Přátelé o Andreji Stěninovi: přistoupil k válce tak blízko, jak jen to bylo možné

Přátelé o Andreji Stěninovi: přistoupil k válce tak blízko, jak jen to bylo možné

Kolegové a přátelé fotoreportéra mezinárodní tiskové agentury Rossiya Segodnya (MIA Rossiya Segodnya) Andreje Stěnina, který zemřel na Ukrajině, na něho vzpomínají jako na skutečného profesionála, který dával přednost fotografování v konfliktních zónách před nudnou prací v kanceláři.

On sám si i vybral nebezpečnou profesi válečného fotografa, aby zachytil historické události, které jako válec projíždějí po osudech obyčejných lidí.

Stěnin se vydal mediálně pokrývat konflikt na Ukrajině v květnu letošního roku a každý den do redakce odesílal desítky fotografií. Na příjmu byl naposledy 5. srpna. Na konci srpna v jednom rozstříleném a ohořelém automobilu Renault Logan na silnici mezi městy Sněžnoje a Dmitrovka byla objevena ohořelá těla tří lidí. Expertíza prokázala, že jedno z nich patří Stěninovi.

Andrej-Stěnin

„Po jedné ze svých prvních služebních cest do Káhiry, kdy se vrátil plný sil a tvůrčího elánu, s hořícíma očima chytil za ruku vedoucího redakce fotografických informací Vladimíra Baranova a dal mu návrh. Nechci, řekl, fotografovat nic jiného, kromě konfliktů. Řekněme, že jiné fotografie dělat nebudu, ale ty z konfliktů budou vždycky moje!“, vzpomíná Andrejova slova ředitel Spojeného ředitelství pro fotografické informace MIA Rossiya Segodnya Alexander Štol.

Nedokázal sedět na místě

Ve Slavjansku Stěnin žil s Dmitrijem Stěšinem, jeho přítelem, který byl také válečným dopisovatelem, v jeho případě pro list Komsomoľskaja pravda. Ten ho vzal z rozbombardovaného domu, kde si Andrej pronajímal byt, a kde už nikdo, kromě něho, nezůstal.

„Žili jsme spolu v naprostém souladu, i když jsme téměř nemluvili: takoví jsme oba sociopati. Společně jsme jezdili plnit úkoly, dívali se na filmy, poslouchali hudbu. Potom jsem odjel a ani ve snu mě nenapadlo, že ho vidím naposledy. Bylo vidět, jak se rozzlobil, že zůstane sám“, vzpomíná Stěšin. “Potom jsem hodně přemýšlel: proč neodjel spolu s námi? Tak silně ho do sebe válka vtáhla. On s ní našel soulad. Je to jako předávkování se. On se bál vrátit do života v míru: tam, kde nebude tolik vzrušení a tolik nebezpečí. Já se vrátil do Moskvy a každý den si s ním psal. On mi vyprávěl strašné věci. Bylo jasné, že situace je velmi špatná a že na místě je šílený zmatek. Pracovat bylo pro novináře velmi obtížné, ale on nedokázal sedět na jednom místě“.

Stěnin skutečně na jednom místě sedět nedokázal: před Slavjanskem byla Sýrie, pásmo Gazy, referendum na Krymu, barikády a stanové tábory na Majdanu, Egypt, Libye, Kyrgyzstán a Turecko.

Tisíce fotografií a jeden text

Stěnin začínal jako píšící dopisovatel: od roku 2003 pracoval v listu Rossijskaja gazeta, poté v listu Gazete.Ru. Fotografovat začal až v roce 2008. Od píšících reportérů odešel náhle, čímž vzbudil nepochopení svých kolegů i tehdejšího vedení. Andrej externě fotografoval pro ITAR-TASS, RIA Novosti, Kommersant, Reuters, Associated Press, France Presse. Od roku 2009 byl fotoreportérem RIA Novosti a od roku 2014 pak speciálním fotoreportérem MIA Rossiya Segodnya. Dvakrát se stal laureátem ceny Stříbrná kamera (v letech 2010 a 2013).

Jediný text za svoji kariéru fotoreportéra napsal poté, co se vrátil ze služební cesty z Libye. Tento materiál vyšel pod názvem Jak jsme bojovali o Rás el-Anúf a svobodnou Libyi. Jeho popis se také stal, svým způsobem, fotografií, pohledem profesionálního fotoreportéra a člověka, který se ocitl v epicentru bojů.

Dmitrij Stěšin si tuto reportáž z Libye zapamatoval. „Byl jsem uchvácen jeho mistrovstvím a zeptal jsem se ho, proč nepíše. On odpověděl, že chce psát pro duši, ale pracovat fotoaparátem“, vypráví Stěšin.

Naděje byla až do konce

V Doněcké oblasti Stěnin strávil téměř tři měsíce. Fotografoval následky dělostřeleckého ostřelování ve Slavjansku, Semjonovce, Nikolajevce, Sněžném, Marinovce: hořící a zničené domy, nemocnice, obchody s potravinami, chrámy, raněné místní obyvatele a pohřby zabitých. Stěninův objektiv zachytil i obyčejný život domobranců. Andrej Stěnin byl jeden z prvních, kdo se ocitl na místě havárie malajského Boeingu 777 nedaleko od města Šachťorsk a předával z místa tragédie fotografie trosek letadla i těl zemřelých. Poslední fotografii Andrej Stěnin odeslal do redakce 5. srpna. 7. srpna pak MIA Rossiya Segodnya oznámila, že se Andrej Stěnin nehlásí.

Poslední, co bylo známo, bylo to, že společně se dvěma fotoreportéry z internetových stránek domobrany Informacionnyj korpus odjel ve vozidle Renault Logan modré barvy do měst Šachťorsk a Sněžnoje na východ od Doněcku.

„Problém byl v tom, že zrovna v ten okamžik zahájila ukrajinská národní garda v této oblasti útok. Oni odřízli Dmitrovku od Sněžného a vytvořili v tomto místě opevněný rajón“, prozradil Stěninův přítel, reportér Lifenews Semjon Pegov. V polovině srpna však bylo obklíčení prolomeno a Národní garda Ukrajiny z prostoru ustoupila. Vešlo ve známost, že se Stěnin s kolegy v Dmitrovce neobjevil. Zato se objevila jiná informace: Národní garda, která obsadila pahorek uprostřed cesty ze Sněžného do Dmitrovky, rozstřílela všechny projíždějící automobily, protože se obávala, že na ni zaútočí domobranci v převlečení za civilisty, kteří by se tak dostali z obklíčení.

„V této oblasti jsme 20 srpna našli přibližně 15 automobilů, včetně ohořelého Renaultu Logan se třemi těly. Identifikovat je bez genetické analýzy nebylo možné: z těl zůstaly doslova jenom hrstky popela a vápnitých kostí“, vzpomíná Pegov.


To, že by se mohlo jednat právě o Stěnina svědčilo několik skutečností: doba a místo vraždy posádky automobilu a dva vyhořelé profesionální objektivy v kufru. Nedaleko ležela značková italská košile, která byla podobná té, jenž nosil Stěnin. Košile měla vykasané rukávy a Stěninovi přátelé si vzpomínají, že to měl ve zvyku dělat.

Obrázek situace odpovídal tomu, co řekl neznámý muž, kterému se podařilo dovolat, při volání na jedno ze Stěninových čísel v polovině srpna. Muž se představil jako ukrajinský voják, který se v těchto dnech vrátil z oblasti Dmitrovky do Slavjansku. On poměrně přesně označil místo, kde telefon našel a ubezpečil, že jeho majitel je mrtvý.

Genetická analýza potvrdila nejhorší očekávání

„Očekávání zázraku… tento stav je typický pro nás pro všechny už od dětství. Ve složité, a poté ještě dramatické situaci s Andrejem Stěninem na JV Ukrajiny se chtělo věřit a doufat v pozitivní konec a vyřešení“, říká zvláštní fotoreportér MIA Rossiya Segodnya Vladimír Vjatkin.

„Jaký byl? Silný a spolehlivý profesionál ve své úzké specializaci. Mlčenlivý a nenápadný v redakční rutině. Opustil nás navždy. Zanechal nám po sobě neocenitelné fotografie historické kroniky počátku 21. století, jejichž význam určí až čas“, dodal Vjatkin.

Skutečně žil jenom pod palbou

„Zdálo se, že Andrej skutečně žije jenom tam – pod palbou, pod duněním dělostřelecké palby – ve válce. Tady v Moskvě se mu tak nějak stýskalo a při první možnosti hned odjížděl do někjaké konfliktní zóny, odkud posílal fotografie“, vzpomíná seniorní redaktorka oddělení analytiků a producentů MIA Rossiya Segodnya Jekatěrina Novikovová. „My jsme věděli, že pokud bude třeba, tak Stěnin nechá všeho a okamžitě pojede tam, kam ho redaktoři pošlou. V noci, ve dne, to není důležité“.

„Andrejův objektiv byl zacílen na události, ke kterým by se ne každý odvážil. Na jeho fotografiích lidé viděli pravdu války. Zabíjet fotoreportéra je něco jako vypichovat oči veřejnosti“, je přesvědčen Vitalij Bělousov, zvláštní fotoreportér MIA Rossiya Segodnya.

„Cesty do konfliktních zón vždycky spotřebovávají mnoho sil a duševní energie. Takových cest Andrej za poslední dobu absolvoval více, než dostatečně“, říká zvláštní fotoreportér MIA Rossiya Segodnya Valerij Mělnikov. Andrej přistupoval tak blízko, jak to jenom bylo možné. Podívejte se na jeho poslední fotografie a je možné, že kromě války uvidíte něco, co si zapamatujete navždy.

zdroj  : http://czech.ruvr.ru

Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*