V Německu vymysleli, jak ztrestat Moskvu za incident v Kerčském průlivu

V Německu vymysleli, jak ztrestat Moskvu za incident v Kerčském průlivu

Ihned po události v Kerčském průlivu začali ruští analytici a ruská media předpovídat, že ukrajinská provokace měla vytvořit podmínky pro nové sankce EU a USA vůči Rusku. Jinou možností je, že provokace byla motivována vnitropolitickými a voličskými záležitostmi ukrajinského vedení, jmenovitě Porošenka.

Mnozí z těch, kteří zastávali vnitropolitické příčiny nájezdu na most, čekali hodně ostrou reakci USA i EU. Brusel i Washington by mohli využít incident k obvyklým sankcím proti Moskvě. Nedošlo k tomu a z reakcí evropských politiků a jejich návrhů na ztrestání Ruska lze učinit několik zajímavých závěrů.

Americká agentura Bloomberg se odvolává na anonymní zdroje z okruhu Merkelové a informuje, že se „sankce projednávají“, ale vysocí úředníci upozorňují, že je potřeba nejdříve „objasnit všechna fakta a teprve potom dělat závěry“. Dříve oficiálnímu Kyjevu věřili na slovo, a to i v případě „otrávení Skripalů“ okamžitě zafungovaly sankce a hromadné vypovídání diplomatů, a to vše dlouho před ukončením vyšetřování. Nyní se vše přibrzďuje.



Německý odborník Rady pro zahraniční vztahy Stefan Mainster  vysvětlil, že „nyní není mezi zeměmi NATO konsenzus“. Pro mnohá evropská hlavní města jsou tvrdá prohlášení na adresu Ruska jen „neupřímné výlevy“. Podle všeho dal nejlepší vyjádření novinářům zástupce vládní koalice SRN Dobrindt když řekl, že „další sankce budou nejspíš neproduktivní“ a navrhl efektivnější variantu vlivu na Moskvu: Merkelová musí na nadcházejícím summitu G20 sdělit svůj pevný postoj osobně Vladimiru Putinovi.

Nejde o žert, ale o reálný návrh realistického německého politika z okolí Merkelové, který logicky počítá, že taková „osobní výtka Putinovi na G20“, sdělená samostatně německou kancléřkou, a ne všemi účastníky konference, je dobrá, správná a efektivnější pro potrestání Ruska. Svým způsobem je to logické. Kancléřčiných výtek na G20 je dost. V těchto podmínkách je asi nejrozumnější odvetný krok – předstírat, že je celá ruská veřejnost mimořádně nešťastná z toho, že akce ruských vojáků a pohraničníků silně rozrušily kancléřku. Bude-li to tak pokračovat stanou se rusko-německé vztahy postupně zvláštní a zcela v pracovním schématu: ať dělá Moskva, co chce, evropští politici jí spílají, právě v kuloárech G20 a G7 ruskému prezidentovi. Kyjevu se to nemusí líbit, ale jeho názor nyní málokoho zajímá.

Jak je pro EU důležitá otázka ztrestání Ruska, je vidět z dokumentu o jejích prioritách vypracovaném pro její summit G20. Jsou to: Obrana globalizace, ochrana mezinárodního obchodu, obrana ekologie, ochrana migrantů, ochrana genderové rovnosti, ochrana zájmů pracujících v podmínkách rozvoje technologií, obrana Evropy před terorismem a ochrana mezinárodního měnového systému před krizí. Téma ochrana Ukrajiny před Ruskem v dokumentu není. Je evidentní, že si němečtí politici myslí něco jako „ať si Merkelová v kuloárech klidně řekne Vladimiru Putinovi, že je špatný“. Pokud se v postoji Bruselu nic zásadně nezmění, potom se aktivace sankční politiky EU ohledně azovské provokace propadne. Snaha vyzdvihnout ukrajinskou otázku za jedno z hlavních témat G20 nezabrala.

Dokonce tradičně agresívní zástupkyně USA v OSN řekla, že „USA zachovají sankce proti Rusku ohledně Krymu“ a dodala, že „další eskalace takového charakteru jen zhorší situaci“. A to je všechno? EU i USA se mohou kdykoliv k události vrátit, ale zatím představuje celé ztrestání Ruska záležitost kuloárů na summitu G20.

Rusko předvedlo, že sankční politika proti němu neúčinkuje a snaha Západu trvat na neúčinné strategii se ztrácí. Je také již vyčerpaná zásoba sankčních opatření, které by USA mohly přijmout bez poškození sebe sama. Nepřímým důkazem je to, že „pekelné sankce“, které američtí rusofobové chtěli prosadit v Kongresu a Senátu tento podzim, se nějak vypařily, nepozorovaně se přesunuly na příští rok.

Nejvážnější příčinou je únava z „ukrajinského tématu“ a slabá reakce na „azovský incident“ tkví pravděpodobně v tom, že světový řád praská ve švech. Světové finanční trhy se otřásají, obchodní válka je vedena „všemi proti všem“, evropským vůdcům je jasná potřeba upevnit svrchovanost svých zemí a nechtějí platit to, co jim nařizuje Trump. Vzhledem k totálnímu chaosu, v němž se všichni věnují životně důležitému řešení strategických otázek, jsou ukrajinské provokace nejapné. Snad to mnozí v Kyjevě chápou. S ohledem na vyhlášení stanného práva se jeví symbolicky to, že „Ukrajina snižuje na polovinu sazby za tranzit plynu, prý kvůli tomu, aby zvýšila konkurenceschopnost ukrajinského systému přepravy plynu“. Existuje jen jediné další vysvětlení, že jde o gesto zoufalství ve snaze nalézt potenciálního evropského zájemce o ukrajinský systém přepravy plynu. Je to mimořádně aktuální v souvislosti s výstavbou Severního proudu 2 a Tureckého proudu. Jedni na Ukrajině se zabývají provokacemi a druzí se postupně připravují k životu v nové, pro oficiální Kyjev dost nepříjemné geopolitické realitě.

 

Převzato z http://outsidermedia.cz/




Loading...

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*