Sudetští Němci byli pátou kolonou Adolfa Hitlera

Sudetští Němci byli pátou kolonou Adolfa Hitlera

Ne, to není má autentická myšlenka. Je to myšlenka prezidenta Zemana z dob, kdy byl předsedou vlády.

Nepřicházel bych s ní, kdyby náš známý Berndt Posselt na právě uplynulém sněmu Sudetoněmeckého landsmanšaftu nevyjádřil sen, aby se jednou jejich sněm konal v České republice, protože Češi a sudetští Němci jsou přece jedna rodina a Horst Seehofer ji nadšeně přivítal… Oceňuji především, že předseda vlády Andrej Babiš na rozdíl od svého předchůdce Nečase nejenom, že se sněmu nezúčastnil, ačkoliv by mu zřejmě téměř celé politické Bavorsko tleskalo, ale dokonce vláda ČR nevyslala nějakého pověřeného ministra, kteréžto radosti se s náležitou ochotou ujímali zejména lidovci (Bělobrádek, Herman).

Ta věc je složitá. Bavorsko je zřejmě nejúspěšnější a největší německá země a je silně naladěné, právě přes Sudetské Němce s námi spolupracovat.



A nejen to, Seehofer, bývalý předseda bavorské vlády a dnes ministr vnitra spolkové vlády, jistě chtěl završit své působení ve funkci nějakým gestem o spolupráci. Rozhodně jsme asi oceňovali jeho boj proti naivní a nebezpečné Willkommenpolik Angely Markelové, která na přelomu let 2015-16 přivedla jen do samotného Německa nejméně 1, 5 miliónů uprchlíků. Zčásti Merkelovou oslabil, zčásti i pro sebe ztratil politickou perspektivu.

V jednom ze svých posledních projevů prohlásil, že je rád, že udělal vše pro narovnání vztahů mezi sudetskými Němci a Čechy, nebo tak nějak. Běžně prezident Zeman nepřijímá cizí ministry, ale u Seehofera udělal výjimku; několik dnů před tímto sněmem Seehofera přijal, když sem přijel za svým rezortním českým kolegou Hamáčkem a tuším, že mu poděkoval za jeho přístup v této oblasti. To byla hranice, kterou byl ochoten prezident udělat.

Vláda pověřila tamějšího velvyslance vystoupením na jejich sněmu. A nevztekejme se. Ten nemluvil o společné budoucnosti sudetských Němců a Čechů, ale o spolupráci Němců a Čechů ve střední Evropě a to je zásadní rozdíl. Sudetští Němci uplatňují své nároky na domovinu. A to je nepřijatelné, protože to vždy výslovně či nevýslovně zahrnuje i jakési majetkové nároky. Naopak spolupráce s našimi, německy mluvícími nejbližšími sousedy, tj. Bavory či Sasy, by měla být prioritní sousedskou, ekonomicko – zahraniční politikou a samozřejmě i lidskou. A totéž platí pro Rakousko, také zejména spolkové země s námi sousedícími.

Nic to ovšem nemění na tom, že svého času sudetští Němci v drtivé většině sehráli při rozbití Československa svou touhou Heim ins Reich rozhodující mezinárodněpolitickou i vnitropolitickou příčinu, neboť v té době, ještě Hitler potřeboval alibi.

Po Mnichovské dohodě následovalo vyklizení pohraničí a desetitisíce Čechů s rodinami muselo obratem uprchnout do vnitrozemí. Když nám dnes různí Schwarzenbergové a havlisté všeho druhu vytýkají, že po osmi letech obrovského utrpění Čechů, Moravanů a Slezanů, v letech 1938 -1945, kdy nás zahynulo přes 360 000, sem tam nějaký ten Němec byl zabit, případně týrán, tak se člověk diví té drzosti.

Nejsme velký národ, ale například na rozdíl od prezidenta Macrona bychom neměli být politicky cyničtí.

Každý ví, že druhá světová válka rozsahem neúprosných vojenských operací, mírou ztráty rudoarmějců, ale i civilistů na jedné straně, ale i agresorů, tedy Němců byla rozhodnuta v Rusku. Tam šlo o milióny.

To, co se odvíjelo v části západní Evropy, bylo jen v podstatě začisťovací akce.

Je neskutečnou ostudou, že mezi účastníky spojenců při vyloďovací akci v Normandii, seděla právní nástupkyně tehdejšího nacistického Německa Angela Merkelová. Ale nástupce Sovětského svazu, bez něhož by svět, včetně té západní Evropy a i Plzně, nemohl být objektivně osvobozen od nacismu a fašismu, prezident Vladimír Putin přizván nebyl.

Zamindrákovaný Macron již při slavnostním výročí konce 2. světové války v Paříži požádal Trumpa i Putina, že se nesmějí setkat k samostatnému rozhovoru, protože by to strhlo pozornost všech sdělovací prostředků na ně a odklonilo od něho. I tak pouhý příchod Putina v posledních vteřinách a jeho přátelské mrknutí na Trumpa a palec vzhůru, přebilo všechny jiné vjemy.

Každý si vzpomene na oslavy vylodění, které pořádal Hollande. Pohledy Putina a Obamy byly vlastně nejvýznamnější snímkem té události.

A tak na lavici spojenců usedla nástupkyně – opakuji – poraženého nacistického Německa Angela Merkelová.

Miluji žluté vesty na rozdíl od našich hloupých „chvilek“.

Je dobře, že ji Donald Trump při následném promlčeném rozhovoru nepodal ani ruku…To i za nás.

Nuže, my Češi musíme mít svou hrdost.

Sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu v Česku?

Doufám, že nikdy…




Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*