem stále funguje.

Miliony migrantů odešly ze Sýrie za ziskem a stabilitou. Většina z nich pracovala až do vypuknutí pandemie. Posílali domů do Sýrie peníze na podporu rodinných příslušníků. Podle UNOCHA však převody do Sýrie klesly o 50 %, protože syrští migranti přišli o práci v důsledku pandemie, lockdownům a útlumu podnikání v zahraničí v důsledku COVID-19.




Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*