Život je cestou, na jejímž konci v sobě ti šťastnější najdou víru v lásku a dobro.

Život je cestou, na jejímž konci v sobě ti šťastnější najdou víru v lásku a dobro.

Jinak řečeno, opravdového naplnění dojdou jen lidé, kteří v sobě nakonec najdou víru v sílu světla, lásky a dobra, které představuje vyšší moc většinou nazývanou osud, prozřetelnost, nebo bůh. Mnoho lidí se výrazu bůh vyhýbá ze strachu, že budou označeni za pomatence, či z toho důvodu, že byl v historii snad miliónkrát zneužit některou z církví, z nichž většina nakonec vlastně ve skutečnosti neslouží bohu, ale mamonu a zlu!

Vždyť většina církví se neřídí ani tím, co sami kážou a co jim přikázal sám ten, jehož slovo údajně kážou! Pokud bych se měl nějaké církve zastat, byla by to pravoslavná, která se na rozdíl od ostatních nezpronevěřila svému poslání inkvizicí, nebo podporou nacismu jako ta katolická (pravoslavná naopak pomáhala nacisty porazit), nebo islámská, hlásající nadřazenost muslimů a beztrestnost vraždění těch, kdo nevěří v Alláha.

Ono se to vlastně celé dá definovat mnohem jednodušeji, než jako boj různých náboženství a doktrín, je to prostě odvěký souboj mezi světlem a temnotou, láskou a nenávistí, nebo prostě mezi dobrem a zlem, který probíhá na mnoha úrovních, od té nejvyšší, tedy božské, archandělské a démonské, až po boj, co probíhá uvnitř v nitru každého člověka. Když tohle člověk nakonec pochopí, zjistí (v případě, že zvítězí dobro), že se mu v duši najednou rozhostí klid a prostoupí ho síla dávající mu jistotu, která zatlačí kamsi do nejhlubšího kouta strach a nejistotu, kterou předtím celou život někdy více, jindy méně pociťoval.

Stačí, když se člověk zastaví, zhluboka se nadechne, otevře oči a podívá se kolem sebe beze strachu si přiznat pravdu. Všechna ta krása a dokonalost přírody není žádná náhoda, a když se podíváte do tváří lidí, snadno poznáte, kým prosvítá láska a světlo a kým temnota sobectví a zla.

Lidé se snaží dojít spravedlnosti a světla různým způsobem, někteří, se pak často vydají směrem, který byl vymyšlen lidmi, kteří ve skutečnosti slouží temnotě a zlu. Takovou cestou je třeba katolická církev, která se odtrhla od pravoslavné a vydala se cestou popírání božího plánu (Marii nazývá pannou, kněží popírají přirozenost a žijí v celibátu, inkvizice, podpora nacismu atd.). Další slepou uličkou, která zaslepila mnoho lidí (na nějaký čas i mne samotného), byl pokus o zavedení rovnosti (ovšem jen pro prostý lid a nikoli pro politickou elitu) bez víry a lásky zvaný marxismus-leninismus, v současnosti nazývaný neomarxismus (který nyní praktikuje EU).

Přitom stačí najít a nebát se rozfoukat jiskru pravdy, kterou v sobě máme všichni již od narození a potom si vybrat jakým způsobem chceme žít. Láska je tou nejmocnější silou, která nakonec vždy porazí zlo, pokud ji v sobě nenecháme vyhasnout. Není to však (jak se nám snaží vnutit katolíci) o nějakém hloupém nastavování druhé tváře, ale o tom milovat své bližní, svou rodinu a vlast a být připraven pro tyto věci bojovat a třeba i zemřít, když se je bude někdo snažit zničit! Svět patří všem a žádný jedinec nemá právo utlačovat druhé, přivlastňovat si bohatství přírody, nebo ducha a profitovat na úkor druhých. Ti, co to dělají, slouží temnotě a zlu a nakonec budou poraženi a jejich trest bude strašný.

Odměna těch co vytrvají žít jako nesobečtí slušní lidé schopní pomáhat druhým a hájit boží pravdu a lásku proti zlu, bude naopak úžasná, protože věřte, nevěřte, smrtí na tomto světě nic nekončí.




Podobné články

4 Komentáře “Život je cestou, na jejímž konci v sobě ti šťastnější najdou víru v lásku a dobro.

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*