Turecké hospodářství – 4. část

Turecké hospodářství – 4. část

Každý, koho jsem v Československu a následně v Česku poznal, používal výraz, „turecké hospodářství“.Byl a je to národní výraz, který vyjadřuje špatné, hodně špatné hospodaření, ať ve státě, v podniku či v rodině.

Od října 2014 Erdogan začal všemi prostředky vytlačovat Gülenovce ze všech oblastí života, tedy i z hospodářství. Byla a je to válka mezi bývalými spojenci, kde Erdogan má jeden jediný cíl: zničit Gülenovce s použitím veškerých prostředků státu. Proto tzv. nezdařený pokus o vojenský puč byl pro Erdoganovce darem z nebes. Všechny banky, podniky, university, školy všech druhů, ale i soukromý majetek těch, kteří dostali razítko či nálepku Gülenovce, byl zestátněn a část tím způsobem, že stát určil svého vlastního správce pro tyto podniky. Správce následně tyto podniky či majetek přenechal těm vhodným a vždy šlo o Erdoganovce. Jde o vysloveně hrubý zásah do hospodářství, které se i bez toho nacházelo ve velice kritickém stavu. V současné době v Turecku velí islamistický kapitál spravovaný Erdoganovci, tedy přáteli jako je Saúdská Arábie a Katar, pak je tady ještě Istanbulský kapitál a kapitál vojáků, který ovšem značně oslabil.

Tak jak jsem již napsal hned po tzv. pokusu o vojenský puč, který zůstal v síti zpravodajských služeb, že přijde na řadu plán „B“, což také přišel a teď je v plném chodu.

Renomované ratingové společnosti světa, aby neohrožovali evropský a americký kapitál v Turecku, začali snižovat bodové ohodnocení Turecka postupně, proto aby nevyvolaly paniku, která my mohla eventuálně způsobit nežádoucí pohyby na světových burzách. Dnes se už „křehkost“ tureckého hospodářství dle ratingových společností dostala na úroveň Etiopie a Venezuely.

Hodnota turecké liry vůči americkému dolaru neúprosně klesá, jen za poslední rok poklesla nejméně o 30 % a teď ještě opatrně stoupá cena ropy, což je pro Turecko jako pro zemi, která je dovozcem ropy a plynu a kde je i část energetiky závislá na plynu, smrtelný trend.

Přes zásahy turecké centrální banky v reakci na poptávku USD zůstává na sestupném trendu vůči hodnotě USD, někdy jen na pár minut, ale tím se statní dolarové rezervy vypařují jako voda na Sahaře.

Turecko má podepsány kontrakty se zahraničím, ale i s domácími společnostmi, v USD brzy nebude mít čím tyto závazky plnit. Tento rapidní pád nemůže zastavit ani turecká centrální banka, ani zákony legalizující černé peníze (před měsíci tureckou vládou bleskově schváleno a je v chodu), ale ani mimo bankovní sektor do Turecka nákladními auty dovážené dolarové prostředky z některých arabských států.

Z tohoto kritického stavu tureckého hospodářství dostal Erdogan záchvat, když před několika dny vyhlásil, že ti, co drží dolary na svých účtech nebo doma, jsou stejně nebezpeční teroristé jako tzv. pučisté, ISIS či PKK (Kurdská strana pracujících)!

Stav tureckého hospodářství v zkratkách:

– Dle nejrenomovanější ratingové společností defacto nelze do Turecka v současné době investovat

– Turecko po sestřelení ruského letadla víc než před rokem a následných teroristických útocích na letišti v Istanbulu, v zábavném klubu Reina a v ulicích Istanbulu či Simirne a všude jinde, má naprosto paralyzovaný sektor, který byl jedním z hlavních příjmů Turecka. Majitelé podniků v turismu zdržovali doposud tento pád jen tím, že mobilizovali veškeré svoje rezervy, ty se už ale vypařili a stav se dál zhoršuje s každou další bombou a každým útokem. Válečné prohlášení Erdogana už tento trend „jen tak“ nezastaví!

– Zahraniční kapitál, který i tak nebyl nijak vázán, opouští Turecko nesmírnou rychlostí.

– Stoupají ceny dolaru a ropy, tím se dostávají turecké výrobní společností a jejich výrobky do cenové úrovně, kdy jsou už neprodejné díky současné konkurenci ve světě.

– Stoupající ceny USD a ropy vedou ke zdražení všeho včetně zemědělských produktů. Zdražení potravin se začalo citelně dotýkat občanů.

– Díky těmto všem souvislostem začala stoupat nezaměstnanost neuvěřitelnou rychlostí.

– Válka v Sýrii a vůči Kurdům, která začala a roste každým dnem, stojí Turecko nejen obrovské devizové prostředky, které už brzy nebude mít, alepokračují další brutálnější útoky ze strany těchto sil přímo v hospodářském srdci Turecka, jako je Istanbul, Izmir či v turistických oblastech v Antalya či jinde.

– Erdogan, aby si zajistil úspěch za pár týdnů při referendu o Ústavě, která mu zaručí sutanátsví, uvolní veškeré prostředky státu, kterými stát ještě disponuje, potřebuje uspokojit uměle ovlivněné voliče, ale pak po referendu stát už nebude mít peníze vůbec na nic!

Jedinou nadějí Turecka na udržení současného stavu, je obchod s Ruskem, Iránem, Irákem a ještě v černých penězích, které by mohly ještě přijít do Turecka.

Rusko přes veškerou vstřícnost Turecka ve všech oblastech, nijak s obnovením obchodu na úroveň před sestřelením ruského letadla před víc jak rokem, nespěchá. Nezdá se, že bude spěchat v brzké budoucnosti, nemá k tomu sebemenší hospodářské důvody.

– Irán a Irák rozhodně nejsou ve svých pozicích vstřícnější než-li Rusko. Ani Irán, ale ani Irák jako dva šíitské státy, neodpustí Turecku, jak donedávna podporovalo ISIS a kdejakou teroristickou skupinu z celého světa, která často za peníze bojovala proti Asadovi, kterého vnímají jako svého šíitského bratra. Obzvlášť Irák, který ještě nepřiměl Turecko k tomu, aby stáhlo své vojáky z Iráku a vydalo sunitského vůdce Tarik el-Hasimi, který je v Iráku odsouzen k trestu smrti a žije jako čestný host v Turecku, a Irán? Mimo těchto důvodů neodpustí Turecku jeho propojení na Saúdskou Arábii a na Katar, kdy Turecko je navíc v současné době předsedou Organizace islámské spolupráce, kde jde především o spolupráci sunitských států.

Tedy „turecké hospodářství“, které začalo založením Osmanské říše v roce 1299 až do 1922 a od roku 1923 do roku 1983 jako Turecka republika striktně centrálně regulovaná loupežnická ekonomika a zkusilo za posledních 33 let zavést „moderní“ tržní hospodářství, mohlo tak dlouho existovat jen díky rozkrádaní a rozprodání státního majetku, přes snahy dvou mužů (Ozal a Dervis) se nedokázalo dostat ze stavu „tureckého hospodářství“ tak, jak je obecně v Česku chápáno, pokračuje v tradici obecného významu toho výrazu, kdy pokus o přechod na tržní hospodářství připravil stát téměř o veškerý majetek a dnes přichází „turecké hospodářství“ a to bez majetku.




Loading...

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*