Systém manipulace v zákonodárství EU – 1.část

Systém manipulace v zákonodárství EU – 1.část

Právní sekce Byzantského patriarchátu vypracovala pro prosté lidi ale i právníky a politiky objasnění, na jakém principu pracují současné změny zákonodárství, které prosazuje EU, RE, USA.

 

Všeobecné vysvětlení

 

Jedním z hlavních rysů právního státu je stabilní legislativa, která zůstává stejnou bez ohledu na to, která politická strana je v dané době v zemi dominantní. Dnes však systém Nového světového řádu potřebuje změnit kurs státu, jeho ideologii i myšlení lidí. Takže v první řadě potřebuje změnit zákonodárství.

Proč měnit zákony, které jsou prověřené v praxi a dobře fungují? Pokud se mění zákon, měly by se podat argumenty, v čem je starý zákon špatný, a nový dobrý. Nový zákon by se měl kriticky prověřit, zda není nebezpečný a zda je jasně formulován. Nicméně zločinný systém je vybudovaný na podvodu, který spočívá v tom, že ze zákona se udělá nesrozumitelný text, v němž se člověk nemůže zorientovat. Pod pozitivními pojmy a bez jakéhokoli vysvětlení je zaveden. Takovýmto způsobem, prostřednictvím nejasných a dvojznač ných formulací, se prosazují zločinné zákony. Tato manipulace a podvod nemají nic společného se spravedlností a pravdou a jsou v rozporu s podstatou práva jako takového.

Všechno začíná intenzivní mediální kampaní, v níž se neustále zdůrazňuje diskriminace určitých skupin lidí (většinou to jsou tzv. sexuální menšiny – skupiny LGBT), práva dítěte, domácí násilí a potřeba co nejrychleji zastavit „bezpráví“. Mezi obyvatelstvem se provádí agitační kampa – tréninky, semináře, veřejné diskuse. Zdůrazňuje se okamžitá potřeba změn v zákonodárství s „ušlechtilým cílem“ takzvaně ochránit nevinné a potrestat viníky. Tím se vytváří základ pro přijetí odpovídajících změn a úprav zákonodárství, aby prý všichni měli stejná práva, nikdo nebyl diskriminován atd.

Toto všechno je cílevědomá manipulace, aby byly změněny zákony s cílem prosazení zločinů. Úmluva o právech dítěte je toho příkladem. Zákon, pod nímž tento mechanismus ve státě začne fungovat, se jmenuje např. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Ve skutečnosti na této bázi kradou děti z jakékoliv rodiny, a to je vrcholný podvod, zločin a manipulace.

Samotné texty návrhů zákonů nejsou jasně formulovány, ale jsou přeplněné všeobecnými frázemi o dobrých životních podmínkách, lidských právech a někdy i reformě určitých státních úřadů. Nejednoznačnost pojmů umožňuje, aby byl takový zákon po přijetí vysvětlován tak, jak se to zainteresovaným osobám hodí. Toto je hrubé porušení pravidel legislativní techniky, ale o tom už se nikdo nezmíní ani to nebere v úvahu.

Pravou podstatu takového návrhu zákona a to, co se za ním schovává, lze zjistit až v praxi, kdy ničivou mašinérii již není možné zastavit. Obyvatelstvo a poslanci, kteří hlasovali za tento zákon, pouze se strachem sledují, jaké to přineslo důsledky.

Manipulace s pozitivními pojmy, záměna pojmů, jejich dvojznačnost v praxi globalizátorů vypadá tak, že vraždu asistovanou lékařem nazvou „sladkou smrtí“ – eutanazií, zabíjení nenarozených dětí – abortem (či přerušením těhotenství), nemorální vztahy homosexuálů, leseb, pedofilů, zoofilů nebo jiných zvrácenců – sexuální orientací, jejich nenormální ambice, egoistické a cynické nároky – právem člověka, skupiny takových lidí – menšinami, které potřebují zvýšenou ochranu od státu, neboť jsou údajně diskriminovány. Všechny sexuální zvrácenosti nazývají právy sexuálních menšin. Lidé s morálním myšlením a normálními názory na rodinu, otcovství a mateřství jsou nazýváni homofoby. Bývají trestáni pokutami a vězením. Varování před smrtelným AIDS, který šíří homosexuálové, se také trestá jako homofobie. Tedy oběti zla jsou trestány, a zločinci chráněni tzv. antidiskriminačními zákony.

Zákonodárství týkající se genderové rovnosti (např. Rezoluce PS RE č. 1728) došlo až k takové absurditě, že muž se může pokládat za ženu a naopak. Taková gender-schizofrenie vnucuje dětem už ve školkách zvrácené myšlení, takže dítě neví, zda je chlapečkem nebo děvčátkem. Tento gender- transsexualismus produkuje pomocí hormonálních léků a operací změny pohlaví fyzické a duševní mrzáky.

V Německu jsou domy pro zoofily, v Egyptě se prosazoval zákon ve prospěch nekrofilů, kteří obcují s mrtvolami. Toto „právo“ zahrnuje sexuální sadismus a sexuální vraždy.

Nadnárodní struktury interpretují Úmluvu o právech dítěte tak, že zavazují všechny státy, aby zavedly mechanismy juvenilní justice. Tento systém v podstatě bez jakékoli skutečné viny odebírá děti rodičům a dává je do tzv. pěstounských rodin, zejména homosexuálům, pedofilům a transsexuálům – mezi nimiž děti kočují – nebo do sběrných táborů, odkud jsou prodávány do zahraničí a některé i na orgány.

Plánovaná genocida mladé generace prostřednictvím změn v legislativě začíná z duchovního a psychologického zabíjení dětí. Děti vytržené z rodinného prostředí prožívají silný stres. Jsou k neutěšení, touží po mateřské lásce a prožívají bolestnou samotu.

Ve 4,5 milionovém Norsku bylo během 4 let odebráno 50 000 dětí. Každým rokem 59 z nich páchá sebevraždu. Cynismus a často i fyzická krutost jejich okolí z nich činí apatické lidi neschopné soucitu vůči druhým, neschopné vzájemných vztahů a odpovědného přístupu k životu.

Zločinný systém se však na tomto nezastavuje. Normální výchovu, kterou každé dítě nutně potřebuje, pokrytecky nazývají „domácím násilím“ a „porušením práv dítěte“, a na tomto základě děti rodičům odebírají. V legislativě rozlišují různé druhy násilí, například psychické, ekonomické, fyzické, emocionální a jiné. V praxi to vypadá tak, že dokonce pomoc dítěte v domácnosti je def inována jako násilí. Zákaz sledování nemorálních, nebezpečných filmů či webových stránek nazývají porušením práva na informaci. Pod pojmem ekonomické násilí chápou tzv. nedostatek financí, které jsou rodiče povinni dávat svým dětem, aby uspokojili jejich potřeby. To, že „skrze peníze rodiče děti kontrolují“, aby nekupovaly alkohol, cigarety a jiné v jejich věku škodlivé věci, se také považuje za ekonomické násilí. Pokud rodič zvýší hlas, když např. dítě dává prsty do zásuvky, tak už je to traktováno jako emocionální násilí.

V Německu, kde jen během jednoho roku odebrali 70 000 dětí, podávají takovéto absurdní důvody pro zbavení rodičovských práv: rozházené hračky na podlaze; dítě bylo při vaření obědu s matkou v kuchyni; v ledničce nebyly ty potraviny, které by tam podle sociálního pracovníka měly být. Nicméně však neexistuje žádný schválený seznam potravin. Normou je zde osobní názor konkrétního úředníka.

Ve Francii systém juvenilní justice odebral téměř 2 miliony dětí, z nichž 90 % bylo odebráno kvůli takzvané „udušující mateřské lásce“.

Součástí mechanismu juvenilní justice je tzv. probační služba. Skládá se z narychlo vyškolených dobrovolníků, kteří mají pravomoc předávat dítě do tzv. pěstounské rodiny bez vědomí rodičů a proti jejich vůli.

V Norsku přiděluje vláda tzv. pěstounským rodinám, jejichž členové jsou většinou homosexuálové a pedofilové, každý měsíc finanční pomoc ve výši 9.000 € na jedno dítě. Děti unesené rodičům se stávají jakýmsi druhem tovaru pro rychlé obohacení. Destruktivní teorie o tzv. biologické matce, která nemá na své dítě žádné právo, přerostla v absurdní zákony, které z dětí dělají státní majetek! Norsko takový zákon schválilo, a jím masově odebralo rodičovská práva vš em norským rodičům.

Podle slov finského doktora práv Johana Beckmana, je 70 % finských dětských domovů soukromými firmami, které z obchodování s dětmi mají zisk. Kdo zakládá soukromé dětské domovy? Jsou to zaměstnanci tzv. sociálních služeb (buď bývalí nebo aktuální zaměstnanci, ale také jejich přátelé a známí), kteří rozhodují o odebrání dětí, a právě oni zakládají soukromé dětské domovy, aby vydělávali velké peníze. Je to velmi lákavý, ale nejzločinnější byznys.

V televizním vysílání italského kanálu „Canale 5“ soudce pro mladistvé v Bologni, Francesco Morcavallo, potvrdil, že v Itálii soudci bezdůvodně odebírají 35 000 dětí z rodin pro soukromé firmy, aby všichni zúčastnění na „trhu s dětmi“ obdrželi od státu dotaci 2 miliardy eur ročně. A trh s dětmi vyžaduje stále nové odebírání. Právě soukromý byznys diktuje, kolik dětí má být odebráno. Jsou to soukromé organizace a církevní dětské domovy, kam umísťují násilně odebrané děti a kam pak smě ují státní dotace. Každému domovu platí na každé dítě a za každý den, který tam strávilo. Příbuzným děti nedávají – to není výnosné.

To je jeden z příkladů, jak funguje systém Nového světového řádu, jehož primárním krokem je vnesení změn do nejrůznějších normativních právních aktů různé právní síly. „Rozptýlenost“ těchto norem ztěžuje jejich odhalení, a tedy i zastavení tohoto likvidačního systému.

 

Za právní sekci

 

+ Timotej

Biskup-sekretář Byzantského katolického patriarchátu




Reklama

Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*