Venezuela: Žádost o mír

Prezident Venezuely Nicolas Maduro pro New York Times. Nedávné protesty ve Venezuele tvořily mezinárodní titulky. Většina zahraničního zpravodajství překrucovala realitu mé země a fakta obklopující události.

Venezuelané jsou na naší demokracii hrdí. Vybudovali jsme participativní demokratické hnutí z kořenů, které zajistily, že síla a zdroje jsou rovnocenně rozšířeny mezi náš lid.

Podle OSN Venezuela neustále snižuje nerovnost: Dnes má nejnižší úroveň nerovnosti v regionu. Enormně jsme snížili chudobu  – na 25,4% v roce 2012, podle dat Světové banky, ze 49% v roce 1998; podle vládních statistik se během stejného období extrémní chudoba snížila na 6% z 21%.

Vytvořili jsme univerzální zdravotní péči a vzdělávací programy, pro naše občany a zadarmo. Tohohle jsme dosáhli z velké části díky ziskům z venezuelské ropy.

Zatímco naše sociální politiky zlepšily životy občanů, vláda za během posledních 16 měsíců bojovala proti vážným ekonomickým výzvám, a to včetně velké inflace a nedostatku základního zboží. Neustále hledáme řešení skrz opatření jako je náš nový systém měnových kurzů založený na trhu, který je vytvořen pro snížení měnových kurzů na černém trhu. A obchody sledujeme, abychom se ujistili, že neokrádají zákazníky a neschovávají produkty. Venezuela také bojuje s vysokou úrovní zločinu. Tohle řešíme budováním nové národní policejní síly, posilováním spolupráce mezi komunitou a policií a zlepšením našeho vězeňského systému.

Od roku 1998 hnutí založené Hugem Chávezem vyhrálo více jak desítku prezidentských, parlamentních a lokálních voleb skrz volební proces, který bývalý americký prezident Jimmy Carter  nazval „nejlepším na světě.“ A v prosinci 2013 Jednotná socialistická strana získala drtivý mandát ve volbách do radnic, vyhrála 255 ze 337 radnic.

Za poslední dekádu se lidová účast v politice zvýšila. Jako bývalý organizátor odborů hluboce věřím v právo sdružovat se a v komunální povinnosti, aby převládala spravedlnost vyjadřováním legitimních obav na klidných shromážděních a protestech.

Tvrzení, že Venezuela má nedostačující demokracii, a že současné protesty zastupují mainstreamový sentiment neodpovídají faktům. Protivládní protesty jsou prováděny lidmi v nejbohatších částech společnosti, kteří chtějí zvrátit zisk demokratického procesu, ze kterého těžila velká většina lidí.

Protivládní protestující fyzicky napadali a poškozovali zdravotní kliniky, ve státě Táchira zapálili univerzitu a na autobusy házeli zápalné láhve. Kameny a pochodněmi útočili na kanceláře Vrichního soudu, veřejnou telefonní společnost CANTV a kancelář prokurátora. Tyto násilné akce způsobily škodu v hodně milionů dolarů. Proto tyto protesty nezískaly podporu v chudých a pracujících čtvrtích.

Protestující mají jediný cíl: neústavní svržení demokraticky zvolené vlády. Protivládní lídři tohle vyjasnili, když v lednu začínali, slibovali chaos v ulicích. Ti s legitimní kritikou ekonomických podmínek nebo úrovně kriminality jsou protestními lídry využíváni k násilné, antidemokratické agendě.


Za dva měsíce bylo zabito 36 lidí. Domníváme se, že za půlkou obětí jsou přímo zodpovědní protestující. 6 členů Národních gard bylo zastřeleno; další občané byli zavražděni, když se pokoušeli odstranit překážky pro blokování dopravy.

Z účasti v násilí byt obviněn také malý počet personálu bezpečnostních složek, následkem těchto činů zemřelo několik lidí. Tohle jsou velice politováníhodné události a vláda na ně odpověděla zatčením zodpovědných osob. Vytvořili jsme Radu lidských práv, abychom všechny incidenty v souvislosti s těmito protesty prošetřili. Každá oběť si zaslouží spravedlnost a každý pachatel – ať už stoupenec nebo oponent vlády – bude za své činy hnán k zodpovědnosti.

Ve Spojených státech byly protesty popsány jako „klidné,“ zatímco je venezuelská vláda násilně potlačuje. Podle této pohádky se americká vláda straní k občanům Venezuely; ve skutečnosti se staví na stranu 1%, kteří si přejí naší zemi vrátit do dob, kdy 99% byl odepřen politický život a jen pár – včetně amerických společností – vydělávalo z venezuelské ropy.

Nezapomínejme, že dnešní protesty vedou někteří z těch, kteří podporovali svržení venezuelské demokraticky zvolené vlády v roce 2002. Ti namočení v převratu v roce 2002 okamžitě rozpustili Vrchní soud, legislaturu a zrušili Ústavu. Ti, kteří dnes podněcují násilí a pokouší se o podobné akce, musí čelit spravedlnosti.

Americká vláda podporovala převrat v roce 2002 a uznala převratovou vládu i přes její antidemokratické chování. Dnes Obamova administrativa utrácí každoročně 5 milionů dolarů na podporu opozičních hnutí ve Venezuele. Zákon žádající o dalších 15 milionů pro tyto protivládní organizace teď leží v Kongresu. Konges se také rozhoduje, zda uvalit na Venezuelu sankce. Doufám, že Američané znající pravdu rozhodnou, zda si Venezuela a její lid zaslouží takový trest, a své zástupce požádají, aby se k sankcím neuchylovali.

Teď nastal čas pro dialog a diplomacii. Ve Venezuele jsme rozšířili opozici ruce. A přijali jsme doporučení Unie Jihoamerických států pro účast v rozhovorech s opozicí. Má vláda se také zkontaktovala s prezidentem Obamou, vyjádřila naši touhu pro opětovné vyměně velvyslanců. Doufáme, že jeho administrativa odpoví.

Venezuela potřebuje mír a dialog, aby se pohnula kupředu. Uvítáme každého, kdo nám chce s těmito cíli pomoct.

zdroj : nytimes.com vyšlo na : wertyzreport.com

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*