Je to jednoduché, protože stoprocentním akcionářem České pojišťovny je společnost CZI Holdings N. V., člen skupiny PPF miliardáře Petra Kellnera. A tak slečny u přepážek mají povinnost nabízet povinné ručení nebo výhodnější pojištění, ačkoliv za to vůbec nemohou, že musejí obtěžovat klienty České pošty.

Ten, kdo vymyslel tento kšeft a rozhodl o jeho provedení na pobočkách České pošty se musel zjevně dokonale zabezpečit. A to si hladoví manažeři, placená média a politici tvrdí lhát, že Česká pošta neprosperuje. Zaměstnanci musí vykonávat i činnosti odpovídající bankovnímu poradci nebo hokynáři. Za svou případnou nečinnost v oblasti poskytování bankovních produktů a prodeje zboží jsou trestnáni snižováním platů, předvodem na jiné pracoviště, psychickým nátlakem nebo vyhazovem.

Ilustrační obrázek Foto  František Vlček, MAFRA
Ilustrační obrázek Foto František Vlček, MAFRA

Ty doby, kdy Česká pošta doručovala jen dopisy, balíkové a peněžní zásilky jsou dávno minulostí. Česká pošta sice přišla o monopol na přepravu balíků, ale i přes to vzrostl počet internetových obchodů a zásilek. Management nutí své zaměstnance nabízet klientům životní pojištění a půjčky.

V současnosti na České poště vyřídíte ledacos od Czech pointu, dobíjení telefonu až po zakoupení časopisu nebo Bible pro děti. Pošta se také stala peněžním ústavem, tedy pobočkou Poštovní banky, kde si můžete sjednat pojistné, ověřit podpisy nebo otevřít účet. Toto navyšování pracovních povinností ovšem vede ke stresu zaměstnanců a negativně tak ovlivňuje jejich celkovou práci.

Tyto privátní nabídky zřejmě brzy převýší nabídky České pošty, a tak v budoucnu si na poště zřejmě vedle cigaret koupíte zmrzlinu nebo párek v rohlíku. To samozřejmě bez toho aniž by na privátní služby Česká pošta zaměstnanala více pracovníků, kteří by tyto služby nabízeli. Čím více tedy prodají pošťáci pojistek, účtů a žvýkaček, tím méně stihnou doručit dopisů, balíků a dalších zásilek.


Nemusím ani připomínat práci poštovních doručovatelek, na kterou upozornily odbory FVZ ČP v roce 2012. Poštovní doručovatelé trávili v práci denně o dvě až tři hodiny déle, ale nikdo jim za přesčasy nezaplatil ani korunu. Zároveň byl za odměnu prezident Prokop, a to ne zrovna demokratickým způsobem vyhozen z práce poštovního doručovatele, protože měl tu drzost založit odborovu organizaci.

Pracovní doba poštovních doručovatelek byla tak deseti až dvanáctihodinová, místo stanovených sedmi a půl hodiny. A to jen proto, že drtivou většinu jejich tašky vážíci 45 až 50 kg tvořili přibývající letáky, které mohli doručovat brigádníci nebo dodateční zaměstnanci.

Tady si uvědomuji, že kde začíná svoboda jednotlivce, tak tam zákonitě končí svoboda skupin zaměstnanců. Ano, zřejmě máme svobodu vykořisťovat druhé a okrádat je o jejich vlastní svobodu. Na cizím neštěstí se zřejmě nejlépe bohatne, proto kdykoliv vidím přepracované zaměstnance České pošty, tak si vzpomenu na bohatství pana Kellnera a jiných milionářů profitujících ze služeb České pošty.

Publikováno se svolením autora
Autor publikuje na http://pavelherman.blog.idnes.cz/