Stvoříme život v laboratoři?

Stvoříme život v laboratoři?

Jak vznikl život? Otázka nad kterou se již řadu desetiletí zamýšlejí nejen biologové. Je vznik života dílem náhody, či je zákonitý? Mají pravdu stoupenci stvoření či evoluce? Přišel život z vesmíru, nebo vznikl přímo na naší planetě? Podaří se nám vytvořit život v laboratoři? Řada otázek na které najdeme i v rámci vědeckého společenství různé názory. Nad tématem se pokusím zamyslet i já a vyslovit svůj názor vycházející z filozofického a duchovního pohledu na svět, který se jistě nemusí shodovat ve všem s názory čtenářů.

Stvoření versus evoluce

eště před několika staletími v našem západním světě byla základním pramenem poznání Bible. Na jejím úvodu je jeden z řady mýtů o stvoření. Bůh v šesti dnech postupně stvořil vesmír, zemi, rostlinstvo a živočišstvo a nakonec šestý den i člověka. Učenci podle analýzy Bible spočetli stáří Země na cca 6000 let. I když dnes již považujeme tuto „hypotézu“ za zastaralou, tak zejména v USA se ještě najde dost křesťanských vědců, kteří v takto pojaté  stvoření skutečně věří. Bývají označování za křesťanské fundamentalisty a svou teorii nazývají vědeckým kreacionismem. I když se nám zdá představa stvoření celého světa v jeden okamžik naivní, opírá se o mnohá fakta, se kterými má evoluční teorie nemalé problémy a které proto často ignoruje. Těmto faktům a jejich interpretaci bych se rád věnoval v některých svých dalších článcích zaměřených na nevyjasněné otázky v dějinách Země a života.

V polovině 19.stol. přišel Darwinevoluční teorií. Vznikla jako důsledek nashromáždění již poměrně velkého množství vědeckých poznatků, které narušili dosavadní koncepcí mladé Země. V Darwinově pojetí se život vyvíjel postupně v řadě vývojových druhů za sebou. Boha nahradily slepé zákony evoluce a přírodní výběr.

Ač je mezi Darwinisty a kreacionismy veliká propast existují koncepce, které obě teorie spojují. Jednu z nich načrtnul jezuitský kněz a vědec v jedné osobě  Pierre Teilhard de Chardin v knize Vesmír a lidstvo. Bůh stvořil svět a život prostřednictvím evoluce, která má svůj směr a spirituální cíl, který označil termínem bod omega.

dite ze zkumavky

 

Vědecké teorie vzniku života

Řecký filozof Aristoteles věřil, že život vzniká spontánně z neživé hmoty. Např. mouchy ze špíny. Tato teorie známá jako samoplození byla vyvrácena v průběhu 19 stol.

Asi nejznámějším vědcem zabývajícím se studiem počátku života se stal ve 20. letech 20.stol. ruský chemik a biolog Alexandr Ivanovič Oparin. Přišel s myšlenkou, že biologické evoluci předcházela evoluce chemická. V pravěkých mořích docházelo k chemickým reakcím. Atomy se slučovaly v jednoduché molekuly. Jednoduché molekuly se spojovaly v molekuly složité a ty vytvářely jakési kapičky oddělené od okolního prostředí polopropustnou membránou. Dostaly název koacerváty. V nich pak dále probíhaly již poměrně složité reakce, které nakonec vedly ke vzniku prvního života.

V roce 1952 sestrojil Stanley Miller  laboratorní aparaturu a provedl experiment který měl modelovat prostředí, jaké panovalo v období kdy byl předpokládán vznik života na Zemi. Během experimentu se podařilo vytvořit jednoduché organické molekuly, které později byly nalezeny také v mezihvězdném prostoru. Experimenty naznačily, že dodáme-li té správné „směsi“ z vnějšího prostředí dostatek energie ve formě  elektrických výbojů či slunečního záření, existují tendence k tvorbě složitějších chemických látek z jednodušších. Hlouběji se touto problematikou později zabýval i ruský vědec Ilja Prigogine, tvůrce termodynamiky nerovnovážných stavů. Zjistil, že zatímco uzavřené termodynamické systémy spějí přirozeně k rovnovážnému stavu a nárůstu chaosu- neuspořádanosti ( entropie ), tak u otevřených systémů, kde dochází k výměně látek, energií a informací s okolím je tomu jinak. Podařilo se mu prozkoumat a popsat řadu samoorganizujících procesů v přírodě, kdy ze zdánlivého chaosu se začal spontánně tvořit řád, pokud byl systém s okolí stimulován přísunem energie.

Přes všechny úspěchy moderní vědy se, ale ukázalo, že k laboratornímu vytvoření útvarů složitosti jednoduché buňky s veškerou provázaností fungování nukleových kyselin, bílkovin, metabolických a syntetických dějů zbývá ještě velice dlouhá cesta. Spoluobjeviteli struktury DNA Francisi Crickovi nezbylo než ve své knize Podstata života (Life Itself) napsat, „Vybaveni všemi současnými znalostmi, musíme připustit, že vznik života se nám, v tento okamžik, zdá téměř jako zázračný

Cricka a část dalších vědců tyto problémy vedla k příklonu k teorii panspermie, která byla formulována již na konci 19.stol. Život neměl vzniknout na Zemi, ale někde ve vesmíru a být zde dopraven např. kometárními jádry. Teorie panspermie má jednu základní nevýhodu. Neřeší základní otázku jak život vznikl, ale pouze jí odsouvá někam dál do vesmíru na jinou planetu. Mimo to je jen čistě spekulativní.

 

Stvoříme život v laboratoři ? aneb duchovně filozofické pojetí vzniku života

Vracím se k základní otázce článku. Podaří se nám jednou v laboratorních podmínkách alespoň jednoduchý život vytvořit? Část vědců se domnívá, že je to jen otázka času, kvalitnějších experimentálních zařízení a získání podrobnějších dat o podmínkách na Zemi v době vzniku života. Já mám jiný názor. Domnívám se, že pokud budeme k věci přistupovat z čistě technického hlediska, nikdy se nám život v laboratoři stvořit nepovede.

Současná věda chápe život a to co nazýváme pojmy jako je duch, mysl či vědomí pouze jako projev vysoce organizované hmoty.  Když se zkombinuje dostatečné množství těch správných molekul, tak je zažehnut život. Když vznikne nervový systém a mozek, objeví se vědomí a myšlenková činnost.

Domnívám se, že tento přístup je mylný a že k rozluštění tajemství vzniku a vývoje života nám může pomoci vedle klasického vědeckého výzkumu studium životní filozofie. Základním poznatkem z ní vycházející je, že svět je tvořen hmotou, duchem a dušívitální silnou která oživuje hmotu i ducha. Duch který existuje nezávisle na hmotě je stejně reálný, jako je reálná hmota, třebaže jej nelze z povahy ducha měřit hmotnými přístroji. Na počátku tvoření se z původní jednoty- Podstaty ( Boha ) oddělila část a ta se rozdělila na hmotu a ducha čímž vznikl i prostor a čas. Hmota a duch se původně vyvíjely separátně až do okamžiku kdy se vytvořily podmínky pro propojení obou složek. Spojením částečky hmoty a ducha vznikla první živá bytost. Měla své tělo, ducha, duši (vitální sílu vzniklou spojením energie ducha a hmoty ) a také vědomí své existence, jako každá složitější bytost včetně člověka. Když organismus umírá, tak duch s spolu jemu odpovídající části vitálních sil opouští tělo, žije dál vědomě bez těla a po čase se spojuje s jiným tělem v procesu zvaném převtělování.  Hmotné tělo se po smrti rozkládá a chová se jako jakákoliv neživá hmota.

Existuje způsob, jak alespoň část vitální síly fotografovat. Jmenuje se Kirlianova fotografie. Když experimentátoři vyfotili živou rostlinu spatřili výrazný energetický obal. Když rostlina zvadla  energetický obal zmizel. Když jíme čerstvou potravu přijímáme i vitální síly. Když jí ohřejeme, tak vitální síly zmizí. Je to patrné i na Kirlianově fotografii rajčete  po mírném ohřevu a v čerstvém stavu jak je vidět na obrázku.

Když vědci přinutili se dělit oplodněné lidské vajíčko, zjistili že po určitém čase se další dělení buněk vždy zastavilo. Dělení a vývoj embrya mohlo dál pokračovat až v těle matky. Domnívám se, že stejně, jako se v laboratoři nedá vytvořit život pouhou kombinací látek, nikdy se nepodaří laboratorně vypěstovat nového člověka, i kdyby embryo dostávalo všechny potřebné látky k životu a bylo uchováváno v optimálních fyzikálních podmínkách. Opět je zapotřebí přítomnosti mentálních a vitálních sil ženy k tomu, aby se embryo dále rozvíjelo směrem k novému jedinci. Přinejmenším do doby než se na vyvíjecí se plod napojí duch nové bytosti. Ale i po porodu hraje blízkost matky pro vývoj novorozence významnou roli a její nedostatek se velmi často negativně projevuje na zdraví a vývinu novorozence, jak dosvědčují mnohé lékařské studie. O tom, jak v průběhu těhotenství je kvalita psychických a vitálních vlivů matky na plod  důležitá je možné se přesvědčit v hypnóze. V našem podvědomí je na toto období uložena vzpomínka a jejím prožitím si můžeme uvědomit souvislost řady našich psychických či tělesných problémů s okolnostmi našeho prenatálního vývoje.

 

Je vznik života náhodný či zákonitý

V jednom ze svých minulých článků Proč mimozemšťané mlčí? jsem uvedl citát amerického biologa Erwina Couklina o náhodném vzniku života. Nyní uvedu obdobný citát jiného vědce astrofyzika Frederica HoylaSoučasný scénář vzniku života je přibližně stejně pravděpodobný jako pravděpodobnost, že tornádo vířící na smetišti sestaví letadlo Boxing 747

Z prosté logiky plyne existence inteligence o mnoho řádu převyšující naší, která stojí za veškerým děním ve vesmíru i na zemi. Jejím působením se z počátečního horkého plazmatu jež vyplňoval prvotní vesmír vytvořily hvězdy a planety. Na chladnoucích planetách pak veškerá pestrost geologických útvarů a forem, minerálů a hornin. A za vhodných podmínek nejdříve ve vodě a poté i na souši veškerá rozmanitosti rostlinných a živočišných forem, jakou na Zemi známe.

 

Blog autora http://bajnar.blog.idnes.cz

Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*