Uhranuti normalizací, jako muž vůní krásné ruské ženy

Uhranuti normalizací, jako muž vůní krásné ruské ženy

nebo králíček pohledem krajty tygrovité. Napsal jsem dnes článek, který jsem zamýšlel věnovat pokrytectví současných sdělovacích prostředků, které zakrývají problémy s uprchlíky. A jen tak z legrace…

jsem se zmínil o tom, jak dobře, hezky, šťastně a bezstarostně se nám žilo v prvních letech normalizace. Škola byla „brnkačka“, pivo teklo a chutnalo a vše ostatní fungovalo tak, jak má. A někdy, na přání partnerky možná třeba až moc.

A různí poučovatelé mi hlásí: Hermánku, jsi vyvrhel, který se za normalizace cítil dobře. Tak to nemá a nesmí být. Naši soudruzi, vyloučení, tím hnusným uzurpátorem Husákem, z naší milované rodné strany trpěli a ty, ty jsi chlastal a lezl do postele s neprověřenými děvčaty.

A na to já, kdybych byl sprostý, tak řeknu: „vyserte si voko“, ale, protože jsem slušně vychovaný, tak řeknu jen, polibte mi prdel. Protože, jestli netušíte, to je paraplegik, tak já vám to povím. Paraplegik je člověk, ochrnutý na dolní končetiny a odkázaný na vozík.

normalizace

A tento úraz, samozřejmě obrazně řečeno, se této společnost stal 25. února 1948 a mnoho z pozdějších vyloučených komunistů a také chartistů u toho vesele jásalo. A od té doby byla naše společnost zmrzačená a nic jiného.

V roce 1966 jsme k tomu vozíčku dostali jakási lepší kolečka a mohli jsme se jednou za rok podívat na Západ. Nádhera, velmi se mi to líbilo. Ale stejně jsem byl na tom vozíčku a nikoli volný, pohybovat se tak, jak jsem chtěl.

A pak zase jistý Husák tato kolečka na Západ zakázal, ale dokázal, že jsme si byli schopni kupovat jiná, reálná kolečka a tedy osobní automobily.

O tom jsou spory. Moje historka, jak jsem v září 1975 přišel z vojny, zavolal v pondělí do Bílé Labutě a ve čtvrtek jsem si šel pro novou Š110L ABX-89-48 červené barvy přivádí mnohé k šílenství a jde jim pěna od ústa, ale ono tomu vážně tak bylo.

Takže, co říci závěrem. Jakmile se objeví slovo normalizace a nedejbože názor, že se v té době člověk cítil šťastný, tak vyskočí mravokárci. A ti prostě nevidí ten naprosto jasný fakt, že normalizace nebyla ničím jiným než pokračováním komunismu jinými prostředky.

Správně je samozřejmě socialismus. Ale komunismus se lépe píše a čte. Že prostě v tom únoru 1948 dostala naše společnost vozík a na něm se pohybovala celých 41 let a 9 měsíců.

A že jednoznačně nejtragičtější a nejhorší byla léta 1948-1953, se kterými se léta 1969 – 1989 svou „krutostí“ vůbec nedají srovnávat. Jinými slovy, je to zcela nesrovnatelné. A že blbnutí s „ruskou okupací“ není nic jiného než laciná snaha o protiruské body.

 

 

Jiří Hermánek

Podobné články

Utajená stezka do evropského ráje

Utajená stezka do evropského ráje

Informace bezp. složek zní: žádné bezprostřední nebezpečí teroristického útoku nám nehrozí. Tweet Podobné článkyTomáš Lejsek:…

Komentář “Uhranuti normalizací, jako muž vůní krásné ruské ženy

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*