Svoboda slova

Svoboda slova

Kauza „Charlie Hebdo“ vzbudila na českém dvorku vlnu vášnivých diskuzí, urážení a netolerantností, jakoby diskutující nevěděli, že racionální a svobodné debaty lze vést jen bez emocí. Naši občané řadu let žijí ve společnosti, politiky uměle rozdělené na „ty TOP všehoschopné“ a na „ty lenivé neschopné socky“, navíc má většina z nás problémy vyjít s výplatou, o sociálních dávkách nemluvě.Žijeme v takzvané „blbé náladě“, která je pro kauzy jako Charlie Hebdo a jejich politické deriváty přímo stvořena, je doslova živnou půdou pro vyvolávání vášní, agrese a nenávisti, které paradoxně vedou ke ztrátě svobody lidství …

Evropští politici, někteří možná nevědomky, jiní v patové situaci vlastních činů, odhalují svoji skutečnou tvář a předvádějí cynické postoje a gesta za svobodu slova. Ti, kteří podepsali rozkazy k nelidskému teroru, masakrování a zabíjení civilistů se producírují v Paříži, co největší nepřátelé terorismu. Ti, jejichž přisluhovačská média dle jejich pokynů v podobě ideologických doktrín, ve všech oficiálních médiích programově filtrují „nevhodné“ články a kteří zjevně manipulují veřejným míněním, nám vášnivě předvádějí, jací jsou zastánci svobody slova, o cenzuře tisku a vraždění nepohodlných novinářů v jejich zemích ani nemluvě…

Na internetu se objevují diskuze, kde jedni horují pro svobodu slova za každou cenu, jakožto zásadní prvek západní demokracie, druzí odsuzují „nechutný byznys Charlie Hebdo“. Ti jsou pak často napadáni jako příznivci Islámu, terorismu, uřezávání hlav a podobně. V této souvislosti je mi velmi blízký názor pana profesora Tomáše Halíka, který svobodu slova nepojímá v absolutní rovině, ale v rámci duchovních, kulturních a mravních principů.

Print

Svoboda slova totiž není jenom o tom smět něco říkat, ale i o umění říkat pravdu, diskutovat věcně, bez napadání a urážek. Jen v takovém prostředí totiž lze skutečně svobodně, tedy bez zotročení lží nebo zajetí emocemi a vášněmi, sdílet naše čisté myšlenky. Z pojetí svobody slova v západních demokraciích je z mnoha případů patrné, že se bez ohledu na dobré mravy za svobodné považuje jen to, co na pokyn mocných oficiálně hlásají mainstreamová média, podporovaná názory a výklady „vybraných odborníků“, kteří mají za úkol veřejnosti vysvětlit tu „správnou realitu“, a kteří odlišné názory automaticky, tedy bez jakékoli diskuze, odkládají do škatulek konspiračních teorií, propagandy, extrémismu, terorismu a nebezpečných totalitních ideologií.

Copak není nápadné, jak nás politici skrze média v posledních letech čím dál častěji informují o tom, jak je Rusko špatné, o strašlivém nebezpečí, o nutnosti zbrojit, o hrůzách Islámu, a podobně? Vždyť Rusko a Islám jsou tu tisíce let, které důvody politiky vedou k tomu, že si tohoto „strašlivého nebezpečí“ všimli až nyní? Kdo vysílá negativní energie, vlny a zprávy, kterými obyvatelstvu infikují blbou náladu a vyvolávají v něm agresi, bojovnost a nenávist? Komu vyhovuje mít lidi rozdělené, nesnášenlivé, a kdo k tomu svojí politikou vytváří podmínky?


Kde byla svoboda slova, když poslanec Miroslav Kalousek před kamerami fackoval mladíka za to, že mu sdělil, co si o něm myslí? Co to bylo za svobodu slova, když Eminence kardinál ThLic. Dominik Duka v přímém rozhlasovém přenosu hystericky seřval novinářku jen za to, že mu položila otázku, která se mu nelíbila? Líbí se nám taková svoboda slova, když někdo někomu za odlišný politický názor nadává do placených „Putinových ruských agentů“, propustí jej z práce nebo přeje jeho malé dceři „islámské krutosti“?

Oháníme se svobodou slova, ale ještě jsme k ní nedospěli. Skutečnou svobodu budeme mít tehdy, až na sobě začneme duchovně pracovat a přehodnotíme své převládající materiální zaměření. Každý z nás se může změnit k lepšímu, stačí k tomu trocha dobré vůle, vzájemného porozumění a lidskosti. Každý Člověk má svoji duchovní a materiální podstatu a právě schopnost duchovní práce je to, čím se lidé odlišují od zvířátek. Popřemýšlejme o tom…

P.S.

Nejschopnější mordpartu ve Vesmíru má Paříž. Za pár hodin po útoku věděla, že šlo o Islámský terorismus, zničila všechny přímé důkazy a její vyšetřovatel čirou náhodou spáchal sebevraždu, protože dostal vyšetřování Charlie Hebdo na starosti jako psychicky narušený…

Josef Votípka

Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články