Současná irácká krize je přímým důsledkem americké „humanitární pomoci“ a vojenské intervence

Současná irácká krize je přímým důsledkem americké „humanitární pomoci“ a vojenské intervence

Pokus o život iráckého premiéra, sporné volby, zastřelení neozbrojených demonstrantů a nesplněný slib USA o stažení, to vše zdůraznilo dnešní chaos v Iráku, ale někteří stále předstírají, jako by americko-irácká válka skončila.

V nedělních ranních hodinách byly údajně použity tři bezpilotní letouny jako součást pokusu o atentát proti současnému iráckému premiérovi Mustafovi Al-Kadhímímu, při němž bylo zraněno nejméně 7 lidí. Došlo k tomu po pátečních rozsáhlých protestech napříč iráckým hlavním městem Bagdádem, při nichž irácké bezpečnostní síly zahájily palbu a zranily nejméně 124 lidí, přičemž podle některých zdrojů zahynul blíže neurčený počet osob.

Demonstrace přišly v odmítnutí výsledků voleb z minulých měsíců, které zaznamenaly výrazné vítězství „hnutí Saeroun“ populárního šíitského duchovního Moktady al-Sadra. Strany loajální iráckým jednotkám lidové mobilizace (PMU/PMF) zaznamenaly značné ztráty v křeslech v parlamentu a tvrdily, že došlo k volebnímu podvodu, přičemž některé z nich obviňovaly Spojené arabské emiráty, že zasahují do výsledků voleb.

Ačkoliv irácký premiér Mustafa al-Kadhimi oznámil a zahájil vyšetřování střelby, z velké části je obviňován z toho, že je do toho zapleten, a mnozí přímo obviňují premiéra z organizování útoků na neozbrojené demonstranty. Okolnosti, které stály za pokusem o atentát, také rozpoutaly mnoho diskusí o tom, kdo za útokem skutečně stál. Vyplynulo to především z podezření, že nebyly aktivovány americké systémy protivzdušné obrany C-Ram ani jejich sirény až po výbuších, neboť premiérovo sídlo se nachází uvnitř Greenzone americké ambasády.



Bezprostředně po pokusu o atentát premiér prohlásil: „Byl jsem a stále jsem projekt vykoupení pro Irák a lid Iráku. Rakety zrady věřící neodradí a nezatřesou vlasem stability a odhodlání našich hrdinných bezpečnostních sil zachovat bezpečnost lidí, dosáhnout spravedlnosti a nastolit právo,“ zdůrazňuje potřebu dialogu v Iráku.

Protiíránská média, včetně saúdsko-státní zpravodajské stanice al-Arabíja, se pokusila přisoudit bezprostřední vinu skupinám, jako je Hizballáh Kataeb a další skupiny napojené na PMU. Zdá se však, že všechny prsty neukazují na milice či strany PMU napojené na Írán, ale na Spojené státy, podle strany Harakat Hizballáh al-Nujaba napojené na PMU.

Nejenže Írán, Sýrie, libanonský Hizballáh, palestinské odbojové strany a jemenský Ansaralláh, spojenci PMU podporovaného Íránem, pokus o atentát odsoudili, ale zdá se, že strany PMU velmi ostře odsuzují a obviňují USA, že za útokem stojí.

Podezření, že se americká vláda podílela na pokusu o atentát, je třeba brát vážně, a to nejen kvůli tomu, že americká protivzdušná obrana v té době zdánlivě ochabla na všech úrovních, ale i proto, že rámování útoku by v případě úspěchu pokusu o atentát vážně rozdělilo Irák. Možná nezáleželo na tom, kdo je skutečně odpovědný, kdyby se útok podařil, vypukl by chaos a mohlo by se okamžitě zdát, že PMU reagovala na zastřelení svých demonstrantů.

Pokud za to byla plně nebo částečně zodpovědná americká vláda, může to vysvětlovat, proč byly k neúspěšné operaci použity takové základní bezpilotní letouny. Použitím těchto typů bezpilotních letounů by se útok jevil jako útok, který provedla zběhlá milice, a odpovídal by typům úderů, které byly podle PMU vedeny na americké jednotky počátkem tohoto roku.

Podle iráckého prezidenta Barhama Saliha, který v září hovořil s americkým prezidentem Joem Bidenem o prohlubování bilaterálních vazeb a spolupráce, prohlásil: „Nemůžeme akceptovat, že Irák bude zatažen do chaosu a převratu proti jeho ústavnímu systému,“ k útoku se vyjádřil na twitteru. Moqtada al-Sadr dodal, že útok byl spáchán s cílem „vrátit Irák do stavu chaosu, který mají kontrolovat nestátní síly“.

Skutečnost je však taková, že Irák ovládají nestátní síly. Ve skutečnosti na Iráku není nic svobodného ani demokratického. Od americké invaze v roce 2003, která svrhla bývalého iráckého prezidenta Saddáma Husajna, nenechaly síly amerického režimu zemi na pokoji a nadále nepřímým způsobem kontrolují místní i národní instituce. Prostřednictvím moci svých takzvaných nevládních organizací, které bývalý ministr zahraničí Colin Powell v roce 2001 označil za „násobitele síly“, americká vláda v Iráku fakticky vytvořila systém chaosu a společenské kontroly.

Poté, co vydrancovaly irácké zdroje a rozprodaly je svým korporacím, se USA rozhodly vypsat nespočet kontraktů na rekonstrukci v hodnotě zhruba 60 miliard dolarů. Tyto zakázky byly přiděleny na odvětví vodního hospodářství, elektrizačních soustav a samozřejmě ropy, a to ve všech oblastech od ženských posiloven po školní uniformy, protikorupční úsilí a organizace občanské společnosti. Přirozeně hojnost finančních prostředků využívali všichni od firemních elit až po představitele místních komunit v iráckých vesnicích. To vytvořilo prostředí otevřené korupce, která přetrvává až do dnešních dnů, nejen to, ale poskytlo americké vládě prostředek, prostřednictvím USAID, jak v podstatě financovat dominanci USA na úrovni občanské společnosti a ovlivnit každý aspekt iráckého života.

Americká vláda navíc nejen rozdmýchala plameny sektářské nenávisti, která před invazí sotva existovala, ale zavedla konfesialistický politický systém stejně jako francouzští kolonialisté v Libanonu. Tento systém je postaven tak, aby označoval sdílení moci, napříč vládou, mezi náboženskými sektami, a je statisticky v souladu s jejich populací. Jak tomu bylo historicky, USA se dodatečně zaměřily na to, co je dnes známo jako Irácko-Kurdistán, a podpořily „kurdskou regionální vládu“, to vše jako prostředek k rozdrobení a oslabení země. O hranicích Iráku nejprve rozhodly Velká Británie a princ Faisal, konkrétně s ohledem na cíle sektářského rozdělení, USA se prostě vrhly do práce na tom, co Velká Británie začala se svými arabskými loutkami.

Americká Bidenova administrativa nyní přiznala, že Irák neopouští, přestože slíbila, že se stáhne ze své bojové mise uvnitř země. Není to překvapení, ale rozhodně přinejmenším alarmující. Západní média a média arabských reakcionářských režimů se namísto toho, aby byla americká vláda hnána k zodpovědnosti za své činy, pokoušejí svalit veškerou vinu za současný irácký chaos interně na Íránem podporované milice a korupci.

Tento přístup je otevřenou propagandou, a to nejen proti Íránu a jeho spojencům, ale také snahou zakrýt roli USA v tom, aby se Irák stal zkorumpovaným a násilným národem, kterým je dnes. Terorismus americké říše neskončil v roce 2003, na konci oficiální americké okupace, takzvaným „budováním státu“ nebo když USA začaly omezovat počty svých vojáků. Terorismus pokračuje i dnes a korupce zamořuje každý aspekt Iráku. Pokud nebude americká vláda natrvalo vyhnána z irácké půdy, včetně svých takzvaných nevládních organizací a podnikatelů, Irák nikdy nebude svobodný, mírumilovný ani demokratický – a to záměrně.




Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*