Bída současné žurnalistiky

Bída současné žurnalistiky

Když byla v Československu koncem roku 1989 komunistická strana zbavena monopolu moci, zdálo se, že ze strany oficiálních médií se lidem konečně začne dostávat pravdivých a nezkreslených informací. A vskutku, v československém tisku v první polovině devadesátých let 20. století skutečně zavládla značná názorová pluralita. V novinách dokonce vycházely články, podporující oprávněné požadavky obyvatel Moravy a Slezska na odstranění krajského zřízení a na obnovu zemského uspořádání. Pouze v televizi byly promoravské aktivity od samého počátku napadány a očerňovány.

mediokracie

Po rozbití Československa v roce 1993 však začalo postupné omezování možností, jak šířit nežádoucí názory. Česká a moravská média se znovu vrátila k jednostrannému výkladu událostí, zase jsou šířeny jen účelově upravené informace. Lidé s nepohodlným politickým přesvědčením jsou označováni za okraj společnosti nebo rovnou za nebezpečné extrémisty. Těmto lidem samozřejmě není v oficiálních médiích poskytována příležitost svá stanoviska vysvětlit a obhájit. Bohužel je ale třeba uznat, že propaganda vnucující ty „jediné správné“ názory zaznamenala značné úspěchy, zvláště mezi mladými jedinci. Spousta lidí stále žije v přesvědčení, že když něco napsali v novinách nebo říkali v televizi, tak to určitě musí být pravda. Zvláště, když oficiální propagandisté neustále omílají báchorky o údajné svobodě a nezávislosti médií. Pokud dnes chce někdo získat přehled o skutečném stavu věcí, je odkázán jen na internet nebo na samizdat. Internet však má několik dost podstatných nevýhod. Je informacemi doslova zahlcen. Články na internetu jsou většinou zpracovány amatérsky. Internetoví autoři často vycházejí z nepřesných nebo neověřených podkladů, čímž v konečném důsledku napáchají větší škody, než hlasatelé režimních názorů.

Zoufalý stav médií ostatně není typický jen pro Čechy a Moravu. Značná glajchšaltace zpravodajství proběhla v průběhu posledních dvaceti let i na Západě. Stačí porovnat to, co se v západním tisku objevovalo ještě v osmdesátých letech 20. století, a to, co se tam píše nyní. Zahraničně politické zpravodajství a komentáře se většinou soustřeďují na obhajování velmocenských počinů USA a s nimi spojených zemí. Vnitropolitické zpravodajství je zase otráveno výběrově uplatňovanou „politickou korektností“. Důraz je kladen na nepodstatné záležitosti, zatímco o velmi závažných problémech současné Evropy se referuje jen okrajově. Příčiny mnoha neblahých událostí jsou záměrně hledány jinde, než kde se skutečně nacházejí. Současné zpravodajství v „mainstreamových“ médiích v západní Evropě a v USA silně připomíná způsob podávání informací v normalizačním Československu.

„Mainstreamu“ na Západě, v Čechách a na Moravě se sice poměrně dobře daří vytvářet virtuální obraz stavu věcí, nicméně čas od času dochází k událostem, kdy pravda nechtěně vyjde najevo. Skvostným příkladem podobného úniku se staly události na Ukrajině. Každý protiruský výpad majdanských pučistů je západní propagandou okázale vytrouben do světa. Během krátké doby však představitelé kyjevského režimu přicházejí s novým velkohubým prohlášením, které ale při bližším zkoumání zpochybňuje předchozí výrok. Tímto způsobem zpravodajství o Ukrajině se oficiální média dokázala vlastní horlivostí zdiskreditovat i v očích lidí, kteří donedávna leccos přijímali bez nějakých pochybností. Na tom nic nezmění ani hysterický pokřik pražských, bruselských a amerických politikářů o jakési strašlivé ruské propagandě.

Nicméně naděje na odklon „mainstreamových“ médií v Čechách, na Moravě, i jinde od vytváření virtuální reality směrem k objektivnímu zpravodajství zatím není ani na obzoru. Přesto dříve či později nastane situace, kdy „mainstreamová“ média na svoji demagogii dojedou. Možná bude už ale pozdě a mnoho věcí nepůjde napravit.

 

 Pavel Procházka
http://hlas-moravy.xf.cz

Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

Komentář “Bída současné žurnalistiky

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*