Mnozí hlasitě vykřikují, že by ve vlastním zájmu ze zdravotních důvodů kandidovat neměl. Otázkou ale je, zda to opravdu je zájem Miloše Zemana nebo spíš zájem těch kruhů, které ho z duše nenávidí a jeho vítězství si nepřejí…

Rok 1967 byl naprosto skvělým rokem. Soudruzi, přesvědčení komunisté, namátkou třeba soudružka Šiklová (dáma má přednost), Dienstbier, Ruml, Vaculík a celá plejáda věrných, straně oddaných soudruhů, podporovaná mladým spisovatelem

Samozřejmě, kdybychom vzali a sestříhali všechny jeho “žertovné” výroky za poslední čtyři léta, tak bychom museli dojít k názoru, že to je na hospitalizaci. Nicméně, i mnoho Churchillových výroků bylo na hraně a princ Philip?

Krátce po svých 40. narozeninách v roce 1988 jsem nad socialismem definitivně zlomil hůl. Uznávám, že mnozí to udělali již daleko dříve, druzí ale nikdy. Nesmím ale jmenovat, protože ten kdo jednou zemřel, je každé kritiky prost.

V prosincovou neděli revolučního roku 1989 se na jednom parkovišti sešli tři komunisté. Jeden mrtvý stalinista symbolicky, jeden živý stalinista osobně a jeden komunista, který si “jen tak smočil a zase vyskočil”. Miloš Zeman.

Získat prezidentský úřad v dané zemi je mnohonásobně obtížnější než získat partnera k erotickým hrátkám. A naopak, může být obtížné, takový pokus odvrátit. Myslím, že mnoho z nás takovou zkušenost alespoň jednou v životě mělo.

Kdysi dávno, je to už skoro čtvrtstoletí, se rozpadlo Československo. A krátce po tom rozpadu jsem pomáhal svým nizozemským přátelům s byznysem na Slovensku. Bylo to velmi pestré, hlavně v Košicích, ale o tom teď psát nechci.

Je prostor pro aktivity a účast občanů, kdy jednotlivý občan může ovlivnit podmínky, v nichž žije, a to jak přímo, vlastní účastí v organizaci, tak nepřímo, politickým tlakem na nastolení agendy, která bude odrážet témata…