Že podle odhadů za oněch 25 let uprchlo z Ukrajiny zejména za prací 5 miliónů Ukrajinců je rovněž obecně známo a že v posledním roce jdou počty do statisíců, je takéjasné.

Když se v takové situaci pár rodin našich krajanů  přeje přestěhovat do České republiky, téměž mrazí, že premiér této země tato přání odmítá s poukazem, že by to mohlo být součástí ruské propagandy a že by to mohlo způsobit ve vztahu s Ukrajinou vážné problémy…

Taková slova snad ani neměl pronést. Marně přemýšlím, co Ukrajina může přinést pozitivního. Ona se přece umně prosadila coby trvalý a chronický žadatel o pomoc, tu zbraní, tu peněz, tu v ulehčení vízové politiky.

Na oplátku však Ukrajina nedělá nic, aby ukázala, že se lepší a že do Evopy patří.  Bez trestu nechá lynčovat poslance s opačným názorem, bez trestu ponechává případy odebírání tělesných orgánů, a s  obrovskou podporou se nesou hesla extremistů po vymýcení celého Východu.

Jestliže premiéru České republiky záleží na tom, aby se tato polozhroucená a nenávistí prodchnutá země se na nás nepoškorpila, a odmítá pomoc našim krajanům, kteří mají možná k Česku mnohem vroucnější vztah, než naši vlastní obyvatelé, měl by se stydět.

To i Bělobrádek, který při vyslovení slova Rusko a Putin dostává vnitřní třes, v nedělních OVM  naprosto v pohodě se za návrat Volyňských Čechů zasazoval.

Když jsem nedávno ve skupině Přátel Ruska v České republice premiéra  za jeho zdrženlivý, ba kritický vztah k sancím, přátelé mne vyrovali, abych to moc s tou chválou  nepřeháněl.

Že Zaorálek razí až služebnickou polohu zahraniční politiky k USA a EU, každý z nás ví. A jistě to ví i on, protože je nejméně populárním ministrem této vlády. Jemu pomoci není.


U Sobotky na chvíli svitla naděje, že začne být odvážným.

Nuže vydržel to tak 14 dní a vrátil se ke známé politice jeden krok dopředu, dva kroky v zad.

Ještě štěstí, že je zde prezident, který je v této otázce neústupný, silná opozice KSČM, Úsvit, která nepochbně rovněž stojí na straně našich krajanů, nyní tedy i překvapivě lidovci, a abych byl upřímný myslím, že i ANO minimálně částí svých hlasů tuto myšlenku podpoří.

Řeknu to tedy ještě jinak :

Pane premiére, Ukrajinci nejsou naši a jsou jich zde desetitisíce, Volynští Češi naši jsou a nechcete povolit několik stovek

Zamyslete se nad sebou.

Publikováno se svolením autora
Autor publikuje na vyvadil.blog.idnes.cz