Miliardáři – oligarchové se začínají rojit…Chceme to?

Je to věc vkusu. Ale co je moc, to je moc. Ještě tak jsem zkousnul Babiše, byť je jasné, že každý zákon, který pouští do vlády, nechává prozkoumat svými ekonomickými a daňovými experty, aby byl pro něj výhodný. A nádherně nám bohatne. Ale budiž. Jednoho oligarchu snad Česká republika ve vedení země přežije. A hlavně, je tak úspěšný, že dosavadní politikové od Sobotky po Fialu jsou prostě nemasní – neslaní. Ovšem aby se nám začali množit v politice jako králíci, tak to snad ne.

Zeman je proti islámu, Schwarzenberg pro teroristický Hizballáh…

Také já mám svá skromná jubilea; dnes jsou to dva roky, co jsem se setkal s Milošem Zemanem, tehdy ještě kandidátem na prezidenta ČR. Měl jsem možnost natáčet s ním rozhovor. Nepostrádal jsem značnou výhodu nebýt jako nezávislý novinář v žádné politické straně, nikdy jsem se nezúčastnil žádných voleb, ty prezidentské nevyjímaje. Nevolil jsem proto před rokem 1989, ani po něm, abych „nezpíval píseň toho, koho chleba jím“…  

O evropské integraci

Osobně se domnívám, že pozvolna vstupujeme do nové doby. Její příchod již po mnoho desetiletí avizují myšlenky a ideje, které ovlivnili a ovlivňují moderní dějiny Evropy a světa. Jsou to odstředivé ideje mezilidské solidarity a sociální spravedlnosti-socialismu, či ideje sjednocení národů a států- evropské integrace.

Západní demokracie v praxi

idnes.cz

Je tomu již téměř 25 let, co nás něžná „Sametová revoluce“ vehnala do demokratických struktur takzvaného „západního světa“. Jejím hlavním cílem bylo nastolení demokratických procesů, převedení státního vlastnictví na soukromé, přechod na tržní ekonomiku a začlenění do NATO a dalších struktur západního světa, za účelem zlepšení našich životů a stavu země. Po revoluci jsme nejen z úst zasloužilých disidentů, ale i převlékačů kabátů slyšeli mnoho negativního na výstupy tehdejšího totalitního režimu, který nám zničil přírodu, lidské hodnoty, mezilidské vztahy a ekonomiku.

Co takhle zrušit soudcovskou definitivu? I.

V současnosti Ústava ČR (č. 1/1993 Sb.) zaručuje opravdu málo záruk kontroly nad justicí, které fungovaly dokonce i za komunistického režimu, protože na základě Ústavy Československé socialistické republiky (č. 100/1960 Sb.) soudci procházeli pravidelným schvalováním, anebo byli voleni přímo občany. V současnosti jsou soudci jmenováni do své funkce bez časového omezení, což znamená, že mají soudcovskou definitivu.

25 let postkomunizmu. Kde jsou Vaše světové výrobky, pánové?!

Nejprve několik řádek na vysvětlenou. V mém minulém článku ani v článcích které budou následovat mně nešlo a nejde o jakékoli ideologické hledisko. Zajímají mě jen fakta a čísla. Nemůžu za to, že postkomunisté (Havel, Klaus, Zeman, ODS, ČSSD, KDU apod.) jsou při správě země a řízení hospodářství zjevně méně úspěšní a kompetentní než Husák, Štrougal a jejich komunisté.

Když USA uznaly Litvu, proč by měly váhat v případě Krymu…?

Dnes jsem si s nostalgií a pietou připomněl svoji cestu do Litvy, kde jsem se 11. března 1990 před čtyřiaadvaceti roky zúčastnil vyhlášení Zákona o obnovení nezávislosti Litevské republiky, a také ceremoniálu skládání slibu věrnosti litevské domobrany. Vilnius se sice podobal městu v obležení, ovšem žádné boje, zápalné láhve a tyče, ani střelba sniperů.  

Ruská ruleta pravdoláskařů aneb Jak Jau Jau dojela na biomasu…

les

A začalo to loni v srpnu tak poeticky; Babišovo ANO a Okamurův ÚSVIT přibrali do licitovaného mariáše Bursíkův LES, v němž bloudili Zemanovci a hledali „Hlavu vzhůru“ klausovců, co zaštiťovali Bobošíkové SUVERENITU. Sám Klaus do voleb pragmaticky nešel; nedrží se Coubertina a není pro něj důležité se jen účastnit, ale zvítězit. Naštěstí Bursík neztratil rozum a z voleb zavčas vycouval, aby se lépe připravil. Den „D“ právě nastal…  

Legendární profesor Doleček o Babišových potravinách, tloustnutí národa a výhodách bývalého režimu. Zmínil i média a největší lež v Evropě ve 20. století

Profesor Rajko Doleček, kterého celé generace znají jako bojovníka proti obezitě, v obsáhlém rozhovoru pro ParlamentníListy.cz mluví nejen o potravinách, ale zmiňuje také možnou hrozbu spojenou s Andrejem Babišem, své zklamání ze západního světa a mluví o tom, zda byl minulý režim pro náš životní styl lepší než dnešní demokracie a kapitalismus.

Sudeti hledají české sudetomily

Pokud sudeti chtěli a nadále chtějí naplnit svůj program, musejí nezbytně neustále hledat a nacházet na české straně partnera, který by s potřebnou politickou váhou řekl k jejich požadavkům placet. O co šlo a jde? Zjednodušeně a krátce řečeno: sudeti se hodlali a zřejmě i hodlají vrátit do tzv. své staré vlastí, tedy do republiky, nikoliv jako jednotlivci, ale jako sudetoněmecká národnostní skupina, která by měla rovnoprávné postavení s českým národem, byla by tedy druhým národem v českých zemích, a vytvořila s Čechy česko-německou federaci.

ODS se pohřbila díky pravdoláskařům

Naše parlamentní politika je invalidní – nemá pravou nohu. Od Topolánkových časů se začala ODS rozkračovat natolik, že pravá noha zakrněla a stal se z ní „bimbeláček“ určený toliko k vyměšování. Pseudopravicové excesy Nečase to jen potvrdily.

Žijeme v mediokracii? Média jako hlavní činitel v úpadku polistopadové politické scény.

V potemnělém obývacím pokoji sedí postarší muž a sleduje televizní zprávy. Co chvilku místnost fotografují blesky deštivého večera jako tlupa  senzacechtivých reportérů natlačených na prohnuté okno. Je špatný signál. Obraz televize se v pravidelných intervalech mění v šedivý šum. Pouze je slyšet: „Korupce….. Vládní krize….. Korupce….. Opoziční smlou…… Zeman…….. Zastřešila…… Korupce.“ A tak stále dokola…

Mise 2013: Vypráskat pravdolásku

havel

Měli bychom ale vědět, že včera a dnes jsme měli a máme unikátní příležitost zasadit smrtelnou ránu zhoubnému nádoru na těle českého národa. Havlismu. Je to společný úkol pro pravici i levici, je to výzva, je to šance.

Boj nejen v ČSSD. Kdo jsou to „havlisté“ (analýza)

sobotkahasek

V posledních dnech jsme svědky sešikování určité skupiny napříč různými stranami a médii ve věci, která by je v principu sjednocovat neměla, pokud jsou těmi, za koho se vydávají. Mám samozřejmě na mysli názor na výzvu k odstoupení Sobotky z pozice předsedy ČSSD, a na jeho odvolání poměrem 20:13 z pozice šéfa vyjednávacího týmu. Kdo se v tomto střetu srotil na jedné straně barikády a jedním hlasem a tónem vystoupil proti „puči a ohrožení demokracie“?

Sociální demokraté v Senátu odstřelili klíčový návrh zákona pro boj proti korupci

cssd

Návrh zákona senátora Libora Michálka a dalších senátorů o některých opatřeních k posílení ochrany oznamovatelů jednání, které je v zásadním rozporu s veřejným zájmem, byl Senátem zamítnut. Hlasování o ZAMÍTNUTÍ návrhu: www.senat.cz/…K přijetí návrhu o ZAMÍTNUTÍ návrhu zákona na ochranu whistleblowerů bylo třeba 29 hlasů 57 přítomných poslanců. Návrh byl přijat 32 hlasy – chyběly tedy jen 4 hlasy k tomu, aby návrh senátora Michálka prošel do druhého čtení.

To je odpudivé! Čtěte, co říkal oranžový eurohujer v televizi…

roucek

Když jsem 3. října sledoval Události, komentáře, nevěřil jsem vlastním očím. Samozřejmě jsem se těšil na eurooptimismus soudruha Roučka a vzletné fráze o integraci, pokroku a míru, ale to, co jsem spatřil, mi bezmála vyrazilo dech. Projev „našeho“ zástupce v Bruselu předčil snad i komunistické agitky z 50. let.

Bilderberg 2013: Agenda války na Středním východě

bilderber

John Kerry označuje protestující proti Bilderbergu za “gaunery”.Podle veterána žurnalismu Jima Tuckera během nedávné schůzky v Londýně několik elitářů projevilo pocit, že středovýchodní válka zaměřená proti Iránu a Sýrii by mohla být v agendě piklení tajnůstkářské Skupiny Bilderberg 2013.„Válka na Středním východě je tím, co dumá v myslích členů Bilderbergu,“ uvádí zpráva odkazující se na výměnu mezi Vernonem E. Jordanem jr. a dalšími účastníky o rostoucím nepřátelství izraelského ministerského předsedy Benjamina Netanyahu k Iránu.

Havel byl jen poslušná loutka. Listopad ´89 byl připravený, říká diplomat a rozvědčík Polreich

havel

Václav Havel byl manipulovatelná loutka a události listopadu 1989 nebyly žádným překvapením. Naopak šlo o dobře předem připravenou akci. ParlamentnímListům.cz to řekl bývalý zpravodajec a diplomat Miroslav Polreich. V souvislosti s listopadem 1989 uvedl, že tehdejší sovětská armáda v Československu byla připravená v případě potřeby pomoci demonstrantům. I proto nakonec režim výrazněji nezakročil.

Kdo je Zdeněk Bakala? Odpověď je stejně podivuhodná jako náhlý krach OKD, který nakonec tak jako tak zaplatíme všichni. Komu? To se z Bakalových ani Babišových novin určitě nedozvíte

bakala

Ostravští horníci možná vědí, že doly OKD vložili jako dárek do rukou „slavného finančníka českého původu“ jejich oblíbení socialističtí lídři Bohuslav Sobotka s Miroslavem Kalouskem. Možná to jim i všem ostatním bylo donedávna celkem jedno. Chtějí-li však – chceme-li všichni – pochopit současnou „ostravskou krizi“, musíme začít otázkou: Kde se objevila tato „nosnice zlatých vajec“ nejen pro financování Václava Havla a celé havlistické struktury v naší zemi? Poodhrňme trochu tuto nevábnou oponu. Vstupujeme za zrcadlo.

V roce 1985 byl dnešní botanik a někdejší člen Strany zelených Pavel Křivka na tři roky komunistickým režimem uvězněn za to, že s kamarádem po smrti Brežněva složil parodii na melodii České mše vánoční Jana Jakuba Ryby. Dnes však říká, že současný režim je v mnohém horší než ten komunistický. O Václavu Havlovi, kterého původně uznával, nyní říká, že se z něho po roce 1999 stala zrůda bez mravních zásad.

V roce 1985 jste byl odsouzen za podvracení republiky nepodmíněně na tři roky. O co šlo? Můžete uvést souvislosti?

Šlo překvapivě o „neschválený“ zpěv. I když stíhání původně začalo kvůli něčemu jinému, hlavním zločinem nakonec bylo zpívání parodie na Českou mši vánoční od Jana Jakuba Ryby. Parodie začínala slovy „Hej Gusto, je husto“, což nahradilo původní „Hej mistře, vstaň bystře“. Místo „všechny všudy svoláme, k Betlému se vydáme“ se tam zpívalo „disidenty schytáme, ‚kágébé‘ je vydáme“ – a soudruzi místo toho, aby se zasmáli, tak raději stíhali a zavírali. Já jsem celý ten příběh coby mladickou nerozvážnost nikdy ani v životopisech nepřipomínal, ale protože to bylo zaznamenáno v nejrůznějších dokumentech, tak to čas od času někdo najde a věc i v médiích připomene.

Před sedmnácti lety o tom pan režisér Slavík natočil i docela pěkný dokumentární film. Ten pak dlouho ležel v archivech televize a voda se zavřela. Jenže asi před dvěma lety to zase někdo vytáhl a dal na YouTube, tam už to je přístupné každému. Dokonce jsem od té doby zván i na besedy se studenty gymnázií v rámci výuky dějepisu…

Rozsudek následujícího roku potvrdil v odvolacím řízení i Nejvyšší soud, který vaši „vinu“ doplnil přidáním toho, že jste tu „zločinnou“ píseň zpívali i někde v lese… Co tenhle detail o tehdejším režimu vypovídal?

Tenhle skoro paranoidní detail vypovídá o jediném. Že soudruzi už jenom „vobšancovávali“ svoje mocenské postavení, nebyli ochotni ani po nástupu Gorbačova právě v roce 1985 udělat jakékoli změny, zejména pokud jde o cestování a podnikání, a tahle rigidita jim pak usnadnila odchod od moci. Kdyby se takto nechovali, mohli tu určitě ještě dnes být. Dnešní režim v prolhanosti a pokrytectví zašel dál než ten komunistický, ale díky šikovně vybudované pseudodemokratické fasádě a neomezovanému konzumu je mnohem pevnější v základech. Nedávno v Právu někdo napsal, že to zvonění klíči na Letné bylo vlastně zvonění mas konzumentů natěšených na mercedesy a japonské televize.

(Výňatky z „protistátní“ písně:

Hej Gusto, je husto, přišel telegram, z Moskvy dneska k nám, že sám Leonid, u zdi bude hnít. A v „Sovětu“ nejvyšším, velký zmatek zavlád‘ tím: „Kdo teď bude dosazen?“ – v Kremlu vrtá v hlavě všem, po celou noc zasedá, starců rudá sběř! Nemůže se rozhodnout, ta nejvyšší zvěř! „Prej“, že dvakrát měř! Slyšíš za dveřmi ten hluk, intrikánů podlých zvuk? Ejhle, slyšíš? Gusto, slyšíš? Lubomíra i Vasila, jak se hádaj‘, sítě spřádaj‘, honem vstaň, Gusto, než bude dusno.

(…)

Pojďme tam, na pohřeb, pojďme slzy roniti, vlasy sobě škubati! Sláva straně, sláva vládě, sláva vůdci tvrdému, sláva státu a armádě, tajemníku prvnímu, vůdci krutému, katu rudému!)

Je pravda, že za vás u Gustáva Husáka tehdy osobně intervenoval západoněmecký kancléř Willy Brandt?

Toto se traduje a může i nemusí to být pravda. Mně samotnému ani po propuštění z vězení nic oznámeno nebylo. Odpověď na tuhle otázku by mohli dát jedině tehdejší úředníci MZV nebo KPR.

Nezřídka kdy se v dnešní době, i kvůli pokračující špatné ekonomické situaci, objevují názory, že se za komunismu žilo mnohem lépe a podobně. A často to rozhodně neříkají lidé, kteří režim nezažili, naopak. Co si o tom myslíte?

To není otázka na jednoduchou a stručnou odpověď. Z těch viditelných faktorů, které takové názory živí, to nepochybně jsou přehnané pravomoci a odměny exekutorů, jejich soukromnický charakter, a vůbec tzv. „služba dluhu“, která koneckonců dusí hospodářství celých zemí. Exekuční a státní tyranie (fikce doručení!) zřejmě vyvrcholila případem, kdy jedna paní z Prahy ztratila občanský průkaz, ztrátu řádně ohlásila, ale podle „právního řádu“ dnešního režimu přesto dluží Dopravnímu podniku hl. m. Prahy přes 600 tisíc Kč a po velkorysé slevě advokáta Sokola prý asi jen 240 tisíc Kč. A to za černé jízdy, tedy za něco, co vůbec nespáchala.

Máme tu i naprosto nespravedlivý a iracionální daňový systém šitý na míru bohatým. Majetkové daně mají jen symbolický význam, daň z držení aut se neplatí dokonce žádná. Bezpracné příjmy z povětšinou zděděného majetku a kapitálu jsou buď od daně osvobozeny, nebo zatajovány (pronájmy). To všechno určitě přispívá k tomu, že mnozí lidé vzpomínají na předchozí režim s nostalgií. Skvěle tuto situaci popsal Jan Keller v knize „Tři sociální světy“. Komu se ale zrovna daří finančně dobře a tuhle knihu nečetl, ten samozřejmě dál bude vrtět hlavou nad tím, jak je možné, že si někdo stýská po lepším životě za komunismu.

Je tu také jeden další dost opomíjený faktor, který způsobuje, že předchozí režim často vychází ze srovnávání ekonomické situace lidí lépe než dnešní. Tehdejší režim měl totiž jasnější pravidla a byl méně pokrytecký. Kdo vstoupil do KSČ a byl poslušný, měl šanci na profesní kariéru, měl perspektivu. Dnes nic takového neplatí. Členství v politické straně je spíše komplikací, v životopisech je lépe je neuvádět, protože v obsazování míst zejména ve veřejném sektoru stejně nerozhodují zkušenosti, dovednosti ani vzdělání, ale rozhoduje to, čí jste spolužák, synek či dcera nebo s kým chodíte na tenis, na golf či do zednářské lóže.

Chápu, že vždy nelze brát neznámé lidi a pořádat přísná výběrová řízení, ale personální klientelismus se blíží ke sto procentům a to je podle mého mínění mnohem závažnější jev než celá slavná korupce. A jednotlivé profese se doživotně opevnily (soudci, notáři, akademické svobody) nebo opevňují (chystaný zákon o státní službě). Protože ale průkopníkem tohohle přístupu je tzv. pravdoláska, tedy partička lidí, která byla v rozhodném okamžiku v roce 1989 patřičně zasvěcena a dodnes ovládá většinu médií, tak se tento jev téměř nezmiňuje. Václav Havel se stal favorizovaným kandidátem na prezidenta nikoli díky svému vzdělání a zkušenostem, ale díky svým vlivným přátelům. Když právě nastoupivší „nepolitická“ vláda pana Rusnoka někoho odněkud vyhazuje, zvedá se logicky obrovská vlna mediálního odporu těch, na které by třeba také mohlo dojít.

Liší se váš dnešní pohled na dění v roce 1989? Existují různé teorie, signály o zapojení cizích tajných služeb a podobně…

Přečetl jsem si na to téma sice mnohé, ale určitě bych nedokázal podat podrobné alternativní vylíčení převratu v roce 1989. Z vývoje 24 let poté jsou ale některé obecné rysy zřejmé. Zejména to, že řeči o lidských právech, svobodě a demokracii byly maskou obyčejného puče, kde o peníze šlo až v první řadě. Havel, Schwarzenberg a spol. se těšili na restituce, jiní zase na privatizaci všeho, další poháněl „Drang nach Funkce“ čili střídání u koryt. Všichni při tom tvrdili, že jsou pro obnovu lidských práv, svobody a demokracie nepostradatelní. Něco jako závěrečný akord v tomto mém názoru na společenský vývoj od roku 1989 pro mě bylo nedávné zvolení syna Petra Uhla do nikoli zle placené funkce člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů.

Při zmínce o tzv. sametové revoluci se nelze nezastavit u Václava Havla. Jak jste na něho nahlížel v osmdesátých letech a v roce 1989?

Tehdy jsem měl informace pouze z Rádia svobodná Evropa a tam o panu Havlovi nic špatného neříkali. Takže ač jsem jej osobně neznal, nahlížel jsem na něj tehdy pozitivně. Když o něm a jeho přátelích redaktor Kojzar napsal, že jsou „samozvanci“, vnímal jsem to jako plivnutí komunistického režimu na disidenty. Teprve mnohem a mnohem později, vlastně spíše nedávno, jsem si uvědomil, jak geniálně výstižné slovo tehdy Kojzar zvolil.

Váš pohled na Havla v průběhu jeho prezidentských mandátů a později se tedy výrazně změnil…

Zpočátku ne. Ani po revoluci nebo spíše „puči“ jsem neměl důvod zaujmout k Václavu Havlovi kritický postoj. Naopak jsem často před známými chválil jeho velkorysou amnestii, kterou udělil hned po nástupu do funkce prezidenta. Jako bývalý odsouzený vítám každou amnestii a milost, je to moje zásada. K justiční moci chovám absolutní nedůvěru, možná až nenávist, a nechápu, jak mohou být soudci, které nikdo nevolí, jmenováni doživotně, když nositelé zákonodárné i výkonné moci jsou omezeni čtyřletým volebním obdobím. Můj pohled na Václava Havla se náhle změnil až v roce 1999.

Co k takové změně tehdy vedlo?

V tom roce se zčistajasna potvrdila někdejší komunistická floskule o tom, že NATO je „agresivní pakt“. Devatenáct zemí z ničeho nic napadlo Jugoslávii, která na nikoho neútočila. Byl to pro mě šok. Neuvědomoval jsem si tehdy ale, že to je počátek onoho „nového světového pořádku“, kde už platí jen právo silnějšího. Vnímal jsem to jen jako jednotlivou obrovskou nespravedlnost a sprostotu vůči zemi, jejíž lidi byli vždy k Čechům příznivě nakloněni. A náhle prezident republiky takovou agresi pochválí a nesmyslně ji vysvětlí „humanitárními důvody“. A to ještě v zájmu údajné ochrany národa, který – řečeno opravdu velmi diplomaticky – neměl nejen na Balkáně tu nejlepší pověst.

Panu Havlovi dříve vadilo, že někdo byl krácen na svobodě projevu, ale najednou bylo v pořádku, že jsou úplně neznámí a nevinní lidé vražděni na dálku moderními zabíjecími technologiemi. Od té doby pochválil válčení ještě mnohokrát, usiloval o zřízení americké vojenské základny u nás atd. Uvědomil jsem si, že takhle daleko ve věrnosti cizí moci nezašli ani Husák, ani Honecker. Že tenhle Havel je opakem toho, za co byl vydáván, že je to skutečná zrůda bez jakýchkoli mravních zásad.

Značná část veřejnosti ovšem na Václava Havla a jeho činnost nahlíží pozitivně, vnímají ho jako ikonu boje proti komunismu, ochránce lidských práv. Co o tom soudíte? A jak takovým lidem vysvětlit, že realita se může často lišit od toho, co je nám podáváno?

Vychvalování Havla i dnes, po všem tom, co vykonal a čím se do historie zapsal, mě naplňuje zoufalstvím. Jakékoli vysvětlování a nabádání k revizi postoje k této osobě mi připadá jako boj s větrnými mlýny. Někde jsem slyšel, že se tomuto jevu říká „kognitivní disonance“. Jakákoli i osobní sdělená zkušenost je ničím proti tomu, co píší v novinách nebo vysílají v televizi. Takže bohužel ani já nemám návod, jak tuto bariéru překonat.

Ale uvedu i jeden možná zajímavý konkrétní postřeh. Zajímám se hodně o rostliny a přicházím často do styku s profesionálními botaniky, zejména v herbáři na pražské přírodovědné fakultě a v Botanickém ústavu AV ČR v Průhonicích. To je v zásadě zcela uzavřená společnost doživotně zajištěných akademiků, kteří většinou slepě vyznávají právě evangelium o Havlovi jako ikoně boje proti komunismu atd. Tito lidé i dnes, 24 let poté, mají potřebu mluvit o svém antikomunistickém přesvědčení a o tom, jak „za bolševika“ to či ono nesměli a jak trpěli pod Hejným a Hendrychem, což byli tehdejší vedoucí pracovníci těch institucí a členové KSČ.

Ve skutečnosti nic proti “bolševikovi“ ani náznakem nepodnikali, protože by jinak o svá místečka přišli, ale nyní si adorací Havla kompenzují svou tehdejší poslušnost. A jsou samozřejmě nadále poslušní novému režimu, vlastně jsou jím korumpováni, protože od něj dostávají „granty“. Ve svém oboru by neověřená tvrzení asi neodpustili, jakkoli jeden druhého rádi navrhují na udělení toho či onoho akademického titulu. Ale v politice jim taková neověřená tvrzení nevadí. Nezajímá je, jak to doopravdy bylo s Jugoslávií po roce 1990, a Slobodan Milošević je pro ně nadále zločinec a Havel bojovníkem za lidská práva a svobodu, ačkoli pravdou je opak. Tady žádné důkazy a nové informace nežádají, naopak na ně až hystericky reagují, když na věc přijde řeč. Myslím, že tohle se neomezuje jen na partičku botaniků z Prahy a okolí, ale přesně takhle odmítá překročit svůj stín mnohem více těch, kdo tehdy přišli zazvonit klíči.

Myslíte si, že za pomyslné svatořečení exprezidenta Havla, zvláště po jeho smrti, mohou pouze média? A jaký prospěch to mohlo přinést právě těm médiím?

Adam Bartoš cituje v jednom ze svých článků někdejšího špióna Karla Köchera, že Havel byl americkou tajnou službou vyhlédnut již v roce 1969 a na budoucí roli ikony revoluce a prezidenta celou tu dobu připravován. Myslím, že média jedou podle těchto not, nejsou sama autory, nýbrž jen vykonavateli toho svatořečení. V téhle věci tam bude cenzura stejná jako za Husáka, alespoň jsem např. z tzv. veřejnoprávní televize nezaslechl nic, co by se dalo pokládat byť i jen za nepatrnou prasklinku na Havlově ikoně.

Ing. Pavel Křivka (* 1960)
V roce 1984 dokončil studium na Univerzitě v Halle se zaměřením na zemědělství. Poté krátce pracoval jako správce muzejních sbírek. V letech 1985-1987 byl z politických důvodů vězněn. Po propuštění emigroval do Nizozemí. V období 1990-1992 byl úředníkem Ministerstva životního prostředí. Od počátku 90. let působí jako překladatel a tlumočník nizozemského a německého jazyka. V roce 1995 absolvoval postgraduální studium na Universiteit van Amsterdam v oboru péče o životní prostředí. Nyní působí jako botanik, překladatel z němčiny a holandštiny a čas od času komentuje politické dění.

zdroj : parlamentnilisty.cz