Sumer: Záhada sošek reptiloidů

Sumer: Záhada sošek reptiloidů

Podle dávných mýtů bylo lidstvo stvořeno bohy mezi Tigridem a Eufratem, právě tam, kde byl kdysi i Sumer. V této požehnané krajině existuje spousta záhad.

Odkud přišli Sumerové a kdo byli, ví bůh. Toto území bylo ale obydlené již před Sumery. Civilizace, která se tam před nimi zformovala, zanechala po sobě množství velmi zajímavých artefaktů a mezi nimi se vyskytovaly i sošky. Ohledně těchto figurek z archeologické lokality Tell al-Ubajd vedou dodnes vědci a milovníci starožitností urputné spory…

Z kamene a z hlíny

Nálezy sošek, nejsou pro archeology ničím neobvyklým. První antropomorfní figurky známe již z paleolitu, tzv. paleolitické venuše, sošky žen s mohutnými ňadry a boky, což mělo naznačovat hlavní úlohu ženy v prvobytně-pospolné společnosti a byly symbolem plodnosti.

Uběhla tisíciletí a venuše byly vystřídány soškami vládců a bohů. V Mezopotámii se lidé usadili již v raných dobách.  Objevila se první města a svatyně, kde naši předkové vykonávali obřady Záhada sošek reptiloidů v Mezopotámiik zajištění úrody a odvrácení pohrom.

U obětních oltářů byly umístěny kamenné sošky bohů, kterým byl zasvěcen. Pozemští vládci byli také zvěčněni, patřili k bohům, protože vykonávali jejich „úřad“ na zemi a dokonce i přijímali jejich božská jména. Obvykle měli bohové i vládci těla a obličeje lidské, ale ne vždy…

Chrám v Tell al-Ubajdu

Tell al-Ubajd je uměle navršený pahorek poblíž starověkého města Ur. Jako první si zajímavého návrší všimnul archeolog Harry Hall, který zásahem osudu vedl vykopávky v letech 1918 – 1919. Původně měl být vedoucím expedice Leonard King, ten však neočekávaně onemocněl. A právě Halla napadlo provést na Tell al-Ubajdu průzkum.

Chram v Tell al-Ubajdu

Téměř hned z počátku narazil Hall na rozvaliny chrámu z III. tisíciletí př.n.l. Chrám, ačkoliv pobořený, vypadal úchvatně. Byl postaven na vysokých základech v podobě terasy, položené na pevných zdech z vypálených cihel, k samotné svatyni vedlo schodiště o mnoha stupních, lemované po obou stranách obrovskými lvími hlavami, které byly potažené mědí, oči byly vyrobené z červeného jaspisu, vápence a mastku Lvi měli vyplazené červené jazyky.

Schodiště vedlo ke chrámovému vchodu, který byl ozdoben basreliéfem orla se lví hlavou a soudě podle symbolu bohyně Ninhursag, byl chrám zasvěcen právě jí. Dokončit vykopávky se však Hallovi nepodařilo. Zásluhy o Tell al-Ubajd nebyly tak připsány jemu, ale jinému archeologovi, Leonardu Woolleymu

Woolley se měl zabývat vykopávkami ve městě Ur, jenže se zamiloval do chrámu na Tell al-Ubajdu. Poté, co začal pokračovat v práci Halla, objevil vedle schodiště dřevěné sloupy. Jeden z nich byl inkrustovaný perletí, břidlicí a jaspisem a další byly pokryty měděnými pláty.

A tam byli také mědění býci, basreliéfy, které zobrazovaly odpočívající býky a keramické květy na vysokých stoncích, z nichž se některé dokonce dochovaly celé.

reptiloidi 2

Woolley rekonstruoval vnější podobu chrámu následovně: původně byli býci umístěni na římse podél chrámové zdi a do otvorů mezi nimi byly „zasazeny“ keramické rostliny. Celkový obraz pak působil dojmem, že se zvířata pasou na louce. Nad tímto výjevem se nacházely tři vlysy, na nejspodnějším leželi býci na louce, na prostředním bylo zobrazeno dojení krav a na třetím ptáci.

Při pokračování vykopávek objevil Woolley pod schodištěm sochy býčků, které zřejmě podpíraly trůn božstva, jehož symbolem byl beránek. Ani tyto neobyčejné objevy Woolleyho nezbrzdily a neprodleně se vrhnul do průzkumu sousedního menšího pahorku. K velké radosti archeologa se ukázalo, že je tam hřbitov! A právě zde byly nalezeny sošky velmi podivného vzhledu…

Po pravdě řečeno, ze začátku vyvolaly dávné hroby u Woolleyho zklamání, všechny hrobky byly velmi „chudé“, jediné, co v nich našli, byly keramické střepy. Nicméně střepin bylo tolik a tak různorodých, že se Woolleymu za poměrně krátkou dobu podařilo sestavit první přehled Štěstí ho provázelo i nadále, jak pokračovali ve vykopávkách, narazili ve spodní archeologické vrstvě na hrnčířskou dílnu, kde byl dokonce dochovaný hrnčířský kruh. Jak se dostávali hlouběji, nacházeli další hroby, některé s bohatším obsahem, a nebyly to již pouze střepy.

Mezi nalezenými artefakty vědce nejvíce upoutaly hliněné figurky, které kladli příbuzní zesnulým do hrobů. Jednalo se o antropomorfní vyobrazení mužů a žen. A poměr hlavy a těla těchto sošek vyvolal opravdový rozruch.

Všechny zobrazovaly opravdu podivné bytosti s neobvykle širokými rameny, s jakýmisi vypouklými ozdobami, které jejich ramena ještě více rozšiřovaly, měly velmi úzké pasy a dlouhé ruce a nohy.

reptiloidi 3

A obličeje sošek nebyly vůbec lidské, nejvíce se podobaly ještěrkám. Oči posazené po stranách hlavy, výrazně protažené lebky bez vlasů, široká ústa, která připomínala spíše tlamu.

Některé z figurek měly vysoké kuželovité pokrývky hlavy, další opřené ruce v bok a jiné je měly zkřížené na hrudi. Některé sošky žen držely na rukou dítě stejného vzhledu, protáhlá lebka, oči po stranách a místo úst tlama.

reptiloidi 4

Samotného Woolleyho zajímal ale více časový vývoj keramiky a další kulturní vrstva, ke které se dostali.

Woolley byl zastáncem věrohodnosti biblického příběhu o potopě světa a vzhled terakotových sošek, které archeologové nalezli, jej až tolik nezaujal. Následující pokolení ovšem tyto podivné figurky mlčením nepřešla.

Milovníci záhad je pokřtili na lidi-ještěry, tedy reptiloidy, kteří, podle nich, vybudovali v Mezopotámii lidskou civilizaci.

reptiloidi 5

Enki, ochránce lidí

Odkud přišli, nevíme. Někteří fantasté věří, že z jiné planety. Prý si velmi brzy podmanili místní obyvatelstvo a učinili z nich otroky. Domorodci se natolik odlišovali od příchozích, že začali považovat své pány za bohy.

Ozvěny historické pravdy o dávných bozích nacházíme v mytologii Mezopotámie a sousedících územích. Lidé postupně zapomněli, jak bohové-tvůrci vypadali, ale ti, kteří žili před tisíci lety, to ještě dobře věděli. A tak zobrazili jejich skutečný vzhled – s ještěřími hlavami, dlouhými hubenými těly a nevyvinutým svalstvem.

Ve skutečnosti lidstvo není ničím povinováno ani dinosaurům, ani drakům, krokodýlům, a ani žádným jiným plazům. Ovšem bohové a bohyně s nelidskými tvářemi a proporcemi existovat mohli.

Podle mnohých mýtů (a nejenom mezopotámských), přišli někteří bohové z nebes a jiní vystoupili z moře. Mořští bohové se opravdu mohli jevit obyvatelům Tell al-Ubajdu jako ještěři. Bohužel, o těchto božstvech víme jen jedno, a to, že byli.

V Sumeru si, například velmi vážili dobrotivého vodního boha Ea (Enki). A právě on se rozhodl zachránit obyvatelstvo před potopou, kterou na ně seslal bůh Enlil.

reptiloidi 6

Na radu Enkiho postavil zbožný Ziusudra (Utnapištim) loď, na které se před rozpoutaným živlem zachránili nejenom členové jeho rodiny, ale i zvířata. Tohoto boha zobrazovali s ptačími nebo ještěřími rysy obličeje.

Enki nebyl jediný, kdo byl zobrazován jako ne zcela člověk. A nejenom u Sumerů. Stačí „nahlédnout“ do sousedního Egypta, kde najdeme bohy s ptačími hlavami, v kočičí podobě nebo s krokodýlím vzhledem.

Takže lidé, vděční svým bohům, neuchovávali vzpomínky na reptiloidy, ale obdařili je rysy podle místa, kde bozi většinou žili – voda, vzduch, horské masivy, plameny ohně, podzemí anebo nekonečné pouště.

 

Nikolaj Kotomkin

http://paranormal-news.ru překlad: http://www.suenee.cz




Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*