Známá a neznámá fakta Stalinovy éry

Známá a neznámá fakta Stalinovy éry

„Národ bez národního sebeuvědomění je hnůj, na kterém ostatní národy rozkvétají.“ Tato slova pronesl Petr Stolypin, premiér Ruska v letech 1906-1911, který se zasloužil o poslední rozmach Ruska před říjnovou revolucí. I když životní úroveň Rusů nebyla valná, tak Rusko se za jeho vlády měnilo v zemi se stabilní ekonomikou. Technologický rozvoj se přibližoval rychle Západu.

Stolypin kladl důraz na to, aby to co je vyprodukované v Rusku nemohlo být jen tak rozkradeno a nezmizelo za ruské hranice. Tato éra však trvala jen krátce. Stolypin byl zastřelen revolucionářem Bogrovem a v roce 1914 bylo Rusko vtaženo do války. Tím začal strmý pád země po kterém se tato v té době respektovaná světová mocnost změnila doslova v hromadu trosek.

Vlekoucí se válečný konflikt zhoršil sociální situaci obyvatelstva a vyvolal mezi lidem velkou nespokojenost. Tu využili organizátoři únorové revoluce 1917 štědře podporováni ze západu, kteří nastolili buržoazně demokratický režim a vládu mimo jiné svobodného zednáře Kerenského. Kerenský během půl roku zničil ruskou armádu, státní vládu, soud a policii, prohloubil rozpad ekonomiky, znehodnocení ruské měny a při tzv. „Velké říjnové socialistické revoluci“ předal moc bolševikům v čele s Leninem, rovněž štědře sponzorovanými německými, ale i americkými penězi.

Lenin který prohlásil „Jsme antivlastenci“ v tomto trendu likvidace ruské země dál úspěšně pokračoval. Když parlamentní volby nedopadly podle jeho představ, rozpustil parlament, zavedl vládu jedné strany a vyvolal občanskou válku, která dále decimovala zemi. Lenin a bolševici se v praktické politice inspirovali jakobínským terorem. „Jsme jakobíni 20.století“. Zlikvidovali Ruskou inteligenci, vyvraždili velkou část pravoslavných duchovních a všechny ty, kteří veřejně nesouhlasili s jejich politikou. Lenin o kterém jsem se kdysi ve škole učil, že byl srdečný člověk tehdy prohlásil „Ochraňovat naši mladou republiku zavedením a prováděním tvrdých potlačení, odstranit všechny viníky a podezřelé nebo ty, kteří by mohli být podezřelí, dát do koncentračních táborů, vytvořit rudý teror, potrestat smrtí všechny osoby pokládané za vinné a členy jejich rodin dát do koncentračních táborů k tomu účelu zřízených“.

Po pár letech vlády bylo zemědělství v rozkladu. Průmyslová výroba se fakticky zastavila, protože dělnická třída řídit továrny a výrobu nedokázala. Obrat začal až v roce 1922, kdy se ke slovu dostala tzv. „Nová ekonomická politika“ s prvky tržního hospodářství a především zahraničními investicemi. Právě ty byly klíčové. Všechny nové továrny v rámci sovětské první pětiletky postavily zahraniční soukromé firmy, které dostaly i rozsáhlé licence i na těžbu surovin. Tady můžeme vidět jeden ze zdánlivě nelogické podpory bolševiků penězi bohatých podnikatelů. Rekonstrukce zničené země představuje pěkný kšeft. Velkou roli v tomto procesu sehrál židovský lékař a podnikatel žijící v Americe Armand Hamer (1889-1990). Byl blízkým Leninovým přítelem. Pod jeho vedením se na rekonstrukci Ruska podílelo 16 velkopodniků. Jen tak mimochodem o mnoho let později tento americký „socialista“ a syn zakladatele komunistické strany USA financoval i republikánskou stranu USA za Nixona, přátelil se i s Ronaldem Reaganem a údajně radil i Gorbačovovi, jak naložit s Přestavbou společnosti.

New York Times v této době o situaci v sovětském Rusku napsal: „Zdá se, jako by bolševická revoluce v Rusku byla obrovskou finanční operací, jejímž cílem je převést enormní sumy peněz z ruských bank do evropských a amerických.

Počátek Stalinovy vlády

J.V.Stalin se narodil roku 1878 v gruzinském městě Gori. Na přání matky se přihlásil do kněžského semináře. Nevydržel tam však dlouho. Víc než modlitby ho přitahovaly revoluční myšlenky a tak se dal na dráhu zčásti bandity a zčásti profesionálního revolucionáře.

Později se stal jedním z vůdců bolševické revoluce a nakonec byl i zvolen generálním tajemníkem bolševické strany.

Stalin byl inteligentní muž s vynikající paměť, ale byl i hrubý a měl sadistické a paranoidní sklony. Ty u něj pozoroval i Lenin. Proto ve své závětí doporučil jeho odvolání z funkce vedoucího tajemníka. S. Stalin je příliš hrubý. Tato jeho vada … je nepřijatelná ve funkci generálního tajemníka. Proto navrhuji s. Stalina z této funkce odvolat.

Stalin si však byl tak jistý svým postavením, že po smrti Lenina v roce 1924 provedl riskantní tah. Na ústřednímu výboru strany přečetl kritickou Leninovu závěť a nabídl ústřednímu výboru svou rezignaci. Vzájemně rozhádané vedení strany flexibilního Stalina, který dokázal lavírovat mezi  názorovými proudy ve straně Stalina potvrdilo ve funkci a to včetně těch, kteří o pár let později jako nepřátele strany a lidu skončili na popravišti.

Kolektivizace a industrializace

Po Leninových reformách z konce jeho vlády rolníci dostali možnost soukromě hospodařit a prodávat produkty volně na trhu. To se Stalinovi nelíbilo, protože to stát stálo hodně peněz. stalinProto se rozhodl nahnat rolníky do kolchozů a tím je připravit o jejich zisky ve prospěch státu. Důsledkem bylo zbídačení rolnictva a hladomory. Zvlášť silný hladomor vypukl v třicátých letech  na Ukrajině a přinesl smrt miliónům Ukrajinců.

Cílem industrializace bylo učinit ze Sovětského svazu průmyslovou velmoc, která by se opět mohla vyrovnat Západu. Během několika let s pomocí výše zmíněných zahraničních investic se podařilo rychle rozvinout v Rusku těžký průmysl. Bylo to však za cenu těžkých pracovních podmínek. Motivací k práci se stal teror. Nutil dělníky k vysokému pracovnímu nasazení a plnění norem. Za jejich nesplnění hrozila i cesta do táborů nucených prací, nechvalně proslulých  gulagů .

 
Nástup Hitlera

V roce 1933 se stal v Německu Hitler neomezeným vládcem země. Brzy zahájil znovuvyzbrojování Německa a začal představovat pro Sovětský Svaz ohrožení. Hitler se stalin 2netajil, že jeho největším nepřítelem je židobolševismus a že jeho touhou je zabezpečit německému národu rozsáhlá území na východě. V roce 1936 spolu s Itálii a Japonskem uzavřel pakt proti Kominterně.

Stalin se Německa obával. Provedl však krok, který místo, aby zvýšil bojeschopnost Rudé armády, jí naopak výrazně snížil. Dokumenty údajně hovoří o tom, že prezidentovi Československa Benešovi byly podstrčeny německou kontrarozvědkou údajné důkazy o spolupráci části vedení sovětské armády v čele s velitelem Tuchačevským s Němci. Beneš je předal Stalinovi a ten se rozhodl k velké čistce. Zda to tak skutečně bylo je otázka, faktem však je, že snad ještě nikdo neuštědřil armádě větší porážku, než Stalin svému vojsku v době míru.


Stalin se snažil čelit hrozbě Německa snahou o uzavření dohody ze západními demokraciemi. Sice uzavřel dohodu s Československem a Francií, ale Západ fakticky příliš zájem o dohodu neměl. Vše nasvědčuje, že jeho představitelé snili o tom, že Hitler bude směřovat svou expanzi na východ a ve válce se Stalinem si vzájemně  oba diktátoři vylámou zuby. Jejich kalkulace však byla zásadně chybná. Hitler navrhl Stalinovi pakt o neútočení a tajnou dohodu o rozdělení sfér vlivu. Stalin na dohodu přistoupil a v srpnu 1939 byla podepsána v Moskvě známá dohoda Molotov-Ribbentrop.  Smlouva zajistila Stalinovi část Polska, Pobaltí a Rumunska. Hitlerovi umožnila vyhnout se válce na dvou frontách. Po vítězství nad Polskem, tak mohl veškeré své síly vrhnout proti Francii a Anglii.

Francii Hitler rychle porazil, Anglie však odolávala a odmítala podepsat Hitlerem nabízenou mírovou smlouvu. Hitler dostal podezření, že Churchil se tajně paktuje se Stalinem a v očekávání zapojení Sovětského Svazu do konfliktu proti němu Anglie odmítá podepsat s Německem příměří. Na podzim navštívil Berlín Molotov. Nabídl Hitlerovi, že se Rusko připojí k mocnostem osy v boji proti Anglii výměnou za území na Balkáně, Dardanelskou úžinu a celé Finsko. Hitler na požadavky Ruska odmítl přistoupit a rozhodl se Sovětský Svaz napadnout. Opět se v něm probudila ona myšlenka nesoucí se již dávnými německými dějinami Drang nacht Osten. Hitler později prohlásil  „ Je to východním směrem, stále a pouze na východ, kam se musí naše lidská rasa rozšířit. Je to směr, který pro expanzi německých obyvatel nařídila sama příroda.

Velká vlastenecká válka

Stalin byl několikrát před nebezpečím útoku ze strany Německa varován. Trestuhodně však těmto hlášením nevěnoval pozornost. Dokonce i po napadení Německem 22.6.1941  byl  přesvědčen, že útok byl jen provokací ze strany několika německých generálů bez vědomí Hitlera.

Německá vojska zatím rychle postupovala do ruského vnitrozemí. I přes statečnost ruských vojáků se postup Němců nedařilo zastavit. Ve vedení rudé armády vládl chaos. Celé ruské armády se ocitaly v obklíčení. Situace byla stále více kritická.

V té chvíli Stalin změnil dosavadní politiku. V protikladu k Leninovu „Jsem antivlastenec“ upozadil komunistická hesla a nazval válku bojem o rodnou vlast.

Stalin změnil i odmítavou politiku vůči náboženství a pravoslavné církvi. Výrazně k tomu přispěla událost ke které došlo krátce po napadení Ruska Německem v jednom klášteře v daleké Sýrii. Zdejšímu metropolitovi Eliášovi se po třídenní nepřetržité modlitbě v podzemí kláštera zjevila panna Maria. Přislíbila, že Rusko bude zachráněno, pokud se splní několik podmínek. Řekla, že pro záchranu Ruska je nutné, aby se země opět vrátila k duchovnímu rozměru života a aby byly po celé zemi otevřeny chrámy, monastýry, duchovní semináře a akademie. Tři města nesměla padnout do rukou nepřítele: Leningrad, Moskva a Stalingrad.  V záchraně Ruska měla sehrát významnou roli legendární ikona Matky boží kazaňské. Její historie je velice dlouhá a zajímavá. Město Kazaň na Volze, kde se našli i starodávné mince s vyobrazením svatého Václava bylo dobyto carem Ivanem Hrozným v druhé polovině 16.stol na Tatarech. Krátce na to ve městě vypukl požár. V té době se jedné 10-leté dívce ve snu zjevila panna Marie a požádala ji o nalezení ikony mezi ohořelými troskami. Dívce se to nakonec podařilo. Brzy na to se během náboženského průvodu, kdy byla ikona nesena městem uzdravili dva slepci. Zpráva o události se dostala až k Ivanu Hroznému a car nechal na místě nálezu vystavit chrám a ikonu zde umístit. V roce 1612 byla přemístěna do Moskvy a podle legendy ji zachránila při obléhání polskými vojsky. V roce 1811 pak byla ikona umístěna do nově postaveného Kazaňského chrámu v Petrohradu. Po vítězství Ruska nad Napoleonem se ikona stala symbolem vítězství. Dokonce byl v Kazaňském chrámu pohřben i generál Kutuzov a byly zde umístěny válečné trofeje z Napoleonských válek. Podle pokynů Bohorodičky měla ikona i nyní putovat ruskou zemí, aby ji ochránila před nepřítelem. Ateista Stalin po obdržení dopisu od metropolity nařídil v těžké situaci všechny přání Bohorodičky splnit.

Z Kazaňského chrámu v Leningradě vynesli ikonu Boží Matky „Kazaňské“ a obešli s ní průvodem celé město. Obležení Leningradu trvalo 900 dní. I přes veškeré úsilí se do města na Něvě nepodařilo Němcům dostat. Obléhání Leningradu bylo protrženo na počátku roku 1944 v den památky apoštolům rovné Niny, osvětitelky Gruzie.

Z Leningradu byla ikona panny Marie Kazaňské dopravena do Moskvy. Na počátku října zahájil Hitler konečný úder na Moskvu-operaci Tajfun. Po pár dnech bojů Němci prorazili tři linie sovětské obrany. Nejen Hitler prohlásil „Válka je vyhrána“. V té chvíli však zasáhlo to, co nazývají meteorologové „Vyšší Moc“. Spustily se nebývale vytrvalé  podzimní deště. Půda se změnila v bláto. Tanky a armádní vozidla se zastavila. Po ustání dešťů začala neobvykle krutá zima, na kterou ani v Rusku nebyli zvyklí. Němcům se ještě podařilo s vypětím všech dostat se až k předměstím Moskvy. Na její dobytí již však neměli síly. Protiofenzíva sovětských jednotek je nakonec zahnala zpět stovky kilometrů od hlavního města.

V létě 1942 Němci zahájili ofenzívu na jihu. Po úspěšném postupu vstoupila počátkem září německá vojska do strategicky významného Stalingradu. Rozhořel se boj o každý dům a ulici. Ve středu obránců města na pravém břehu Volhy se nacházela kazaňská ikona, která byla do Stalingradu přemístěna z Moskvy. Neustále kolem ní byly slouženy modlitby a obřady. Obráncům už zbýval jen malý kousíček půdy na pravém břehu Volhy. Němcům se ho však nikdy nepodařilo s veškerým vynaloženým úsilím dobýt. Pak přišla zima a ruská protiofenzíva. Německá armáda ve Stalingradu byla obklíčena a nakonec na počátku února 1943 kapitulovala.

Bitva u Stalingradu představovala zlom ve druhé světové válce. Od roku 1943 po posledním nezdařeném pokusu Němců o velkou letní ofenzívu u Kurska již Němci jen ustupovali až do konce války v květnu 1945.

I při těchto osvobozovacích bojích docházelo k zázrakům. Velké potíže vyvstaly na cestě sovětských vojáků při osvobození staré německé pevnosti – Königsbergu (dnešní Kaliningrad původně založený Přemyslem Otakarem II). O tom co se tehdy stalo vyprávěl důstojník, který sám byl v centru boje o město: „Naše armáda byla vysílena, ale Němci měli sílu pořád. … Najednou vidím, že přijel velitel fronty a mnoho důstojníků s ním…, a duchovní s ikonami. Mnozí zažertovali: ‚Ejhle, přivezli popy, teď oni pomohou.` Ale velitel fronty zakázal žertovat, dal povel, aby se všichni postavili a sundali čepice. Kněží posloužili obřad-moleben a přemístili se k přední linii boje s ikonou. Všichni se nechápavě dívali: kam to jdou? Šli zpříma – všechny je zabijí … Ale oni šli klidně do ohně. A pojednou palba z německé strany ustala. Tehdy byl dán signál a naše armáda začala celkový útok na město-pevnost ze země a z moře. Jak potom jednohlasně vyprávěli zajatci, těsně před samotným útokem Rusů se na nebi zjevila Madona, kterou viděla celá německá armáda a úplně všem Němcům vypověděly zbraně … Tehdy naše armáda zlomila odpor nepřítele a dobyla město. Během zjevení Matky Boží Němci padali na kolena a velmi mnoho z nich pochopilo, Kdo pomáhá Rusům.

Kyjev, matka ruských měst, byl osvobozen v den svátku „Kazaňské“ ikony Matky Boží.

V té době bylo otevřeno 22 tisíce chrámů. Byly otevřeny duchovní semináře, a akademie. V roce 1947  pozval Stalin metropolitu Elijáše do Ruska. Metropolita obdržel stalinskou prémií za pomoc Rusku v době války ve výši 200000 dolarů a stal se patriarchou. Peníze poté věnoval na charitativní účely. Stalin prohlásil „Válka sovětského režimu s církvi musí skončit“.

Velká vlastenecká válka si vyžádala na sovětské straně  27 miliónu mrtvých. I proto se řada ruských vojáků mstila při dobývání Německa na Německých civilistech.  Odhaduje se, že až 100000 Berlínských žen bylo za přispění alkoholu a testosteronu znásilněných na konci války. Dlužno však dodat, že vedení Rudé armády prohřešky vůči civilistům svých vojáků pokud byli přistiženi tvrdě trestalo. Dokládá to i zkušenost otce jednoho známého na konci války. Jeden ruský voják mu ukradl hodinky. Otec známého si šel stěžovat k ruskému veliteli, který na místě dotyčného vojáka okamžitě zastřelil.

Svět pod železnou oponou

Za války byly Sovětský Svaz, USA a Velká Británie spojenci ve válce proti Hitlerovi. Jak se však blížil konec války bylo stále zřejmější, že spojenecké velmoci mají jiné geopolitické World War II - Germany - Potsdam Conferencezájmy. V Teheránu, Jaltě a Postupimi bylo postupně dosaženo dohody o poválečném rozdělení světa. Západní velmoci více méně akceptovali východní Evropu jako ruskou sféru vlivu. Stalin sice přislíbil, že jím osvobozené země střední a východní Evropy si budou moci vybrat vládu, jakou chtějí, ale od počátku bylo jasné, že tato slova nemyslí vážně. Ukázalo se to již v létě roku 1944, kdy Stalin zastavil postup sovětských vojsk v Polsku a nepomohl povstalcům ve Varšavě. Po roce 1945 tak postupně se Rumunsko, Bulharsko, Maďarsko, Československo, Polsko a okupované východní Německo měnilo v komunistické země a Stalinovy satelity. Jen Titova Jugoslávie se přes Stalinovu zuřivost ke komunistickému bloku nepřipojila ( z Tita se stal řečí ruské propagandy krvavý pes Tito). Z mocenského hlediska bylo chování Stalina pochopitelné. Kdyby dal těmto zemím svobodu volby, řada z nich by se jistě přiklonila spíše k Západu.

Stalin si dělal nároky i na další území. Brzy ale pochopil, že Západ mu další expanzi nedovolí. Proto přesměroval svůj pohled na východ. Usiloval o spojenectví s komunistickou Čínou. V roce 1950 severokorejský vůdce Kim ir Sen zaútočil na Jižní Koreu za otevřené podpory Číny a tiché podpory Ruska. Američané však do Koreje poslali svou armádu a válka při které se obě strany konfliktu včetně Američanů dopouštěli válečných zločinů uvízla na mrtvém bodě. V roce 1953 bylo dohodnuto příměří.

Za vlády Stalina se ruským vědcům podařilo vyvinout atomovou i vodíkovou bombu. Sovětský Svaz se stal jadernou velmocí. Stalin uvažoval až do své smrti o otevřené válce vůči Západu. Nutno podotknout, že obdobné agresivní nálady byly i u části amerických generálu a politiků. Vzpomeňme na antikomunistickou histerii v USA na počátku 50 let 20. stol, kdy došlo k  pronásledování řady nevinných lidí za tzv. protiamerickou činnost.

Stalin a židé

Historická charakteristika Stalinovy éry by byla neúplná, pokud by se nezmínil vztah Stalina k „židovské otázce“, která hrála klíčovou roli v jeho politice na konci jeho vlády.stalin 4

Je všeobecně známým historickým faktem, že klíčovou roli za bolševické revoluce hráli občané židovské národnosti. Židem byl vůdce únorové revoluce Kerenskij i vůdce bolševické revoluce Trockij, Zinovjev, Kameněv a další. Židy byli i vůdci revoluce německé-Luxenburková a Maďarské-Kun. Statistiky hovoří o tom, že z 500 nejvýše postavených osobností porevolučního Ruska bylo cca 82% židů.

Stalin židem nebyl. O jeho vztahu k židům hodně vypovídá teprve nedávno zveřejněný dopis, který napsala Leninova sestra Stalinovi v roce 1932. Žádala v něm Stalina, aby veřejně pohovořil o židovském původu  uctívané ikony komunismu Lenina a zastavil tak šíření antisemitských nálad v tehdejší ruské společnosti. Leninova sestra ve svém dopise mimo jiné napsala „Dědeček z matčiny strany byl ukrajinský Žid, který konvertoval ke křesťanství, aby se vyhnul povinnému přesídlení do oblasti vyhrazené pro Židy a aby mohl studovat.…Náš otec pocházel z chudé židovské rodiny a byl podle křestního listu synem Mojžíše Blanka původem ze (západoukrajinského) Žytomyru. Vladimir Iljič měl vždy o Židech vysoké mínění. Je mi líto, že okolnosti našeho původu, které jsem předtím tušila, nebyly známy za jeho života“. Stalin na tento dopis reagoval mlčením a přikázal sestře Lenina držet jazyk za zuby.

V politice Stalina vůči židům lze vidět pragmatismus. Na jedné straně nechal zlikvidovat své židovské oponenty ve straně. Na druhé straně měl stále po boku několik blízkých spolupracovníků židovského původu např. nechvalně proslulého Kaganoviče který zodpovídal za násilnou kolektivizaci a hladomor na Ukrajině ( možná, že Stalin tímto pověřením chtěl v ukrajinských rolnících které chtěl zlikvidovat jako své oponenty vytvořit zdání, že za hladomor vůči ním jsou odpovědni židé), či dlouholetý ministr zahraničí Litvínov.

Po válce Stalin byl velkým podporovatelem vzniku státu Izrael. Zejména Československo výrazně podporovalo i boj Izraele proti arabským sousedům. Poskytovalo Izraelcům zbraně i vojenský výcvik. Stalin se totiž domníval, že Izrael s levicovou elitou včele se stane hlavním spojencem Ruska na blízkém východě. Izrael se však po vítězné válce naopak přimknul k Západu. Stalina to tak rozčílilo, že začal považovat židy za nepřítele č.1. V roce 1952 bylo zastřeleno 13 židovských ruských intelektuálu za údajnou přípravu židovského státu na Krymu. Zároveň byla zatčena skupina židovských lékařů a obviněna z vražd několika stranických funkcionářů a z plánování vraždy samotného Stalina.

Židovský původ vysokých stranických funkcionářů Rajka a Slánského byl také hlavním důvodem politických procesů v 50 letech v Maďarsku a Československu. Slánský byl mimo jiné obviněn i ze spolčení se svobodnými zednáři.

Stalin se však rozhodl zajít ještě dál. Plánoval přesídlení židovské populace na východ do střední Asie. Proti tomuto jeho plánu se však, jak napovídá řada svědectví účastníků ostře postavilo stranické vedení na posledním zasedání ústředního výboru komunistické strany před Stalinovou smrtí. Krátce poté Stalin za dosud nevyjasněných okolností zemřel. Hovoří se o mozkové mrtvici po které mu nebyla poskytnuta lékařská pomoc, či o otravě. Stalin zemřel v březnu roku 1953.

Na závěr k tomuto tématu vztahu židé-bolševici ještě několik poznámek. Tak, jak nelze ztotožňovat Kožené, Krejčíře a podobné s českým národem, stejně nelze ztotožňovat židovské bolševické vůdce a jejich židovské sponzory s židovským národem jako celkem. Tito lidé nejen, že svému národu nepomohli, ale naopak ho velmi poškodili tím, že vyvolali v majoritní společnosti antisemitské nálady vůči obyčejným židům, kteří neměli s těmito nic společného. Mlčet o těchto věcech však by bylo stejné, jako mlčet o zločinech německých esesáků v koncentračních táborech, či o zločinech části české populace na sudetských Němcích před jejich odsunem v roce 1945.

Je třeba otevřeně říci, že vedle mírumilovných židů, zde je skupina velmi nebezpečných extremistů svými postoji a názory se podobající německým nacistům. Jejich ideologie vychází z některých pasáží  Talmudu, což je známá židovská kniha, s ne už tak známým obsahem. Vedle mnoha moudrých výroků se kterými se dá plně ztotožnit se tam píše i toto: „Je řečeno, že Ježíšova matka byla děvka : Ona byla potomek princezen a guvernérů a spala s tesařem jako děvka“ …….. Ježíš  a jeho učedníci provozovali čarodějnictví a černou magii, chtěl svést židy k modlářství a byl pod ochranou cizí pohanské mocnosti, aby podvracel židovskou bohoslužbu……… Když žid zabije pohana nebude potrestán. Když žid okrade pohana, může si to nechat……….„Pohané jsou mimo ochrany zákona a Boha a jejich peníze jsou vystavené Izraeli“.

Že tyto postoje jsou i dnes v části izraelské společnosti stále živá čteme např. v deníku Jerusalem Post 12. 7. 2006: „Shromáždění izraelských rabínů vyzvalo izraelskou armádu, aby ignorovala křesťanskou morálku a „vyhladila nepřátele od severu k jihu.“„Všechny diskuse o křesťanské morálce jsou oslabováním ducha naší armády a národa a stojí nás krev našich vojáků a civilistů,“ stojí v jejich prohlášení.“

Stalin a Wolf Messing

Židovské národnosti byl i muž narozený roku 1899, který byl jistou obdobou metropolity stalin 5Eliáše v tom, že i on dokázal vidět to, co není fyzickým zrakem viditelné. Stal se jím Wolf Messing, jeden z největších jasnovidců a zároveň i hypnotizérů 20.stol. Messing dokázal vidět do budoucnosti a zároveň silou koncentrace své mysli dokázal lidem telepaticky vsugerovat prakticky cokoliv.

V roce 1937 ve Varšavě předpověděl vypuknutí války a Hitlerův pád. Hitler zuřil a vypsal za jeho dopadení velkou odměnu. Po vypuknutí války se mu podařilo utéct do Ruska a v roce 1940 se poprvé setkal se Stalinem. Již tehdy předpověděl přepadení Ruska a dobytí Berlína v květnu 1945. Stalin v této době těmto předpovědím nevěřil, stejně jako nevěřil ve varování tajných služeb.

Nechal si nic méně ověřit Messingovy sugestivní schopnosti. Autentičnost těchto zpráv naznačuje skutečnost, že byly publikovány v sovětském oficiálním ateistickém časopisu Nauka i religia. Při jednom experimentu vybral z jedné ruské banky sto tisíc rublů tak, že vsugeroval pokladníkovi, že na prázdném papíru je příkaz k výplatě částky. Jindy ho nechali zavřít do přísně střežené budovy ze které se mu podařilo dostat. Nakonec se Messingovi podařilo dostat i do KGB přísně střežené Stalinovy chaty, když strážím vsugeroval, že je Berja, i když se mu vůbec nepodobal.

Stalin povolil Messingovi volný pohyb po Rusku a jistě využíval on a jeho následníci jeho schopností. Za svého života Messing hodně cestoval. Setkal se s Freudem, Gandim i Einsteinem. Zemřel v Moskvě roku 1984. Pro objektivitu dlužno dodat, že jsou i publikované názory, že Messing si vše o setkání se Stalinem vymyslel.

—–pokračování příště—–

Publikováno se svolením autora
Autor publikuje na http://bajnar.blog.idnes.cz
Loading...

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*