Vzpomínka na Miloslava Ransdorfa

Vzpomínka na Miloslava Ransdorfa

Při Setkání pod Kunětickou horou na začátku září loňského roku jsem naposledy hovořil s PhDr. Miloslavem Ransdorfem, který mně naprosto otevřeně a přitom objektivně podal potřebné informace. Jak v tu chvíli, tak i ex post, vše oceňuji zejména proto, že filozof a historik takové velikosti dokázal vysvětlit souvislosti, které pro mě, jakožto laika, nebyly příliš srozumitelné. Vzpomínal jsem v tom punktu na jeho knížky, z nichž některé jsem si obstaral a přečetl. Za všechny jmenuji publikaci Muž velké touhy (Komenský proti proudu dějin), neboť pro mě, jako bývalého pedagoga, byl obsah samozřejmě velice předmětný. Některé pasáže z knihy jsem četl několikrát, musel jsem o nich mimořádně přemýšlet, dělal jsem si výpisky, prostě jsem postupoval téměř jako v přípravě na vysokoškolský examen.

Miloslav Ransdorf Foto: ČTK
Miloslav Ransdorf Foto: ČTK

O Mílovi píšu především proto, že na FF UK studoval u doc. Dušana Machovce, vynikajícího znalce antické filozofie. Dušan byl mým kolegou v Pěveckém sdružení pražských učitelů, spatra uváděl programy na koncertech a koncertních zájezdech (a to i v němčině), byl vzdělán v hudební vědě a byl rovněž výborným korepetitorem.

Míla mně tehdy slíbil básničku, kterou mu doc. Machovec poslal ještě krátce před smrtí, ve které charakterizoval tehdejší neutěšené poměry ve společnosti. Bohužel na to již nedošlo – možná by se našla v jeho pozůstalosti.

Dušan Machovec o M. Ransdorfovi mluvil vždy jen v superlativech (pokud na zkouškách Sdružení zbyl čas a zavedli jsme spolu o něm řeč), považoval jej za mimořádně pozoruhodného člověka s encyklopedickými vědomostmi, s dokonalým přehledem ve filozofických, historických a politologických otázkách, za znalce mnoha jazyků – polyglota, Míla byl jednoduše v jeho očích géniem současnosti.

Na Miloslava Ransdorfa budu vždy s vděčností vzpomínat. Zanechal totiž na naší a evropské scéně výraznou stopu, kterou chtějí političtí odpůrci za každou cenu a za nezměrné podpory médií smazat. Už se přece po jeho náhlé smrti ukázalo, jak se těmto „lžidimitrijům“ dostalo a dostává sluchu.

 

 

Mgr. Miloslav Samek

Podobné články

2 Komentáře “Vzpomínka na Miloslava Ransdorfa

  • · Edit

    Tak přemýšlím, kdo je asi autorem básničky o poměrech ve společnosti. Jestli pan Ransdorf, pan Machovec, nebo někdo úplně jiný. Pan Ransdorf už nám svůj názor asi neřekne. Ta formulace v tom článku mi připadá velice podezřelá.

  • · Edit

    Byl to hodný vzdělaný Člověk, Vlastenec i když byl komunista, nikdy se nepřekabátil, a snažil se vždy hájit pravdu prostých lidí i za své šikany. Škoda že nemáme dnes v této těžké době více takových to statečných politiků jako byl On. At je mu země lehká!

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*