Uprchlíci a česká národní identita…

Uprchlíci a česká národní identita…

Česká republika se po odsunu sudetských Němců v roce 1945 a po rozdělení Československa v roce 1991 stala v podstatě národním státem.

V tom prvém případě, se tak stalo na základě jednomyslného konsensu nejen všech tehdejších politických sil, tedy od komunistů po národní socialisty, ale nepochybně s jednoznačným souhlasem českého i slovenského národa. V druhém případě se tak stalo na základě ústavního zákona, zřejmě ne zcela v souladu s většinovým názorem u české veřejnosti a přes nesouhlas části slovenské veřejnosti. Ale stalo se. A vztahy mezi oběma republikami jsou velmi dobré a blízké. Ať tak či onak: Česká republika je fakticky národním státem. Češi tvoří absolutně rozhodující státotvorný element.

Každý národ je jiný a každý stát je jiný. Ve Velké Británii k úžasu mnohých z nás vlády, ale i obyvatelstvo tolerují silné muslimské enklávy, dokonce s vlastním soudnictvím, ale dráždí je milióny imigrantů se zemí EU, zejména z Polska. Jinde jako v Německu se sice objevují silně kritické tóny u části obyvatel proti islámským imigrantům (Pegida), ale oficiální politika je jednoznačně multikulturní.

uprchlici 14

Na rozdíl od Konvičky si nemyslím, že můžeme diktovat jiným státům, co jim vyhovuje a co ne. Navíc je třeba říci, že jsme tak politicky bezvýznamní, že na to nemáme ani sílu.

Ať si Velká Británie, Francie či Německo dělají co chtějí, ale ať nám nemluví do našich představ a našich potřeb.

Češi nejsou apriorně namířeny proti imigraci, ale musí to být imigrace, kterou pokládáme za vhodnou a nebo jsme alespoň ochotni ji tolerovat. A tak zde žijí desetitisíce Ukrajinců, kteří v předmajdanovských dobách byli docela přátelsky vítáni a s jistou nadsázkou konstatuji, že by bez nich nebylo dokončeno nejméně 30 % stavební produkce a ani nemocnice nebyly tak čisté.  Češi ale akceptovali i tak odlišný svět jako jsou Vietnamci, kteří se plně přizpůsobili a byť lze mít pochybnosti a plné akceptaci našich daňových či jiných předpisů, tolerujeme je.

Češi nejsou západoevropané. Multikulturalismus je nadšeně přijímán toliko havlisty a byť je jim dáváno v médiích ve všem hlavní slovo, kde konec konců 99% novinářů  hrdě k tomuto odkazu hlásí, většina společnosti ji ostře odmítá.

Hovoří-li se tzv. o evropských hodnotách i v tomto smyslu, tak je Češi minimálně v tomto ohledu zásadně nesdílejí.

Nechceme zkrátka a dobře dopadnout tak jako Západ. Nechceme, aby zde byl potenciál islámského terorismu a vůbec nechceme jako země snad nejvíce ateistická v Evropě, aby zde byli i symboly tohoto náboženství, mešity, šátky apod.

Nechceme se rovněž svazovat evropskými konvencemi v tom smyslu, že náboženství je cosi nedotknutelného a nekritizovatelného, zejména, když jde o náboženství, které si mnohými svými základy a hlavně nelidskými projevy nijak nezadá s fašismem.

Český národ jako státotvorný prvek této země má právo žít tak, jak uzná za vhodné a mimo rámec závazků, které již přijal, mu nějaká podivná evropská komise nemůže cokoliv uložit.

Vnucený příliv uprchlíků totiž narušuje naši integritu. Ne křesťanskou, jak by rádi někteří chtěli tvrdit, ta už dostala totální ránu při projevech každodenní hamižnosti katolické církve v otázkách restitucích, ale národní.

Jsme fakticky takřka absolutně národním státem, byť postaveném na občanském principu a nikdo nám nemůže vnutit tuto charakteristiku změnit.

Řekl – li jsem, že jsme limitováni našimi závazky, tak jimi rozhodně nemůže být vnucený diktát  evropské komise, ale jen a jen např. dodržování mezinárodních úmluv o uprchlících, které jsou vtěleny do našeho zákonodárství zákonem o azylu.

Otevřeně je třeba říci, že tato úprava je taková, že se k nám prakticky uprchlík, který by měl nárok na získání azylu nemůže dostat, protože nejsme v 99% první zemí  EU, kde může o azyl požádat.

Jinými slovy, držme se právního stavu, kterého jsme dosáhli. Tak jako nyní nebudeme muset přispívat na sanaci Řecka, protože bohudík nejsme v eurozóně, tak nás nikdo nemůže a nesmí politicky donutit k přijetí jakési kvóty uprchlíků, aniž by splňovali podmínky podle námi přijatých závazků.

Je na nás koho přijmeme a koho ne, ale musí se to dít individuálně za splnění zákonných podmínek.

Ne vždy jsou námi přijaté závazky z mezinárodních smluv pro nás výhodné. Teď tomu tak výjimečně je a my si tu výhodu využijme.

Evropská unie přestává být přitažlivým modelem uspořádání pro mnohého Evropana. Její lídři nás vedou do trvalého střetu s Ruskem a úřednická Evropská komise si přisvojuje více práv, než které jí přísluší.

Etapa integrace skončila. Mysleme na zájmy českého národního státu.

Jiří Vyvadil

Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*