Všeobecné rovné volební právo a přímá demokracie

Všeobecné rovné volební právo a přímá demokracie

Domnívám se, že po úspěšném boji za všeobecné rovné volební právo by měl následovat boj za přímou demokracii švýcarského typu. Je zajímavé, že protiargumenty elitářů vůči obojímu se až nápadně podobají.

Strach z chudých nevzdělaných mas, které jsou tzv. „lehce zmanipulovatelné“ a mohli by zvolit nějaké šašky/populisty/autokraty…, že privilegium volit by mělo patřit jen těm schopným, kteří něco vydělali, že chudí obyčejní lidé nemají potřebné znalosti a předpoklady, aby se jim mohl dát stejný volební hlas jako těm bohatým a úspěšným, a tedy „moudrým“.

Jaroslav Bican: Všeobecné volební právo jako historický omyl?

Tehdy ovšem ještě levice stála za lidem. Dnes v tažení proti přímé demokracii padají argumenty velmi podobné – lidi jsou prý hloupí, zmanipulovaní ruskou propagandou, příp. sociálními sítěmi, zkrátka, podle těchto elitářů jsme oproti Švýcarům nějací podlidé, jakýsi jiný méněcenný druh, který nemá šanci politicky vyspět natolik, aby mohl odpovědně rozhodovat v referendech, takže ani nemá cenu se pokusit naše občany té švýcarské odpovědnosti naučit, třeba přesvědčením, že jít hlasovat v referendum se vyplatí, naopak vykašlat se na to se může vymstít, neb ti ostatní mohou rozhodnout jinak, než bych si přál.

V současnosti je ovšem ta hranice, aby dané referendum bylo platné, účelově nastavena tak vysoko, že lidé si, do jisté míry oprávněně, mohou myslet, že chodit k referendům opravdu nemá cenu, že stejně skoro nikdo nepřijde a opět to bude neplatné.



Elitářská garnitura se k nám chová jako rodič, který svému dítěti bude sugerovat – ty nikdy nebudeš jako Franta od sousedů, ty nikdy nevystuduješ a nikam to nedotáhneš, nemáš na to, tak buď rád, když doděláš aspoň základku a půjdeš zametat ulice, aby ses aspoň trošku dovedl postavit na vlastní nohy. Opravdoví státníci, kterým jde o blaho této země, nikoli jen o svou kapsu, by řekli – lidé nejsou na švýcarský model zatím zvyklý, tak je musíme krůček po krůčku učit, že když chtějí rozhodovat sami, musí tomu věnovat nějaký čas, musí se starat o to, co se kolem nich děje, ať v jejich obci/městě, kraji, republice, či třeba v Evropské unii, když už jsme tam vstoupili…, ale oni, protože je to pro ně pohodlnější a mocensky se jim to vyplácí…, raději řeknou, že u nás jsou lidi „hloupí a zmanipulovaní“, příp. „nedostatečně informovaní“, takže na nějakou přímou demokracii mohou zapomenout, ani slůvko o tom, jak tedy zajistit, aby lidé byli „informovanější“, aby si vyzkoušeli pár nezodpovědných rozhodnutí, párkrát se třeba rozhodli špatně, což by jim dalo šanci se poučit z chyb, stejně jako mladý člověk potřebuje občas ůpadnout na hubu“ na základně svobodného, byť chybného rozhodnutí, jen tak může dospět a vyzrát, nikoli tak, že mu stále bude stát za zadkem někdo „starší a moudřejší“, který mu bude stále radit – to musíš takhle, jsi ještě mladý, hloupý, nezkušený a blablabla. To vychová z lidí jen nesamostatné mamánky, a stejně tak, pokud elitářští politici podobně argumentují proti přímé demokracii, vlastně tak z lidí vychovávají s odpuštěním stádo politicky nevyspělých „oveček“, jimž není dána možnost poučit se z vlastních chyb a omylů, čímž jedině mohou skutečně politicky dospět a vyzrát.

Tak věřme, že podzimní volby budou právě tím zlomem, kdy občané dají elitářským politikům, kteří se jen umějí povyšovat a chodit s nosánkem nahoru, onu pověstnou červenou kartu a nedají jim svůj hlas.

 

Přímá demokracie

tomio okamura5

 




Podobné články

Komentář “Všeobecné rovné volební právo a přímá demokracie

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*