Morální úpadek a znehodnocení opravdových hodnot je projev současnosti. Jaká pak může být tedy budoucnost? Diskutovat na téma úcta k druhému, nebo slova jako pochopení, tolerance, solidarita, to jsou jen neslyšitelné fráze. Lidský život se dostal na takovou úroveň, že za chvíli bude za svou hodnotu bojovat s bazarovou pračkou. Slova jako přítel, nebo kamarád se stávají jen nálepkou na určitou frázi, jako že bych Tě mohl jednou potřebovat.

Slovo bezdomovec se přiřazuje k přívlastkům jako smrad, hnus a odpor. To všechno za absolutním nezájmem pozadí a vlastní budoucnosti. Obraz společnosti není v tom, kolik je v té společnosti bezdomovců, ale jak se k nim společnost staví. Potkal jsem hodně „bezďáků“ a nebylo to ani z daleka příjemné. Převážně proto, že hodně z nich nebylo bezdomovci, ale jen se naučili tak žít. Hodně reálných bezdomovců se na ulici ani nedostalo, protože své ponížení ukončili. 


Nezaměstnaný byl navázán na slova jako neschopný, líný a vyžírka. Všichni byli naházeni do jednoho pytle. 

slapani na lidi


Důchodci se stali přítěží společnosti, protože jen něco požadují, všude překážejí a ještě k tomu mají zastaralé názory.


Představitelem demokratické morální hodnoty se tak stal „člověk movitý“, člověk úspěšný, člověk, který si dokáže koupit nejen budoucnost, ale i minulost.

Jen v těch detailech člověka pracujícího a o movitost bojujícího, nesmíme zapomínat, že dnes není zítra.

Takže kašlu na systém, kašlu na sluníčková slova, kašlu na politiky, kteří nás rozdělují. Jsem jen svůj a toho se oni bojí.

Publikováno se svolením autora
Autor publikuje na http://tomasgroh.blog.idnes.cz