Turistický průmysl, z hlediska obratu na prvním místě světové ekonomiky, je totálně na kolenou

Turistický průmysl, z hlediska obratu na prvním místě světové ekonomiky, je totálně na kolenou

Dlouhá fáze od dovolenkových zájezdů ke zběsilému turismu hraničícího s terorismem, se blíží ke svému konci.

Systém uniformních prázdninových zájezdů a klubů trpěl již před covidem chronickými potížemi a zájezdům „opálených“ zvonil  pomalu ale jistě umíráček.

Ideu prázdninových zájezdů uvedly v padesátých letech do života Fordovy závody v USA.

Platformu 4S –  Sea, Sun, Sand, Snow – čtyři základní pilíře masové turistiky průmyslové éry pro pracující proletariát a průměrné duše toužící po organizované dovolené s dobrodružným nábojem, se stala koncem padesátých let turistickým hitem i v Evropě.



Koncem devadesátých let min. století vzniká nová platforma – sexuální turistika – zejména v asijských prázdninových destinacích a tropických rájích.

Gay friendly a prostituce maskovaná masážními kluby.

Cestovní operátoři se stali vznikem masové civilizační zábavy novou tváří moderního kapitalismu

České Cestovní kanceláře „zdědily“ po převratu vybydlené destinace pro druhořadou klientelu východního bloku (Fišer Neckermann) a tři desetiletí se držely při zdi, bez inovací a investic. Výsledkem je, že v době nastálé krize nemají finanční rezervy nutné pro přežití a po dvouměsíčním covid útlumu jsou překvapivě na mizině.

Inkasují sice v půlročním předstihu, aby prodaly co nejvíce zájezdů a přesto nejsou schopny zaplacené zálohy  klientům vracet. Všechny peníze prý putují k dodavatelům.

Jenom mi tam nějak schází ten zisk.

Ani jedna z tuzemských CK není tak prestižní, aby zaznamenala významnou, byť jen evropskou prestiž na světovém trhu.

Turistické a VIP restaurace, které vlastní vesměs celebritní kuchaři, kteří neslezou z TV obrazovky, otravují krachem a žádají po vládě finanční kompenzace

Restauratéři milují celebrity a vědí, že jejich přítomnost v podniku přitáhne bohatý tupý segment populace, i když umění hostit z českých restaurací již zcela vymizelo.

Ohvězdičkované podniky s „chuťovými vzpruhami“ a intuitivními kuchaři padly v krizi jako první.

Tuzemské „pohostinství“ se vytrvale drží v léta zajeté tzv. mezinárodní kuchyni, pod kterou se dá přestavit jen „hora humusu na velkém talíři“ nebo malé nic tamtéž.

Ve fázi obnovy přežijí jen restaurace s tradiční a staročeskou image.

Noví klienti z tzv. drsnějších států (Čína, Rusko, Indie) vyhledávají ve světě nové gastronomické zkušenosti vintage až hardcore, což tuzemské gastromii jaksi uniklo v honbě za kvantitou a nechutně vyšroubovných cen.

Doslova tragická situace turistického průmyslu založeného na službách s okamžitým rychlým ziskem ukazuje v plné síle, jak mylný byl odklon od tvořivé práce s vytvářením trvalých hodnot.

Ještě je šance nabízet novátorství, potýkat se s inovačními problémy a přejít k novinkám, které zabydlí terén a zaplaví trh kopiemi úspěšnější konkurence.




Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*