Záhadná planina Nazca a vesmírný počítač

Záhadná planina Nazca a vesmírný počítač

Jednou z nejproslulejších indiánských kultur Ameriky je zcela jistě kultura indiánů na planině Nazca. Historie zdejšího osídlení je starší než 12 000 let. Nazca je zhruba stejně vzdálená od hlavního města Peru Limy, starověkého Machu Picchu a jezera Titicaca.

V této odlehlé části jižního Peru mezi Tichým oceánem a pohořím And, jsou jako v obrovském náčrtníku – na ploše asi 520 kilometrů – vyryty stovky bezchybně přímých čar, gigantických geometrických obrazců, zvířat a tajemných pouštních figur, které dodnes nedávají spát archeologům na celém světě.

nazca 3

Na zdejší bledožlutou půdu, která je směsí hlíny, písku a kalcitu, dopadlo za posledních 10 000 let jen velmi malé množství deště. Její povrch je pokryt hranatými úlomky načervenalého kamene. Všechny čáry a figury v Nazce byly vytvořeny seškrábáním povrchové vrstvy, až se objevila žlutá půda pod ní. Protože se nikde nenašly stopy po tažných zvířatech, je jisté, že všechno muselo být provedeno ručně.

Nesčetné linie mají rozmanité tloušťky a délky – jedny jsou dlouhé 8 km, ale jiné až 65 km –  a rozbíhají se všemi směry. Také se nahodile křižují.

Mezi touto spletí čar jsou zobrazeny různé postavy. Je tu pavouk, had, velryba, lama, ještěrka, několik ptáků, opice, ale také člověk s jakousi svatozáří a květina. Obdivuhodné jsou jejich rozměry: některé z těchto postav jsou delší než fotbalové hřiště. Například ještěrka má délku více než 180 metrů, je tu také 18 ptačích obrazců, zejména kolibříka, a kondora, – některé z nich měří 25 metrů, zatímco jiné mají délku až 225 metrů.

Po celé oblasti se nacházejí tisíce úlomků nazcánské keramiky – a také záměrně navršené hromady kamenů, podobné mohylám, které známe z Evropy. Zprvu byly tyto tajemné čáry zcela nepovšimnuty, kromě několika zmínek španělských kronikářů z 16. a 17. století.

Počátkem 20, století se pokoušeli první průkopníci letectví při svých vzdušných výpravách dosáhnout co nejodlehlejších oblastí. Zprvu tyto linie považovali za zavodňovací kanály starých indiánských kmenů, které tu kdysi musely žít. Dlouhé kanály koneckonců budovali i jiné indiánské rolnické kultury. Jako první zaznamenal kresby zakladatel peruánské archeologie JulioTello a jeho dva přátelé v roce 1926. Později se počátkem třicátých let staly pro piloty letadel známými značkami.

Vážné pozornosti se dostalo Nazce až v roce 1941, kdy sem zavítal americký archeolog a historik Dr. Paul Kosok a jeho manželka. Ten také, jako jeden z prvních, měl pocit, že čáry vlastně nejsou zavodňovací příkopy, nýbrž představují „ největší astronomickou knihu na světě“. Když se snažil o jejich zmapování, rýsovaly se na ní zřetelně dosud neznámé rozlehlé obrazce.

Jeho teorii, že čáry byly používány jako astronomický kalendář, pak převzala Dr. Maria Reicheová, německá astronomka a matematička, která se zabývá studiem obrazců již od čtyřicátých let minulého století. Ta o zdejších obrazcích říká:

„Nikdy se nedozvíme všechny odpovědi. A to je právě ta správná záhada.“

maria reiche

Maria Reiche

Mnoho toho, co vlastně o zdejších indiánech, zvaných Nazcánci, víme, pochází z jejich hrobů. Své mrtvé pochovávali ve skrčené poloze, jako zárodek v ženském lůně, spolu keramikou a jinými artefakty. Nikdo doopravdy ale neví, proč bylo na Nace namalováno tolik čar a figur – ani proč jsou tak veliké. Jeden z mála odkazů na tyto tajemné čáry nalezneme ve spisech Luise de Monzona, soudce ve službách španělských conquistadorů ze sklonku 16. století.

Ten se zmiňuje o stopách některých starodávných cest na Nazce, o opracovaných kamenech a jiných archeologických nálezech – a zaznamenává, jak staří indiáni vypráví o Viracochas – malé skupině lidí z jiné země, kteří tu žili dávno před Inky. Tak se podle legend nazýval i sám velký stvořitel světa- Viracocha. Pro indiány, kteří přišli po nich, byli Viracochas „bohy“- proto je velmi uctívali a stavěli jim cesty, které tu lze vidět dodnes.

Planina Nazca je opředena tajemstvím již po tisíciletí. Obrazce, které tady vidíme, nejsou zjevně přírodními útvary. V roce 1968 se vydal do této oblasti švýcarský spisovatel Erich von Däniken. Právě vyšla jeho první kniha Vzpomínky na budoucnost, která vyvolala velkou senzaci. Jeho převratná myšlenka, že do naší budoucnosti zasáhly mimozemské bytosti, které v minulosti navštívily Zemi, upoutala zájem celé veřejnosti.

Däniken objevil při svých přeletech nad planinou Nazca nové složité matematické diagramy, které předtím nikdo nezdokumentoval. Jeho zásluhou byl v dalších letech v Nazce zahájen seriozní výzkum – a přitom bylo zjištěno, že jde o nejstarší známé příklady aplikované geometrie. Na planině Nazca a v jejím okolí uvidíme při pohledu z výšky obrovské kvádry, krychle, pravoúhlé trojúhelníky a další složité geometrické obrazce. Co asi mají znamenat? Mohlo by jít o jakési poselství?

Podle názoru astronomů – a také samozřejmě Ericha von Dänikena, by tyto matematické symboly mohly být jakýmsi druhem komunikace. Tuto myšlenku zastával i známý fyzik Carl Sagan, který tvrdil, že základním komunikačním prostředkem ve vesmíru při kontaktu mezi inteligentními bytostmi by byla jedině – matematika. Záhadou je i to, jak dokázali Nazcánci zachovat takovou úžasnou přesnost i na velké vzdálenosti – odchylka některých čar činí jen necelý metr na každý kilometr!

Fakt, že obrazce jsou viditelné pouze ze vzduchu, vyvolává po mnoho desetiletí dohady o tom, zda mohli Nazcánci být schopni létat v nějakém létajícím prostředku, například v balonu. Důkazy, které by pro tuto hypotézu svědčily, jsou v první řadě kresby, nalezené právě ve zdejších hrobech, na keramice. Na ní vidíme obrazy čehosi, co vypadá jako draci – a balony.

Na koncích mnoha čar byly při archeologických vykopávkách odhaleny kruhové spalovací jámy, se začerněnými kameny. V listopadu 1975 proto Američan Bill Spoher uskutečnil pokus, při kterém byl zapálen oheň v jedné z jam. Balon, řízený dvěma zkušenými letci ulétl sice jistou vzdálenost, zda ale takto kdysi postupovali nazcánští zeměměřiči při vytváření kreseb a čar, to rozhodně nemůžeme tvrdit.

Ve zdejší půdě se vyskytuje mnoho různých nerostných surovin, jako je zlato, stříbro a uran, proto bylo Peru vždy označováno jako „Země zlata.“ Nálezy geologů potvrzují, že se před 50 000 lety v celém Peru nacházely stovky metrů hluboké doly. Kromě toho byla v půdě pod Nazcou lokalizována velká ložiska dusičnanů. A dusík je surovinou potřebnou k pohonu vesmírných lodí.

S tím by mohl souviset i nejznámější obrazec, nazývaný příznačně El Astronauto,  neboli Astronaut. Tato 30 metrů vysoká postava s kulatýma očima a velkou hlavou pozvedá jednu ruku vzhůru k nebi, jakoby chtěla vyjádřit jakýsi pozdrav. Mává snad bohům? A mohla být tato gigantická bytost nepřehlédnutelným důkazem pro vesmírnou návštěvu?

To, že linie na planině Nazca nejsou jen obyčejné shluky čar, vytvořené indiány, dokazují výsledky měření vědců z drážďanské university. Po změření magnetického pole bylo zjištěno, že se pod liniemi a obrazci v hloubce 2,5 metru mění. Bylo také prokázáno, že schopnost vést elektrický proud je v liniích 8 x větší. Ptáme se, k čemu asi v dávné minulosti bylo něčeho takového zapotřebí?

Jižně od hlavního města Limy, ve směru k rovině Nazca, leží za vesničkou Humay další podivuhodná lokalita, která je viditelná, stejně, jako již zmíněné obrazce, pouze z výšky. Přes kopce se tu táhne záhadný pás temných děr, dlouhý několik kilometrů.

Celek působí, jako by tady přejelo nějaké gigantické vozidlo, opatřené pásy. či ještě lépe, jako by vznikly v důsledku přesunu obrovských těžebních strojů. Díry měří v průměru 190-230 centimetrů.

nazca

Většina archeologů soudí, že šlo o „jámy na uskladnění obilí“, což se z praktického hlediska jeví jako holý nesmysl. Nevíme prostě, na co tyto podivné díry sloužily, kdo je vytvořil a proč jsou navíc viditelné jako souvislý pás pouze při pohledu z výšky.  Že by tedy opravdu důlní stroj?

Má to ale jeden háček: Do zdejších příkrých svahů by se žádné takové vozidlo, i kdyby nakrásně existovalo, nikdy nevyškrábalo. Obrovskou„ děrnou pásku,“ jak toto území trefně pojmenovali archeologové, prý vytvořili zdejší indiáni. Jenomže zatím nevíme, k čemu.  Ze všeho nejvíce totiž tajemný pás děr připomíná jakési poselství v dvojkovém kódu, jaký se dnes běžně používá u počítačů, s jehož pomocí se z kombinací jedna nebo nula, ano nebo ne, správně nebo špatně, dají sestavit všechna čísla a také – zprávy. Erich von Däniken ve své knize Vesmírné lety ve starověku vyjádřil názor, že:

      „Tento počítač doby kamenné vysílal na oběžnou dráhu signály ze světlých a tmavých bodů. Elektronika je přijímala a překládala. Zbyla jen děrná páska v osamělém peruánském údolí, která se ještě dnes vine po příkrém svahu nahoru a pro kterou se dodnes nenašel ani náznak vysvětlení.“ A dodává s optimismem sobě vlastním:„Můžete se mému návrhu smát – měli bychom však zvážit, že fantazie je stěžejní bod všech možností.“

V posledních letech 20. století se objevily nové skutečnosti. Na leteckých satelitních snímcích nalezli vědci další rozlehlou oblast s geoglyfy, a to v jihoperuánské Palpě, ležící čtyři sta kilometrů od hlavního města Limy a čtyřicet kilometrů severně od města Nazca.

Nové naleziště pozemních obrazců, které se velmi podobají těm na planině Nazca, zahrnuje pustinné regiony poblíže města Palpy a údolí Rio Grande, Rio Viscas a Rio Palpa. Nejvýznamnější na zdejších liniích je fakt, že jsou mnohem starší, než ty v Nazce a na palpských čarách se, stejně jako na planině Nazca, rovněž nacházejí staré kamenné stavby – a v nich obětní dary. Jestliže obrazce v Nazce vznikly v době mezi 200 př. n. l. a 600 n. l., geoglyfy v Palpě se vztahují k období 800- 200 př. n. l. Široké rýhy v Palpě jsou tedy předlohou pozdějších obrazců v Nazce.

nazca 2

Magdalena Zachardová

 

Převzato z http://www.astronauti.cz

Reklama

Loading...

Reklama

Podobné články

Poselství obrazců v obilí

Poselství obrazců v obilí

Již řadu let se v obilných polích celého světa pravidelně objevují tajemné obrazce. Reklama Loading...…

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*