Údery zednářským kladivem 2. a 3. část

Údery zednářským kladivem 2. a 3. část

zednari

Zednářský plán na zničení Katolické církve. Všichni zednáři nasazení v církvi jsou povinni jej přijmout a realizovat

Poznámka překladatele: „Ať již je tento plán skutečný nebo smyšlený, vykazuje překvapivě mnoho shod s realitou. Je na čtenáři, aby tuto věc posoudil sám.“ (D. Grof)

Pokyny zednářského velmistra katolickým zednářským biskupům platné od roku 1962. Přepracováno v říjnu 1993 jako inovovaný plán pro závěrečnou fázi. Všichni zednáři nasazení v Církvi jsou povinni jej přijmout a realizovat.

1. Odstraňte jednou provždy sv. Michaela, ochránce Katolické církve, ze všech vnitřních i vnějších modliteb mše svaté. S tvrzením, že rozptyluje pozornost od adorace Krista, odstraňte jeho sochy.

2. Odstraňte kající praxi předvelikonočního půstu jako je bezmasý půst v pátek nebo dokonce újma v jídle; braňte každému skutku sebe-záporu. Místo nich se musí upřednostnit skutky štěstí, radosti a lásky k bližnímu. Musíte říkat: „Kristus nám již zasloužil ráj“ a „každé lidské úsilí je zbytečné“. Všem řekněte, že musí vážně myslet na své zdraví. Povzbuzujte je, aby jedli maso, zvláště maso vepřové.

3. Pověřte protestantské pastory, aby znovu přezkoumali mši svatou a desakralizovali ji. Šiřte pochybnosti o reálné Přítomnosti v Eucharistii – se skrývanou vírou podobnou víře protestantů – jde pouze o chleba a víno a je zamýšlena jako pouhý symbol. Zapojujte protestanty v seminářích a ve školách. Povzbuzujte ekumenismus jako cestu k jednotě. Obviňujte kohokoliv, kdo věří v reálnou Přítomnost jako podvratného a neposlušného vůči Církvi.

Vážení!
4. Zakazujte latinskou mešní liturgii, adoraci a chvalozpěvy, protože zprostředkovávají tajemný a uctivý cit. Prezentujte je jako zaříkadla věštců. Lidé přestanou považovat kněze za lidi vyššího chápání, kteří mají být respektováni jako nositelé Božích tajemství.

5. Povzbuzujte ženy, aby si v kostele nezakrývaly hlavu závojem. Vlasy jsou sexy. Fingujte, že jsou ženy lektorkami a kněžími. Prezentujte tento nápad jako demokratický ideál. Založte hnutí za osvobození žen. Ten, kdo vstoupí do kostela, musí být špatně oblečen, aby se cítil jako doma. To učiní mši svatou méně významnou.

6. Odrazujte věřící od přijímání Svátosti oltářní v kleče. Říkejte jeptiškám, že musí děti odrazovat od toho, aby držely své ruce před a po Svatém přijímání sepjaté. Řekněte jim, že je Bůh miluje, jaké jsou a že by se měly cítit uvolněně. Zabraňujte, aby se v kostele setrvávalo v kleče, a braňte každému poklekání. Odstraňujte klekátka. Říkejte lidu, že během mše prokazují svou víru ve vztyčené poloze.

7. Odstraňujte veškerou posvátnou hudbu hranou na varhany. Zaveďte v kostele kytaru, brumle, bubny, podupávání a zábavu. Vyrušuje to lidi z jejich osobních modliteb a z rozhovoru s Ježíšem. Nedejte Ježíšovi čas, aby přivolal děti k náboženskému životu. Pořádejte kolem oltářů liturgické tance se vzrušujícím oblečením, divadlo a koncerty.

8. Odstraňte všechnu posvátnou povahu písní k Matce Boží a sv. Josefovi. Naznačujte, že je jejich uctívání modlářstvím. Zesměšňujte ty, kteří vytrvávají. Zaveďte protestantské písně. Bude to působit dojmem, že Katolická církev nakonec připouští, že protestantské náboženství je pravým náboženstvím nebo alespoň, že je rovnocenné náboženství Katolické církve.

9. Odstraňujte všechny chvalozpěvy, dokonce i ty k Ježíšovi, protože od dětství nutí lid myslet na štěstí a klid, které pramení z života umrtvování a pokání. Zaveďte nové písně, jen abyste přesvědčili lid, že předešlé obřady byly nějakým způsobem mylné. Ujišťujte se, že při každé mši existuje alespoň jedna promluva, při níž není zmíněn Ježíš a místo toho se mluví jen o lásce k lidem. Mladí lidé budou nadšení, když uslyší někoho hovořit o lásce k bližnímu. Kažte lásku, toleranci a jednotu. Nezmiňujte Ježíše, zakažte jakákoliv sdělení o Eucharistii.

10. Odstraňte všechny relikvie svatých z oltářů a pak také oltáře samotné. Nahraďte je neposvěcenými pohanskými stoly, které mohou být používány při lidských obětech během satanských mší. Odstraňte církevní zákon, který požaduje slavení mše svaté pouze na oltářích obsahujících relikvie.

11. Přerušte praxi sloužení mše svaté za přítomnosti Svátosti oltářní ve svatostánku. Nedávejte jakýkoliv svatostánek na oltáře, které jsou používány ke slavení mše svaté. Stůl musí vypadat jako stůl kuchyňský. Musí být přenosný, aby to vyjadřovalo, že vůbec není posvátný, a musí sloužit dvojí funkci jako například pro přednášky či stolní hry. Později umístěte pod stůl židli. Kněz musí zaujmout takovou pozici, aby to po Svatém přijímání naznačovalo, že odpočívá jako po jídle. Kněz nesmí během mše nikdy klečet ani poklekat. Při jídle ve skutečnosti člověk nikdy neklečí. Kněžské křeslo musí být umístěno na místě před svatostánkem. Povzbuzujte lidi, aby ctili a také uctívali kněze namísto Svátosti oltářní, aby byli poslušní jeho namísto Eucharistie. Řekněte lidem, že kněz je Kristus, jejich vůdce. Umístěte svatostánek na obyčejné místo mimo dohled.

12. Nechte z církevního kalendáře zmizet všechny světce, vždy nějaké v určených dnech. Zakažte knězům kázat o světcích s výjimkou těch, kteří jsou zmíněni v Evangeliu. Řekněte lidem, že by tím mohli být pohoršeni případní protestanti přítomní v kostele. Vyhněte se všemu, co zneklidňuje protestanty.

13. Při čtení Evangelia vynechejte slovo „svatý“, například namísto „Evangelium podle svatého Jana“ prostě řekněte: „Evangelium podle Jana“. To lid přiměje myslet si, že by je již neměl uctívat. Neustále pište nové Bible, aby byly totožné s protestantskými. Vynechávejte adjektivum „Svatý“ ve výrazu „Duch Svatý“. To otevře cestu. Zdůrazňujte ženskou povahu Boha jakožto matky plné lahodnosti. Odstraňte používání termínu „Otec“.

14. Zařiďte, aby zmizely všechny knihy o osobní zbožnosti a zničte je. V důsledku toho ustanou i litanie k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, k Matce Boží, k Svatému Josefovi a také jako příprava na Svaté přijímání. Díků-činění po Svatém přijímání bude nadbytečné.

15. Zařiďte také, aby zmizely všechny sochy a obrazy andělů. Proč mezi námi musí být sochy našich nepřátel? Vymezte je jako mýty nebo pohádky na dobrou noc. Nedovolte diskuse o andělech, protože zneklidňují naše protestantské přátele.

16. Zrušte malé exorcismy k vyhánění ďábla: pracujte na tom a prohlašujte,že démoni neexistují. Vysvětlujte, že je to metoda používaná v Bibli k popisu zla a že bez zla by neexistovaly zajímavé příběhy. V důsledku toho nebudou lidi věřit v existenci pekla, ani se nebudou bát, že do něj kdy upadnou. Opakujte, že peklo není nic než vzdálení se Bohu a že v tom není nic strašného, jestliže mluvíme o nezměněném životě zde na zemi.

17. Učte, že Ježíš byl jen člověk, který měl bratry a sestry a který nenáviděl lidi, kteří měli moc. Vysvětlujte, že miloval společnost prostitutek, zvláště Marie Magdaleny; že nevěděl, co si počít s kostely a synagogami. Říkejte jim, že radil neposlouchat vůdce duchovenstva, vysvětlujte, že byl velkým učitelem, ačkoliv zanedbával poslušnost vůdcům církve. Odrazujte rozhovory o Kříži jakožto vítězství, naopak jej prezentujte jako neúspěch.

18. Pamatujte, že můžete přivést jeptišky ke zradě svého povolání, jestliže se budete odvolávat na jejich marnivost, přitažlivost a krásu. Přinuťte je vyměnit svůj církevní oděv a to je přinutí vzdát se svého růžence. Odhalte světu, že v jejich klášterech existují neshody. To zhatí jejich povolání. Řekněte jeptiškám, že nebudou přijaty, pokud se nezřeknou svého hábitu. Podporujte diskreditování církevního hábitu i mezi lidem.

19. Spalte všechny katechismy. Řekněte učitelům náboženství, aby učili, že se má milovat Boží stvoření namísto Boha samotného. Otevřeně milovat svědčí o dospělosti. Učiňte, že se termín „sex“ stane každodenním termínem při vašich hodinách náboženství. Učiňte ze sexu nové náboženství. Zaveďte sexuální obrázky do hodin náboženství, abyste děti naučili realitě. Ujistěte se, že jsou tyto obrázky zřetelné. Povzbuzujte, aby se školy staly pokrokovými mysliteli v oblasti sexuální výchovy. Zaveďte sexuální výchovu skrze biskupskou autoritu, aby rodiče nemohli říci nic proti.

20. Zadušujte katolické školy a braňte povoláním jeptišek. Ukažte jeptiškám, že jsou sociálními pracovnicemi, které jsou nedostatečně placené, a že je Církev hodlá odstranit. Trvejte na tom, aby katoličtí laičtí učitelé obdrželi stejnou mzdu jako ti na státní škole. Využívejte nekatolické učitele. Kněží musí obdržet stejnou mzdu jako odpovídající světští zaměstnanci. Všichni kněží musí svléct své kněžské oděvy a své kříže, aby je všichni přijímali. Zesměšňujte ty, kteří se nepřizpůsobí.

21. Rozdrťte papeže zničením jeho univerzity. Oddělte univerzity od papeže a říkejte, že způsob řízení by se mohl delegovat. Nahraďte jména náboženských institutů profánními jmény ve prospěch ekumenismu. Například namísto „Škola Neposkvrněného početí“ říkejte „Nová střední škola“. Vytvořte ekumenické skupiny ve všech diecézích a postarejte se, aby byly kontrolovány protestanty. Zakažte modlitby za papeže a k Panně Marii, protože brání ekumenismu. Ohlaste, že kompetentními autoritami jsou místní biskupové. Podporujte [názor], že papež je pouze reprezentativní postavou. Vysvětlete lidu, že učení papeže je nutné jen kvůli konverzaci, ale nemá jakýkoliv význam.

22. Bojujte proti autoritě papeže, klaďte omezení věku na jeho aktivity. Omezte jej jen na velmi ojedinělé [věci] a vysvětlujte, že jej chcete uchránit od přemíry práce.
23. Buďte smělí. Oslabujte papeže zaváděním biskupských synod. Papež se pak stane pouze reprezentativní postavou jako v Anglii, kde vládne horní a dolní sněmovna a od nichž dostává královna příkazy. Pak oslabte autoritu biskupa zavedením souběžné instituce po presbyteriánském způsobu. Říkejte, že tímto způsobem získají kněží pravou pozornost. Nakonec oslabte autoritu kněží ustavením laických skupin, které budou ovládat kněze. Tímto způsobem vzejde taková nenávist, že oni opustí Církev, dokonce tak učiní i kardinálové a Církev pak bude demokratická…nová Církev…

24. Omezte povolání ke kněžství a přinuťte laiky ztratit posvátnou bázeň před nimi. Veřejné pohoršení kněze zcela zničí tisíce povolání. Vychvalujte kněze, kteří kvůli lásce k ženě opustili vše, a vykreslete je jako hrdiny. Oceňujte laicizované kněze jako autentické mučedníky, utlačované natolik, že nemohli stát za čímkoliv jiným. Kritizujte jako skandál i to, že naši zednářští bratři v kněžství jsou odhalováni a jejich jména zveřejňována. Buďte tolerantní k homosexuálům mezi duchovenstvem. Říkejte lidu, že kněží trpí samotou.

25. Začněte uzavírat kostely kvůli nedostatku kněží. Vykreslete tuto praxi jako dobrou a hospodárnou. Vysvětlujte, že Bůh naslouchá modlitbám všude. Takovým způsobem se kostel stane marnotratným plýtváním peněz. Uzavřete především kostely, v nichž existuje praxe tradiční pobožnosti.

26. Používejte komise laiků a kněží, kteří jsou slabí ve víře, a kteří budou odsuzovat a bez obtíží kárat každé zjevení Panny Marie a zjevné zázraky, zvláště zázraky sv. Michaela Archanděla. Ujistěte se, že nic z toho v závislosti na Druhém vatikánském koncilu v žádné míře neobdrží schválení. Označte za neposlušnost vůči autoritám, jestliže je někdo poslušný Zjevení sv. Jana nebo i když se na něj odvolává. Označte proroky za neposlušné vůči církevní autoritě. Pošpiňte jejich jméno blátem, takže nikdo nepomyslí na uznání nějaké části jejich Poselství.

27. Zvolte vzdoropapeže. Podporujte, aby přivedl zpět do Církve protestanty a možná i Židy. Vzdoropapež může být zvolen, když se dá volební právo biskupům. Pak bude zvoleno mnoho vzdoropapežů, takže jako kompromis bude vybrán jeden vzdoropapež. Prohlaste, že pravý papež je mrtev.

28. Odstraňte zpověď před Svatým přijímáním pro žáky druhé a třetí třídy tím, že pro ně nebude důležitá až půjdou do čtvrté nebo páté třídy a do vyšších ročníků. Zpověď pak vymizí. Zaveďte (v tichosti) všeobecnou zpověď se skupinovým rozhřešením. Vysvětlete lidu, že se to děje kvůli nedostatku duchovních.

29. Zařiďte, aby Svaté přijímání podávali laici a ženy. Řekněte jim, že je čas pro laiky. Začněte podáváním Svatého přijímání na ruku jako u protestantů namísto do úst. Vysvětlujte, že to Kristus dělal stejně. Sesbírejte nějaké Hostie pro „černé mše“ v našich chrámech. Rozdělujte také namísto jednotlivého Svatého přijímání kalich s nekonsekrovanými hostiemi, aby si každý mohl vzít domů. Vysvětlujte jim, že takto mohou mít Boží dary ve svém každodenním životě. Nainstalujte automaty na hostie pro přijímání a nazvěte je svatostánkem. Říkejte, že musí existovat výměna pozdravení pokoje. Podporujte lid, aby se pohyboval po kostele a rušil modlitbu a pobožnost. Nedělejte znamení kříže, ale na místo toho znamení pokoje. Vysvětlujte, že i Kristus se pohyboval, aby pozdravil učedníky. Nedovolte během těchto chvil žádné soustředění. Kněží se musí otočit zády k Eucharistii a uctívat lid.

30. Poté, co byl zvolen vzdoropapež, rozpusťte biskupskou synodu a také sdružení kněží a farní rady. Zakažte všem věřícím bez povolení diskutovat o tomto novém nastavení. Vysvětlujte, že Bůh miluje pokoru a nenávidí ty, kteří usilují o slávu. Jako neposlušné vůči církevním autoritám obviňte všechny ty, kteří budou vznášet otázky. Odrazujte od poslušnosti vůči Bohu. Říkejte lidu, že musí poslouchat tyto církevní představené.

31. Dejte papeži (=vzdoropapeži) maximum moci vybrat si své nástupce. Nařiďte pod trestem exkomunikace, aby všichni, kteří milují Boha, nosili znamení šelmy. Nenazývejte to však „znamením šelmy“. Nesmí se činit znamení kříže, ani jej nesmí lidé používat, ani jím nikdo nesmí být žehnán. Činit znamení kříže bude označeno za modlářství a neposlušnost.

32. Prohlaste za falešná předešlá dogmata s výjimkou papežské neomylnosti. Prohlaste Ježíše Krista za neúspěšného revolucionáře. Ohlaste, že pravý Kristus přijde brzy. Poslouchat se musí pouze zvolený vzdoropapež. Řekněte lidu, že se musí klanět, když vyslovují jeho jméno.

33. Nařiďte všem papežovým podřízeným bojovat ve svatém křížovém tažení za rozšíření jediného světového náboženství. Satan ví, kde je všechno ztracené zlato. Podrobte si bez lítosti svět! To vše přinese lidstvu to, po čem lidstvo vždy toužilo: „zlatou epochu míru“.

Zdroj: Časopis Teologica č. 14, březen/duben 1998, str. 22-25,

http://www.preghiereagesuemaria.it/sala/il%20piano%20massonico%20per%20la%20distruzione%20della%20chiesa.htm,

http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/12114-zednarsky-plan-na-zniceni-katolicke-cirkve-vsichni-zednari-nasazeni-v-cirkvi-jsou-povinni-jej-prijmout-a-realizovat.aspx

Ohledně infiltrace Katolické církve nepřáteli a boje proti ní lze připomenout výroky Panny Marie při jejích zjeveních: „Řím ztratí víru a stane se sídlem antikrista.“ (La Saletta) „Satan pronikne až na vrchol samotné církve.“ (Fatima) „Kněží, biskupové i kardinálové budou bojovat mezi sebou.“ „Do církve také pronikla nejednotnost, rozkol, boj, antagonismus. Síly atheismu a zednářství, které se vloudily do jejího nitra, zničily její vnitřní jednotu a zatemnily zář její svatosti.“ (zde) Atd.

Sv. Maxmilián Kolbe byl v roce 1917 v Římě svědkem pochodu svobodných zednářů, kteří skandovali: „Ďábel bude vládnout ve Vatikánu a papež mu bude dělat švýcara (sluhu).“ Zdroj.

Zednářský časopis “Le Symbolisme“ v roce 1962 otiskl tento text: „Moji bratři, nenechte lidi říkat, že zednářství je proti-církví. To byla jenom fráze, která se hodila pro danou příležitost. Zednářství chce v podstatě být super-církví, která přivede všechny církve do své náruče.“ Zdroj.

Papež Pavel VI. po 2. Vatikánském koncilu prohlásil: „Satanův dým vtrhl do Církve.“ Zdroj1. Zdroj2.

Francouzský svobodný zednář Yves Marsaudon prohlásil: „S protestantskými církvemi není problém, který by vyžadoval řešení, stejně jako není problém mezi zednářstvím a Synagogou. Potíže jsou pouze se samotnou Římskokatolickou církví.“ „Katolíci nesmí zapomínat, že všechny cesty vedou k Bohu. A budou muset přijmout, že tato odvážná volnomyšlenkářská idea, kterou skutečně můžeme nazvat revoluční a která vyvěrá z našich zednářských lóží, se v chrámu sv. Petra skvěle rozšířila.“ Zdroj: L’oecumenisme vu par un Franc-Macon de tradition. Atd., atd.

Je tedy evidentní, že ohledně zednářského spiknutí existuje dostatek zdrojů s přesvědčivými argumenty, důkazy či indiciemi, a mnoho různých jich lze na internetu nebo mezi literaturou najít (kupř. zde).
Domnívám se, že byť náš Pán, Ježíš Kristus, prohlásil – „…..zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou“ (Mt 16,18), nelze jistě výše zmíněné záležitosti brát na lehkou váhou, neboť přestože církev jako takovou skutečně nemohou brány pekla přemoci, jak slíbil náš Pán, tak ale tyto zednářské útoky, vlivy a jejich působení v církvi, duchovní krize a úpadek mohou přemoci a zničit duše mnohých věřících, a na to bychom měli starostlivě pamatovat!

3. část

Svobodné zednářství a Katolická církev

Svobodozednářské, žido-zednářské, či jiné podobné tajné spolky jsou ve všech ohledech naprosto neslučitelné s katolickou vírou a Katolickou církví, která je také mnohými dokumenty odsuzuje a zavrhuje.

Svobodné zednářství bylo odsouzeno prvně již v roce 1738 bulou „In Eminenti“ papeže Klementa XII.:

IN EMINENTI

Bulla Klementa XII. o odsouzení zednářů

Klement, biskup, sluha sluhů Páně, zdraví a apoštolské požehnání posílá všem věřícím v Kristu.

Na stráže apoštolátu nás Boží shovívavost bez naší zásluhy postavila, abychom činili zadost své povinnosti vůči těm, kdo byli svěřeni naší pastýřské bdělosti; proto s pomocí Boží upíráme svůj zájem a starostlivost k tomu, jak lze zamezit přístup k bludům a nešvarům, jak nejlépe uchovat ryzost pravé víry a odvrátit v těchto přetěžkých dobách nebezpečí zmatků od celého katolického světa.

1. Již jsme se doslechli, že široko daleko a den ze dne sílí některé společnosti, spolky, jednoty, shromáždění, lóže a pokoutné schůzky, známé pod jménem svobodných zednářů nebo v různých řečech jinak nazývané, v nichž se vzájemně sdružují lidé všech náboženství a sekt, spokojující se pouhým zdáním přirozené mravnosti v lóžích, které jsou podle svých řádů a stanov tajné a nedostupné. Tito lidé jsou pak nuceni skládáním přísahy na svou bibli a celou řadou trestů zachovat neporušitelné mlčení o tom, co se v lóžích za tajných obřadů děje. Protože je přirozené, že sám zločin se prokazuje a sám od sebe volá na poplach, proto také vzbudily řečené společnosti či tajné schůzky tak velké podezření u věřících, že vstoupit do těchto lóží je u prozíravých a šlechetných úplně totéž, jako pomazat se znamením špatnosti a zvrhlosti. Kdyby totiž nic zlého nedělaly, neměly by v nenávisti světlo. Vždyť se ta jejich špatná pověst tak rozšířila, že již dříve došlo v mnoha zemích k odsouzení jmenovaných společností světskou mocí a k jejich prozíravému potlačení, protože ukládají o bezpečnost států.

2. My pak, když uvažujeme o těžkých škodách, které jdou z těchto společností nebo tajných shromáždění nejen proti klidu ve státě, nýbrž i duchovnímu blahu duší a nejsou proto slučitelné jak s občanským, tak s církevním právním řádem, a protože nás Boží výrok učí, že musíme bdít v čele rodiny Páně, aby lidé takového druhu jako zloději nepodkopali dům a jako lišky neusilovali zpustošit vinici, aby totiž nezkazili srdce prostých lidí a nevinné aby nenápadně neubili, k zatarasení nejširší cesty, která by se odtud mohla otevřít k beztrestnému páchání nepravostí, i z jiných nám známých spravedlivých a rozumných důvodů jsme na radu některých našich bratří kardinálů svaté církve římské a rovněž z vlastního popudu a na základě své bezpečné a zralé úvahy stanovili a rozhodli z plnosti apoštolské moci, že právě tyto společnosti, spolky, jednoty, shromáždění, lóže a pokoutní schůzky svobodných zednářů nebo jakkoli jinak se nazývají, mají být odsouzeny a účast na nich zakázaná. Proto je také touto konstitucí, která nikdy nepozbude platnosti, odsuzujeme a účast na nich zakazujeme.

3. Výslovně a pod závazkem svaté poslušnosti nařizujeme všem, i jednotlivým věřícím v Krista, ať jsou jakéhokoli stavu, hodnosti, postavení, řádu a urozenosti, ať jde o laiky či duchovní jak světské, tak řádové. Rovněž těm, kteří si zasluhují zvláštní, osobité a výslovné zmínky, aby se nikdo pod jakoukoli záminkou nebo předstíráním neodvážil nebo si nepředsevzal, že se stane členem řečených společností svobodných zednářů nebo jak se jinak nazývají, nebo je bude šířit, prokazovat jim svou přízeň nebo do svých domů, bytů či jinak je přijímat, že dovolí, aby k nim byl připočítáván a s nimi spojován, že se účastní jejich schůzek nebo jim poskytne možnost a usnadní, aby mohly být někam svolány. Rovněž přikazujeme, aby jim nikdo v jejich díle nepomáhal nebo jim jinak jakýmkoli způsobem, veřejně či tajně, přímo či nepřímo, sám o sobě či prostřednictvím jiných radu, pomoc nebo svou přízeň neprokazoval, ani aby jiné nevybízel, nenaváděl, nepodněcoval k tomu, aby se stávali členy těchto společností, přidávali se k nim, nebo se zúčastňovali jejich jednání či je jakkoli podporovali a protežovali. Taktéž nařizujeme, aby se hleděli úplně zdržovat těchto společností, schůzí, tajných setkání, shromáždění, lóží nebo pokoutního sdružování, a to pod trestem exkomunikace, vztahujícím se na všechny, kdo jednají proti výše uvedeným zákazům. Tento trest nabývá platnosti bez jakéhokoli vyhlášení a nikomu, pokud není na smrtelném loži, se nesmí dostat dobrodiní, že řečený trest z něho bude sňat, pouze od nás nebo jiného vládnoucího papeže.

4. Ještě však chceme a ukládáme biskupům a vyšším prelátům i jiným místním ordinářům jako inkvizitorům, kdekoli pověřeným vyšetřováním bludařské zvrácenosti, aby postupovali proti těm, kteří přestupují toto nařízení a vyšetřovali je, ať jsou jakéhokoli stavu, hodnosti a urozenosti, a jako velmi podezřelé z bludařství je postihovali a na uzdě drželi náležitými tresty. Každému z nich potom udělujeme plnou moc, aby jednali a vyšetřovali právě tyto provinilce, a bude-li třeba, aby se obrátili o pomoc i ke světské moci.

5. Dále také chceme, aby i opisů této konstituce a to i tištěným, pokud jsou podepsány rukou nějakého veřejného notáře a opatřeny razítkem církevního hodnostáře, bylo rovněž uposlechnuto jako originálu.

6. Nikomu není dovoleno tuto listinu, obsahující Naše prohlášení, odsouzení, pověření a zákaz, porušovat nebo jí nedbat. Pokud se toho někdo opováží, nechť ví, že na sebe uvaluje hněv všemohoucího Boha a svatých apoštolů Petra a Pavla.

Dáno v Římě u Panny Marie Větší dne 28. dubna 1738 roku Vtělení Páně, osmého roku našeho pontifikátu.

Zdroj

O svobodném zednářství velmi kriticky a obsáhle pojednává encyklika “Humanum genus“ papeže Lva XIII. z 20. 4. 1884.

Zde je několik výňatků z této encykliky:

„…..V dnešní době je však zřejmo, že stoupenci zla vcházejí ve spiknutí a za vedení a podpory tzv. zednářů – svazu, jenž je široko a daleko rozvětven a má pevnou organizaci – šikují se k rozhodnému boji. Vždyť již vůbec neskrývají svých úmyslů a v nejvyšší opovážlivosti povstávají proti Božímu Majestátu, Církvi svaté veřejně a otevřeně chystají záhubu, a to s tím cílem, aby úplně oloupili, kdyby to bylo možné, křesťanské národy o dobrodiní, vykoupená Ježíšem Kristem, Spasitelem světa…..“

„…..Co je však nanejvýš důležité, události potvrdily prozíravost Našich předchůdců; jejich předvídavé a otcovské starosti však nedošly ani vždy a všude žádoucího úspěchu. A to jak pro pokrytectví a vychytralost postižených sektářů, tak pro nerozvážnou lehkomyslnost právě těch, kteří měli mít největší zájem na tom, aby byli ustavičně ve střehu. Proto se během půldruhého století zednářská sekta mimo očekávání neobyčejně rozšířila; odvahou a lstí pronikla do všech odvětví státního života a nabyla takové moci, že jak se zdá, již státy téměř ovládla…..“

ísahou odpřísáhli, že nikdy, nikomu a nižádným způsobem neučiní náznak o svých soudruzích, dorozumívacích znameních a učení sekty. Tak pod vylhaným zevnějším zdáním a s uměním ustavičného přetvařování vynakládají zednáři co největší úsilí, jako kdysi manichejci, aby se skryli a neměli jiných svědků kromě svých lidí. Vyhledávajíce tajné kouty, poněvadž to jim skýtá výhody, nasazují si masku literátů a filosofů, sdružujících se k „prohloubení“ svého „vzdělání“; stále mají na jazyku, že usilují o pokrok civilizace, že překypují láskou k sociálně slabým, že se chtějí lidu postarat jenom o větší blahobyt a aby co největší počet lidí měl podíl na výhodách, jež skýtá občanská společnost. Avšak tyto úmysly, i kdyby byly myšleny upřímně, přece nejsou jejich posledním cílem…..“

„…..Ovoce pak plodí zednářská sekta zkázonosné a nejvýš trpké, neboť z naprosto jistých údajů, které jsme výše uvedli, vyplývá to, v čem její zájmy vrcholí, totiž od základu zničit veškeren řád náboženský a státní, jak byl vytvořen křesťanskými zřízeními, a podle svých ideí vytvořit jiný, vyvozený z ryzího naturalismu…..“

„…..To pak, že noví příslušníci sekty nejsou vůbec nuceni, aby se zříkali katolicismu, nejen že neodporuje zednářským záměrům, ale naopak jim spíše slouží. Především touto taktikou snadno oklamávají lidi prostoduché i neobezřelé a nechávají otevřené dveře pro vstup mnohem většího počtu dalších. A dále tím, že přijímají do svých řad příslušníky všech možných náboženství, dosahují v praxi toho, že jim vštípí ten velký blud dnešní doby, že není třeba se o náboženství starat a že mezi náboženstvími není rozdílu. Tento postup je zajisté myšlen k zániku všech náboženství, především katolického, které nelze bez vrcholného bezpráví srovnávat se všemi ostatními, poněvadž jediné ze všech je pravé…..“

„,…..K potvrzení toho, co bylo řečeno, může posloužit skutečnost, kterou lze obtížněji slovy vyjádřit než ji pochopit. Poněvadž totiž lidem prohnaným a vychytralým nikdo nesloužívá s takovou otrockou povolností jako ti, jichž duch je vysílen a podlomen vládou vášní, vyskytli se v zednářské sektě mužové, kteří vyhlásili a navrhli, že se mají plánovitě a uměle nasadit všechny páky, aby dav vybil své vášně ničím neomezenou zlovůlí; jen tímto způsobem pak bude úplně v jejich moci a povolným nástrojem ke každému zločinu…..“

„…..S největším záluskem spiklenců také sekta zednářů směřuje k tomu, aby na sebe strhla výchovu mládeže. Vyciťují, že snadno mohou podle své libovůle utvářet poddajný a ohebný věk a tak jej usměrnit, jak chtějí. Proto nedovolují, aby na výchově a vyučování dětí měli podíl služebníci Církve ani jako učitelé, ani jako vychovatelé, a již na více místech dosáhli toho, že výchova dospívající mládeže zcela podléhá laikům a ve výchově mravní je dán výhost jakémukoliv poučení o oněch největších a nejsvětějších povinnostech, jež víží člověka k Bohu…..“

„…..Hlavní zednářská dogmata jsou v tak velkém rozporu s rozumem a logikou, že nemůže být nic zvrácenějšího. Chtít ze světa sprovodit náboženství a Církev, kterou Bůh založil sám a k nesmrtelnosti ji ostříhá, chtít po osmnácti stoletích znovu přivolat pohanské mravy a zřízení, to je znamení velkorysé hlouposti a nanejvýš opovážlivé bezbožnosti…..“

„…..Kéž by všichni posuzovali strom podle ovoce a poznali sémě a původ zel, která na nás doléhají, nebezpečí, která nám hrozí. Máme co dělat s nepřítelem vychytralým a lstivým, jenž lichotí sluchu národů a vládců, a jedny i druhé nachytal populárními frázemi a pochlebováním. Tím, že se zednáři vetřeli do přízně vladařů předstíráním přátelství, sledovali ten cíl, aby právě je získali za mocné spojence a pomocníky k potlačení katolicismu. Aby si je úplně osedlali, vytrvale pomlouvali Církev, že ze žárlivosti svádí s vladaři boj o královskou moc a práva. Když se touto taktikou zabezpečili a nabyli odvahy, počali získávat ohromnou moc ve státní správě, stále připraveni otřásat základy říší a svrhávat hlavy států, lživě je obviňovat a vypovídat, kdykoliv by se zdálo, že si při výkonu vlády počínají jinak, než je zednářským přáním…..“

„….. Na základě tohoto pojednání bylo by především ve shodě s politickou prozíravostí a nutné pro záchranu celku, aby se vládcové a národy nespojovali se zednáři, ale aby se spojili s Církví k odrážení zednářských útoků…..“

Zdroj1. Zdroj2. Zdroj3.

Zde jsou uvedeny další papežské dokumenty, které se kriticky a odmítavě vyjadřují, přímo či nepřímo, o svobodných zednářích či podobných spolcích:

Bula “Providas Romanorum“ papeže Benedikta XIV. (1751)
Bula “A quo die“ papeže Klementa XIII. (1758)
Bula “Ut primum“ papeže Klementa XIII. (1759)
Bula “Ecclesiam a Jesu Christo“ Pia VII. (1821)
Bula “Ubi primum“ papeže Lva XII. (1824)
Bula “Quo graviora“ Lva XII. (1825)
Apoštolský list “Traditi humilitati“ papeže Pia VIII. (1829)
Encyklika “Mirari vos“ papeže Řehoře XVI. (1832)
Encyklika “Qui pluribus“ papeže Pia IX. (1846)
Apoštolský list “Nostis et nobiscum“ papeže Pia IX. (1849)
Alokuce “Quibus quantisque“ papeže Pia IX. (1849)
Encyklika “Exultavit cor nostrum“ papeže Pia IX. (1851)
Apoštolský list “Apostalicae nostrae caritatis“ papeže Pia IX. (1854)
Alokuce “Singulari quadam“ papeže Pia IX. (1854)
Encyklika “Quanta cura“ papeže Pia IX. (1864)
“Syllabus“ hlavních omylů dnešní doby papeže Pia IX. (1864)
Alokuce “Multiplices inter“ Papeže Pia IX. (1865)
Encyklika “Officio sanctissimo“ o církvi v Bavorsku papeže Lva XIII. (1887)
Encyklika “Dall’alto dell’Apostolico Seggio“ papeže Lva XIII. (1890)
Encyklika “Inimica vis“ italským biskupům papeže Lva XIII. (1890)
Encyklika “Custodi di quella fede“ italskému lidu papeže Lva XIII. (1890)
Apoštolský list italským biskupům papeže Lva XIII. (1892)
Encyklika “Praeclara gratulationis publicae“ papeže Lva XIII. (1894)
Encyklika “25. Jubileum“ papeže Lva XIII. (1902)
Apoštolská exhortace “Annum ingressi“ papeže Lva XIII. (1902)
Apoštolský list “Vehementer“ papeže Pia X. (1906)
Encyklika “Caritate Christi compulsi“ papeže Pia XI. (1932)
Encyklika “Divini Redemptoris“ papeže Pia XI. (1937)
V papežských dokumentech týkajících se svobodného zednářství lze najít řadu společných prvků. Zdůrazňují nebezpečí tajných společností pro náboženství i společnost. Odsuzují samotný princip spiklenectví a nedovolenou přísahu. Poukazují na to, že na jménu tajné společnosti či spolku nezáleží, podstatné jsou myšlenky a pohnutky, ze kterých vychází a jimiž se řídí. Znovu a znovu opakují, že stanovisko Církve zůstává v této věci nezměněno, třebaže někteří tvrdí opak.

Papež Pius XII. r. 1946 a 1949 podepsal odpověď Kongregace Sv. Oficia (dnes Kongregace pro nauku víry) na otázky italských biskupů, týkajících se vztahu ke svobodnému zednářství. Italský episkopát zajímalo, jestli nadále platí ustanovení buly „In Eminenti“ Klementa XII. z r. 1738 a instrukce Sv. Oficia z r. 1884, které prohlašují každého katolíka, který by se stal členem zednářské lóže, za exkomunikovaného „latae sententiae“ (tzn. automaticky již tímto samotným činem, proto není třeba zvláštního vyhlášení takového člověka za exkomunikovaného). Kongregace Sv. Oficia odpověděla, že všechna tato ustanovení z dřívějška platí bez jakékoliv změny, zdůraznila jen, že toto se netýká pouze svobodných zednářů, nýbrž všech tajných společností, bojujících proti Církvi.
R. 1983 vyšel nový Kodex kanonického práva. Starý kodex z r. 1917 uváděl výslovně, že katolíci, kteří vstoupí do zednářské lóže, propadají exkomunikaci. Nový kodex již zednářství výslovně nejmenuje a uvádí: „Kdo vstoupí do sdružení, které intrikuje proti Církvi, má být potrestán spravedlivým duchovním trestem, kdo však takové sdružení propaguje nebo osobně řídí, má být potrestán interdiktem.“ Někteří se ptají, jestli nauka Církve o zednářství se nezměnila, když o něm není výrazné zmínky v novém Kodexu kanonického práva, jak tomu bylo dříve. Kongregace pro nauku víry na to odpovídá, že tento fakt vyplývá z kritéria, jež se projevilo při redakci textu a které lze uplatnit i vůči četným jiným sdružením. O nich se také kodex nezmiňuje, i když je v širších kategoriích zahrnuje.

Oficiální orgán Vatikánu „I ´Osservatore Romano“ věnoval v r. 1985 několik zásadních článků svobodnému zednářství, v nichž potvrdil linii předcházejících papežů jako správnou a upozornil na to, že podstata, taktika a cíle svobodného zednářství se nezměnily a je třeba vůči nim postupovat se stejnou rozhodností a odmítavostí jako dosud.

Názor církevního magisteria na svobodné zednářství zůstává naprosto nezměněn. Totéž, co platilo o svobodném zednářství v 18. století, platí i dnes. Katolicismus a členství v zednářských lóžích se vzájemně vylučují.

Zednářství tedy zůstává tím, čím vždycky bylo: vedle komunismu úhlavním nepřítelem Katolické církve a zjevené pravdy Kristovy. Ono vyvolalo značnou část krvavých pronásledování Církve v uplynulých 250 letech, ono dnes volí jinou taktiku: Likvidaci Církve zevnitř rozmělněním a zředěním její Božské pravdy a zjevené nauky.

Zdroj1. Zdroj2.

Pro případné zájemce zde ještě uvádím odkazy na velmi zajímavou publikaci o svobodných zednářích brněnského katolického historika PhDr. Radomíra Malého – “Humanisté nebo satanisté?“:

http://protiproud.parlamentnilisty.cz/knihovna/ceska-literatura/48-phdr-radomir-maly-humaniste-nebo-sataniste.htm

http://www.ulozto.cz/x3WbPys/humaniste-nebo-sataniste-phdr-radomir-maly-rar

A odkazy na přednášku téhož historika o infiltraci Katolické církve svobodnými zednáři

http://www.youtube.com/watch?v=ETfAV6TJfGM

http://cs.gloria.tv/?media=369393


Jsem přesvědčen, a to bez jakéhokoliv propadání pesimismu, strachu, malomyslnosti či zmatku nebo hysterie, že bychom si výše uvedené závažné informace měli vzít k srdci a měly by nás vést k intenzivnějšímu duchovnímu a zbožnějšímu křesťanskému životu, k větší důvěře v Boha s nadějí v Jeho zásah, a pod záštitou Boží moci s vedením Ducha Svatého též k aktivním, katolicky pravověrným, duchovně a morálně správným a zodpovědným jednáním, postojům, bojům a obranám proti těmto nebezpečím a negativům!

Též pamatujme, že Bůh nakonec zvítězí a Neposkvrněné Srdce Panny Marie bude nakonec triumfovat!
Všem velice děkuji za ochotu a trpělivost si tento článek prostudovat a přeji všem hojnost Božího požehnání, milosti, ochrany a neustálé vedení a osvěcování Duchem Svatým v této nelehké době!

 

Na úplný závěr uvádím ještě jeden výňatek z encykliky Humanum genus papeže Lva XIII.:

,,…..Zbujnělá svými úspěchy, drze zdvihá hlavu sekta zednářská a jak se zdá, nebude vůbec klást meze své zarputilosti. Všichni její straníci jsou spjati jakousi ničemnou dohodou a společnými tajnými cíli, prokazují si vzájemně služby a jedni povzbuzují druhé v odvaze k páchání zla. Tak rozhořčený útok vyžaduje stejně rozhodnou odvahu; nuže toho je třeba, aby se také všichni dobří sdružili v co nejširší společenství a to jak činu, tak modlitby. Od nich tedy žádáme, aby se proti postupující síle sekt postavili svorně do sevřeného šiku a ani o píď neustoupili, a rovněž ať úpěnlivě vztahují své ruce k Bohu v modlitbě a od Něho ať se důtklivě dožadují, aby křesťanství kvetlo a vzmáhalo se, Církev nechť si vydobude potřebné svobody, zbloudilí kéž se vrátí na cestu spásy, a ať již jednou bludy ustoupí z cesty pravdě, neřesti pak nechť udělají místo ctnosti…..“

Přišlo emailem

 

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*