Odhlédneme-li od událostí, k nimž došlo před několika dny během summitu EU, a odstraníme-li statické a konkurenční nároky, můžeme s jistotou říci, že 10. prosinec 2020 byl významným okamžikem v historii Unie – dnem, kdy maďarská a polská vláda dosáhly vynikajícího úspěchu. Pokud, řekněme za dvacet let, někdo napíše o bouřlivých dějinách Evropské unie, jsem přesvědčen, že na tento den se bude muset vzpomínat jako na zlatý hřeb a historický zlom.
Základní otázka však zní: jakým způsobem lze vyčíslit vítězství Viktora Orbána a Mateusze Morawieckého? Proč je to úspěch a ne neúspěch, jak tvrdí někteří domácí levicoví liberálové, kteří se odtrhli od reality?
O vítězství a úspěchu můžeme hovořit ze tří základních důvodů. Za prvé, v přímém sázce bylo, zda globalistický liberální hlavní proud EU bude schopen nafouknout požadavky právního státu nebo je naplnit nevhodným obsahem v takové míře, že by nakonec mohl potrestat „vzpurné“ Maďarsko a Polsko, a to nejen právně, ale hlavně finančně.
Jak bylo podrobněji vysvětleno v článku z 12. prosince „Vyhráli jsme, ale boj pokračuje“, právní řád má zaručit právní rámec proti svévoli a zabránit politikům, aby pod jakoukoli záminkou formulovali jednostranná politická, ideologická a hodnotová očekávání.
Právní stát zaručuje, že demokratické fungování a ideologická očekávání a hodnoty musí být odděleny. Zároveň chrání před svévolí, kterou lze od členů v demokratickém společenství skutečně očekávat, zatímco otázka, jak daný členský stát organizuje svůj život v rámci právního státu, je jejich svrchovaným rozhodnutím.
Avšak Orbán a Morawiecki dosáhli toho, že doložky, že právní stát a liberální, globalistické hodnoty spolu nemají nic společného. Pod hlavičkou právního státu nelze od členských států vyžadovat, aby akceptovaly migraci jako lidské právo, přijímaly a integrovaly migranty, poskytovaly bydlení, občanství atd., ani od nich nelze vyžadovat, aby uplatňovaly genderovou judikaturu, která umožňuje manželství osob stejného pohlaví a adopci dětí páry stejného pohlaví. To vše jsou vnitřní záležitosti suverénního státu. Dosud nebyla působnost Unie rozšířena ani z hlediska právního státu, ani v souladu se stávajícími lisabonskými smlouvami.
Nejde však jen o migraci a rodinnou politiku. Hlavní proud EU, kdybychom jim to dovolili, by v budoucnu přicházel s čím dál liberálnějšími, globalisticko-kosmopolitními požadavky, než jaké požaduje kvaziprávní řád.
Po nějaké době by například měli „představy“ o institucionalizaci muslimského náboženství, pak o odstranění hranic národního státu, o zatlačení křesťanských symbolů do pozadí, o povinném zařazení genderových teorií do školních osnov a v neposlední řadě o povinném zavedení genderově neutrálních toalet.
Nemluvě o tom, že dohoda také uvádí, že z hlediska právního státu mohou být členské státy kritizovány a trestány pouze na základě konkrétních a podrobných argumentů a faktů, a vylučuje řízení proti členským státům na základě obecných systémových problémů. Je to velký úspěch, protože vylučuje možnost čistě politických útoků.
To, co tato klauzule také dělá – alespoň pro teď a tady – je, že vrací ducha globalistických „hodnot“ zpět do lahve.
Z toho vylývá jediné, že Babiš je v ukrutném střetu zájmů ať kope za kohokoliv. V současné době ale kope za globalisty, aby to nepoškodilo jeho podnikatelské aktivity a on sám nedostal přes prsty.
Proč Babiš nepodpořil Maďarsko a Polsko? Jde mu o dotace, které by mu mohla EU zaříznout. Je na čase, aby si Babiš svolal své věrné funkcionáře z krajů a pronesl k nim projev, ve kterém by sdělil cosi o kůlu v plotě a nenasytných umělcích a pak se odpotácel na smetiště dějin.
Babiš mění názory rychleji, než se mění počasí. Jeho slovům nelze věřit. Pravidelně ohlašuje tiskové konference na konkrétní hodinu a pak jí realizuje po několika hodinách. Je vidět, jak chaoticky řídí vládu, která se zjevně rozpadá. Babiš kombinuje hlasovací koalice v PS jak se mu to hodí. Vládní koalice je mrtvá. Tato vládní agonie nás bude stát hodně peněz.