Západ zuří, Kurdové se přizpůsobují a prezident Asad je šťastný jako blecha

Západ zuří, Kurdové se přizpůsobují a prezident Asad je šťastný jako blecha

Ten myšlenkový chaos ohledně turecké invaze do Sýrie je něco jedinečného.

Dá se říci, že každý dostal to, co si zasloužil.

Kurdové tak dlouho váhali uznat realitu a tak dlouho se bránili uznat suverenitu vlády prezidenta Asada i nad svým územím, tak dlouho ignorovali, že již dvakrát v minulosti prezident Trump jasně a nedvojznačně prohlásil, že mimo jiné ze Sýrie odejde, až se toto upozornění stalo skutečností.

Donald Trump rozhodně Kurdy nezradil. Už ve své volební kampani prohlásil, že USA nebudou světovým četníkem, že nechtějí války a že se stáhnou z těch území, kde tyto nešťastné války vedou. Jen Ohledně Sýrie to v posledním období řekl dvakrát. No a blíží se volby a on musí svůj – navíc jednoznačně správný slib splnit… A tak se rozhodl k odchodu. Správně. USA v Sýrii nikdy být neměly.



Kurdové, kteří si chtějí všude, kde jsou, prosadit i za cenu krve samostatnost, neumějí hledat kompromis. Měli před očima výsledek, jak dopadlo referendum v Iráku, které na tamějším Kurdistánu bylo vyhlášeno, dopadlo vítězně a s pomocí Američanů jej irácká vláda odmítla.

Museli vědět, že dopadnou v Sýrii stejně, a zcela po zásluze.

Je směšné, že celá Evropská unie hysterčila, že invaze znamenala porušení mezinárodního práva, a podle prezidenta Zemana dokonce válečný zločin. Kde to vzala? Zeptala se na stanovisko prezidenta Asada?

No nezeptala a ani zeptat nemohla. Evropská unie přece chce Asada už pět let zlikvidovat, a to doslova, vydává jednu sankci za druhou, snaží se Syřany vyhladovět a Kurdy využívá jako militantní a agresivní pátou kolonu proti režimu…

Kdybychom to měli zjednodušit, tak Bašár Asad se po devět let nikdy nemohl cítit lépe. Celá turecká invaze, řízená Ruskem ve spolupráci s Trumpem, je jedinečným historickým úspěchem.

Jenom stručně:

1. Již v první fázi Asadova vojska se posunou k tureckým hranicím, navíc za podmínek, kdy Turci i Kurdové to musí respektovat. To je bomba…

2. V tomto týdnu Asad vydal provolání k návratu uprchlíků do země, protože země trpí odchodem téměř pěti milionů mužů. Jinými slovy. Natlačení dvou milionů Syřanů je to nejlepší, co Sýrii mohlo potkat. Nejenže Turci postaví za 26, případně 52 miliard dolarů na naše poměry téměř přepychové pětipokojové vilky včetně zahrádky o 960 m2, ale samozřejmě je předpoklad, že ne každý Syřan tam zůstane, ale půjde do vnitrozemí, což je jen vítané. Mimochodem, na přesun uprchlíků z Turecka navazuje i akce Rusů, kteří po dohodě s libanonskou vládou započali přesun cca dalšího milionu uprchlíků z Libanonu. Jen včera odjelo z Libanonu 30 autobusů. A snímek jedné rodiny s dítětem, nesoucím plakát společně k vítězství, když tato žena plakala štěstím, byl výmluvný. To je další bomba…

3. Poraženi jsou nejen Kurdové, ale zejména Evropská unie. Tak dlouho vedla proti Asadovi a Putinovi nenávistnou kampaň, tak dlouho alespoň částečně odmítala nést náklady na obnovu zničené země, že nyní zůstala jako pověstný kůl v plotě. Co může? No, může solit Erdoganovi nějaké další sankce. Ale to Asadovi taky jistě nevadí. Oslabený Erdogan řízený Putinem, se kterým příští úterý v Soči bude dolaďovat další postup při dobudování bezpečnostní zóny, je jistě také příjemný. Konec konců i on byl posledních devět let jeho nepřítelem.

4. A možná si na závěr řekněme, zda Erdogan porušil, či neporušil mezinárodní právo. Soudím, že nikoliv. To, že se Evropské unii nelíbí, že jejich pátá kolona Kurdové dostali ťopku, je jasné. Nicméně je třeba připomenout, a to důrazně, že od vstupu Ruska do konfliktu v Sýrii platí, že Asad výslovně prohlásil, že jeho jménem je oprávněno mluvit Rusko a jen Rusko. Jinými slovy v této vojenské akci Turecka, ve které jsme si vypočítali pro Sýrii jenom klady a víceméně vítězství bez většího boje, platí, že co domluvil či toleroval Putin, nemůže být v rozporu s mezinárodním právem.

Takhle to totiž je, milánkové…




Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

2 Komentáře “Západ zuří, Kurdové se přizpůsobují a prezident Asad je šťastný jako blecha

  • Já bych řekla ať ti Turci co jsou v Evropě táhnou do Turecka !! Jsou uplne všude ! ! ! V Čechách jich je !!! Kebab v každém městě !!!

  • Zdravím, pane doktore; vaše články číst je pro mě radost a vždycky vím, že se něco dozvím.
    Tolik na úvod.
    Přesto bych se rád zeptal – jako reakci na Váš článek – a co na to budoucnost? Ohlédnu-li se do historie, odjakživa jsme my, Evropané, s Tureckem válčili. Nemůže se to nějak zvrhnout? Nebudou chtít něco dělat s Řeckem? A to nemluvím o Německu, kde jejich mnohamiliónová menšina může vytvořit silnou pátou kolonu. Paralely s koncem 30. let ve střední Evropě se přímo nabízejí…
    Vždyť přece současná situace odpovídá soupeření mezi křesťanstvím a islámem, které bylo naposledy tak silné v 16. a 17. stol.
    Nechci to bagatelizovat, ale nejsem si nějak jist klidnou budoucností.
    P.S.: Nejsem politolog ani odborník, ale napsat jsem to musel. Mějte se. Libor Šarše

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*