Ukrajina dnes prý slaví. Skutečně? A je vůbec co?

Ukrajina dnes prý slaví. Skutečně? A je vůbec co?

Nebýt místní Majdanské hlásné trouby, pana Tomáše Peszyńského , tak dnes asi vůbec nikdo netuší, že by Ukrajina měla něco slavit? Protože, obvykle se neslaví počátek, ale spíše vyvrcholení „revolučního boje“.

V Československu to nepochybně byl 25. únor 1948, kdy komunistický vůdce Klement Gottwald prohlásil „pan prezident všechny mé návrhy přijal“ a komunistům tak, quasi legálně, spadla moc ve státě do rukou.

V Kyjevě byla situace podobná, nikoli však stejná. Tam 22. února 2014 mohl pan Turčynov a další směle prohlásit: „Veškeré dohody s prezidentem, garantované EU, jsme porušili“ a tak máme, dosti nestandardně, moc v rukou.

Většinou každá revoluce sežere své děti a pokud se tak nestane, jde spíše o salónní předání moci, podobně, jako tomu bylo po 17.11.1989 u nás.

Rok po Majdanu Foto: Maxim Pab CTK/ITAR TASS
Rok po Majdanu Foto: Maxim Pab CTK/ITAR TASS

Jednomyslná kabaretní volba, kterou komunistický parlament zvolil „největšího opozičníka Havla“ prezidentem připomínala spíš domluvenou frašku, než revoluci.

Frašku, při které přešla moc zákonodárná a výkonná formálně do rukou revolucionářů a bývalí komunistické nomenklaturní kádry se obratem na pětníku chopily většiny moci ekonomické, která jim už zůstala.

Není ale smyslem tohoto článku rozebírat, co se stalo u nás, ale to, zda Ukrajinci mají dnes co slavit, bez ohledu na to, zda dnešek je opravdu nějakým slavným dnem nebo ne.

Podle mého názoru, se prostí Ukrajinci nechali opít rohlíkem, ostatně podobně jako my. Vím, že jedním z uhelných kamenů té vzpoury byla asociační dohoda s EU. Ale:

  • Turecko má asociační partnerství s EU od roku 2006 a dodnes nemá bezvízový styk s EU. Nyní se o tom intenzivně jedná, ale pouze kvůli problémům s uprchlíky. Jinak by ta dohoda byla asi dál u ledu.
  • Bezvízový styk s EU jsme měli někdy od léta 1990. Dokonce se pamatuji, že jsme okolo 14/7/1990 přijeli na francouzské hranice s vízy v pasech a ta už nebyla zapotřebí. A k našemu vstupu do EU pak uplynulo ještě dalších 14 let
  • Ani bezvízový styk ale neznamená, že v dané zemi EU smím pracovat.
  • A ani, když jsem členem EU nesmím automaticky v zemi pracovat. Od toho je tzv. „přechodné období“.
  • A i když smím v dané zemi EU pracovat, tak to neznamená, že moje zem bude mít tutéž životní úroveň, jako zem, kde pracuji.
  • Vždyť i nyní, 26 let po „revoluci“ a 11 po vstupu do EU je životní úroveň v Německu nesouměřitelná vyšší než u nás. A myslím, že Ukrajinci toužili právě po té německé životní úrovni.

A daly by se snášet další a další argumenty, že tzv. Majdan a následný puč (i když nebyl vojenský) nebyly ničím jiným než podvodem na prostých Ukrajincích. Někteří ukrajinští politici, aby se zmocnili moci a otočili kormidlo Ukrajiny směrem na Západ, neváhali podvádět nebo i vraždit.

Před dvěma lety byla Ukrajina chudou, ale poměrně stabilizovanou zemí. Udržet v ní řád a pořádek, bylo obtížné, ale prezidentu Janukovyčovi se to relativně úspěšně dařilo.

Dnes je Ukrajina ještě chudší a zadluženější. Přišla o darovaný Krym a její bohatší, východní část se osamostatnila. Jak to nakonec dopadne, ví Bůh. Ale zdá se, že prezident Porošenko a s ním celý Kyjev zde tahá za kratší konec provazu.

Korupce je ještě větší než byla, jedny oligarchy vystřídali jiní, do vlády a státní správy se nabírají cizinci, někteří opravdu exotičtí a co je nejhorší, spousta lidí naprosto zbytečně zemřela.

Takže, podle mého názoru, běžnému Ukrajinci dnes zbývá jediné. Místo toho, aby „slavil“ toto pofidérní datum 22/11 nějakými projevy či promluvy, tak si nalije stakana ukrajinské vodky, která je prý lepší než ta ruská.

To proto, aby nad tím vývojem spláchl, žal. A pro jistotu bych doporučoval toho stakana ještě vícekrát zopakovat.

 

 

Jiří Hermánek

Reklama

Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*