Postřeh účastníka akce k výročí 17. listopadu
Rád bych se podělil o pár zážitků z dnešní „protizemanovské akce“ v Praze na Národní třídě a Albertově. Nebudu zdržovat podrobnostmi o tom, kdo a jakým způsobem demonstraci oficiálně svolal a jak ji propagovala Česká televize a další masmédia (to se dá dohledat). Jen doplním pohled člověka, co byl přímo na místě.
V roce 2012 v médiích proběhla řada debat a informací o tom, zda měl nebo neměl skončit Mayský kalendář a možná jsme si ani nevšimli, co všechno se od té doby začalo měnit a profilovat. Změny lze pozorovat i v hodnotách, orientaci a postojích většiny zemí EU, jíž jsme členem. Od podpory tradičních evropských hodnot, jakými jsou mír, láska, křesťanství, sjednocení, úplné rodiny, lidská slušnost a morálka, se s EU obracíme k aktivní či pasivní podpoře homosexualismu, sexuální deviace, perverzností, brutálního násilí, Satanismu, terorismu, neonacismu a válek…
To, co se všechno vyrojilo v tisku, televizi i rozhlase ohledně nejrůznějších událostí týkající se Miloše Zemana připomíná svou hysterií pomalu prezidenské volby. Novináři, Schwarzenbergové, Kalouskové, Jochové, zkrátka všichni politici konzervativního trojlístku TOP 09, ODS a KDU-ČSL, herci či zpěváci zuří nad každou jednotlivostí. Je to logické. Jejich svět který započal 17.listopadu 1989 se hroutí. Havlův odkaz v lepším případě vybledl a přesněji se již ukazuje být slepou cestou.
Pořád přemýšlím, proč naše česká mainstreamová média pořádají „Hon na čarodejnici prezidenta republiky Zemana“. Jaký k této válce a štvaní proti prezidentovi republiky mají důvod. A výsledkem mého „přemýšlení“ je jen to, že všechna „oficiální“ a ta slušná a dobře placená média a novináři jsou placeni za válečnou agendu! Za agendu Göbbelse, Göringa, Himmlera, Hitlera, Miloševiče, Szikorského, Muzyčka, Jaceňuka, Schwarzenberga,Štětiny, bývalého poplatného idiota Pezsyňského a pár dalších…..
Kalousek je zkrátka politický kverulant, co jen čeká na státnické kroky prezidenta Miloše Zemana, aby s nimi bez rozdílu vyjádřil svůj patologický nesouhlas. Sotva Zeman přistál s nabitým programem v Číně, je tu další Kalouskova zlá slina, „že se svými výroky v Číně o 180 stupňů odchýlil od dlouhodobé konzistentní politiky ČR, která měla za všech vlád, ať pravicových či levicových, obhajobu lidských práv jako svou velkou mezinárodní politickou prioritu.“ Prezident prý tak znevažuje pověst ČR v zahraničí i doma.
Miloš Zeman nepochybně není unylý typ a i já jako je volič v pěti případech tleskám, tomu co činí a v jednom skřípám zuby. Přesto je zřejmě, že po počátečním poněkud vyhroceném kolíkování si terénu mezi sebou, formálním premiérem (Sobotkou) a skutečným premiérem(Babišem) a ujasnění si toho, co vlastně reálně může, našel polohu, která povede k tomu, že se může stát nejvýznamnějším z naši polistopadových prezidentů. Je samozřejmé, že jeho bysta nebude jako Havlova v americkém Kapitolu, ale to je skvělá zpráva.
Zase bouře ve sklenici vody; jakoby nestačilo, že Miloš Zeman kouřil a pil kafe s Lavrovem, teď vyznamenává své přátele. Naštěstí ho pořád blaží „nadávky“ – Putinovec a rusofil. Blik – vzpomínka. Dostal jsem se do situace, kdy bylo nutné trénovat své mozkové závity. Proto jsem začal připravovat s jednou regionální televizí půlhodinový pořad Celebrity za humny. Nebyly to klasické rozhovory, ale spíš neotesané povídání z oči do očí. Mezi mými hosty byl i Zeman. Dvě hodiny jsme vedli řeči, byť svět jsme stejně nevyřešili.
Už jednou jsem se věnoval těmto volbám a přesto vnímám, že lidé diskutují dál o některých jménech. A je to zapotřebí, protože některé volby či naopak nevolby jsou dokladem toho, že lidé se zásadně mění..Ideologické paušální jednostranné hodnocení minulosti před rokem 1989 prostě už neplatí a ačkoliv jsou tím mnozí pobouřeni, stačí jediný koment : Konečně.
Česká republika (zpočátku ještě československá) po roce 1989 postupuje po vývojových krocích, z nichž každý byl charakterizován určitou vizí, spjatý s určitou osobností, která byla dominantní ve své době a hnala vývoj dopředu…Každá se vcelku přirozeně po určité etapě vyčerpala a hledala novou variantu.
V pátek jsem jménem naší skupiny Přátel Ruska v České republice vyhlásil, jak by nejen z našeho pohledu, ale v zájmu České republiky měly tyto volby dopadnout : „Smyslem těchto voleb je dál oslabit TOP 09 a ODS. To je úkolem dne. A dodal jsem, že symbolicky se Hudeček rozhodně nesmí stát primátorem, už proto, kolik energie tomu věnoval Karel Schwarzenberg.“
V České republice vyzývá skupina umělců a politiků nejnovější peticí ostatní občany, aby hrdě vyjádřili svoji oddanost neomylnosti Bruselu a Washingtonu. V rámci trendové protiruské hystérie a severoatlantických vojenských tamtamů, postupují jako ti, které kritizovali za obdiv Sovětskému svazu, jen vyměnili Kreml za Bílý dům a bruselskou centrální eurobyrokracii. Velkoruská agrese jim překáží, no vždyť velkoamerická hegemonie od Afganistanu přes Libyi po Ukrajinu je nepochybně přínosem pro lepší budoucnost lidstva. Havlovo humanitární bombardování nekritizovali, ani dronové vraždění civilistů a podporu militantních skupin na rozvrácení suverénních států.
Proč se lež může vysílat v přímém přenosu a pravda je zakázaná? Nebo je to naopak? A kdo byl vlastně disident? Václav Havel a Miroslav Dolejší byli podle minulého režimu disidenti a oběti komunistického režimu.
Je to věc vkusu. Ale co je moc, to je moc. Ještě tak jsem zkousnul Babiše, byť je jasné, že každý zákon, který pouští do vlády, nechává prozkoumat svými ekonomickými a daňovými experty, aby byl pro něj výhodný. A nádherně nám bohatne. Ale budiž. Jednoho oligarchu snad Česká republika ve vedení země přežije. A hlavně, je tak úspěšný, že dosavadní politikové od Sobotky po Fialu jsou prostě nemasní – neslaní. Ovšem aby se nám začali množit v politice jako králíci, tak to snad ne.
Také já mám svá skromná jubilea; dnes jsou to dva roky, co jsem se setkal s Milošem Zemanem, tehdy ještě kandidátem na prezidenta ČR. Měl jsem možnost natáčet s ním rozhovor. Nepostrádal jsem značnou výhodu nebýt jako nezávislý novinář v žádné politické straně, nikdy jsem se nezúčastnil žádných voleb, ty prezidentské nevyjímaje. Nevolil jsem proto před rokem 1989, ani po něm, abych „nezpíval píseň toho, koho chleba jím“…
Osobně se domnívám, že pozvolna vstupujeme do nové doby. Její příchod již po mnoho desetiletí avizují myšlenky a ideje, které ovlivnili a ovlivňují moderní dějiny Evropy a světa. Jsou to odstředivé ideje mezilidské solidarity a sociální spravedlnosti-socialismu, či ideje sjednocení národů a států- evropské integrace.
Je tomu již téměř 25 let, co nás něžná „Sametová revoluce“ vehnala do demokratických struktur takzvaného „západního světa“. Jejím hlavním cílem bylo nastolení demokratických procesů, převedení státního vlastnictví na soukromé, přechod na tržní ekonomiku a začlenění do NATO a dalších struktur západního světa, za účelem zlepšení našich životů a stavu země. Po revoluci jsme nejen z úst zasloužilých disidentů, ale i převlékačů kabátů slyšeli mnoho negativního na výstupy tehdejšího totalitního režimu, který nám zničil přírodu, lidské hodnoty, mezilidské vztahy a ekonomiku.
V současnosti Ústava ČR (č. 1/1993 Sb.) zaručuje opravdu málo záruk kontroly nad justicí, které fungovaly dokonce i za komunistického režimu, protože na základě Ústavy Československé socialistické republiky (č. 100/1960 Sb.) soudci procházeli pravidelným schvalováním, anebo byli voleni přímo občany. V současnosti jsou soudci jmenováni do své funkce bez časového omezení, což znamená, že mají soudcovskou definitivu.
Začal s tím Havel a jeho ctitelé, když si přisvojili, zprznili a zprofanovali slova „pravda“ a „láska“ orwellovským způsobem. V tomto newspeaku je „pravdoláska“ výsměchem původním pojmům.
Nejprve několik řádek na vysvětlenou. V mém minulém článku ani v článcích které budou následovat mně nešlo a nejde o jakékoli ideologické hledisko. Zajímají mě jen fakta a čísla. Nemůžu za to, že postkomunisté (Havel, Klaus, Zeman, ODS, ČSSD, KDU apod.) jsou při správě země a řízení hospodářství zjevně méně úspěšní a kompetentní než Husák, Štrougal a jejich komunisté.
Dnes jsem si s nostalgií a pietou připomněl svoji cestu do Litvy, kde jsem se 11. března 1990 před čtyřiaadvaceti roky zúčastnil vyhlášení Zákona o obnovení nezávislosti Litevské republiky, a také ceremoniálu skládání slibu věrnosti litevské domobrany. Vilnius se sice podobal městu v obležení, ovšem žádné boje, zápalné láhve a tyče, ani střelba sniperů.
A začalo to loni v srpnu tak poeticky; Babišovo ANO a Okamurův ÚSVIT přibrali do licitovaného mariáše Bursíkův LES, v němž bloudili Zemanovci a hledali „Hlavu vzhůru“ klausovců, co zaštiťovali Bobošíkové SUVERENITU. Sám Klaus do voleb pragmaticky nešel; nedrží se Coubertina a není pro něj důležité se jen účastnit, ale zvítězit. Naštěstí Bursík neztratil rozum a z voleb zavčas vycouval, aby se lépe připravil. Den „D“ právě nastal…
Profesor Rajko Doleček, kterého celé generace znají jako bojovníka proti obezitě, v obsáhlém rozhovoru pro ParlamentníListy.cz mluví nejen o potravinách, ale zmiňuje také možnou hrozbu spojenou s Andrejem Babišem, své zklamání ze západního světa a mluví o tom, zda byl minulý režim pro náš životní styl lepší než dnešní demokracie a kapitalismus.
Pokud sudeti chtěli a nadále chtějí naplnit svůj program, musejí nezbytně neustále hledat a nacházet na české straně partnera, který by s potřebnou politickou váhou řekl k jejich požadavkům placet. O co šlo a jde? Zjednodušeně a krátce řečeno: sudeti se hodlali a zřejmě i hodlají vrátit do tzv. své staré vlastí, tedy do republiky, nikoliv jako jednotlivci, ale jako sudetoněmecká národnostní skupina, která by měla rovnoprávné postavení s českým národem, byla by tedy druhým národem v českých zemích, a vytvořila s Čechy česko-německou federaci.
Naše parlamentní politika je invalidní – nemá pravou nohu. Od Topolánkových časů se začala ODS rozkračovat natolik, že pravá noha zakrněla a stal se z ní „bimbeláček“ určený toliko k vyměšování. Pseudopravicové excesy Nečase to jen potvrdily.
V potemnělém obývacím pokoji sedí postarší muž a sleduje televizní zprávy. Co chvilku místnost fotografují blesky deštivého večera jako tlupa senzacechtivých reportérů natlačených na prohnuté okno. Je špatný signál. Obraz televize se v pravidelných intervalech mění v šedivý šum. Pouze je slyšet: „Korupce….. Vládní krize….. Korupce….. Opoziční smlou…… Zeman…….. Zastřešila…… Korupce.“ A tak stále dokola…
