Z dějin světa islámu II.

Z dějin světa islámu II.

Islám vzniklý v 7.století se stal v pořadí třetím velkým a posledním monoteistickým náboženstvím vzešlým z abrahámovské tradice. 

Na rozdíl od judaismu, rozšířeném pouze mezi židy a křesťanství, které u kterého trvalo 300 let než se výrazně prosadilo, islámu stačilo jen pár desítek let než se stalo významnou a globální silou tehdejšího světa. V průběhu 7.stol. muslimští Arabové dobyli celou perskou říši a na východě pronikli až do západní Číny a k hranicím Indie. Na západě se jím sice nepodařilo dobýt Konstantinopol, nicméně ovládli rozsáhlá území byzantské říše: Sýrii, Palestinu a celou severní Afriku. Stáli tak poprvé před branami Evropy.

První střet islámu s křesťanskou Evropou

První víceméně loupeživé nájezdy Arabů na Evropu směřovaly na Řecko, Sicílii a Itálii, tedy do oblastí kde i dnes míří uprchlická vlna z blízkého východu.

V roce 711 se přeplavila relativně malý počet arabských bojovníků ze severní Afriky do Španělska. Během tří let vyvrátila křesťanskou říši Vizigótu a dobyli téměř celý pyrenejský poloostrov.

Arabská invaze pokračovala dál přes Pyreneje na sever do Francie. Zde se střetly roku 732 arabské jednotky s vojskem franckého vojevůdce Karla Martela v bitvě u Poitiers. Frankové zvítězili a zastavili tak muslimský postup dál na sever. Arabové se stáhli na jih za Pyreneje a vytvořili prosperující relativně tolerantní stát. Jeho hlavní město Cordoba bylo v 9.-11.stol. jednoznačně nejkrásnějším městem Evropy s paláci, mešitami, nemocnicemi a dokonce i veřejným osvětlením.

islam proti krestanstvi

Sunnité a šíité

Soudobý islám je charakterizován mimo jiné soupeřením většinových sunnitů a menšinových šiítů. Kořeny tohoto rozkolu lze najít již na počátku historie islámu. Nesouvisí s ideologií, ale s touhou po moci a politikou.

Podstatou jsou spory o nástupnictví v arabské říši po smrti proroka Mohameda. Sunnité považují za platného nástupce Mohameda Abů Bakra, přítele Mohameda zvoleného muslimským sněmem za chalífu. Šiité zatím uznávají za pokračovatele proroka pouze členy jeho rodiny. Tím byl teprve čtvrtý zvolený chalífa Alí. Jeho zavraždění v irácke Kůtě roku 661 je zároveň okamžikem rozštěpení islámu. Jeho stoupenci šiíté byli nuceni přejít do ilegality a uchýlili se hlavně do nearabských částí říše. Dnes dominují šiíte hlavně v Iránu, části Iráku, Sýrie, Libanonu…

 

Umajovci a Abbasovci

Vraždou Alího sklončila éra volených chalátů. K moci se dostala dynastie Umajovců, která vybudovala ohromnou arabskou říši od Španělska po řeku Indus. Centrum říše přemístili chalífové z Mekky a Medíny do syrského Damašku. Damašek se stal za vlády Umajovců  jedním z nejkrásnějších měst světa s obří mešitou, lázněmi, kanalizací, nemocnicemi, trhy a dalšími honosnými stavbami.

Éru Umajovců ukončilo rozsáhlé povstání iniciované šiíty. Umajovci se udrželi pouze ve Španělsku, kde založili Kordobský chalífát. Na zbylém území se vlády ujala sunitská dynastie Abbasovců. Abbasovci přemístili hlavní město z Damašku do nově založeného iráckého Bagdádu. Bagdád se stal doslova perlou orientu a centrem obchodu mezi Evropou, Persií a Indií. Město mělo kruhový půdorys a žilo zde až milión obyvatel. Doba největší slávy města je spojena i se vznikem známých Pohádek tisíce a jedné noci.

Éra Abbásovců začala pohasínat v 11.století, kdy Bagdád a celou říši ovládli turecké kmeny Seldžuků ( zůstal jím titul duchovních vládců a hlavy státu) a skončila roku 1258 kdy Bagdád dobyli Mongolové. Vládu v podobě dynastie Mamlůků si Abbásovci uchovali pouze v Egyptě do roku 1517.

 

Zlatá éra islámu

Jedná se o období, které je ohraničena přibližně 8-11.stoletím, v některých oblastech až stoletím patnáctým. Název „zlatý“ je poněkud zavádějící, protože i v tomto období docházelo v islámském světě k častému násilí, vraždám, bojům a útlaku. Přesto se arabská a islámská civilizace těšila prosperitě a kultuře, která daleko předčila úroveň tehdejší evropské křesťanské civilizace.

Příčinou tohoto rozmachu byl paradoxně pragmatismus arabských vládců, kteří dávali do pozadí dogmata islámské víry, zatímco velmi dbali o rozvoj vzdělanosti a sbírání vědomostí nabytých od porobených  i okolních národů. Arabští učenci tak nadšeně studovali a překládali spisy řeckých starověkých myslitelů, stejně jako myslitelů perských a indických. Příkladem převzatých poznatků se staly arabské, původem indické číslice, které nakonec převzal i evropský křesťanský svět.

Kolem roku 1000 se tak mohl islámský svět chlubit skvostnou architekturou, později inspirující i gotické stavitelství. Dále pak technologickým rozmachem např. ve zvládnutí výroby papíru a efektivnější konstrukce vodních mlýnů. Velkého věhlasu dosáhla arabská věda na poli astronomie, alchymie a především lékařství. V dobách kdy takřka jediným prostředkem léčby v křesťanských zemích byla modlitba, tak arabská medicína měla popsanou řadu sofistikovaných postupů léčby různých chorob, zlomenin kostí a věděla i o důležitosti hygieny.

Asi nejvýznamnějším představitelem islámské vzdělanosti byl perský lékař a filozof Avicenna považovaný za otce moderní medicíny. Jeho autorita ve středověku byla tak velká, že se na něj odvolával i mistr Jan Hus ve svých spisech.

Geograficky byla islámská kultura rozšířena od Španělska po Indii. Největšího rozvoje dosáhla ve Španělsku- Cordoba a Granada s palácovým komplexem Alhambra. V Africe se nejvíce proslavila Káhira s nejstarší univerzitou světa Al Azhar. Na blízkém Východě Damašek a Bagdád spolu s řadou perských měst. Střediskem vyspělé islámské kultury byly i města střední Asie Samarkand a Buchara, stejně jako střediska v Indii-připomeňme slavný Tadž Mahal.

Úpadek islámské kultury byl pozvolný a vyznačoval se stagnací, nebo příklonem k fundamentalistických konceptům víry, či čistě mocenské politice. Západ a Evropa pochopila ve středověku velikost islámské kultury a začala se od ní učit. Ve velkým se od 11.stol. začaly překládat spisy z arabštiny. Nakonec Evropa islámský svět civilizačně a kulturně dohnala a v 16.stol. definitivně i předběhla.

V příštím díle se zaměřím na konflikty islámu a Západu během křižáckých výprav, turecké expanze a také na sufismus, mystický směr v islámském náboženství a kultuře.

 

—pokračování příště—

 

Petr Bajnar

Loading...

Podobné články

  • to co píše bývalý jezuita Rivera jsou prostě fakta… zkuste uvažovat jaký by měl důvod si vymýšlet? žádný!

    JEDNODUŠE …původní Kristovo křesťanství je něco jiného než současný papežský katolicismus. Ve skutečnosti je Kristovo jméno pro Vatikán pouhou „maskou beránka“, která zakrývá největší podvod na lidstvu za posledních 2000 let!

    KLÍČOVÁ OTÁZKA zní: PROČ se Řím pokouší ORIGINÁLNÍ Kristovo učení zničit?!

    Odpověď je, že jde o zotročení lidstva… a zotročení začíná u manipulace s myšlením, proto muselo být zničeno ORIGINÁLNÍ Kristovo učení… jde o zotročení lidské duše…

    A TOTO FALEŠNÉ KŘESŤANSTVÍ POD NÁZVEM KATOLICISMUS DĚLÁ Z LIDSTVA OVCE DODNES… jako mocenský nástroj ovládání lidí bylo dlouho vysoce úspěšné… Mezitím ve Vatikánu mimo jiné vymysleli islám, který jim umožnil ovládnout Araby, kteří katolicismus odmítli… no a to jsme u současnosti: Lidé utíkají Vatikánu z lopaty, katolicismus ztrácí ovečky… s síly co stojí v pozadí za Římem se tedy rozhodli nasadit islám i do Evropy aby znovu myšlenkově a duchovně ovládli národy…

    http://www.ragauian.cz/vznik-islamu-a-tajne-dejiny-krestanstvi-aneb-jak-katolicka-cirkev-zabila-krista-znicila-krestanstvi-a-stvorila-islam/

    Pochopte prosím, já mám rád všechny lidi, ale tahle islámská imigrační invaze je uměle nafukována se zlým zámyslem. Zkuste prosím všichni se trochu zamyslet nad souvislostmi: Proč mají ty šílené neziskovky (co vítají islamisty v Evropě) utajené sponzory? Proč papeženci kamarádí s muslimy?

    HLAVNÍ KLÍČOVÁ OTÁZKA zní: Proč to ti, co nám vládnou, prosazují? Proč nás chtějí islamizovat?!

  • s těmi jezuity je to pravda, stačí přestat spát s otevřenýma očima za bílého dne a každý to může vidět… jsou to nepřátelé celého lidstva jejich cílem je naše myšlenkové / duchovní zotročení…

  • Sytit se takovou škvárou,
    to musí jít časem na palici.

    A nejseš náhodou nějaký Jarek Kozela?

  • Jeruzalém stále středem pozornosti
    „Pracují jezuité také ve dvacátém století? Ano. To, co se nyní dočtete vám doslova
    vyrazí dech:
    Arabové na závěr tajných dohod s Vatikánem řekli papeži, že budou bojovat za
    vatikánské zájmy ve Španělsku jedině v tom případě, že papež nikdy neuzná existenci
    státu Izrael, i kdyby se někdy v budoucnosti vytvořil. Papež s tím souhlasil a
    také do dnešního dne skutečně Vatikán nikdy oficiálně Izrael za národ neuznal. Kardinál
    Bea nám vyprávěl o tom,″ pokračuje Rivera, „jak ortodoxní Židé a Sionisté
    bojovali za nezávislost izraelského státu.
    Dodnes se však papež snaží všemi prostředky a za každou cenu získat nadvládu
    nad Jeruzalémem. Tento jeho cíl se nezměnil.
    Od svého počátku se Vatikán snažil přestěhovat do Jeruzaléma proto, že v něm
    vznikla prvotní křesťanská církev. Zabránili mu v tom ovšem ortodoxní Židé. Proto
    dodnes na ně římští katolíci útočí. I dnes však usiluje o Jeruzalém. Proč chce Vatikán
    raději obětovat svatopetrské náměstí a svatopetrský trůn v Římě, než aby se vzdal
    Jeruzaléma? Copak nebyl Petr ukřižován hlavou dolů mimo Řím, jak nám Vatikán po
    staletí tvrdí? Copak se nenacházejí jeho kosti ve Vatikánu?
    832
    V posledních letech vyšlo najevo něco ohromujícího: Ani jeden z hrobů ve Vatikánu
    nepatří Petrovi. Za to v Jeruzalémě, v jednom františkánském klášteře v
    místě nazvaném Domus Flevit byl nalezen velmi starý hrob jakéhosi apoštola. Po
    podrobném zkoumání kosterních pozůstatků se zjistilo, že apoštol byl ukřižován a to
    hlavou dolů. Kromě toho je řada dalších důkazů, že skutečně jde o apoštola Petra.
    Pro Vatikán to byla těžká rána, kterou nelze lehce utajit.
    Před první světovou válkou se snažila mocná skupina bohatých Židů znovu získat
    kontrolu nad Jeruzalémem. To pobouřilo Vatikán. Židé znovu zabránili jeho tajným
    snahám se do svatého města přestěhovat. Tito Židé měli v boji proti Vatikánu proto
    zaplatit za svou neústupnost.
    Jak nám řekl kardinál Bea, jezuité vymysleli mistrovský plán, který by nejen vyhladil
    evropské Židy, ale navíc by obrátil celý svět proti nim. A tak se zrodila další
    ohavnost. Bylo nám řečeno, že jezuité navedli určité Židy, kteří zachovali určitou
    věrnost papeži k sepsání dokumentu nazvaného Sionistický protokol. Jeho zveřejně­
    ní pobouřilo celou Evropu. (Viz také v L. H. Lehmann: Behind the Dictators, str. 10–
    15)″.

  • 35.6 Islám ve Španělsku
    „V poslední polovině 18. století probíhaly ve Španělsku politické nepokoje. V roce
    1868 byly španělská římskokatolická monarchie a královna svrženy. Španělsko se
    stalo republikou, která trvala pouhé dva roky. Pak byla v zemi opět obnovena monarchie,
    která trvala do roku 1923. Politické podmínky se stále zhoršovaly a ve
    Španělsku opět zavládl chaos. Vatikán se urazil, když se Španělsko opět chtělo stát
    republikou a okamžitě pověřil římskokatolickou církev k sabotážím. Během tohoto
    období se v letech 1931 – 1936 vystřídalo ve Španělsku asi pět prezidentů.
    Španělští římští katolíci projevili k Vatikánu pohrdavý postoj, aniž by tušili, že
    toto má Vatikán vlastně v plánu. Okamžitě církev zdanili a vyřadili kněze a jeptišky z
    vyučování na veřejných školách.
    »Katolíci ve Španělsku se postavili proti našemu fašistickému hnutí. Musíme jim
    dát poznat sílu Vatikánu. Zničíme je a před světem toto křižácké tažení nazveme ta­
    žením proti komunismu.« Takový byl verdikt mezi Vatikánem a jezuity v Římě
    ohledně Španělska.
    Přestože někteří z prezidentů měli španělské vzdělání, bránili se vatikánské moci
    a diktátu a tím vlastně Vatikánu nahrávali. Islámští vůdcové byli kontaktováni Vatikánem,
    aby nyní splatili svůj dluh vůči Vatikánu za dvojí křivdy: Řím a Jeruzalém.
    Byla podepsána smlouva, ve které papeži přislíbili v případě nutnosti pomoci v sestavení
    armády.
    Nyní nastala vhodná chvíle a jezuité provedli jeden ze svých dalších plánů. Teď
    budou španělští katolíci předhozeni jako oběť. Budou muset trpět. Podle tajných dohod
    povstala ohromná armáda Arabů pod vedením generála Franca. Tuto válku financoval
    Vatikán. A aby se před světem utajila pravda, jezuitští novináři a zpravodajové
    a jezuitští rozhlasoví reportéři vysílali zprávy, že Vatikán bojuje ve svaté válce
    proti komunismu, který tyranizuje katolické obyvatelstvo. Ve skutečnosti byla ve
    Španělsku jenom hrstka komunistů, která byla navíc rychle v začátku války popravena.
    Římskokatolická instituce prolévala krev svých vlastních následovníků.
    Pod korouhví Vatikánu obsadily muslimské armády Kanárské ostrovy a pak zaúto­
    čily na jižní Španělsko. Španělé byli zaskočeni. Islámskou armádu vedl kardinál
    Pedro Segura, který svým vojskem nemilosrdně vraždil římskokatolické muže, ženy i
    děti. Muslimské kmeny vedly mstivou odvetu s papežovým požehnáním.
    Když mi byli tři roky,″ jak dále Rivera říká, „zažil jsem vpád do našeho domu.
    Naše rodina teror přežila. Když inkvizice dosáhla svého cíle, celé Španělsko bylo v
    ruinách, zkrvavené a zničené, avšak „bezpečně v rukou Vatikánu″. Papež sám prohlásil,
    že jen »díky požehnání Panny Marie jsme osvobodili Španělsko od komunismu.«
    Španělsko okupovalo okolo čtyř milionů muslimů jako ochránci římskokatolické
    víry. Islám tak splatil dluh papežovi ve Vatikánu.
    Jezuité také měli velmi dobře naplánováno, jak spřátelí Reagana s papežem a přitom
    ještě víc přimknou islám k Vatikánu. Vycvičili jednoho muslima, který pak na
    papeže vystřelil, ale tak, aby ho pouze ranil. Na Reagana se také někdy střílelo, a
    tak se oba politici skrze tento
    831
    svůj zážitek neobyčejně spřátelili. Stali se věrnými přáteli. Papež získal celosvě­
    tovou popularitu a sympatie všech vůdců. Během tohoto incidentu se islám více přimknul
    k Vatikánu. Muslimové se natolik pokořili, že mysleli, že jeden z nich vystřelil
    na představitele proroka Ježíše na této Zemi, takže sám Ajatolláh poslal papeži soustrastný
    a omluvný dopis.
    Papežův vrah, Mehmed Ali Agca je nyní jedním z populárních mužů v Evropě. Vystřelil
    z několika málo kroků. Všechny náboje zasáhly papeže pod pupek. Je tedy vidět,
    že neměl papeže v úmyslu zabít. Konal pouze příkaz jezuitů. Když pak svět uviděl,
    jak papež odpouští Mehmed Ali Agcovi to, že na něj vystřelil, tu téměř miliarda
    muslimů projevila obdiv »Jeho svatosti« proroku. Bylo to dobře naplánováno. Papež i
    muslimové vzdali hold Panně Marii za to, že nezemřel.
    Nemůžeme se proto také divit, že jsou vysílány americké jednotky do Libanonu.
    Od té doby, co je president v přátelském vztahu s papežem, přestal vykonávat
    papežský úřad nuncius ve Washingtonu D.C. a americká námořní armáda posílá flotily
    do Libanonu na ochranu katolického lidu.
    Všechno je veliká politická hra a divadlo. Například podle informací KGB měl svět
    uvěřit, že komunismus je nepřítelem papeže. Ale papež Jan Pavel II. byl mnoho let
    velmi dobrým komunistou.
    Muslimské národy vzhlížejí ke svému náboženství a k Mohamedovi jako k Bohu.
    Tělo Mohameda dodnes leží v Medině. Své vykoupení očekávají muslimové z Mekky.
    Tento podvod přichází přímo z Říma jako neodpustitelný zločin.. Ježíš Kristus vůbec
    není prorokem Koránu, svaté knihy islámu. Někteří Ajatolláhové, vůdcové islámské­
    ho náboženství znají z nepublikovaných Mohamedových prací, že to co jsem zde v
    této publikaci napsal, je pravda. Jenomže v zájmu udržení islámského náboženství si
    netroufají připustit zklamání islámských dětí. To, co se dočtete o Ježíši v Koránu,
    není pravý obraz, stejně jako jeho pravý obraz nenajdete ani v římskokatolickém
    náboženství. Skutečný pravý obraz Ježíše Krista najdete pouze ve Starém a Novém
    Zákoně dohromady.″

  • …..Za necelých 20 let po jeho smrti zničila jeho vojska byzantskou a perskou říši a o
    něco později jeho vojska zaplavila Evropu, neboť se jeho náboženství rychle šířilo.
    Korán uznává Ježíše jako jednoho z proroků a jestliže je papež jeho představitelem
    na zemi, tak také musí být jeho prorokem. Ovšem ve skutečnosti neví, že to způsobil
    právě sám římský papež, že se mu mohamedáni koří a uctívají ho jako dalšího
    svatého muže. Dodnes nebyl tento veliký podvod papežství prohlédnut.″
    35.4 Vatikán a islámská vojska
    „Když papež viděl, jak se mohamedáni vojensky vzmáhají, jednal nyní rychle. Vydal
    buly povzbuzující arabské generály, aby okupovali národy severní Afriky a všech
    ostatních krajů, kam se již Arabové dostali a kde se usídlili.
    Vatikán pomáhal financovat vytvoření obrovských islámských armád výměnou za
    tři speciální, »zanedbatelné laskavosti«:
    1. Vyhlazení Židů a pravověrných křesťanů, které nazývali bezvěrci
    2. Ochrana augustiánských mnichů a římských katolíků
    3. Dobytí Jeruzaléma pro »Jeho svatost« proroka papeže ve Vatikánu.
    A tak začalo dobývání severní Afriky a ostatních arabských území. Během doby se
    síla vojska ještě více rozrostla. Vojsko krutě pobíjelo Židy a pravověrné křesťany a
    Jeruzalém padl do jeho rukou. Nikdy však nezaútočilo na římské katolíky ani na
    jejich kláštery. Nastal čas účtování. Papež žádal vydání Jeruzaléma. Jenže arabští
    generálové se náhle začali vydání bránit a papežovy plány, tak dlouze a pracně naplňované,
    se začaly před jeho očima rychle bortit. Pod Waraguahovým vedením totiž
    Mohamed zaznamenal do Koránu jednu velikou lež, podle níž Abraham obětoval
    Izmaela namísto biblického Izáka. Mohamed zaměnil jména a dokonce měl i v tomto
    smyslu několik vidění, která tuto lež jakoby dokázala. Výsledkem této lži a Mohamedových
    vidění postavili Arabové v Jeruzalémě právě na místě, kde dříve stál Jeruzalémský
    chrám zničený roku 70 n.l. mešitu na počest Izmaela. A tím se stal Jeruzalém
    druhým největším místem islámské víry.
    Copak nyní mohli arabští generálové přenechat tak svaté místo a navíc tak těžce
    vydobyté bez vzpoury? Když papež zjistil, že stejnou úctu jako jemu prokazují i
    Izmaelovi, rozčílil se, protože stavba byla postavena za jeho zády.
    Vatikán se cítil uražen a když navíc ještě arabští generálové přišli do Vatikánu a
    žádali od papeže buly, kterými by povolil vpád Mohamedových vojáků do Evropy poznal
    papež, že válka je nevyhnutelná. Povolení nevydal a okamžitě postavil kři­
    žáckou armádu. Boje s mohamedány trvaly celá další staletí, ale Jeruzalém se nikdy
    nedostal do rukou Vatikánu. Padlo Turecko, islámská vojska napadla Španělsko a
    Portugalsko. V Portugalsku pojmenovali jednu horskou vesnici Fatima na počest
    Mohamedovy dcery. V té době vůbec netušili, že se jednou stane světově proslulou.
    Muslimská armáda obsadila Sardinii a Korsiku a chystala se na vpád do Itálie.
    V té době islámští generálové zjistili, že již nejsou schopni k další expanzi a že
    přišel čas na mírové rozhovory. Jedním z vyjednavačů byl František z Assisi. Vý­
    sledkem bylo podepsání smlouvy, podle níž muslimové směli obsadit v
    »křesťanském« světě Turecko a katolíci směli obsadit v arabském světě Libanon.
    829
    Dále bylo dohodnuto, že muslimové mohou svobodně stavět v katolických zemích
    své mešity, pokud bude římskokatolické vyznání v arabských zemích prosperovat.
    Kardinál Bea nám dále sdělil, pokračoval Rivera, že muslimové se s papeženci dohodli
    na ničení společného nepřítele – nekatolických křesťanských misionářů hlásají­
    cích biblické učení. Prostřednictvím těchto smluv bylo tedy dohodnuto duchovní zni­
    čení a zotročení dětí Izmaela. Byla postavena opoziční hráz proti Božímu Slovu mezi
    prostým arabským obyvatelstvem. Po podepsání těchto smluv zahájil nejvyšší muslimský
    duchovní Ajatolláh prostřednictvím kněží, mnichů a jeptišek přísnou a tvrdou
    kontrolu Muslimů.
    Vatikán i nadále podněcoval nenávist mezi Židy a muslimskými Araby. Celé islámské
    společenství proto dodnes pohlíží na biblické misionáře jako na ztělesněného
    ďábla, který přináší jed ku zničení Alláhových dětí. Jsou dokonce státy, kde vlastnictví
    Bible svaté se trestá okamžitou smrtí.
    Obětaví misionáři, kteří působí mezi arabským obyvatelstvem nic neví o tajných
    smlouvách mezi Vatikánem a Mekkou, které jejich usilovnou misijní práci důsledně
    ničí.″

  • ……..Za pomoci Augustina poslal Řím těmto Nomádům agenty, kteří mezi nimi šířili
    zvěst, že se jednoho dne objeví velký vůdce, který všechny Araby sjednotí, a který
    bude konat divy a zázraky a bude velikým prorokem. V tomto díle pokračoval po
    Augustinovi jeho nejbližší
    827
    učedník a po něm další Augustinův učedník, kteří byli zasvěceni do římského
    plánu a byli vázáni nejpřísnější mlčenlivostí.
    200 let po Augustinově smrti, kolem roku 570 se v Mekce, v Saudské Arábii narodil
    Mohamed. A tento muž přesně vyhovoval římským plánům.
    V tomto dramatickém příběhu sehrála úlohu bohatá arabská dáma, věrná
    papežova následovnice, Khadiah. Svůj veškerý majetek darovala »Matce církvi« a
    vstoupila do kláštera. Když tam pobývala, byla pověřena zvláštním úkolem a byla z
    kláštera poslána zpět do světa. Jejím úkolem bylo nalézt vzácného, podnikavého
    muže, který měl být použit Římem vy vytvoření nového náboženství nenávidějícího
    Židy a který se měl pro Izmaelity stát Mesiášem. Khadiah Mohameda našla, vzali se
    a usídlili se blízko bratrance Khadiahy jménem Waraguah, který byl, jako i ona,
    věrným katolíkem. Řím jej postavil jako Mohamedova rádce. Vatikán nelitoval peněz
    a Mohameda zahrnoval velikým bohatstvím. Kromě toho se mu dostalo vynikajícího
    katolického vzdělání, když mu byly posláni ti nejlepší římskokatoličtí učitelé. Jeho
    zaškolení probíhalo velmi intenzivně. Základní osnovou byly právě Augustinovy knihy
    a pod Waraguahovým vedením se stal věrným Augustinovým následovníkem.
    Tak se připravoval ke svému velikému úkolu.
    Na příkaz Říma pak začali římští katolíci rozšiřovat v severní Africe zprávy o
    velkém člověku, který povstane z jejich středu jako jejich Bohem vyvolený. Jako
    chlapec byl Mohamed vyučován, že jeho největší nepřátelé jsou Židé a že římští katolíci
    jsou jediní praví křesťané a že ti další lidé, kteří si tak říkají, jsou bezbožní
    podvodníci a děti ďábla, které je nutno zničit. Toto učení je také dodnes podkladem
    a základem odporu široké muslimské veřejnosti k Židům a ničí snahy na přijetí Krista
    v každém muslimském národu.
    Když Mohamed obdržel »božská zjevení« v jeskyni na hoře Hira na okraji Mekky,
    římskokatolický bratranec jeho ženy, Waraguah začal tato zjevení vysvětlovat a vý­
    sledkem byla islámská kniha Korán, která obsahuje mnoho Mohamedových spisů.
    Tato kniha také umožnila Muslimům získání římskokatolické ochrany díky tomu, že
    obsahuje Mohamedovo zjevení týkající se přímo Panny Marie. A zde se také ukázalo,
    jak důležité bylo »misijní« působení Augustina, když Araby seznamoval s Pannou
    Marií. Pročpak asi?
    I přesto, že Korán obsahuje veliké množství Mohamedových rad a vidění, nejsou
    dodnes všechny Mohamedovy duchovní projevy, zapsané do písemností, zveřejněny
    úplně. Stále ještě schází mnohá nepublikovaná Mohamedova díla. Ta jsou dodnes v
    rukou nejvyššího svatého muže islámské víry, Ajatolláha.
    Když nás kardinál Bea ve Vatikánu zasvěcoval do této problematiky, řekl: »Tyto
    spisy se bedlivě střeží, protože obsahují informace o tom, jak Vatikán vytvořil islám.
    Obě strany mají o sobě tolik informací, že kdyby pronikly na veřejnost, vznikl by
    skandál, který by znamenal ostudu a záhubu pro obě náboženství.«
    Jedním z Mohamedových zapsaných výroků je i tento: »Satan se dotýká každého
    Adamova syna v den, kdy ho matka porodí, kromě Marie a jejího syna.« Proč by
    Mohamed (podle arabské oficiální tradice neznalý římského katolicismu) zasahoval
    do římskokatolického učení? Není to podivné? Navíc v Kabaa v Mekce byla již za dnů
    Mohamedova děda a otce ikona Panny Marie s děťátkem.
    Mohamed se nazval poslem Alláhovým a stal se zakladatelem velikého islámského
    náboženství. To bylo kolem roku 600 n.l. Roku 630 dobyl se svým deseti tisícovým
    vojskem Mekku, odkud politicky a nábožensky vládl. Zemřel roku 632 n. l. Měl
    celkem 9 žen a jedna z jeho dcer se jmenovala Fatima.

  • Jak vznikl islám doopravdy? Tato informace není stopro potvrzená, ale řadu věcí by to vysvětlovalo. Níže cituji z knihy Tajné dějiny jezuitů :
    Vznik islámu
    Dr. Rivera dále říká: „Nejdříve se s Vámi podělím o poznatky získané ve Vatikánské
    knihovně a prozradím vám, jak islám vznikl doopravdy. Budete šokováni!″ A
    dále pokračuje:
    „Římský biskup, nový pontifex, poslal své agenty do severní Afriky a přesně na
    místech, kde působili prvotní křesťané nechal zakládat kláštery, které osadil svými
    římskými křesťany.
    826
    Každý klášter měl svého pohlavára a přesnou organizační hierarchii. Všichni
    dostali úkol upoutat na sebe pozornost zdejšího obyvatelstva jako na pravé křesťany.
    A to se jim skutečně podařilo. Časem potomci Izmaela nečinili mezi nimi a
    křesťany žádného vnějšího rozdílu. Falešní křesťané se těmto izmaelitským ko­
    čovníkům dokázali vetřít do přízně.
    V roce 354 n. l. porodila v Alžíru v severní Africe římskokatolická zbožná matka
    syna a dala mu jméno Augustin. Ten pak stal biskupem římsko–africké provincie.
    Byl to velmi vlivný a bohatý muž s vlastní armádou. Klášteru ve skutečnosti sloužili
    jako základna pro práci, při které vyhledával a ničil biblické rukopisy, které vlastnili
    původní křesťané. Augustin se stal »svatým« za věrné služby Matce církvi.
    Touhou Vatikánu bylo získat Jeruzalém za každou cenu kvůli jeho náboženskému
    významu. Vždycky však tomu bránili Židé. Další překážkou byli prvotní křesťané v
    severní Africe, kteří tam šířili evangelium. Římský katolicismus však nabýval na
    moci a nemínil tolerovat žádný odpor. V Římě proto církev potřebovala naleznout
    nějaký prostředek, který by vyvolal odboj proti Židům a proti skutečným křesťanům,
    kteří odmítali přijmout katolickou víru.
    Když římskokatolický pontifex a jeho pomocníci pozorovali početný národ Arabů v
    severní Africe, viděli tyto davy jako zdroj k vykonání svého nečistého, ohavného dí­
    la.
    A tak sestavili další mašinérii – podzemní špionážní síť, která byla použita na podávání
    informací k vykonání mistrovského díla – plánu na kontrolu velkého množství
    Arabů, kteří odmítli římský katolicismus. Vatikán usiloval nalézt pro Araby jejich
    vlastního »Mesiáše«, takového, který by povstal jako jejich veliký vůdce. Musel to
    být člověk se schopnostmi, kterého by sami mohli vyškolit a nakonec jeho
    prostřednictvím spojit všechny nekatolické Araby dohromady v jednu obrovskou
    masu – v jednu armádu, která by pak dobyla Jeruzalém pro papeže.
    Tyto všechny informace podával Riverovi kardinál Bea v rámci jeho naplánovaných
    tajných úkolů.
    Augustin velmi dobře pochopil, oč běží a sám se nabídl, že pro římský plán s Araby
    přichystá Římu půdu. Sepsal dvě knihy: Boží město a Vyznání, které, aniž by je
    Arabové poznali a studovali, ovlivnili jejich život a jejich další osudy na celé tisíciletí.
    Augustin byl Římem do plánu zčásti zasvěcen, a proto bylo jeho dílo velmi přísně
    střeženo a rozmnožováno.
    V knize Boží město Augustin objasňoval, že papež je vládcem světa. To bylo roku
    420. V původním latinském překladu knihy Boží město je tato informace jasně rozebrána,
    zatímco v novějších překladech je veřejnosti již odstraněna. Augustin v této
    knize píše: »On (papež) je Sluncem. Je Vládcem vesmíru. Je Měsícem. Existují vladaři
    země, kteří zrcadlí jeho slávu. Země, to je všechen lid, se před ním sklání.«
    Augustin v této knize jasně řekl, že Bůh udělil papeži božské právo jako Ježíši Kristu
    na zemi, aby tajně ovládal obyvatele v každé zemi skrze výchovu, politiku, ekonomiku
    a vojenskou moc. V Augustinově době byl papež nazýván biskupem Říma. Je o
    tom psáno v knize: The other side of Rome, str. 155–159 a Baal Worship, Crusaders
    v 9. a 10. čísle a ještě i v některých starších přehledech o římskokatolické církvi.
    Augustin se navíc všemožně snažil obrátit co nejvíce Arabů na římskokatolickou
    víru a přivést je i k uctívání Panny Marie a křížů. Odmítly pouze dva arabské kmeny,
    které se neobrátily. Augustin je v Římě přesně popsal, popsal i jejich zvyky a detailně
    vyjmenoval jejich rody, jména, významné dny a roky. ……………..

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*