Zeman navrhl řešení krize v OKD

ze

Společnost RPG Byty by měla 44 tisíc bývalých bytů OKD postoupit nejlépe Moravskoslezskému kraji. Z výnosů, které činí zhruba 1,2 miliardy korun ročně, by se financovala útlumová těžba v dole Paskov.S návrhem přišel včera prezident Miloš Zeman. Zároveň podpořil plán Rusnokovy vlády, aby důl byl v provozu do roku 2016. Je však třeba získat na financování útlumu těžby peníze. Řekl to po jednání s premiérem a zástupci zainteresovaných stran.

Odbojáři musí hájit prezidenta

ze

Když v poslední době sledujeme zprávy zahraničního tisku – převážně německého a rakouského – co vidíme ? Ať je to Die Welt, Frankfurter Allgemeine, Kurier, Kleine Rundschau atd. – nepřetržité záplavy pomluv našeho prezidenta pana Zemana. Pro tisk našich západních a jižních sousedů je náš prezident jednou feudálem, podruhé diktátorem, potřetí Hitlerem, počtvrté Gottwaldem, ne-li Stalinem, politickým šarlatánem, atd. do nekonečna.

Aféra „(ne)kandidát Šlouf“: Na scénu vstupuje Ringo Čech se zásadním svědectvím. A navíc říká…

286
Hudebník, moderátor a příznivec prezidenta Zemana František Ringo Čech potvrdil ParlamentnímListům.cz, že ho tento týden Miroslav Šlouf oslovil s nabídkou lídrovat kandidátku SPOZ v Praze. „Ringo“ dále uvedl, že třebaže kritizuje Zemana za to, jak se postavil ke Šloufovi, i nadále prezidenta plně podporuje a nechápe, proč je hlava státu stále terčem nadávek a urážek.

Zastavte Zemana, nebuďte otroci! křičí na čtenáře dnešní Reflex. Přizval si k tomu Svěráka a jiné osobnosti

ze

Magazín Reflex vyrazil do boje za ochranu české demokracie. Komu je třeba čelit, je zřejmé již z obálky nejnovějšího čísla, kde jde vyobrazen prezident Miloš Zeman s nápisem „zastavte mě“. Uvnitř čísla se pak objevuje výzva ke všem občanům, kteří jsou ochotni údajnému nebezpečí čelit. A pod ní je podepsána řada dobře známých jmen.

bab

O hlasy českých občanů se budou v předčasných volbách 2013 ucházet celkem dva zřejmě nejvýraznější „nové“ politické subjekty: Babišovo ANO, bude líp a Strana práv občanů-zemanovci, charakterizovaná blízkostí k prezidentu Miloši Zemanovi.

Bezpochyby by české politické scéně pomohlo oživení vznikem nějaké stabilní a opravdu nové(á) politické(á) hnutí, které(á) by opravdu rozvířilo(a) stojaté vody místní kartelové politiky.

Nové politické subjekty v ČR většinou stabilitu nepřinesly

Nové politické subjekty to mají na české politické scéně těžké a po roce 1989 se žádnému z nich nepodařilo zůstat v parlamentu a stát se stabilním prvkem vysoké politiky (v případě politiky komunální, a částečně i krajské, je tomu poněkud jinak). Byla tu ODA, Unie svobody, Strana zelených a naposledy Věci veřejné. Nikdo z nich ani po několika letech v parlamentu a ve vládě nesklízel ovace ani obdiv, naopak jejich odchod z parlamentu doprovázelo většinou velké zklamání. Čistý vzduch do politiky nepřinesly. Jedinou výjimkou, která potvrzuje pravidlo, se zdá být TOP 09. Ta ale částečně nahradila KDU-ČSL a dnes nahrazuje také ODS.Mimochodem, není poněkud zvláštní, že všechny tyto projekty byly projekty řadící se do pravicového názorového spektra (ODA, US) či napravo tíhnoucímu středu (Zelení, VV)? V případě levice, která je v Česku v ideologickém obležení antikomunismem, žádná taková alternativní strana s šancí dostat se do parlamentu nevznikla. Levice prostě netáhne.

Co oba dnešní „nováčky“ charakterizuje a v čem jsou nové

SPOZ má určitý potenciál stát se, nikoliv zvláště vlivnou, ale přesto prezidentskou stranou v parlamentu, a tím vyvažovat či zprostředkovávat některé politiky prezidenta Zemana. Je otázkou jestli se tento projekt ale podaří, nebo zdali bude odsouzen k neúspěchu. V případě, že by se podařil, potom by v tomto ohledu šlo o v jistém smyslu novinku, se kterou by se musely další parlamentní strany popasovat. Nicméně, je téměř jisté, že SPOZ nezíská takovou podporu, aby mohla diktátem měnit český politický systém (tj. posouvat ho k prezidentskému systému).

Vlajkovou lodí či tématem SPOZ se stala otázka majetkových přiznání politiků, a tedy jinými slovy korupce v politice. Volební program mimo to staví na exponování „změny“, nabízí voliči změnu, ale obsahuje hybridní (a velmi ambivalentní) informace. Například její program říká, že „SPOZ bude prosazovat model sociálního státu skandinávského typu, který vede jeho občany k odpovědnosti sama za sebe, za svoji rodinu.“ ZDE Skandinávský model je tu hned v první větě představován českému voliči v podstatě slovy neoliberalismu o osobní odpovědnosti za sebe a svojí rodinu. Zvláštní.

Volit ANO znamená volit Agrofert

V případě ANO, bude líp se jedná o velmi problematické spojení politiky a obchodních zájmů jedné z největších českých firem v oblasti zemědělské produkce a potravinářství. Volit ANO, bude líp totiž bude, bez ohledu na program, znamenat volit Agrofert. Tato vazba je sice voličům známá od počátku (a v tom může být ten trik) a ANO, bude líp se tak neskrývá za často neprůhledný sponsoring a další zákulisní vztahy (které existují v případě SPOZ).

Jinými slovy, jde tu o nový test: o to jestli voliči dají pod heslem změny souhlas s otevřenou symbiózou mezi významným soukromým byznysem (kapitálem) a politikou.

Není možné si nevšimnout toho, kdo je zakladatel hnutí a kdo jsou další lidé, kteří ho podporují (podnikatel Březina, podnikatel Bernard) – všichni to jsou lidé, které reprezentují určité zájmy.

Nezpochybňuji, že systémová korupce (na níž Babiš postavil svojí argumentaci) je pro tyto podnikatele noční můra a že jí odmítají, ale to není pro voliče jediná relevantní informace.

V tomto případě totiž stejná slova neznamenají obsahově totéž.

Jaké názory bude hnutí zastávat v ohledu k například zvyšování minimální mzdy, sociálním benefitům, odborům a vůbec regulační politice státu v této oblasti?

Jinými slovy, může být vize, kterou ANO nabízí jako alternativu k dnešní české „pravici“, opravdu shodná s vizemi a zájmy obyčejných lidí, zaměstnanců a malých podnikatelů?

SPOZ je nový projekt ještě v jiném ohledu. Jde o politickou stranu, která staví na personalizaci – na image a popularitě, ale i názorech Miloše Zemana. To je trend, který se dá nejvýrazněji sledovat v poslední době v Latinské Americe v podobně kirchnerismo (Argentina) nebo chavismo (Venezuela) a spočívá v exponování jednoho silného, charismatického lídra v rámci politické strany nebo hnutí, které ho obklopuje (nebo se spíš kumuluje kolem něj). Na SPOZ tak bude testován nový trend personalismu v kontextu České republiky. Mimochodem Klausovo flirtování s předčasnými volbami ukázalo, že se něco podobného zřejmě rodí i na druhé straně spektra (klausovci).

Česko jako oběť politického marketingu

V posledních letech se Česko stalo doménou relativně sofistikovaného politického marketingu, který byl patrný v prezidentských volbách i parlamentních volbách roku 2010. Vedou se bombastické kampaně, které představují pro politické strany obrovské výdaje, ale které ve svých důsledcích voliče-občany od politiky izolují, dělají z nich konzumenty a zároveň vytvářejí o politice falešné představy.

Základním rysem politického marketingu není nic jiného než pohled na politiku jako na trh a na voliče jako na konzumenta. Typickým rysem posledních kampaní se stala určitá „kreativní inovativnost“, která má voliče zaujmout pomocí de fakto nepolitických odkazů, výrazů, významů a symbolů. Jako příklad uvedu známý volební kalendář Věcí veřejných, ve kterém pózovaly stranické kandidátky v bikinách. Byl to zcela typický příklad mísení zábavy a politiky, který ale není zdaleka problémem jenom české politiky.

Snaha o to zaujmout a získat podporu povede k podobným strategiím i u nových stran v nadcházejících volbách. Některé náznaky už můžeme sledovat nyní.

Posedlost „známými“ osobnostmi

SPOZ sází samozřejmě primárně na Miloše Zemana a dále na některé členy překlenovací vlády s poněkud chabou vírou, že ministři úřednické vlády jsou stejně populární jako samotný pojem. Důsledkem je samozřejmě politizace Rusnokovy vlády díky nadcházející volební kampani. Kandidující ministři se tím dostávají do jiného kontextu a pod tlak uspět ve volbách. Dalším „esem“ v rukávu má být kandidování zpěváka Daniela Hůlky ZDE a hradního kancléře Vratislava Mynáře. Tak jako jiné politické strany, i SPOZ (a samozřejmě i ANO, bude líp) jsou posedlé „známými“ osobnostmi, které jim mají zajistit co nejlepší volební výsledek.

Schopní, talentovaní ale neznámí zřejmě zůstanou zase nepovšimnuti (jejich potenciál zůstane ladem, protože prostě „netáhnou“) a charakter volební kampaně je do značné míry vyřazuje, nebo z nich v lepším případě dělá na kandidátních listinách jakési přívěšky „známých“. „Alternativy“ s heslem změny se tak hledají vesměs mezi už etablovanými.

ANO celebritami kamufluje napojení na Babišův potravinářský byznys

ANO, bude líp už začalo se zaštiťováním se populárními osobnostmi, celebritami, které mají obecně nahradit na prvním místě neosobnost volebního programu a politiky (neboli „nudu“), a dodat určitou přidanou hodnotu, která pomůže zakrýt podstatu (kterou, ať pan Babiš chce nebo nechce, je očividné napojení na jeho potravinářský byznys).

Problémem je, že tato přidaná hodnota často kolonizuje skutečnost, nebo to, co by mělo hrát roli při rozhodování o politice (tedy vize, schopnosti a zájmy).

Průkopníkem tu je prezidentská kampaň Karla Schwarzenberga, která vyprázdnila obsah užitého motivu Sex Pistols a punkové subkultury, a využila určitého, nikoliv reflektovaného ale spíš podvědomě imponujícího oxymóronu Schwarzenberga a Sex Pistols.

Vyjadřování podpory Schwarzenbergovi dostalo podobu „fanouškovské“ politiky, jako by se jednalo o sportovní zápas mezi dvěma fotbalovými kluby. V některých rysech měla jasné rysy konzumování a sebereprezentování se určitou značkou (branding). Nicméně v případě parlamentních voleb nelze očekávat tak silné kontrastování, už jen proto, že se bude jednat o soupeření několika týmů. To může být pro manipulaci už tak velmi dezorientovaného českého voliče nakonec ale výhodou.

Ano verbuje nesourodé osobnosti

ANO, bude líp verbuje nesourodé osobnosti včetně tzv. celebrit: mezi nimi je například herec a bývalý diplomat Martin Stropnický, který za stranu kandiduje, nebo se mluví o „projevených sympatiích“ hokejisty Jaromíra Jágra, jednoho z největších sponsorů ODS ZDE.

I tady se jedná o typický marketingový trik, kde vítěz z Nagana a novodobý „gladiátor“ Jágr je vystrčený jako vyprázdněný symbol.

Hokejové dovednosti neznamenají, že Jaromír Jágr má skutečnou kompetenci k tomu de fakto doporučovat (pomocí svých sympatii) občanům jakoukoliv politickou stranu nebo hnutí. Hokej a politika nebo řízení státu jsou dvě zcela rozdílné věci.

Názor občana Jágra není ničím silnější nebo autoritativnější než názor pana Navrátila z Horní Dolní. Naneštěstí například IDnes.cz už jede v předvolební kampani, když napsalo: „Hnutí ANO Andreje Babiše získává před volbami na síle. Sympatie mu nyní vyjádřil i Jaromír Jágr…“ ZDE Jakou že „silou“ má být hokejový reprezentant?

Nepříjemný pocit: Proč se Babiš nevěnuje dobročinné činnosti a rozvoji občanské společnosti?

S ohledem na deklarovanou snahu učinit z České republiky lepší místo, o které nyní píše voličům Andrej Babiš a na celkový kontext ANO, mám pořád nepříjemný pocit. Osobně bych dala přednost tomu, aby se lidé jako on (pokud jim leží na srdci stav české společnosti) věnovali nadační a dobročinné činnosti, podporovali nadané a talentované lidi z různých oborů a podporovali růst a rozvoj občanské společnosti v podobě zajímavých občanských a vědeckých projektů.

Toto je jedna z věcí, ve které české firmy absolutně pokulhávají – investují málo do společnosti, ze které profitují, a nejsou schopny vidět za horizont vědy jako nástroje zisků (tedy vědy jako rozvoje nových technologii pro podnikatelskou praxi). Ke společenské kritice u nich převládá bez přehánění „bolševický“ postoj – zašlápnout a rozhodně nepodporovat.

Babišova nadace Agrofertu vznikla až v roce 2011 (přitom firma působí v ČR od roku 1994?) a za rok 2012 rozdala na vesměs dobročinné účely 6,6 miliónu korun (výsledek hospodaření Agrofertu je 7,7 miliardy korun za rok 2012). ZDE

Podle stránek Nadace Agrofertu nepodporuje českou vědu, umění ani občanská hnutí nebo jiné takové projekty než ty vyloženě dobročinně zaměřené na lidi s hendikepem a rozvojové (což je nepochybně záslužná činnost).

V tomto ohledu explicitně Nadace informuje: „Věříme, že mladý a zdravý člověk s talentem a vizí je schopen postarat se sám o sebe. Proto nás, prosím, nežádejte o podporu nadějných studentů, umělců a sportovců reprezentujících ČR na nejvyšší úrovni. Takovým mladým lidem velmi fandíme, naši podporu ale adresujeme raději těm, kteří při své činnosti překonávají i některý z hendikepů.“ ZDE Samozřejmě je právem každé nadace si vybrat svoje priority, ale jejich výběr vždy o něčem konkrétním svědčí.

Zásadní omyl: Systém nelze změnit „shora“

Andrej Babiš udělal něco jiného. Nevstupuje do politiky po letech podpory občanské společnosti a společenské kritiky v České republice. On založil politické hnutí do kterého verbuje „osobnosti“ (vesměs recyklované politiky, známé tváře) a do kterého nalil, podobně jako při koupi několika významných českých médií (sic!), investici – tedy v zásadě investuje do horních pater politiky a sází na „změnu“ shora, pomocí rétoriky „profesionálů“, kteří nejsou „nemehla“. Představa o tom, že to „vytrhnou“ jenom ti nahoře, je jednou se zásadních chyb a omylů, protože systémové problémy jsou problémy celospolečenského charakteru, které společnost prostupují, a nejde je řešit shora dolů ani jen zdola nahoru, ale pokud možno obousměrně.

Může si ČR dnes dovolit pravicovou terapii?

Otázkou dneška je, jestli si Česká republika dnes vlastně může dovolit jakékoliv politické experimenty v podobě podobných alternativ? Další klíčovou otázkou je jestli je pro dnešní ČR jakákoliv pravicová terapie (s její mantrou politiky škrtů, nízkých daní pro bohaté a dalšího ožebračování středních vrstev pod heslem „postarej se o sebe sám“) tou správnou léčbou? I to jestli se v případě těchto stran jedná opravdu o alternativu, tedy o něco skutečně nového a jiného, co by pomohlo zemi posunout lepším směrem? Může to být strana odvozená od matadora české politiky 90. let? Či strana, která je napojena na podnikatelské zájmy člověka, který svoje impérium vybudoval v kontextu českého kapitalismu věku postkomunistické transformace? Na to si musí každý odpovědět sám. Sama za sebe si myslím, že ne.

Hlas pro SPOZ oslabí levici, Hlas pro ANO posílí zdiskreditovanou pravici

Volební matematika je totiž neúprosná. Hlas pro SPOZ může (i když nemusí) ve svém výsledku oslabit levici. Hlas pro ANO naopak skoro jistě posílí pravici a strany jako TOP 09 a ODS přímo odpovědné za hroznou situaci ve které se Česká republika ekonomicky, sociálně ale i kulturně a lidsky nachází.

zdroj : blisty.cz

589

JINÝMA OČIMA Exprezident Václav Klaus je nyní opět tématem číslo jedna a hodně se spekuluje o jeho návratu do politiky. Přestože odmítl kandidovat v předčasných volbách, stranou jistě nezůstane. Jeho největší podporovatelka, zpěvačka Lucie Bílá, za ním prý bude vždycky stát a jak pro ParlamentníListy.cz uvedla, i když možná s některými jeho kroky ne úplně souhlasí, respektuje jeho rozhodnutí.

Lucie Bílá se připravuje na své dosud největší tour s názvem LUCIE BÍLÁ – Černobílé turné 2013. V tomto týdnu absolvuje řadu tiskovek a autogramiád po Slovensku a především v Česku. Otázkám nejen na turné, ale i na politiku a její pohled na situaci v Česku se nevyhne a dostává poměrně často od novinářů podobné dotazy. Na otázku, jak vnímá osobu Václava Klause, odpověděla jednoznačně.

Zemanův polibek a mediální šílenství

To, co prý média udělala z polibku od Miloše Zemana při jeho inauguraci, nechápe. Stala se prý sama tak trochu obětí omylu.

„Já jsem nepřišla ani tak podpořit nového pana prezidenta, ale byla jsem tam proto, abych podpořila a poděkovala Václavu Klausovi. A to, že pan Zeman přišel a políbil mi ruku, je věc jiná. Já chtěla původně být kdesi vzadu, schovaná, nebylo mi to umožněno, tak jsem stála v předních řadách a prostě takhle to dopadlo. Tečka,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Slavice.

Následně důrazně dodává, že nechce nikoho v nadcházejících volbách podporovat a věří, že se nenajde někdo takzvaně „vypočítavý“, kdo by ji „zneužil“ pro svou kampaň nebo kdo by její Černobílé turné využil pro volební kampaň.

Lucie Bílá vždy podporovala a podporuje pravici, což je všeobecně známo. Při představě, že by se měli vrátit komunisté, či že by zde byla přesila levice, jí prý tak trochu běhá mráz po zádech.

„Nechci se ale věnovat politice, politickým stranám, kdo co řekl nebo neřekl. Teď se opravdu chci, a dělám to, věnovat svému turné, které bude náročné, ale stojí to za to. Jsou to pro mě takové trochu Vánoce, protože jsem si to vysnila a chci tomu dát maximum, aby byli diváci a mí fanoušci spokojení.“

„Toho člověka jsem si vždy nesmírně vážila a budu vážit, ať třeba udělal cokoli a ať byla jeho rozhodnutí jakákoli. Nemusím úplně se vším souhlasit, ale je to jeho rozhodnutí a já ho respektuji. Ať šlo třeba o amnestii, za kterou ho všichni tak moc kritizovali,“ řekla pro ParlamentníListy.cz Zlatá Slavice s tím, že Klausův postoj chápe.

„Věřím a jsem přesvědčená, že to Václav Klaus s amnestií myslel dobře. Možná někomu ublížila, to ano, ale ti, kterým opravdu pomohla, ti se neozvali. Ti nepoděkovali, ty slyšet nebylo, a to mě mrzí. A stejně tak, jak upřímně jsem to myslela s Jiřinkou Jiráskovou, tak to upřímně myslím a říkám s Václavem Klausem. Ono se to vždycky stejně proti mně otočí, toho jsem si vědomá. Ale prostě jinak nemůžu. Jsem zvyklá říkat věci na rovinu,“ říká Bílá.

 

zdroj : parlamentnilisty.cz

5888

Prezident republiky Miloš Zeman se vyjádřil k tomu, zda by měla Amerika, potažmo západ, vojensky zasáhnout v Sýrii. K tématu promluvil během pořadu „Hovory z Lán„, které v neděli 25. srpna odvysílal Český rozhlas – Radiožurnál.

Otázka redaktora:

My si tady v Lánech, na zámku v Masarykově pracovně, zhruba padesát minut povídáme s prezidentem republiky zejména o domácích politických jevech a děních, přitom ale svět nestojí, ten se točí dál a možná jsme blízko další složité situace, která bude potřebovat rozumné řešení. Bezpečnostní poradci navrhli americkému prezidentovi Baracku Obamovi, během včerejšího setkání řadu možností, jak reagovat na případné použití chemických zbraní syrskou vládou, je ve hře řada variant. Je podle Vašeho názoru čas zasáhnout do situace v Sýrii?

Odpověď prezidenta:

Ne, ptáte se na můj názor, já nejsem Barack Obama, ale já se pokusím ten svůj negativní názor velmi stručně zdůvodnit. V Sýrii neprobíhá boj mezi dobrem a zlem, v Sýrii probíhá boj mezi sekulárním diktátorem a fundamentalistickými náboženskými skupinami, v čele s Al-Kajdou, podle mého názoru je nejrozumnější strategií nepřidat se na stranu nikoho z nich.

zdroj : http://euserver.parlamentnilisty.cz

 

Vystoupení hlavy státu na 57. schůzi PSP ČR

Vážená paní předsedkyně Poslanecké sněmovny, vážené pane předsedo vlády, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, nacházíme se uprostřed politické krize, kterou velká většina z nás nezavinila, ale všichni ji musíme společně řešit. Jak víte, tato krize začala policejním zásahem na Úřadu vlády, po několika dnech pokračovala demisí ministerského předsedy a v souladu s ústavou následnou demisí celé vlády.

Z této krize existovalo několik východisek. První, nejjednodušší a také podle mého názoru nejméně správné, by bylo ponechat vládu Petra Nečase v demisi, protože ústava nestanoví žádnou lhůtu, po kterou vláda v demisi může vykonávat svoji funkci. Proti tomu mluvily nejméně tři argumenty. Za prvé tato vláda podala demisi dobrovolně, a když se někdo dobrovolně vzdá výkonu své funkce, nemá právo příliš dlouho tuto funkci vykonávat. Za druhé začalo řízení, nebo chcete-li vyšetřování, u něhož nikdy nelze vyloučit, že u některého z členů vlády v demisi bude vznesena žádost policie Poslanecké sněmovně na jeho vydání k trestnímu stíhání. A konečně za třetí – tato vláda měla prokazatelně nejnižší důvěru u občanů České republiky za celou historii českého státu.

Plně sdílím názor, že jeden průzkum veřejného mínění nemůže být důvodem k tomu, abychom měnili vládu nebo vypisovali předčasné volby. Ale tady nejde o jeden průzkum. Tady jde o souvislou, několikaletou řadu průzkumů různých agentur, které ukazují, že v současné době míra nedůvěry vůči bývalé vládě kolísá mezi 80 – 90 %. To je tedy důvod, proč jsem se rozhodl co nejrychleji vládu Petra Nečase nahradit vládou jinou. Nikoliv jenom kvůli přání svých voličů z prezidentské volby, protože pokud jsem si dobře povšiml, nevolilo mne ani 80, ani 90 %, ale právě proto, že přímo zvolený prezident musí vedle vůle Sněmovny respektovat také vůli drtivé většiny občanů České republiky.

No, a teď byla otázky, co dál. Druhou variantou, která přicházela v úvahu, bylo pověřit dosavadní vládní koalici sestavením nové vlády, která by byla v zásadě tatáž, s jednou personální kosmetickou změnou, jako vláda předchozí a která by měla totéž programové prohlášení.

Protože včera jsem se dozvěděl, že bývalá koalice sestavuje stínovou vládu, je možné, že tam budou ještě některé další personální změny. V dnešním teletextu jsem v přehledu tisku zjistil, že novou ministryní vnitra má být paní Karolína Peake, a pokud je tomu tak, a českému tisku určitě musíme všichni věřit, zejména Mladé frontě Dnes (smích z řad opozice), pak chci blahopřát paní Karolíně Peake k funkci stínové ministryně vnitra.

Vidím, paní poslankyně, že máte silnou podporu v této Sněmovně, jak vyjádřil předchozí potlesk. (Myšleno ironicky. – Nesouhlasné zabušení zprava.)

Nyní dovolte, abych pokračoval. Jestliže tedy byla otázka, zda jmenovat tuto vládu, pak podle mého názoru v zásadě platily všechny tři argumenty, které jsem uvedl proti vládě předchozí. A zde mi, prosím, dovolte jedno osobní, soukromé a subjektivní vyznání. Kolovala pomluva, že by to byla Nečasova vláda bez Nečase. Tvrdím, že tomu tak není. Při vší úctě k panu poslanci Petru Nečasovi jsem hluboce přesvědčen, že v uplynulých třech letech byl faktickým premiérem vlády České republiky pan Miroslav Kalousek. A jsem stejně tak hluboce přesvědčen, že v případě, že premiérkou jmenuji – a já to nevylučuji – paní Miroslavu Němcovou, tak to bude opět faktický ministerský předseda jménem Miroslav Kalousek. Prosím tedy, abyste si opravili zažité novinářské klišé, přestali mluvit o Nečasově vládě bez Nečase a začali mluvit o Kalouskově vládě s Kalouskem.

A nyní mi dovolte, abych přešel k třetí variantě, a tou bylo přirozené pověření druhé nejsilnější strany, přesněji řečeno nejsilnější strany, která vyhrála volby, a nejsilnější opoziční strany a požádat ji, respektive jejího předsedu, aby se pokusil sestavit vládu. Jak dobře víte, z logických a pochopitelných důvodů to pan předseda Sobotka odmítl se zdůvodněním, že nemá dostatečnou podporu v Poslanecké sněmovně. Zajisté jste v této situaci ode mne neočekávali, že budu postupně pověřovat předsedy dalších parlamentních stran a setkávat se tak s permanentním neúspěchem, protože prezident má podle ústavy pouze dva pokusy. A zatímco v prvním pokusu může riskovat, ve druhém pokusu už si toto riziko nemůže dovolit, musí přihlížet k reálnému rozložení sil v Poslanecké sněmovně, neboť jak víte, podle ústavy má třetí pokus předsedkyně Poslanecké sněmovny. A my, kdo máme alespoň trochu prognostického nadání, si dovedeme představit, jak by paní předsedkyně tuto třetí vládu sestavila.

Tedy riskoval jsem Jestliže vládní koalice čelí probíhajícímu vyšetřování, a já se k tomuto bodu ještě vrátím, jestliže opozice z důvodů, kterým zcela rozumím, odmítla pokus sestavit vládu, pak ono riziko spočívalo v tom, že byla sestavena vláda, které já říkám vláda odborníků, jiní vláda úředníků, jiní vláda přechodná. Ale já si myslím, že tady nemáme čas na to vést sémantické diskutace o tomto názvu.

Jak dobře víte, prezident republiky ani vláda nemá právo rozpustit Poslaneckou sněmovnu. Toto právo má pouze Poslanecká sněmovna sama, ale přesto minimálně prezident republiky může učinit krok, který vede k rozpuštění Poslanecké sněmovny. Takový krok jsem učinil tím, že před jmenováním premiéra Jiřího Rusnoka přinejmenším vedoucí představitelé TOP 09 veřejně a opakovaně prohlásili – cituji: „Bude-li jmenována úřednická vláda, potom se připojíme k opozičním stranám a budeme hlasovat pro předčasné volby.“ Chci konstatovat, že jsem důvěřoval slovům těchto důstojných mužů, ale během tří dnů se stalo, že toto slovo porušili se zdůvodněním, že se situace změnila a že mají tzv. stojedničkovou většinu. Chtěl bych se pouze zeptat: Změnily se za ty tři dny nějakým způsobem poměry v Poslanecké sněmovně? Přibyl nějaký nový poslanec, ubyl nějaký jiný poslanec či změnil nějaký poslanec svůj názor? Nic takového se nestalo, a proto zcela logicky tvrdím, že byla-li stojednička předtím, byla i potom a naopak.

Vláda, kterou jsem jmenoval, je nejčastěji nazývána vládou překlenovací. Je to vláda složená z nestranických odborníků, která v první fázi své činnosti během několika málo týdnů udělala podle mého názoru řadu užitečných věcí, jako bylo například zvýšení minimální mzdy, dohoda s kraji, která byla minulou vládou po několik let blokována, anebo dohoda mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu na jedné straně a Ministerstvem zahraničí na straně druhé, která byla několik měsíců blokována Ministerstvem zahraničí a která nyní umožňuje to, čemu se říká ekonomická diplomacie, to znamená posílení role obchodních zastupitelství.

Přitom chci zcela jasně říci, že ne zcela se všemi kroky Rusnokovy vlády souhlasím. Nelíbila se mi například ona změna – nezměna v čele vedení Národního divadla. Ale to neznamená, že výsledné saldo vyplývající už z prvních týdnů této práce není ve srovnání s minulou vládou vysoce pozitivní. To je jeden z důvodů, proč vám ji doporučuji.

Dovolte mi, abych se ještě vrátil k námitce, že tato vláda je nelegitimní, protože byla ustavena proti vůli Sněmovny. Za prvé to zjistíme až hlasováním, jiná cesta není, a za druhé bych chtěl velmi zdvořile připomenout obdobnou situaci, která nastala v roce 1998. Tehdy úřednická vláda Josefa Tošovského zdaleka neměla zajištěnou důvěru v Poslanecké sněmovně a Václav Havel tehdy vystoupil s naléhavým projevem, z něhož mi dovolte ocitovat pouze jednu jedinou, byť delší větu:

„Jestliže Poslanecká sněmovna nepřijme vládu Josefa Tošovského, budu týdny a týdny přemýšlet, diskutovat a uvažovat a pověřovat jednáním o sestavení vlády další a další osoby, a pak opět budu týdny a týdny uvažovat, až nakonec žádné předčasné volby nebudou.“ Konec citátu Václava Havla z roku 1998.

Pro stručnost podotýkám, že Tošovského vláda byla schválena a předčasné volby byly. Ten, kdo tvrdí, že prezident si má nejdříve předjednat většinu v Poslanecké sněmovně, nezná Ústavu ČR. A dám vám ještě jeden logický argument. Kdyby tomu tak bylo, pak by Ústava prezidentovi nesvěřovala dva, ale pouze jeden pokus, neboť kdyby měl předem zajištěnu většinu, na co by ten druhý pokus potřeboval?

Chci tedy tvrdit, že jsem samozřejmě postupoval v rámci Ústavy a navrhl jsem řešení, které podle mého názoru bylo jedině možné, přesněji řečeno, které jediné zbývalo. A teď tedy je otázka, co dál. Samozřejmě, že přistoupím k druhému pokusu, nebude-li Rusnokova vláda schválena.

Na druhé straně prosím, abyste na druhé straně vzali v úvahu, že je to první vláda v České republice, která má podporu jak zaměstnavatelských svazů, tak odborů, což jsou dvě vzájemně protikladné skupiny, výrazně se lišící svými zájmy. Je to vláda, která je nástrojem boje proti korupci, protože v jejím programovém prohlášení je obsažen závazek, že nebude zasahovat do probíhajícího vyšetřování a narušovat toto vyšetřování politickými tlaky.

Z projevu některých významných představitelů bývalé vládní koalice jsem několikrát slyšel obavu před policejním státem, před prokurátorskou republikou, bývalý ministr spravedlnosti pan Blažek dokonce poslal nejvyššímu státnímu zástupci 23 otázek, na které státní zástupce právem odmítl odpovědět, protože byly zásahem výkonné moci do nezávislosti vyšetřovacího procesu. Podle mého mínění jediný, kdo může posoudit, zda vyšetřování bylo vedeno účinně, je nezávislý soud a nikoli politici.

A jak už jsem řekl, nemám žádnou záruku, že v případě, kdy by se k moci vrátila dosavadní koalice, by někdo z jejích členů nemohl být případně postižen řízením svého ministerstva z cely vyšetřovací vazby.

Dovolte mně ještě okrajovou poznámku. Známý politolog pan Miroslav Kalousek nedávno prohlásil, že po volbách jako prezident si stejně budu jmenovat premiérem, koho budu chtít. Je to jeden z největších nesmyslů, které jsem slyšel, ale u autora je to celkem očekavatelné. V takovém případě bych vás chtěl ujistit, že samozřejmě po volbách jmenuji předsedou vlády představitele vítězné strany, a to nezávisle na tom, jaká strana to bude, a budu se samozřejmě těšit na spolupráci s politickou vládou, která jako jediná bude mít mandát, provádět nezbytné reformy.

Pokud vím, a teď se na závěr svého vystoupení vracím k onomu tématu vyšetřování, jeho základem vůbec není stíhání tří poslanců za údajnou korupci. Jeho základem dokonce není ani vyšetřování nezákonnosti ve vojenském zpravodajství. Jeho základem je postupné odhalování, propojení některých politiků a politických struktur, s tím, co bych nezdvořile nazval kmotrovskými mafiemi, před nimiž jsem varoval již ve svém inauguračním projevu. Tuto tezi mohu doložit veřejně publikovaným rozhovorem asi tak před třemi týdny, vrchního státního žalobce Ištvána, tuším, že to bylo v Hospodářských novinách, kde doslova říká, že se čeká senzace v tomto směru, a že pro tuto senzaci již má dostatečné důkazy. Byl jsem ujištěn, že toto vyšetřování skončí v řádu několika týdnů, a ujišťuji vás, i kdybyste mě lámali kolem, že během těchto několika týdnů žádný druhý pokus nepodniknu z důvodů, které jsem již uvedl.

Závěrem bych vás chtěl obšťastnit poděkováním, i když pouze některé z vás. Za prvé bych chtěl poděkovat třem poslaneckým klubům, které se včera rozhodly k podpoře Rusnokovy vlády. Za druhé bych chtěl zvláště poděkovat klubu sociální demokracie, protože ten byl několik týdnů pod mediální palbou pravicových novinářů, kteří až dosud nenašli na sociální demokracii nic dobrého, ale náhle jí začali inteligentně radit, jak si má v této krizi počínat. A nejenom to. Byli i pod palbou několika pravicových politiků, kteří radili zcela nezištně sociální demokracii, jak má postupovat v tomto hlasování, aby se oni politici mohli opět vrátit k moci. Děkuji tedy zvláště klubu sociální demokracie, že se nenechal nachytat těmito politickými jezinkami.

A nyní již opravdu zcela závěre. Dámy a pánové, jeden ze zakladatelů českého státu Alois Rašín měl jako životní heslo: Blaho republiky budiž nejvyšším zákonem. Já vím, že v dnešní době tato dikce zní poněkud archaicky, ale její obsah zůstává. Každý z vás má své osobní zájmy. Téměř každý z vás hájí zájmy některé politické strany. Ale nad tyto zájmy je opravdu nadřazeno blaho republiky.

Budete-li si přát návrat na několik měsíců oné smutné katastrofické Kalouskovy vlády, prosím, hlasujte proti vládě Jiřího Rusnoka. Ale alespoň u některých z vás, byť z lavic bývalé vládní koalice nebo z lavic nezařazených poslanců, doufám, že u vás zvítězí ono rašínovské suprema lex. Děkuji vám za vaši pozornost.

Miloš Zeman, prezident republiky

 zdroj

Poslanecká sněmovna, 7. srpna 2013