Omlouvám se, že jsem jako gadžo diskriminoval Romy „vybydlováním“ jejich udržovaných příbytků a kradením všeho, co nebylo přibité,

Omlouvám se, že jsem jako gadžo diskriminoval Romy „vybydlováním“ jejich udržovaných příbytků a kradením všeho, co nebylo přibité,

jakož i za nezákonné pobírání milionových částek na sociálních dávkách…

Poznal jsem onen smradlavý několikaposchoďový barák osobně, jezdil jsem kolem něho dvacet možná i třicet roků, na Vsetíně jsem maturoval. Musel jsem kolem toho svinčíku, bohužel, také vždycky, když jsem jel do vsetínské nemocnice nebo na její transfúzní stanici. Byla totiž hned naproti tohoto strašidelného romského činžovního obydlí. Každý věděl, že jde o „infekční zdroj“ nákaz, také i žloutenky, která postihla desítky romských dětí…

romove vsetin

Nekonečnou kauzu vsetínských Romů, kteří byli před více než deseti lety vystěhováni ze Vsetína a deportováni do obcí mimo Zlínský kraj, bude opět řešit ostravský krajský soud. Romové se domnívají, že město porušilo jejich základní práva. Žalobu Romů třikrát řešil krajský soud, opakovaně ji zamítl. Rozsudek však vždy zrušil Vrchní soud v Olomouci. Na poslední verdikt reagovala vsetínská radnice dovoláním k Nejvyššímu soudu (NS), právník města zpochybnil usnesení vrchního soudu v celém jeho rozsahu. NS dovolání města zamítl, věc bude řešit opět ostravský krajský soud.

Romové tvrdí, že byli ze Vsetína deportováni násilím. Kritizují například to, že byli v souvislosti s koupí domků prostřednictvím zaměstnanců městského úřadu donuceni podepsat listiny, které neměli možnost si ani přečíst, a nemohli si svobodně zvolit místo, kam se s rodinami přestěhují. Nemovitosti, ve kterých skončili, byly navíc k bydlení zcela nevyhovující. Romové požadují po městě odškodné 5,2 milionu korun. To je skoro tolik, kolik dlužili na nájmu…

Podle Čunka však rodiny neplatily nájemné, měly již soudem nařízené vystěhování a město je mohlo vystěhovat na ulici. „My jsme jim však pomohli a za to jim máme platit škodu. Obávám se, že na základě takového nesmyslného a nespravedlivého soudu přistoupí město Vsetín k neprodloužení nájemních smluv romským rodinám, kterých se tehdejší stěhování týkalo a jediná adresa, kterou jim doporučuji k řešení bydlení je Vrchní soud v Olomouci,“ uvedl Čunek. Zrob susedovi dobře, osere ti plot…

cunek jalovec

Tzv. “pavlačák” vyprodukoval za desítky roků tisíce tun odpadků, jež nebyly zdaleka ukládány do popelnic a kontejnerů, ale vyhazovány a pak odklízeny až málem jednou za “uherský rok”. Bývaly to průběžné spršky z oken přímo na malé nádvořičko, těsně pod okny transfúzní stanice a biochemické laboratoře, v níž se provádějí velmi citlivé krevní testy, mnohdy smrtelně nemocných pacientů. Naprosto sterilní prostředí zde bylo nezbytné. Pacienti přicházeli do tohoto zdravotního zařízení vsetínské polikliniky přes doslova hnojišťový dvůr “pavlačáku”, v němž se běžně ozývaly jen hádky, řev, bigbít a nadávky při náruživých rvačkách. Lékaři marně mnoho let protestovali. Primář transfúzní stanice si marně stěžovali a žádali nápravu. Než se stal starostou Vsetína Jiří Čunek…

Vsetínská radnice musela dezinfikovat společné prostory pavlačového domu, který se stal ve Vsetíně ohniskem nákazy žloutenky typu A. Na infekčním oddělení sousední nemocnice bylo hospitalizováno třiadvacet dětí. Proto byla ve Vsetíně velká sláva, když buldozery dělaly poslední planýrovací zásahy, odpadky, smrad, kravál a bitvy jednou provždy skončily. Přišly ale jiné starosti. Radnice chtěla dluhy na nájemném tvrdě vymáhat. „Musíme urychlit splácení,“ potvrdila místostarostka Vsetína Květoslava Othová. V minulosti totiž město dohodlo neplatičům nízké splátky. „Za těchto podmínek by umořování dluhu trvalo desítky let,“ dodává.

Uvedené rodiny bydlely spolu s dalšími v pavlačovém domě u polikliniky ve Vsetíně, který město nechalo proto zbourat. Důvodem demolice byl především jeho havarijní stav a neuspokojivá statika. Romové, kteří se rozhodli přijmout nabídku města na zajištění náhradního bydlení, se až do naplnění kapacity přestěhovali do kontejnerových domů na Poschlé. Zbylé rodiny pak přijaly bezúročné půjčky od Vsetínské správní a investiční v celkové výši 3,671 milionu korun na nákup domů v uvedených lokalitách…

Po požáru střechy, který definitivně rozhodl o demolici domu, mělo jít čtyřicet postižených do náhradního ubytování. Romové však požadovali pokoje v hotelu. Když byli odmítnuti, rozešli se ke svým rodinám. Většina nájemníků pavlačového činžáku (36 rodin) dostala bydlení na okraji Vsetína ve čtvrti Poschlá. Vybudování nových bytů (dvou domů smontovaných sice z kontejnerů, ale dokonale vybavených jako obytné buňky) přišlo zhruba na 40 milionů korun, z toho asi 30 milionů korun získalo město jako dotaci ze Státního fondu rozvoje bydlení.

Sedmi rodinám, asi 100 lidí, jimž podle rozhodnutí soudu nemuselo město Vsetín zajistit náhradní ubytování (zčásti i proto, že měli nájemní smlouvy na dobu určitou), byly nabídnuty starší rodinné domy mimo Zlínský kraj. Na jejich zakoupení jim poskytlo bezúročné půjčky na dobu až 20 let se splátkami kolem 2000 Kč měsíčně. Přestože se jednalo o nepřizpůsobivé a nájem neplatící rodiny, jež mohla radnice podle zákona bez náhrady vystěhovat na ulici. Neučinila to a teď toho lituje, protože s některými sociálně vyloučenými není zkrátka rozumná řeč.

Nabídku na přestěhování tehdy využilo celkem osm rodin a zvláštní je, že pouze čtyři rodiny zažalovaly město za údajné protiprávní jednání. V současné době dluh na nájmu z užívání bytů v bývalém pavlačovém domě činí u dotčených rodin více jak 620 tisíc korun včetně úroků, poplatků z prodlení a nákladů za soudní vymáhání. Dluh za půjčky na domy se k poslednímu září vyšplhal na bezmála jeden a čtvrt milionu korun a kromě jedné rodiny, jež pravidelně splácí, se ani vymáhání příliš nedaří.

romove sidliste

Jako vždy se ozvala vládní Agentura pro sociální začleňování v romských lokalitách. Podle ní byl totiž přesun Romů z centra města a ze Vsetína drahý a neúčelný pokus, který má pro vystěhované rodiny katastrofální následky. Jediný člověk, který měl v této debatě co říct, byl Jiří Čunek. Jako znovu zvolený starosta Vsetína učinil to nejzásadnější rozhodnutí v československé historii, když po více než čtyřicetileté diskriminaci valašských gadžů místními Romy nechal vystěhovat dům hrůzy proslulý jako “pavlačový činžák” uprostřed města.

romove sidliste 2

romove sidliste 3

romove sidliste 4

Velká část obyvatel Poschly je nezaměstnaných, takže nebudou mít z čeho splatit dluh. Proto hrozí, že skončí na ulici nebo v azylových domech. Navíc si stěžují, že bydlení v „čunkodomcích“ je drahé. Osm tisíc korun měsíčně. Ve Vsetíně je nyní přibližně 600 Romů, z nichž více než 90 procent žije pouze ze sociálních dávek. Sociální systém dává některým rodinám dávky ve výši až 20 000 korun měsíčně. Takže na splátkový kalendář jim rozhodně zbývají peníze.

romove sidliste 5

romove sidliste 6

Dnes je kolem bloků ze zmíněných “kontejnerů” naprostý pořádek a mnozí vsetínští důchodci mají radnici za zlé, že investovala do nepřizpůsobivých spoluobčanů miliony, aby bydleli v mnohem lepších podmínkách, než oni sami, na pokraji chudoby. Sami Romové si mnohokrát toto bydlení pochvalovali. Doporučovat bych vševědoucím mudrlantům exkurzi na Vsetín do “kontejnerového bydlení” Romů a následně vyhledání pana Jiřího Čunka za účelem hluboké poklony a omluvy….

Liana Janáčková

Byl jsem v lednu 1997 v Torontu, kde jsem jako první český novinář objevil české Romy, kteří žádali v Kanadě o status uprchlíka. Na můj dotaz, jak je to možné, že ještě osm roků po sametové revoluci někdo z Čechů potřebuje politický azyl, jsem dostal odpověď: „Protože nás v Česku zabíjejí skinheadové…!“ Poslal jsem proto za čerstva z Toronta do regionálního deníku  skoro půlstránkovou reportáž pod titulkem: „Ty gadžo, jak do tej Kanady…?“, kde jsem popisoval, romské útěky za oceán i zákon č. 93, který v Kanadě svým multikulturním obsahem dával šanci všem diskriminovaným lidem, tedy týraným ženám, homosexuálům i Romům a běžencům z míst občanských válek.

Pár dnů poté za mnou přijel z Prahy Josef Klíma, aby se mě na vše důkladně poptat. Pak jel do Mariánských hor natáčet ještě s Lianou Janáčkovu a následně se vydal do Toronta vytvořit dokument „Cikáni jdou do nebe“; ze slov starostky Janáčkové však zbyla v dokumentu jen věta o tom, že dá Romům třicet tisíc na letenky. Tím si vysloužila nálepku ústřední české rasistky, i když se bránila, jak mohla. Chtěla totiž jen peníze za obecní byt, který byl Romům poskytnut. Kam se ale hrabala na pražské investigativce, kteří se nestyděli ani za účelový a zcela neobjektivní dokument, v jehož závěru korpulentní Romka zvala své příbuzné do Kanady, kde létají pečení holubi do huby, když mají pikniky u Niagarských vodopádů. Vzkaz pro velkohubou Amnesty International: Přenocujte v Chánově…

janackova 2

A v inkriminovaném dokumentu vystupoval i torontský právník Romů Gerorge Jiří Kubes, na kterého putovala ihned do Ottawy jedna stížnost za druhou. Pan Kubes totiž zosobňuje svým egem české justiční úředníky v kauze vsetínských Romů, starosty Čunka a pověstného „pavlačáku“. První stížnost na advokáta Kubese organizací Kanaďanů českého a slovenského původu byla adresována tehdejší kanadské ministryni pro občanské otázky a imigraci Lucienně Robillardové v Ottawě, z niž uvádím jen úryvek:

„Vážená paní ministryně,

jako organizace Kanaďanů českého a slovenského původu jsme velmi pozorně sledovali situaci vzniklou přílivem Romů z České republiky do Kanady. Náš zájem na této věci, zejména po odchodu Romů z ČR, inspirované pořadem české televizní stanice Nova ,Cikáni jdou do nebe´, který vykreslil Kanadu jako ,ráj pro uprchlíky´, je zřejmý: Jsme hluboce zainteresováni na prosperitě a dobrém jménu naší adoptivní vlasti.

Zároveň se nás ale stejně dotýká pověst naší rodné země a cítíme, že ani jedna z nich by neměla trpět kvůli jakémusi reklamnímu programu, v němž sehrál důležitou roli pan George Kubeš, právník z Toronta, který má eminentní zájem sloužit romské klientele, za což je placen z veřejných fondů. (cca 2000 dolarů za klienta). Mimochodem pan Kubeš avizoval své služby v ČR už v březnu 1996 v Klatovském deníku….“

Ředitel Výzkumu pro reformu pomoci občanům ze zahraničí Paul Fromm z Toronta měl podobný názor a zaslal dopis také Společnosti kanadských právníků, v němž podal protest proti právnímu zástupci romských rodin z ČR George Jiřímu Kubešovi, který podle něj zneužívá sdělovací prostředky pro své zvýhodňování. Tato stížnost se opírala o zákon, jenž zakazuje advokátům Kanady “vydávat veřejná prohlášení za účelem upřednostňování svých služeb”. (Výzkum pro reformu pomoci občanům ze zahraničí je nevýdělečná vzdělávací organizace, založená v roce 1979 a zabývající se reformou imigrační politiky a přistěhovalectvím…)

romove 4

Paul Fromm ve svém dopise mimo jiné psal:

“V Profesionálním průvodci Společnosti kanadských právníků věnujte pozornost kapitole 21, nazvané “Právníci: Jejich veřejné vystupování a prohlášení. Píše se v ní: Veřejný rozhovor právníka se sdělovacími prostředky nemůže být zneužit za účelem jeho upřednostňování a musí být oproštěn jakýchkoli náznaků, že právníkův důvod k takovému rozhovoru je sebevyzdvihování.”

Paul Fromm dále uvádí, že podle ontarijského deníku Globe and Mail z 15. srpna 1997 G. J. Kubeš ve svém rozhovoru pro tento deník řekl: ,,Nepřemlouvám lidi, aby přišli do Kanady, ale jakmile sem přijdou, zastupuji je. Řekl bych, že program TV Nova “Cikáni jdou do nebe” skutečně přiměl Čechy k rozhodnutí do Kanady přiletět…” Dále připomíná, že zmíněná televizní reportáž značně zveličila výhody a příspěvky, jež čekají na Romy, kteří přiletí do Kanady, aby nárokovali status uprchlíka. Faktem je, že dokument “Cikáni jdou do nebe”, dal slovo pouze jedinému advokátovi a tím byl právě G. J. Kubes…

romove sidliste ostrava

Ostrava – Přednádraží…

Mně z těch dob zůstala jen vzpomínka a dvě věty: „Pojedu do Kanady, tam nejsou rasisti, tam budu člověk… Džava adre Kanada, odoj nane o rasisti, odoj dživava sar manus…”  a „Na sociálce jsou rasistky, co mně závidí zasloužené peníze… Pre socialka hyne o rasistit so mange nadoprajinen mire love…”

Inu, omlouvám se jako gadža všem Romům, že jsem je diskriminoval, když jsem opilý dělal v parku při ohýnku z městských laviček povyk a rámus až do rána, zatímco romští pracující se v noci nemohli vyspat, aby časně ráno vstávali do zaměstnání a vedli své děti do školy. Omlouvám se rovněž za to, že jsem „vybydloval“ jejich byty, prodal jejich vybavení, kradl též litinové poklopy, náhrobní desky a další kovové věci, abych měl na drogy a hazardních herny. Přiznávám tímto svoji vinu na porušování lidských práv romské menšiny v Česku….

Snímky Břetislav Olšer, ČTK, Reuters..

ČR dostalo do začátku nového školního roku pokárání OSN kvůli špatné strategii romské integrace a chabému boji se sociálním vyloučením

Dvě mouchy jednou ranou – dejme azyl pěti tisícům běženců; doplní tak romskou komunitu…

A je to tady; přes 700 běženců z Afriky a Blízkého východu skončí v uprchlickém táboře ve Vyšních Lhotách…?

https://beo.sk/zabava/2023-kvoty-na-prerozdelenie-slovenskych-ciganov-v-eu

Když cikáni stále provokují, gadžům někdy rupnou nervy…?

Kohout a Kumar; dva populisté (hochštapleři) zachraňují Šluknovsko?

Je Kumar poslem šílených lží o Bedřišce…?

http://www.rukojmi.cz/clanky/526-romove-tady-ziji-stovky-let-a-vetsina-z-nich-se-nikdy-neintegrovala-bezenci-to-dokazi

http://www.rukojmi.cz/clanky/domaci-politika/1944-omlouvam-se-ze-jsem-jako-gadzo-diskriminoval-romy-vybydlovanim-jejich-udrzovanych-pribytku-a-kradenim-vseho-co-nebylo-pribite-jakoz-i-za-nezakonne-pobirani-milionovych-castek-na-socialnich-davkach

 




Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

Komentář “Omlouvám se, že jsem jako gadžo diskriminoval Romy „vybydlováním“ jejich udržovaných příbytků a kradením všeho, co nebylo přibité,

  • Nenávist podněcují úředníci tím, že nemají Romové stejná práva a povinnosti jako ostatní. Jakmile se jedna skupina obyvatel protěžuje, ostatní jí začnou nenávidět. V tom je problém. Stejně je nesmysl pokoušet se Romy integrovat. Za 800 let se to nikomu nepovedlo.
    Východiskem z problému je, aby měl každý, kdo na území ČR žije, stejná práva a povinnosti. Přestupky by se měly trestat a sčítat. Ve vězeních by měla být povinnost pracovat. Strach z postihu by měl být tak silný, aby si každý rozmyslel, zda bude porušovat zákony. Za děti by měli mít plnou odpovědnost rodiče.
    Pak by nebyl důvod kohokoliv nenávidět. To ale lidi, jako je Šabatová, nikdy nepochopí.

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*