Válka proti Venezuele je založena na lžích, píše respektovaný válečný korespondent John Pilger

Válka proti Venezuele je založena na lžích, píše respektovaný válečný korespondent John Pilger

Běžní lidé považovali Cháveze a jeho vládu za své vlastní, první šampiony. Platí to zejména pro domorodé, míšené a afro Venezuelany, kterými historicky pohrdali tak jako Chávezovi předchůdci, tak i ti, kteří dnes žijí daleko od „barrios“, v nájemních domech a penthausech východního Caracasu, kteří docházejí do svých bank v Miami a považují se za „bílé“. Právě oni jsou silným jádrem toho, co média nazývají „opozice“.

Když jsem se s touto třídou setkal na předměstí zvaném Country Club, v domech charakteristických nízkými lustry a špatnými portréty, poznal jsem je. Tvářili se přesně jako bílí Jihoafričané, malá buržoazie z přepychových čtvrtí Constantine a Sandtonu, pilíře krutosti apartheidu.

Karikaturisté ve venezuelském tisku, jehož většinu vlastní oligarchové a odpůrci vlády, vykreslovali Cháveze jako opici. Na „opici“ se dokonce odkazoval i rozhlasový moderátor. Na soukromých univerzitách je rasistické urážení těch, jejichž chatrče jsou zahaleny v smogu, běžným slovním projevem privilegovaných dětí.

Přestože na Západě je politika menšin (*identity politics) hitem všech stránek liberálních novin, rasa a třída nejsou téměř nikdy zmíněny v lživém mediálním „pokrytí“ nejnovějšího a jasně odhaleného pokusu Washingtonu zmocnit se největšího zdroje ropy na světě a znovu získat vliv na svém „dvorku“.



I navzdory všem chybám Chávistů – kteří umožnili, aby se venezuelská ekonomika stala rukojmím ropy a nikdy se rázně nepostavili velkému kapitálu a korupci – přinesli sociální spravedlnost a hrdost milionům lidí a udělali to bezprecedentně demokraticky.

„Z 92 voleb, které jsme sledovali,“ řekl bývalý prezident Jimmy Carter, jehož Carter Centrum je respektovanou kontrolní organizací voleb po celém světě, „řekl bych, že volební proces ve Venezuele je nejlepší na světě.“ V kontrastu s tím, řekl Carter, je americký volební systém, který dává důraz na peníze investované do kampaní, „jedním z nejhorších“.

Od Chávezovy smrti v roce 2013 se jeho nástupce Nikolas Maduro sice v západním tisku zbavil nálepky „bývalého řidiče autobusu“, ale stal se přímo inkarnací Saddáma Husajna. Mediální osočování jeho osoby je absurdní. Během jeho vlády způsobil pokles cen ropy hyperinflaci a vedl k cenové pohromě ve společnosti, která dováží téměř všechno své jídlo; přesto, jak tento týden informoval novinář a filmový tvůrce Pablo Navarrete, Venezuela není takovou katastrofou, jakou se snaží média vykreslit. „Jídlo je všude,“ napsal. „Natočil jsem množství videí o potravinách v obchodech (po celém Caracasu) … je pátek večer a restaurace jsou plné.“

V roce 2018 byl Maduro znovu zvolen prezidentem. Část opozice volby bojkotovala, což byla běžná taktika používaná proti Chávezovi. Bojkot však selhal, 9 389 056 lidí volilo; zúčastnilo se šestnáct stran a šest kandidátů se ucházelo o křeslo. Maduro získal 6 248 864 hlasů, nebo jinak 67,84%.

V den voleb jsem mluvil s jedním ze 150 zahraničních pozorovatelů voleb. „Proběhlo to úplně fér,“ řekl. „Nedošlo k žádnému podvodu, žádné z šokujících tvrzení médií se nepotvrdilo. Nula. Skutečně úžasné. “

Jak z pasáže příběhu o Alence v říši divů, Trumpova vláda představila jako „legitimního prezidenta Venezuely“ Juana Guaidoa, výtvor Národní nadace pro demokracii, prodloužené ruky CIA. Přitom nevyslyšených 81% Venezuelanů, podle The Nation ani netuší, kdo Guaido je a nebyl nikým zvolen.

Maduro je „nelegitimním“ prezidentem, tvrdí Trump (který vyhrál prezidentské křeslo díky tomu, že dostal o tři miliony hlasů více než jeho protivník), „diktátor“, říká prokazatelně pomatený viceprezident Mike Pence a sběratel ropných trofejí. Poradce pro „národní bezpečnosti“ John Bolton (který, když jsem s ním vedl rozhovor v roce 2003, řekl: „Hej, vždyť vy jste komunista, možná i člen Strany práce?“).

Jako svého„speciálního vyslance ve Venezuele“(mistra převratu) jmenoval Trump odsouzeného zločince Elliota Abramse, jehož intriky ve službách prezidentů Reagana a George W. Bushe vygenerovaly v 80tých letech skandál v souvislosti s Írán-Contras a pomohly vtáhnout Střední Ameriku do let trvající krvavé mizérie.

Pokud necháme Alenku z říše divů bokem, tito„blázni“ patří do propagandistického zpravodajství (*Newsreels) 30tých let. A přesto, jejich lži o Venezuele s nadšením převzali ti, kteří jsou placeni za to,aby ukazovali skutečný příběh.

Tak například, reportér kanálu Channel 4 News John Snow vykřikl na labouristu Chrise Williamsona: „Podívejte, vy a pan Corbyn stojíte ve velmi nechutném rohu (názorem na situaci ve Venezuele)!“ Když se Williamson pokusil vysvětlit, proč je zastrašování suverénní země silou nesprávné, Snow ho přerušil: „Co to tu melete?“.

V roce 2006 stanice Channel 4 News účinně obvinila Cháveze z plánování výroby jaderných zbraní s Íránem: fantasmagorie. Tehdejší washingtonský korespondent, Jonathan Rugman, dovolil válečnému zločinci Donaldu Rumsfeldovi přirovnat Cháveze k Hitlerovi, bez konfrontace, samozřejmě.

Výzkumníci na Univerzitě v Bristolu studovali reportáže BBC o Venezuele za období deseti let. Podívali se na 304 zpráv a zjistili, že jen ve 3 případech zprávy poukazovaly na některou z pozitivních politik vlády. Demokratické výsledky Venezuely, legislativa v oblasti lidských práv, potravinové programy, iniciativy v oblasti zdravotní péče a snižování chudoby, nic z toho se pro BBC nestalo. Neodehrál se ani největší program na zvyšování gramotnosti v lidské historii, stejně jako neexistují miliony lidí, kteří pochodovali na podporu Madura a na památku Cháveze.

Na otázku, proč BBC natáčela jen opoziční pochod, reportérka Orla Guérinova uvedla, že je „příliš náročné“ být na dvou pochodech v jeden den.

Byla vyhlášena válka Venezuele, o které říkat pravdu je „příliš náročné“.

Je příliš náročné informovat o kolapsu cen ropy od roku 2014, protože je z velké části výsledkem kriminálních machinací ze strany Wall Street. Je příliš náročné informovat o blokování přístupu Venezuely do mezinárodního finančního systému ovládaného USA, jako o cílené sabotáži. Je příliš náročné mluvit o „sankcích“ Washingtonu vůči Venezuele, které způsobily příjmům Venezuely ztráty nejméně 6 miliard dolarů jen od roku 2017, včetně importu léků ve výši 2 miliard dolarů, jako o nezákonných praktikách, nebo mluvit o odmítnutí Anglické banky vrátit Venezuele zlaté rezervy jako o činu pirátství.

Bývalý zpravodaj OSN Alfred de Zayas to přirovnal k „středověkému obléhání“, jehož cílem je „položit zemi na kolena“. Tvrdí, že jde o kriminální čin. Je to podobné tomu, čemu čelil Salvador Allende v roce 1970, kdy prezident Richard Nixon a ekvivalent Johna Boltona, Henry Kissinger, se rozhodli „ekonomiku Chile ukřičet“. Pak následovala dlouhá, temná noc vlády Pinocheta.

Korespondent deníku Guardian Tom Phillips zveřejnil na Twiteru obrázek čepice, na níž slova v místním španělském slangu znamenají: „Udělejte kurva Venezuelu opět cool.“ Reportér jako klaun může být konečnou fází degenerace velké části žurnalistiky hlavního proudu.

Pokud by CIA pomohla Guaidovi a jeho bílým elitám (* Supremacy) uchopit moc, bylo by to v pořadí 68. svržení suverénní vlády Spojenými státy, přičemž tyto vlády byly většinou demokratické. Určitě bude následovat horlivý výprodej venezuelských energetických zařízení a nerostného bohatství, spolu s krádeží ropy, jak to i naznačil John Bolton.

Během poslední venezuelské loutkové vlády kontrolované Washingtonem, dosáhla chudoba gigantické rozměry. Neexistovala žádná zdravotní péče, pro ty, kteří si ji nemohli zaplatit. Neexistovalo žádné univerzální vzdělání; Mavis Mendez a milióny dalších jako ona neuměli číst ani psát. Jak velmi cool to je, Tome?

(John Pilger je oceňováný australský novinář a dokumentarista působící ve Velké Británii. Je uznávaným kritikem imperiální politiky západních mocností a obhájcem suverenity malých zemí a etnik. Byl válečným zpravodajem a světoznámým se stal svými reportážemi a dokumenty z Kambodže a Vietnamu, působil i ve Východním Timoru, Indii, Egyptě, Nikaragui či Palestině. Získal řadu prestižních ocenění za žurnalistiku a dokumentární činnost, jakož i sedm mírových a lidsko-právních vyznamenání.)

 

(Foto: Twitter/Nikolas Maduro)




Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*