Vysídlené rodiny se poprvé po dvou letech vracejí do syrské Palmýry

Vysídlené rodiny se poprvé po dvou letech vracejí do syrské Palmýry

Nové záběry ukazují vysídlené rodiny vracející se do svých domovů v syrském městě Palmýra, dva roky poté, co Syrská arabská armáda osvobodila město od samozvaného Islámského státu.              

Palmyra, zapsaná na Seznamu světového dědictví UNESCO, v roce 2015 padla do rukou ISIS. Syrská vláda v roce 2016 získala nad městem kontrolu v roce 2016 a poté opět v roce 2017.



Od té doby úřady prováděly rekonstrukci a zaměřily se na poskytování základních služeb vracejícím se obyvatelům, včetně elektřiny, vodních zdrojů a zařízení, které Islámský stát zničil.

Vedoucí rady města Palmýra Hani Da’a poděkoval guvernérovi Homsu za nabídku veřejných služeb k „zajištění dobrého života pro místní obyvatele, kteří se do města vracejí“.

Jeden z obyvatel uvedl, že je „velmi šťastný“, že se vrátil do Palmýry poté, co byl pryč pět let.

Zdroj: Ruptly

Palmýra je město a pozůstatky antického semitského města v Sýrii, 215 km severovýchodně od hlavního města Damašku. V současné době administrativně spadá do guvernorátu Homs. První archeologické nálezy se datují do období mladší doby kamenné a první zmínky o něm pocházejí z počátku druhého tisíciletí před naším letopočtem. Palmýra změnila při různých příležitostech mnohokrát vlastníka. Nakonec se ale v 1. století našeho letopočtu stala součástí Římské říše.

Město hojně prosperovalo z obchodních karavan a obyvatelé Palmýry byli proslulými obchodníky, kteří dokonce zakládali kolonie podél Hedvábné stezky. Bohatství města umožnilo výstavbu takových architektonických památek jako jsou Velká kolonáda, Belův chrám, či charakteristické pohřební věže. Palmýřané byli směsicí Amoritů, Aramejců a Arabů. Co se sociální stratifikace týče, ta fungovala na kmenové bázi. Obyvatelé města používali tzv. palmýrštinu, jeden ze západních dialektů aramejštiny. V oblasti obchodu a diplomacie byla užívána řečtina. Kultura města byla hojně ovlivněna kulturou řecko-římskou, a tím vznikla typická architektura, spojující jak východní, tak západní tradice. Obyvatelstvo uctívalo místní (kanaánská), mezopotámská a arabská božstva.

Ve 3. století dosáhl věhlas města vrcholu, a to především v šedesátých letech, kdy palmýrský král Odaenathus porazil perského velekrále Šápúra I. Po tom, co byl král Odaenathus zavražděn svoji manželkou, královnou Zenobií, vypukla v zemi vzpoura proti Římské říši a bylo vyhlášeno Palmýrské císařství. Povstání však bylo potlačeno a roku 273 nechal římský císař Aurelianus město srovnat se zemí. Obnoveno bylo až císařem Diokleciánem. Palmýrské obyvatelstvo konvertovalo během 4. století ke křesťanství a v druhé polovině prvního tisíciletí k islámu. Poté byla řečtina a palmýrština nahrazena arabštinou.

Před rokem 273 našeho letopočtu město bylo připojeno k římské provincii Sýrie, přesto požívalo nějakou míru nezávislosti. Postavení Palmýry v říši by se po první dvě staletí n. l. dalo přirovnat k postavení řeckých států. V průběhu třetího století se Palmýra stala římskou kolonií, což vedlo k postupnému začleňování římských úřadů do města, před tím, než se stalo monarchií v roce 260. Od roku 273, kdy bylo město zničeno, nedosáhlo už nikdy své dřívější slávy a nadále už sloužilo jen jako lokální centrum jak za vlády Byzantské říše, tak dalších států. Po vyplenění vojenskými oddíly Tímúrovské říše roku 1400 se Palmýra „smrskla“ na malou vesnici. Pod Francouzským mandátem byli obyvatelé města přesunuti roku 1932 do nově vznikající vesnice Tadmor a starověká Palmýra byla zpřístupněna výzkumu.

V roce 2015 byla Palmýra v rukou Islámského státu (Daiš), který poničil spoustu antických památek. Město bylo osvobozeno 27. března roku 2016 Syrskou armádou, koncem roku se však o něj vedly další boje. 11. prosince 2016 město znovu dobyl Islámský stát (Daiš), začátkem března 2017 jej opět získaly pod kontrolu syrské vládní síly.[1]

Ve starověku bylo město důležitou zastávkou v poušti pro karavany mířící od Eufratu na středomořské pobřeží. Na místě zaniklého města vzniklo rozsáhlé archeologické naleziště. Současné město Palmýra, nacházející se vedle ruin, sloužilo hlavně jako turistické východisko pro návštěvu nalezišť.

 

(Zdroj: Ruptly)




Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*