Islandská revoluce – model, kterým se zvolna inspiruje celá Evropa

island

Odstoupení celé vlády, znárodnění bank, obecné referendum, odsouzení a uvěznění lidí odpovědných za krizi a nová ústava, to je ve stručnosti revoluce na Islandu. Ta revoluce, o které oficiální média mlčela a mlčí. Nebýt internetu, nevěděl by o ní mimo ostrov dodnes nikdo. Toto mlčení je nejlepším důkazem toho, jak se zachází s informacemi, které jsou nebezpečné pro politické a ekonomické elity.

Bilderberg 2013: Agenda války na Středním východě

bilderber

John Kerry označuje protestující proti Bilderbergu za “gaunery”.Podle veterána žurnalismu Jima Tuckera během nedávné schůzky v Londýně několik elitářů projevilo pocit, že středovýchodní válka zaměřená proti Iránu a Sýrii by mohla být v agendě piklení tajnůstkářské Skupiny Bilderberg 2013.„Válka na Středním východě je tím, co dumá v myslích členů Bilderbergu,“ uvádí zpráva odkazující se na výměnu mezi Vernonem E. Jordanem jr. a dalšími účastníky o rostoucím nepřátelství izraelského ministerského předsedy Benjamina Netanyahu k Iránu.

Země dříve známá jako Libye

lyb

Byla jednou jedna země, která byla nejbohatší zemí na africkém kontinentu a měla nejlepší sociální systém. Měla bezplatné školství, bezplatné zdravotnictví, nejlepší míru vzdělání, nejnižší úmrtnost dětí a její obyvatelé měli nejvyšší životní očekávání. Vládla tu bezpečnost a ženy měly práva, o jakých se ženám v jiných arabských zemí ani nezdá.Pak přišlo NATO a z „humanitárních důvodů“ v Libyi zasáhlo, což vedlo k nepředstavitelné katastrofě. NATO vybombardovalo zemi do doby kamenné, zničilo celou infrastrukturu a nyní v ní vládne chaos a anarchie. Hlavními vítězi je al-Kajda a spolu s ní spřízněné bandy islamistických teroristů. V současnosti je země rozštěpení na tři části: emiráty Fezzan, Cyrenaica a Tripolitania. Čistá práce anglo-americké válečné mafie.

Vyplatilo se Západu zničení Libye?

lyb

Válka v Libyi nebyla ani tak o svržení jednoho diktátora jménem Kaddáfí, ale zejména o strategickou kontrolu ropy a zemního plynu, na němž závisí zejména Francie. Proto byla tato země hlavním aktérem invaze do Libye, k níž se pak přidaly USA. Jak si tedy dnes Libye stojí? Odpověď je celkem jednoduchá: místo zemního plynu a ropy vyváží hlavně terorismus, který předtím v zemi téměř neexistval.

Putin nastupuje do vedoucí světové role

145

Putinův článek v New York Times 11. září přiměl prasata kvičet. Těmito kvičícími prasaty jsou přesně ti, které myslíte – patří mezi ně lidé, jejichž agendy a zisky by byly útokem na Sýrii Obamovým gestapáckým režimem nadále rozšířeny a navýšeny.Mezi kvičící prasata patří i bloggeři Human Rights Watch, kteří jsou financováni z černých fondů CIA.

Asadovy zbraně můžeme likvidovat my, říká Picek

picek

Praha – Jestliže Spojené státy, Rusko a Sýrie dospějí k dohodě o převzetí kontroly nad chemickými zbraněmi syrské armády a jejich postupné likvidaci, mohla by se na tom podílet i liberecká armádní protichemická jednotka, která je součástí sil rychlé reakce NATO.

28

Přehled největších nasazení americké armády po druhé světové válce. Existuje vůbec nějaká americká operace, kterou považujete za správnou? A kterou naopak považujete za největší agresi?USA se někdy říká „světový policajt“, protože se velmi rády angažují v nejrůznějších konfliktech. Řada z nich dopadla neslavně – Vietnamem počínaje a rozpadající se Libyi konče. Americké rakety mají aktuálně na mušce Sýrii a všem je už předem jasné, že vlekoucí se válka v této zemi nebude mít vítěze.

Před druhou světovou válkou

Jako první nasazení amerických vojáků bývá obvykle označována zcela logicky Americká válka za nezávislost v letech 1775-1783. Území vznikajících USA se ovšem konflikty nevyhnuly ani v dalších letech. Za zmínku stojí především Severozápadní indiánská válka (1785–1795). Indiánské kmeny se postavily pronikání amerických osadníků, kterým do té doby Británie neumožňovala se na území příliš usazovat. Dalším velkým konfliktem byla Britsko-americká válka nebo také válka z roku 1812. Důvodem pro ně byly spory v oblasti námořního obchodu a rozdělení území a sfér vlivu na severoamerickém kontinentu mezi Spojenými státy a Velkou Británii.

// ]]>

 

Pro dějiny Severní Ameriky byla klíčová rovněž Americko-mexická válka (1846–1848), kterou vyvolalo odštěpení Texasu od Mexika. Důsledkem války byl nucený odprodej velkého území Spojeným státům. Nesmíme zapomínat, že Kalifornie, Texas a další dnešní jižní státy USA byly kdysi součástí Mexika. Právě proto mnoho tamních míst a měst nese španělský název (Los Angeles, San Diego, San Francisco,…).

 

Suverénně největší válkou na území USA, alespoň co se počtu obětí týče, byla Americká občanská válka v letech 1861 až 1865, za níž zůstalo podle odhadů více než 600 tisíc mrtvých. Válka severu proti jihu znamenala velký technický a později také hospodářský rozmach země.

 

O zapojení USA zejména do druhé světové války se asi není potřeba rozepisovat. Američani dlouho váhali především s aktivním zapojením do bojů v Evropě. Nakonec byly zataženy do války po útoku na havajský přístav Pearl Harbor. Americké zapojení do války nakonec vedlo také k nasazení jaderných bomb proti Hirošimě a Nagasaki.

 

Korejská válka (1950-1953): posvěcené válečné zločiny

Dozvuky nebo důsledky jedné války vedou poměrně často k válce další. Dobrým příkladem je válka na korejském poloostrově. Od roku 1910 do konce druhé světové války byla Korea okupována Japonskem. To muselo s ohledem na prohranou válku vyklidit pozice a Koreu si rozdělily vítězné velmoci. Na severu Sovětský svaz a na jihu USA. Hranice se vedly 38. rovnoběžkou. Po neúspěšných volbách v roce 1948 se směřování obou Korejí ještě více rozdělilo. Na severu vznikl komunistický režim, zatímco jih se vydal demokratickou cestou. Neustálé provokace vyvrcholily v červnu 1950, kdy severokorejské jednotky překročily hranici a zahájily útok na jižního souseda. Včele „zachránců“, kteří zatlačili Severokorejce zpět za 38. rovnoběžku, staly s mandátem USA, které nasadily přes 300 vojáků. Kromě Američanů se na stranu jihu postavily také britské jednotky a částečnou podporu poskytlo Dánsko, Itálie, Norsko, Indie, Švédsko aj. Na straně severu stála zejména Čína a také Sovětský svaz.

 

Válka se neobešla bez zvěrstev na obou stranách. V polovině roku 1950 provedla jihokorejská vojenská policie hromadné popravy až desítek tisíc politických vězňů, které podezřívala ze sympatií ke komunistům. USA prý o těchto zvěrstvech věděly, ale nic proti nim neudělaly.

Síly vyslané do Koreje z USA používaly nějaký čas taktiku „Nejdřív střílej, pak se ptej“ proti každému civilnímu uprchlíkovi blížícímu se k americkým bojovým pozicím. Tato „taktika“ vedla v červenci 1950 k masakru ve vesnici No Gun Ri, kde americké síly povraždily podle odhadů 8–400 civilistů v podezření, že se mezi nimi ukrývají nepřátelští partyzáni.

Válka ve Vietnamu (1955-1975): nejhorší válka

Na válku ve Vietnamu by v USA raději všichni zapomněli. Jednalo se o konflikt východního bloku proti západu na území třetí strany. Doslovně. Po porážce Francouzů byla Indočína roku 1954 rozdělena na Kambodžu, Laos, Severní Vietnam (komunisté, hlavní město Hanoj) a Jižní Vietnam (s vedením v Saigonu). Obě části země byly rozděleny 17. rovnoběžkou a v průběhu dvou let se měly sjednotit po demokratických volbách, které se ale nikdy nekonaly.

 

Komunisté se rozhodli, že zemi sjednotí silou. Podařilo se jim nejen vytvořit silnou armádu, ale také byli schopni posílat do Jižního Vietnamu instruktory, kteří cvičili partyzány nově vznikajícího Vietkongu. Ti začali se svými teroristickými aktivitami v Jižním Vietnamu už koncem 50. let. Jižní Vietnam se postupně dostal do politické krize. Mezi tím také rostl počet přítomných Američanů, kteří fungovali především jako podpora a poradci, ale bojů s partyzány se přímo neúčastnili. Po několika incidentech (například útoku na torpédoborec USS Maddox) se USA v srpnu 1964 zúčastnily několika náletů na severovietnamské cíle. Nutno říci, že těmto incidentům šly USA svými aktivitami naproti.

 

Situace na jihu začala být časovanou bombou. Ze severu pronikly na jih desítky tisíc partyzánů ale stejně tak se zvyšoval počet přítomných amerických sil. Postupně se tak rozhořel konflikt, který si podle některých odhadů vyžádal až 4 miliony obětí. Na straně USA šlo o 58 tisíc obětí. V roce 1973 byl sice podepsán mír, který ale fakticky znamenal kapitulaci jihu, neboť bylo zřejmé, že komunistický sever ji bude ignorovat. USA však přesto postupně stáhly své vojáky. Severu bylo jasné, že USA se už do konfliktu podruhé nezapojí. Jednak proto, že podpora obyvatel USA byla nulová ale také díky vnitropolitickým problémům po aféře Watergate. Komunistům ze severu se tak nakonec podařilo Vietnam násilnou cestou sjednotit. USA se do konfliktu zapojily již jen evakuací svých občanů a několika tisíc Vietnamců, kterým by po obsazení země hrozila smrt.

 

V roce 1969 se na veřejnost dostala tajná zpráva, kterou pro ministerstvo obrany sestavila 36 členná skupina. Díky ní se americká veřejnost dozvěděla, že to byly právě USA, které konflikt vyostřily.

 

Okupace Dominikánské republiky ( 1965-1966)

Méně známý konflikt, při kterém se vojáci USA vylodili na březích Dominikánské republiky a zapojily se tak do tamní občanské války. Cílem bylo zabránit tomu, aby se z ostrova stala „druhá Kuba“. Později převzaly vedení operací mezinárodní síly. V konfliktu zemřelo celkem 44 amerických vojáků.

 

Dvakrát v Libanonu (1958, 1982-1984)

Roku 1958 dochází ke spojení Sýrie s Egyptem. Vzniká tak Sjednocená arabská republika. Jedná se o výsledkem panarabské vlny, která se tou dobou šíří mezi arabskými zeměmi. Libanonští křesťané se přirozeně obávali možnosti sloučení Libanonu se Sýrií v rámci této Sjednocené arabské republiky. Vzhledem k této situaci se maronitský prezident Šamún obrátil s prosbou o pomoc na USA. Ty vyslaly oblasti své jednotky. Po uklidnění situace je zvolen nový prezident a následně jsou jednotky staženy.

 

Na počátku 80. let byly americké síly v Libanonu nasazeny znovu a to v rámci mezinárodních mírových sil, které měly dohlížet na stahování poražených jednotek Organizace pro osvobození Palestiny. Tyto vojenské jednotky však místní, převážně šíitské obyvatelstvo vůbec nevnímalo pozitivně. Útoky proti Američanům se v Libanonu stále stupňovaly, což vyvrcholilo dne 18. dubna 1983, kdy byl spáchán útok na americkou ambasádu v Bejrútu, který si vyžádal přes 60 mrtvých. Dne 23. října téhož roku prorazil žlutý kamion ostnatý drát obklopující areál bejrútského mezinárodního letiště, v němž se nacházela budova místního velitelství námořní pěchoty USA. Kamion následně naboural do vestibulu uvnitř budovy. Sebevražedný atentátník odpálil v kamionu výbušniny, jejichž síla byla rovna výbuchu 5400 kg TNT. Obrovský výbuch čtyřpatrovou budovu zcela zničil. Jen o dvě minuty později a 6 km dále postihl podobný útok kasárna francouzských výsadkářů. Zde sebevražedný atentátník navedl kamion naložený výbušninami do podzemní garáže pod budovou kasáren, která byla zcela srovnána se zemí.

 

První útok si vyžádal celkem 241 mrtvých amerických vojáků. To představuje největší ztrátu americké armády v průběhu jednoho dne od války ve Vietnamu a největší ztrátu americké námořní pěchoty od 2. světové války. Jde také o největší teroristický útok spáchaný proti Američanům v zahraničí vůbec. Druhý útok si vyžádal smrt 58 francouzských výsadkářů.

 

Operace Earnest Will (1987-1988)

Operace Earnest Will byla americká vojenská operace probíhající v oblasti Perského zálivu od července 1987 do září 1989 v době Íránsko-irácké války. Americké námořnictvo v ní chránilo ropné tankery plující z Kuvajtu skrze Hormuzský průliv do Indického oceánu. Jednalo se o největší konvojovou operaci od konce druhé světové války. Konflikt eskalovat poté, co americká fregata najela na nastraženou námořní minu. V rámci odvety byl proveden útok na íránské vrtné plošiny a fregaty.

 

Invaze na Grenadu (1983)

Jednalo se o operaci amerických sil s podporou několika karibských států proti marxistickému režimu na ostrově Grenada. Výsledkem operace bylo sesazení vojenské vlády a evakuace amerických občanů (zejména studentů na místní univerzitě). Dodnes není zcela zřejmé, kdo vlastně za intervencí stál. Oficiálně se mělo za to, že Organizace východokaribských států požádala USA o zásah. Později se však objevily informace, že USA se na intervenci chystaly tak jako tak a žádost od Organizace východokaribských států měla akci pouze ospravedlnit.

Bombardování Libye (1986)

Jednalo se o několik málo náletů jako odveta za bombový útok na diskotéku v Berlíně v témže roce. Diskotéku navštěvovali především američtí vojáci, kteří byli také dvěma ze tří obětí.

 

Invaze do Panamy (1989)

// ]]>

Tradiční „příběh“ v podobě ochrany demokracie. Invaze Spojených států amerických do Panamy s krycím názvem Operace Just Cause byla zahájena v prosinci 1989. Během invaze byl panamský diktátor Manuel Noriega sesazen, zvolený prezident Guillermo Endara složil prezidentskou přísahu a Panamská obranná síla (Panamanian Defense Force – PDF) byla rozpuštěna.

 

Válka v zálivu (1990-1991)

Válka v Zálivu známá také pod označením Operace pouštní bouře byla ozbrojeným konfliktem mezi Irákem a koalicí 28 států v čele s USA, kterým OSN poskytla mandát k provedení vojenské operace za účelem osvobození Kuvajtu. Na straně spojenců si válka vyžádala na 400 mrtvých.

 

Důsledky a kontroverze:

  • Spojenecká vojska vystřílela nebo svrhla okolo 325 tun munice a bomb z ochuzeného uranu.
  • Cena ropy během války vzrostla z 13 na 40 dolarů za barel. Došlo také ke zvýšení ceny zlata.
  • Na jihu země byly zřízeny bezletové zóny.
  • Podle OSN došlo během války k uvolnění 15 000 tun zplodin z ropných vrtů do atmosféry.
  • Část veteránů z Války v Perském zálivu trpí psychosomatickými, respiračními, imunitními, psychickými či jinými poruchami (syndrom Války v zálivu).
  • Armáda Spojených států amerických vybudovala vojenské základny v Saúdské Arábii a Kuvajtu.

 

Somálsko (1992-1993)

Známý konflikt, jehož část byla později ztvárněna ve filmu Černý jestřáb sestřelen. Jednalo se o operaci OSN, jejímž cílem bylo zajistit bezpečnost humanitárních misí na jihu Somálska. Postupem času ovšem docházelo k napadání jednotek OSN a to včetně zabití několika Pákistánských vojáků. Zhoršující se občanská válka nakonec vyústila v operaci Gothic Serpent, jejímž primárním cílem bylo zajmout vojenského diktátora Mohameda Farraha Aidida. Operace nicméně skončila fiaskem. Zabito bylo 20 amerických vojáků a důsledkem bylo stažení vojsk ze Somálska.

 

Operace udržení demokracie (1994-1995)

Operace, která měla za cíl svržení vojenského režimu na Haiti. Ten se dostal k moci po převratu v roce 1994. Akce byla posvěcena mandátem OSN. Modré přilby také převzaly kontrolu nad územím po stažení vojsk. Kromě USA se operace zúčastnili vojáci z Polska a Argentiny.

 

Bombardování Jugoslávie (1999)

Od března do června 1999 bombardovalo NATO území bývalé Jugoslávie. Oficiálním motivem byla snaha přinutit jugoslávskou vládu řízenou Slobodanem Miloševićem k ukončení vyhánění a provádění násilných akcí vůči albánskému obyvatelstvu Kosova. Podle některých odhadů si bombardování vyžádalo až 3,5 tisíce obětí z řad civilistů. Důvod „humanitárního bombardování“ byl ovšem později mnohokrát zpochybňován.

 

Válka v Afganistánu (2001-dosud)

Asi není nutné blíže představovat. Mělo se jednat o bleskovou odvetu za teroristické útoky z 11. září 2001. Intervence začala už 7. října a důsledkem bylo svržení vládnoucího Talibanu. Země je však stále rozvrácená. Vláda má jen slabou kontrolu nad územím mimo Kábul.

 

Válka v Iráku (2003-2011)

Válka kvůli ropě a zbraním hromadného ničení, které se ovšem nikdy nenašly. V únoru 2003 vystoupil v OSN za Spojené státy Colin Powell s důležitým projevem, ve kterém za pomoci mnoha satelitních fotografií a obrázků vypovídal o zbraních hromadného ničení, které údajně Saddám Hussein doposud má a také o spojitosti Husseina s Al-Káidou, která údajně v Iráku operuje s Husseinovou podporou. Zdrojem pro detaily Powellova projevu o zbraních hromadného ničení byl irácký informátor západních rozvědek, Rafid Ahmed Alwan al-Janabi (s kódovým jménem Curveball – „křivák“). O 8 let později se al-Janabi přiznal, že si vše vymyslel ve snaze zbavit Irák Husseina a přinést do země demokratický režim.

 

Invaze do Iráku začala 20. března 2003 a skončila dobytím města Tikrít 14. dubna. V prosinci 2003 byl zajat Saddám Husajn. Koalice postupně předala správu země do rukou irácké vlády a američtí vojáci se stáhli. Bezpečnostní situace v zemi je ovšem nadále špatná. Podle některých odhadů počet Iráčanů zemřelých následkem války činil v červnu 2006 přibližně 650 tisíc. Počet zabitých západních vojáků se odhaduje až na 4 800.

 

Libye (2011)

V polovině března 2011 zahájily letecké síly NATO operace nad územím Libye. Cílem mělo být nucené vyhlášení bezletové zóny a ochrana civilistů. Neoficiálně však šlo o přímou podporu povstalců, kteří v rámci arabského jara zahájili boj proti vládnoucímu režimu. M. Kaddáfího. To se sice povedlo, země je však dnes na pokraji rozpadu.

 

 zdroj : pravdu.cz

Skutečný cíl úderu na Sýrii? Rusko!

ale

V sázce je příliš mnoho, totiž osud samotných severoatlantických elit. V žádném případě nejde jen o nerostné zdroje nebo o Blízký Východ. Západ nemá jinou možnost, než se tlačit pořád vpřed.

12584

Řekl to renomovaný kanadský profesor a autor.

Michel Chossudovsky tvrdí, že je americký plán vojenské intervence v Sýrii zaměřen na integraci čtyř různých scénářů – Afghánistánu-Pákistánu, Iráku, Palestiny a Liby – které připraví půdu pro “scénář třetí světové války.”

“Útok na Sýrii by vedl k integraci těchto čtyř samostatných scénářů, který by nakonec vedly k válce na Středním východě a ve střední Asii,” napsal Chossudovsky pro Global Research.

Chossudovsky říká, že Spojené státy podněcují “občanské války” v několika zemích, jako je Jemen, Somálsko, Egypt, Mali a Niger, prostřednictvím sponzorování skupin napojených na al-Kájdu. V podstatě připravují půdu pro americkou vojenskou intervenci, často ve formě protiteroristických operací.

“Veřejné mínění si z velké části není vědomo závažných důsledků těchto válečných plánů, které by mohly dovést lidstvo až ke třetí světové válce,” varuje.

Obamova administrativa tvrdí, že za nedávným chemickým útokem na předměstí Damašku stojí syrský prezident Bašár al-Assad, i když neexistují žádné důkazy. Bílý dům se připravuje na vojenské údery proti syrským cílům.

Chossudovsky citoval zprávu Los Angeles Times ze srpna 2012 s tím, že přípravy “na útok chemickými zbraněmi pod falešnou vlajkou” v Sýrii začaly před více jak rokem, kdy Pentagon odeslal “malé týmy speciálních operačních vojáků” do Sýrie, aby zničily své údajné zbraně hromadného ničení (ZHN).

“Tyto původně Amerikou sponzorované speciální týmy ZHN vytvořily pravděpodobný scénář útoku pod falešnou vlajkou chemickými zbraněmi.”

Vojenští plánovači USA, NATO a Izraele již před lety položily základy pro “humanitární” vojenské intervence v Sýrii, říká Chossudovsky.

Tvrdí, že Spojené státy a jejich regionální spojenci – zejména Izrael, Saúdská Arábie a Katar – sponzorují a vyzbrojují militantní skupiny v Sýrii, z nichž byly některé zodpovědné za hrůzné teroristické útoku proti civilnímu obyvatelstvu. “Hromadné civilní ztráty” hrají hlavní roli ve vojenské doktríně USA.

zdroj :  freepub.cz

155

Před tím britský parlament zamítl rezoluci vlády o „humanitní intervenci“ do Sýrie a ministr obrany Velké Británie prohlásil, že království se takové operace nezúčastní.

Podle slov zmíněného zdroje jsou následky vojenského zásahu do událostí v Sýrii nepředvídatelné a vítězství opozice v jejím současném složení se jen sotva zaslouží o to, aby byl na syrském území opět nastolen mír.

 

zdroj : hlas ruska