Turecko: Druhý domov islámského státu

Turecko: Druhý domov islámského státu

Další teroristický útok v tureckém městě Istanbul zanechal 11 mrtvých a 14 zraněných. Vláda v Ankarě okamžitě obvinila takzvaný islámský stát (IS dříve ISIS/ISIL) s tvrzením, že útočník přišel do Turecka ze Sýrie. Premiér Ahmed Davutoğlu prohlásil, že „Turecko neustoupí v boji proti islámskému státu ani o krok, najde viníky a zaslouženě je potrestá“. Co by na to řekl syn prezidenta Erdogana, který má být podle prohlášení místopředsedy strany CHP zapojen „až po uši v teroristické spoluúčasti? Jak nám ukazuje nespočet důkazů, které v průběhu několika let dokumentují záměrné vytvoření islámského státu a jeho kontinuální podporu od cizích státních sponzorů terorismu, včetně samotného Turecka?

Po sestřelení ruského letounu Su-24 tureckými vzdušnými silami, Sergej Lavrov během telefonního rozhovoru se svým tureckým protějškem Mevlutom Cavusoglu uvedl, že turecká vláda tímto činem podržela islámský stát“ a sestřelila ruské letadlo nad místem, kde je infrastruktura ropného obchodu s islámským státem, muniční sklady a kontrolní centra.

turecko isis 2

Sousedská ochranná ruka nad ropou

Implikace Turecka jako jednoho z primárních patronů IS se nezakládá na jedné či dvou informacích. Jsou to zprávy, které přicházejí měsíc po měsíci, rok za rokem ze všech možných stran, které pokrývají syrský konflikt. Již v roce 2012 přiznala americká DIA (Department of Intelligence Agency) v dokumentu o syrském konfliktu: „Pokud to situace umožní, je zde možnost zřízení deklarovaného nebo nedeklarovaného saláfistického knížectví ve východní Sýrii (Hasaka a Der Zor) a přesně toto odpůrné síly opozice chtějí, v souladu s izolací syrského režimu, který je strategickým středem šíitské expanze (Irák a Írán).“ Označením saláfistického knížectví lze chápat transformaci poboček Al-Kájdy pod hlavičku islámského státu, která proběhla za podpory dalších sil, na které zpráva nezapomíná: „Západ, státy Perského zálivu a Turecko podporují opozici, zatímco Rusko, Čína a Írán podporují režim.“

Role USA a Saúdů v založení Al-Kájdy v 80. letech, tak pokračující saúdská podpora terorismu Al-Kájdy a IS je dobře známá. Ale jaké jsou důkazy o tureckém zapojení do přímé podpory terorismu v Sýrii a konkrétně islámského státu? Již v roce 2012 se hovořilo o západních a regionálních mocnostech, které přes Turecko pomocí agentů zpravodajských služeb podél hranice dodávají stovky tun zbraní do sousední Sýrie, přičemž logistické centrum mělo být v severozápadních částech města Aleppo.

V článku New York Times z roku 2013 pod názvem „Arms Airlift to Syria Rebels Expands, With Aid From CIA“ je napsáno: „Podle údajů leteckého provozu, rozhovorů s politiky různých zemí a na základě prohlášení povstaleckých velitelů se v posledních měsících, s pomocí CIA, arabských vlád a Turecka, prudce zvýšila vojenská pomoc syrským opozičním bojovníkům a expandoval vzdušný most přepravy zbraní a zařízení pro protivládní povstalce. Vzdušný most, který v menším začal fungovat na začátku 2012 a občas pokračoval v průběhu loňského podzimu, expandoval podle dat do stabilního a intenzivnějšího útoku. Jeho růst zahrnoval více než 160 letů jordánských, saúdských a katarských vojenských nákladních letadel, které přistávaly na letišti Esenboğa při Ankaře a v menší míře na jiných tureckých a jordánských letištích.“ Tyto logistické proudy se časem přeměnily na primární zásobovací koridory islámského státu, dokud je nenarušili Kurdové ze severovýchodu a později ruské a syrské jednotky ze severu.

Příspěvek“ Kurdů

Další bombastický titulek „“Kurdish forces seize border town of Tal Abyad, cutting off key Isis supply line” z dílny The Guardian vyšel v červnu 2015 a náhodou připouští, že zásoby islámského státu pocházely z teritoria NATO- Turecka: „Kurdští bojovníci převzali kontrolu nad pohraničním městem Tal Abyaḑ, čímž zasadili významnou ránu schopnosti islámského státu vést syrský konflikt a zásobovat samozvanou metropoli Raqqa. Zatím to znamená největší porážku pro IS a zbavuje skupinu přímé trasy pro příchod zahraničních bojovníků a dodávek..” Deník Guardian samozřejmě neobjasnil, proč má být syrská Raqqa najednou odříznuta od zásob, kdy Kurdové ovládli Tal Abyaḑ. Pohled mapy ukazuje, že Tal Abyaḑ je doslova turecko-syrské město a Turecko je tak ponecháno v pozici jediného možného zdroje zásob. Guardian, doufajíc v apatii a neschopnost čtenáře, by jinak musel odhalit, že Turecko, americký a britský spojenec, člen NATO od 50. let a údajný partner západní „války proti teroru“ napomáhal, usměrňoval a sloužil jako primární zdroj bojových kapacit islámského státu, zatímco předstíral boj s touto organizací.

Při odhalování rozsahu turecké podpory, si můžeme přečíst německý Deutsche Welle z roku 2014 a zprávu „“IS supply channels through Turkey”. Odhaluje stovky kamiónů denně, projíždějící směrem do Raqqa-bašty IS: „Nákladní auta naložena jídlem, oblečením a spotřebním materiálem denně překračují hranice Turecka se Sýrií. Je nejasné, kdo zboží vyzvedne. Dopravci si myslí, že většina nákladu je přichystána pro milice islámského státu. Přes hranice také proudí ropa, zbraně a vojáci. V oblasti nyní hlídkují kurdští dobrovolníci ve snaze zastavit dodávky.“ Navzdory zprávě z 2014 a zjevnému útlumu médií po narušení zásobovacích koridorů z Turecka v roce 2015 se západní média neustále pokoušejí vykreslovat Turecko jako „bojovníka proti IS“.

 

Důvod atentátů?

Že by kvůli potřebě ukázat Turecko jako stát, který bojuje proti IS? Jako stát, který je stejnou obětí džihádistických útoků jako v nedávné minulosti ostatní země? Pokud se v Turecku objeví teroristické útoky pod logem IS, co mediální a politická sféra roznese do světa, kdo bude uvažovat nad Tureckem jako jedním z hlavních sponzorů? Pokud by se někomu nezdál tak neslýchaný a sebedestruktivní scénář, stačí prozkoumat rozmanité a dlouhotrvající operace NATO, včetně tureckého projektu „Grey Wolves“ a jeho činnost v rámci tureckých hranic i mimo ně. Nebo kdo stál za útoky na thajský konzulát v Istanbulu, atentátem v Bankoku a zároveň má vazby na podvratné skupiny v čínském regionu Xinjiang?

S ohledem na stovky zásobovacích kamiónů denně, které směřují do města Raqqa a flotily tankerů naplněné uloupenou syrskou ropou zpět do Turecka, které se tak de facto stává milníkem logistické a finanční sítě islámského státu, je jasné, že Raqqa je srdcem této organizace. Turecká strana tak drží prst na tepu celé logistické mašinérie, která krmí a vyživuje chod extremistického násilí v syrském konfliktu, jakož i všechny levely pašerácké sítě. Pokud tedy Turecko viní islámský stát z nedávných útoků v Istanbulu, viní zároveň samo sebe. Na otázku „proč?“ Zní nejjednodušší odpověď- protože čím více lidí věří, že islámský stát útočí na Turecko, tím méně uvěří v tureckou podporu této organizace. A dokud herecké výkony přesvědčivě probíhají, podpora může pokračovat až do konečného cíle, kterým je- ať si John Kerry říká cokoli- zničení Sýrie.

 

 

ZaV/ svobodnenoviny.eu

Podobné články

Komentář “Turecko: Druhý domov islámského státu

  • Švejk: „Já to říkám pořád, válka s Turkem musí bejt“ Turecko dělalo vždy je problémy a do Evropy nepatří a doufám ani patřit nebude. Osmánská říše je dávnou historií a pokusy o její obnovení skončí špatně.

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*