Vzdělanci a nevzdělanci

Vzdělanci a nevzdělanci

„Člověku, kterému se dostalo vzdělání a daru kriticky myslet, nesmí pohrdat ostatními, musí i jim naslouchat, musí se snažit o rozhovor, kde to jen alespoň trochu jde.“

Tato slova pronesl tento týden známý český kněz a intelektuál Tomáš Halík. Lze s nimi bezesporu souhlasit. Každý člověk má stejnou cenu, bez ohledu na intelektuální, či jiné schopnosti, kterými je obdařen. Problém je však v kontextu, ve kterém byla tato slova vyřčena. Jsou reakcí na stále vysokou podporou Miloše Zemana v české společnosti, hlasování britských občanů v červnovém referendu o vystoupení z EU, či vítězství Donalda Trumpa v americké prezidentské volbě.

Vzdělání je vysoce pozitivní věc. Nesmíme však ztotožnit získání akademických titulů a přečtení naučných knih se skutečnou vzdělaností. Je iluzí se domnívat, že samotným absolvováním vysoké školy se naučíme kriticky myslet, nepodléhat mediální manipulaci, či skutečně chápat fungování přírody a společnosti ve které žijeme. Příčinou je jednostrannost dnešního vzdělávání. Důraz je kladen pouze na hromadění vybraných poznatků a rozvoj rozumových schopností, zatímco např. rozvoji intuice, která je v životě i vědě stejně důležitá jako rozum, se nevěnuje žádná pozornost.

Logickým důsledkem je pak často hluboký sebeklam toho, kdo sám sebe považuje za vzdělance. Jiné názory druhého člověka si mnohdy vysvětluje jako důsledek jeho intelektuální omezenosti, třebaže jsou dány jen jiným pohledem na danou věc a s výši inteligence dotyčného nemají nic společného. To je jen krůček k podlehnutí mediální manipulaci, zvláště tehdy, když mainstreamová média neustále zdůrazňují, že názory jeho oponenta podle sociologických průzkumů zastávají převážně lidi chudí, starší, z venkova a s nižším vzděláním.

Ale i kdyby tomu tak bylo a daný názor zastávali skutečně převážně ti méně vzdělání, zdaleka to ještě neznamená, že tábor těch „vzdělanějších“ je blíže pravdě. Mnohdy je to naopak. Díky lepší intuici se prostí lidé dokáží dobrat pravdy a najít optimálnější řešení problémů často rychleji a lépe než ti, kteří jsou vybaveni brilantním rozumem a přehršel vědomostmi. Ostatně i Ježíš z Nazaretu si za své žáky nevolil lidi studované a znalce zákona, ale lidi prosté ze stejného důvodu.

To rozhodně neznamená, že by jsme měli hanit akademické vzdělání. Je jistě v životě kladem, mít možnost takové vzdělání získat. Zároveň by jsme však nikdy neměli zapomínat na důležitost rozvoje i dalších složek naší osobnosti, než těch které rozvíjí škola a požaduje trh práce. Myslím si, že jen tak se totiž můžeme stát kriticky myslící a empatickou bytostí, která bude odolávat manipulacím z té, či oné strany.




Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*