Svět je samý nepořádek a někdo ho musí uklidit! Aneb skutečný důvod pro invazi do Iráku.

Svět je samý nepořádek a někdo ho musí uklidit! Aneb skutečný důvod pro invazi do Iráku.

Takto zdůvodnila potřebu invaze do Iráku (2002) bývalá ministryně zahraničí Bushovy administrativy Condolleezza Riceová – mj. spolu s Bushem ml. držitelka akcií irácké ropné společnosti).

Podle knihy kanadské novinářky Naomi Kleinové „Špinavá doktrína“ nepředstavoval Saddám hrozbu pro americkou bezpečnost. Stal se především hrozbou pro americké energetické společnosti.



Krátce před americkou invazí do Iráku podepsal Saddám smlouvu s ruským ropným gigantem a vyjednával s francouzskou společností TOTAL a tak měla americkým a britským společnostem vyklouznout z hrsti třetí největší ropná společnost na světě.

Saddámovo odstranění (vražda) znamenala naději pro ropné giganty jako Shell, BP, Chevron, Exxon Mobil, které připravovaly v Iráku nové kontakty pro americkou fy Halliburton, která měla v té době již skvělou pozici v Dubaji, odkud mohla energetické služby nabízet jmenovaným společnostem.

Nikde se fúze těchto zištných cílů neprojevila průhledněji než ve „válce s terorismem“ na iráckém bojišti.

Po té, co kapitalistické americké tažení „dobylo“ Latinskou Ameriku, Afriku, Asii  a po pádu železné opony východní Evropu s neúspěchem v Rusku, byl na řadě arabský svět. Saudové už nebyli v té době příliš „spolehliví“, byť tam stále měly USA vojenské základny.

Počáteční „výhodou“ invaze do Iráku byla média, negativně ovlivňující světovou veřejnost a tak bylo snadné Saddáma nenávidět.

Invaze do Iráku se veřejnosti zdůvodňovala lživým tvrzením o držení zbraní hromadného ničení a chemických zbraní.

Vzhledem k tomu, že nešlo dobýt arabský svět najednou, bylo nutné vybrat jednu „vzorovou“ zemi, která se dle ekonoma Friedmana  promění v odlišný „model v srdci arabsko-muslimského světa“.

Favoritem se stal Irák, který měl kromě ropy vynikající centrální pozici k tažení arabským světem.

Mezi dalšími kandidáty tohoto pilotního programu byly na řadě Egypt, Sýrie a Irán.

Mimo Iránu se „šíření svobody v daném regionu“ stalo tažením destruktivním a jeho následky – migranskou krizi – si ponese především Evropa, terorizovaná hordami migrantů ze zemí, rozvrácených dobyvatelskými choutkami kluků, „co mají rádi ropu“.

 

(Ilustrační obrázek Foto: Pixabay.com)




Reklama

Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*