Z dějin světa islámu I.

Z dějin světa islámu I.

Politickému zpravodajství posledních týdnů a měsíců dominuje ve spojitosti s vlnou uprchlíků, teroristických útoků a situaci na Blízkém východě jedno téma. Je jím islám a jeho střet se západní civilizaci.

V této souvislosti by možná neškodilo podívat se do historie tohoto, dnes druhého nejrozšířenějšího světového náboženství v širších souvislostech. Jen pohledem do historie totiž můžeme skutečně pochopit povahu současného dění na Blízkém východě i v Evropě.

Cestu historií islámu nezačnu Mohamedem, jak by se dalo očekávat, ale půjdu ještě dál o několik tisíc let zpět do minulosti. Do doby kdy se udál jeden na první pohled zdánlivě bezvýznamný příběh zachycený v Bibli i Koránu. Příběh, který dodnes v myticko-symbolické rovině vystihuje povahu střetu na jedné straně civilizace židovsko-evropské a na druhé straně islámsko-arabského světa.

Abraham

 

Abrahám a jeho potomci

Před zhruba 6000 lety doputoval  vůdce jednoho z mnoha semitských kmenů Abraham na území dnešního Izraele a Palestiny. Díky daru ducha dal svému lidu duchovní učení o jediném univerzálním Bohu. Abrahám měl dle Bible dva syny.

Prvního syna Izmaela zplodil s vidinou toho, že jeho žena Sára je neplodná s otrokyní jménem Hagar. Druhého Izáka již zplodil ze svou ženou, která i přes své stáří nakonec přece jen otěhotněla. Když oba synové vyspívali,  došlo mezi oběma ženami ke ostrému sporu plném žárlivosti ohledně nástupnictví po Abrahamovi, který vyústil v nedobrovolném odchodu Hagar a Izmaele od rodného kmene.

Izák se poté stal podle biblické tradice  praotcem Židů a pokračovatelem Abraháma. Spolu se svou ženou Rebekou zplodil syny Ezaua a Jákoba, který se stal otcem 12 synů, zakladatelů 12 kmenů izraelských.

Izmael se stal podle islámské tradice praotcem všech Arabů. Putoval se svojí matkou pouští až došel do údolí, kde  ve chvíli akutního ohrožení smrti žízní náhle ze země vytryskl vodní pramen. Zdroje vody si všimla i kočující karavana jemenských beduínu a na místě se usadila. Izmael se oženil s jednou z dívek jemenského kmene a založil předchůdce dnešního města Mekky.  V blízkém okolí pramene podle arabské legendy později spolu se svým otcem Abrahamem, který syna navštívil  založil svatyni Kábu, která se těší náboženské úctě potomků Izmaela a všech muslimů dodnes.

Ve SZ je zachyceno proroctví sdělené otrokyní Hagar  „božím poslem“, krátce před narozením syna. Slova stručně a jasně charakterizují i budoucnost nezkrotného islámsko-arabského světa často bojujícího se všemi a proti všem.

Porodíš syna a dáš mu jméno Izmael, což znamená bůh mně uslyší. Bude to člověk nezkrotný. Jeho ruka bude proti všem a ruce všech budou proti němu. Bude stát proti všem svým bratřím.“

Mohamed

Přesuňme se nyní od doby Abrahama do časů kolem roku 600 n.l. Na Blízkém Východě soupeřily dvě velmoci. Na jedné křesťanská Byzantská říše. Na druhé straně Perská říše se Zoroastrismem jako státním náboženstvím.

Na arabském poloostrově žily v oázách uprostřed pouště především kočovné arabské kmeny vyznávající různá polyteistická náboženství a uctívající svatyní Kábu, nacházející se uprostřed  komerčního centra Arábie,  městě Mekka. Vedle arabských beduínů žili v oázách i židovské a křesťanské komunity.

Kolem roku 570 se v Mekkce v bohaté arabské rodině narodil chlapec jménem Mohamed. Již v 6 letech se stal sirotkem. Vychovával jej  strýc, který ho přivedl na dráhu obchodníka, podnikajícího cesty až do daleké Sýrie. Šťastnou hvězdou pro Mohameda se stala jeho o mnoho let starší  první žena, bohatá obchodnice Chalidža. Až do své smrti jej svým společenským vlivem ochránila před mnoha nebezpečími a stala se i první stoupenkyní jeho učení.

I když byl Mohamed úspěšným obchodníkem, jeho praktické povolání ho neuspokojovalo. Často přemýšlel nad životem a duchovními otázkami. Pravidelně se uchyloval k meditacím v jeskyni nedaleko Mekky. Během nich se mu dostalo duchovních zjevení, ve kterých k němu údajně promluvil archanděl Gabriel s poselstvím, které se stalo později základem Koránu a islámského učení.

Z obchodníka se Mohamed stal prorokem. Své učení šířil zprvu v rodné Mekce. Kritizoval modloslužebnictví, nemorální život a velký důraz kladl na sociální otázky a pomoc chudobným. Jeho kázání se většinou setkala s  ignorancí, výsměchem a odporem ze strany mocenské elity města. Nakonec po smrti své ženy musel utéci do sousední Medíny, aby si zachránil vlastní život. Tento okamžik, rok 622 se stal počátkem muslimského letopočtu.

V Medíně právě zuřil spor mezi různými arabskými klany. Mohamedovi se podařilo spor urovnat díky čemuž nakonec znesvářené strany nejenže si Mohameda zvolili za svého vůdce, ale přijali i jeho muslimské učení. Výjimku představovala pouze komunita židů, kteří s odkazy na své písmo Mohameda a islám za duchovní autoritu nepřijali i přes velké Mohamedovo úsilí. Později byl jeden ze židovských kmenů dokonce obviněn ze spolupráce s nepříteli muslimů z Mekky a na prorokův příkaz vyvražděn. Zde se poprvé projevila do dnešní doby silná averze mezi muslimy a židy.

Mohamed se v Medíně stal z proroka politickým vůdcem. Nejkontroverznějším je několik posledních několik let života, kdy byl i vůdcem vojenským. Ve chvíli nedostatku se uchyloval k běžnému zvyku tehdejší arabské společnosti-přepadával obchodní karavany. Vedl také dlouholetý boj s Mekkou, který skončil vítězstvím Mohameda a sjednocením celého arabského poloostrova pod jeho vládou. Na roli Mohameda vojevůdce existují různé názory. Podle některých bojoval jen v sebeobraně, podle jiných byl jeho boj motivován i touhou po kořisti. Jisté je to, že se zcela nezřekl násilí jako prostředku k prosazení cílů.

Mohamed zemřel roku 632 přirozenou smrtí po krátké nemoci. Jeho nástupci-chalifové pokračovali v šíření islámu a arabské moci z Arábie dál do okolního světa.

 

Zrod islámského chalifátu

Stačilo pár desetiletí a arabská říše ovládala rozsáhlá území od Španělska až po Kavkaz, Indii a střední Asii.

Obrovský úspěch arabsko-islámské expanze v 7.století má zřejmě více příčin.

První příčinou byla jistě odhodlanost a víra muslimských bojovníků. Byli zvyklí na drsný život v nehostinné poušti. Úrodná území mimo jejich rodiště pro ně představovala doslova ráj.

Druhou příčinou byla vyčerpanost byzantské a perské říše dlouholetým vzájemným soupeřením.

Třetí příčinou byly tvrdé životní podmínky, politický a náboženský útlak na území spravované oběma říšemi. Část jejich semitských obyvatel byla etnicky příbuzná dobyvatelům a dobrovolně přecházela v bitvách na stranu chalifátu.

Arabští dobyvatelé střídali taktiku nemilosrdného dobyvatele s pragmatickým přístupem na dobytých územích. Tolerovali původní náboženskou víru obyvatel za podmínky placení zvláštní daně z hlavy. Na svojí stranu si Arabové získali tak i řadu křesťanských autorit tehdejší doby, např. křesťanského patriarchu v syrském Damašku, který po ovládnutí města Araby ještě posilnil své postavení.

 

Pár slov o islámu

Islám představuje po judaismu a křesťanství třetí velké monoteistické náboženství. Muslimové uznávají a ctí stejné proroky jako židé a křesťané: Adama, Abrahama, Mojžíše. Velmi ctí i Ježíše jako velkého proroka, největšího před Mohamedem. Odmítají pouze jeho ztotožnění s Bohem, které vnímají jako porušení monoteismu.

Korán je často kritizován, že vyzývá k násilí a boji. To je jistě pravda. Pravdou však je, že obdobné pasáže najdeme i ve SZ. Samotný  Ježíš se sice na rozdíl od Mohameda odmítl boj, nicméně křesťanství od 4.stol. rozhodně mírumilovné nebylo. Stejně jako islám i ono bylo často šířeno ohněm a mečem.

Velká výtka vůči islámu se týká práva Šária. Je třeba si však uvědomit, že v podstatě vycházelo již z života předislámské arabské společnosti. Mohamed jen převzal zvykové právo tehdejší doby a v některých bodech je zlidštil, např. zakázal krevní mstu. Systém islámského práva vznikl později, když bylo třeba nějakým způsobem vytvořit právní systém arabské říše.

V každém náboženství najdeme lidi zlé a fanatické, stejně jako osvícené. Výjimkou není ani islám. I v historii islámu lze najít mnoho těch, kteří šířili lásku a hluboké filozofické myšlenky, které  povznášely tehdejší společnost. Jejich odkazu se budu mimo jiné věnovat v pokračování dějin islámského světa.

 

—-pokračování příště—

 

Petr Bajnar

Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*