Válka o libyjskou ropu, co bude dál?

Válka o libyjskou ropu, co bude dál?

Ropa je mízou libyjské ekonomiky. Před revolucí v roce 2011, která svrhla Muammara Kaddáfího, Libye produkovala asi 1,6 miliónů barelů denně, export šel především do Itálie, Německa, Španělska a Francie. Zemní plyn a příjmy z ropy tvoří téměř 96% státních příjmů podporujíc veřejný sektor a poskytujíc miliónům Libyjců jejich hlavní zdroj příjmů.

Když revoluce podporovaná leteckými údery NATO přinesla Kaddáfího režimu krvavý konec v létě 2011, produkce ropy klesla na nulu. K překvapení mnoha analytiků, se situace rychle dostala na původní úroveň s těžbou 1,4 miliónů barelů denně, skoro na stejnou úroveň těžby před revolucí. Ale toto číslo neodpovídá rostoucím politickým rozporům, které brzy přivedly ropný průmysl – a libyjskou ekonomiku- na kolena.

Ropná rafinérie v Libyi střežená bývalými rebely Foto: Goran Tomasevic/ Reuters
Ropná rafinérie v Libyi střežená bývalými rebely Foto: Goran Tomasevic/ Reuters

Vzhledem k tomu, že se koalice svrženého Kaddáfího začala rozpadat, místní stížnosti o rozdělení výnosů z ropy vedly k protestům, uzavření ropných polí, ropovodů a nakládacích přístavů. Na východě, vůdce rebelů zodpovědný za ochranu ropné infrastruktury získal kontrolu nad několika přístavy, vyžadujíc větší autonomii a větší podíl na příjmech z ropy pro jeho region.

Jeho pokusy prodávat ropu mezinárodně bez souhlasu vlády byly zmařeny, když komanda amerického námořnictva zaútočily na tanker, se snahou vyvést ropu ze země. Mezitím, milice na západě vyřadily dvě nejdůležitější ropná pole v zemi, a nejistota dále rostla. Mezinárodní ropné společnosti utekly jakmile se zhoršila bezpečnost v zemi.

V roce 2014 se Libye ještě více rozdělila. Boje mezi znepřátelenými milicemi vysídlily stovky tisíc lidí. Mezinárodně uznávaná vláda uprchla z hlavního města Tripolis do východní části města Tobruku a jejich soupeřící autority se objevily v hlavním městě, s oběma stranami konfliktu podporovanými hráči zvenku.

Zatímco národní ropná společnost zůstala do značné míry mimo hru, kontrola ropných zařízení se stala klíčovým trumfem pro militanty a jejich politické stoupence. Kvůli klesajícím příjmům z ropy, musela centrální banka sáhnout do devizových rezerv Libye, aby pokryla platy. Mnoho pracovníků veřejného sektoru muselo čekat měsíce, než dostali zaplaceno.

Mezinárodní cena ropy koncem roku 2014 prudce klesla, a stalo se ještě více nejasné, kdo má vlastně na starosti libyjskou ropu. Bezpečnostní rizika a nejasné právní prostředí donutilo zahraniční ropné společnosti, aby byly velice opatrné při práci v Libyi, nebo dokonce při koupi libyjské ropy. Mezitím, veřejné finance jsou tak nízko, jako nikdy jindy, a milice nadále bojuje o kontrolu nad ropnou infrastrukturou země. OSN se pokouší ukončit krvavé patové situace, které mrzačí zemi. Ale dokud v Libyi nebude existovat nějaká shoda nad tím, jak řídit ropný sektor a distribuci příjmů, výhled pro Libyi je velice bezútěšný.

 

Aljazeera/ redakce svobodnenoviny.eu

Podobné články

Komentář “Válka o libyjskou ropu, co bude dál?

  • Ropa z Lbaie má nejnižší náklady na rafinaci a je špičkové čistoty, proto je o ní enormní zájem, nehledíc ke krátké cesty k odběratelům.
    Nutno se ptát, komu posloužil rozvrat Lybie a kdo se na něm podílel ?
    Není tajemstvím, že Kaddafí zem spravoval dobře a obyvatelé měli sociální výhody na vyšší úrovni než země EU. Komu tedy Kaddáfí vadil ?
    Dokud politici se slepičími mozky nedoberou ke správným a pravdivým odpovědím, bude trvat chaos, bezradnost a Evropa se dále potopí do problémů, které mohou přivodit i zánik Evropy dnešní podoby. Paralely se zánikem Říše Římské jsou naprosto zjevné.
    Neschopní politici v EU ale scopně kalkulují s apatií, naivitou a neinformovaností většiny obyvatel Evropy. A aby ta apatie, neinformovanost i naivita zůstávala, k tomu slouží neobjektivní media, dštící dezinformace ohromného rozsahu i dopadu.
    Obecně platí, že každá společnost, klanící se jedinému bohu jménem ” zisk ” si zadělala na svůj konec. Veškeré počínání a konání lidí nemůže být podřízeno fenoménu zisku, stejně tak jako veškeré konání není měřitelné penězi.
    Pokud se společnost Evropy ” neprobudí včas” neobhájí a nezajistí si křesťanskou budoucnost a spadne o 1000 let nazpět, do hlubokého a bezprávného středověku..

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*