Starověké dějiny země zaslíbené I.

Starověké dějiny země zaslíbené I.

Izrael a jeho okolí je jak cílem turistů a náboženských poutníků, tak jedním z hlavních ohnisek mezinárodního napětí. To co se v této oblasti stane má významný dopad na celosvětové dění. Ústřední roli přitom hraje izraelsko-palestinský konflikt. Jeho kořeny sahají již do dávné tisícileté historie území, kterou příslušníci všech hlavních západních monoteistických náboženství: judaismu, křesťanství a islámu považují za zemi svatou a zaslíbenou.

V užším slova smyslu představuje zaslíbená země Izrael. V širším slova smyslu se pak jedná o rozsáhlejší území, která již ve starověku bylo nazváno  zemí Kanaánskou. Starověký Kanaán se nachází na území dnešního Izraele, Palestiny, Libanonu a části Sýrie. Základním zdrojem informací  pro studium starověké historie kanaánské země představuje již mnoho staletí Bible-Starý zákon.

Starý zákon

Starý zákon je biblí Judaismu a částí Bible křesťanů. Velké postavy Starého zákona mají stary zakonv úctě příslušníci židovského, křesťanského i muslimského náboženství.

Starý zákon je především historickým vyprávěním, které bylo do podoby jedné knihy definitivně zformulováno někdy ve 6-4.stol. př.n.l. v době babylonského zajetí židů a perské nadvlády.

Starší části Bible představují zřetelně přepracované staré sumerské a babylónské mýty o stvoření světa, předpotopních patriarších, globální potopě a králi Nimrodovi.

Mladší výpravné části Bible počínaje příběhem Abraháma jsou vyprávěním dějin Izraelitů, jak byli tradovány v ústní či písemné podobě.

Kromě výpravných knih obsahuje Starý zákon také knihy proroků, žalmy, přísloví a různá filozofující zamyšlení nad světem, člověkem a Bohem.

Existují lidé, kteří věří v plnou pravdivost Bible a vnímají ji jako boží slovo. Jiní zase celý text vnímají jako pouhý mýtus, výmysl a nástroj ideologického vymývání mozků.

Osobně si myslím, že pravda je někde uprostřed. Bible obsahuje řadu čistých, pravdivých a vznešených myšlenek. Řada biblických příběhů byla také potvrzena jedním z moderních oborů archeologie-biblickou archeologií.

Na druhé straně je zde i řada zavádějících a vyloženě temných myšlenek. SZ v některých pasážích schvaluje genocidu a vraždění žen a dětí, jako projev boží vůle.

Hospodin mi řekl: „Pohleď, už to začíná! Vydávám ti Sichona i jeho zem. Začni si ji podmaňovat a obsaď ji.“ … Tenkrát jsme dobyli všechna jeho města. Každé z nich jsme vyhladili jako proklaté včetně mužů, žen i dětí. Nikoho jsme nenechali naživu. Z dobytých měst jsme si rozebrali dobytek a kořist. … Hospodin, náš Bůh, nám je všechny dal.

Na jiných místech vybízí k provádění krvavých zvířecích obětí.

Hospodin zavolal Mojžíše a promluvil k němu ze Stanu setkávání: „Promluv k synům Izraele takto: Když někdo z vás bude Hospodinu přinášet obětní dar, ať je to dar z dobytka – ze skotu nebo z bravu.Přináší-li darem zápalnou oběť ze skotu, ať přivede samce
bez vady. Přivede jej ke vchodu do Stanu setkávání, aby došel zalíbení před Hospodinem. Vloží ruku na hlavu zápalné oběti a ta bude přijata jako jeho smírčí výkupné. Potom to dobytče zabije před Hospodinem. Kněží, synové Áronovi, přinesou jeho krev jako oběť a tou krví pokropí ze všech stran oltář, který je u vchodu do Stanu setkávání. Potom ať zápalnou oběť stáhne z kůže a rozseká ji na díly. Kněží, synové Áronovi, zapálí na oltáři oheň a narovnají na něj dříví. Na ně pak rozloží ty díly i s hlavou a tukem. Vnitřnosti a nohy se však musí omýt vodou. Kněz to vše nechá dýmat na oltáři jako zápalnou oběť, jako ohnivou oběť příjemně vonící Hospodinu.

V některých částech SZ je Bůh líčen, jako neosobní univerzální Bytí:„Jsem který jsem“. V jiné pak, jako krutý mocnář, který vyžaduje nemilosrdně trestat i to sebemenší provinění proti zákonu.

Jednou, když byli synové Izraele na poušti, přistihli muže, jak v sobotní den sbírá dříví. … Hospodin pak řekl Mojžíšovi: „Ten muž musí zemřít. Ať jej celá obec za táborem ukamenuje.“ Celá obec ho tedy vyvedla za tábor a kamenovali jej, až zemřel, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.

Opravdu tato slova řekl Bůh Mojžíšovi? Co myslíte? Já se domnívám, že v žádném případě. Pokud Abraháma, Mojžíše a Ježíše považujeme za duchovně vyspělé bytosti nikdy by s ničím takovým nemohli vyslovit souhlas. Právě naopak. Zcela jistě se jednalo o lidi, kteří vždy odsuzovali každé násilí, pokud nebylo  pouhou sebeobranou, kritizovali slepé dodržování příkazů a jakékoliv lidské či zvířecí oběti. Tyto citáty tak svědčí ne o Bohu, ale o hlubokém propadu filozofie Izraelitů, která v dobách vzniku SZ neměla s původním učením Mojžíše či Abraháma až na pár myšlenek takřka již nic společného. Naopak se velmi podobala pohanskému kultu okolních národů u kterých byly představy božstva jako krutého mocnáře a barbarské krvavé oběti běžné.

Noemovo proroctví

Archeologické nálezy v Kanaánu svědčí o osídlení území již v době paleolitu. Podle noemovo proroctvibiblických legend zde žil a zemřel  první předpotopní patriarcha Adam. První neslavný biblický hrdina Kain zde prý vybudoval pomocí obrů první gigantické stavby.

Po potopě světa, ke které došlo pravděpodobně před 25000 lety byla tato země osídlena Kananejci. Podle Bible to byli potomci Kanaána, syna Chámova a vnuka Noemova.

Podle biblické tradice Noe svého vnuka proklel, aby tak potrestal syna Cháma, který jej přistihl nahého a opilého ve stanu.

Když Noe procitl z opojení a zvěděl, co mu provedl jeho nejmladší syn, řekl: „Proklet buď Kenaan, ať je nejbídnějším otrokem svých bratří!“ Dále řekl: „Požehnán buď Hospodin, Bůh Šémův. Ať je Kenaan jejich otrokem! Kéž Bůh Jefetovi dopřeje bydlet ve stanech Šémových. Ať je Kenaan jejich otrokem!“

O historické věrohodnosti příběhu je možno opět s úspěchem pochybovat. Noe, kterého si vybral Bůh jako jediného spravedlivého člověka v předpotopní době nemohl ani náhodou nikoho proklet, protože akt prokletí je vždy skutkem černé magie a člověk který tento akt vykoná se stává temným. Přesto je uvedený citát zajímavý a to hned ze dvou důvodů.

Za prvé nám umožňuje pochopit v části Izraelitů hluboce zakořeněné pohrdání nežidovskými příslušníky Izraelské země. Za vznikem citátu stála z velkou pravděpodobností snaha autora židovského textu ideologicky zdůvodnit chování Izraelitů vůči domorodému obyvatelstvu Kanaánu při dobýváníjeho území. Šlo tehdy jen o předobraz chování částí židovského obyvatelstva a izraelské elity vůči Palestincům, které považují za potomky původních Kanaánů.

Za druhé může mít celý příběh přece jen pravdivé jádro, pokud z Noemova vyjádření odstraníme slovo kletba a nahradíme ho slovem proroctví. Noe žil první část svého života v době všeobecné zkaženosti a zmaru. Významnou roli v pádu tehdejší civilizace sehráli ti, kteří byli označeni v Izraeli jako Nefilim, v Řecku jako Titáni a v Indii jako Asurové. Kříženci „synů božích“ a „dcer lidských“, jak píše nejen bible, ale i mýty jiných národů. Mnohdy silných a inteligentních, ale zároveň po charakterové, psychické a sexuální stránce často deformovaných lidí.

Noe mohl na svém synovi či vnukovi pozorovat některé příznaky psychických vlastností lidí této zaniklé doby. A pak jasnozřivě viděl budoucí generace lidí u níž se tyto sklony v dobách úpadku civilizace opět s plnou silou projeví. O Kanaánu se hovořilo ve strověku jako o místu, kde stále přežívali obři známí z předpotopních dob. Svědčí o tom i některé archeologické nálezy. Obyvatele Kanaánu také ve velké míře praktikovali lidské oběti, hlavně prvorozených dětí a to včetně vyspělých Féničanů. A konečně obyvateli Kanaánu byli i lidé z neslavně proslulých měst Sodomy a Gomory.

To vše nakonec vedlo, že z původních Kanaánců se stali působením zákona karmy otroci a osudem pronásledování lidé. To však v žádném případě neopravňovalo k existenci otrokářství a brutálnímu zacházení s těmito lidmi ze strany Izraeliztů, jak k tomu často docházelo. Právě naopak. Násilí ze strany Izraelitů se těžce v budoucnu projevilo na osudu židovského národa, stíhajícího jednu pohromu za druhou.

Megalitické stavby v Kanaánu

Od biblické potopy plynul čas a země se opět rychle zalidňovala. S tím se rychle rozvíjela i kanan5civilizace a stavitelství. Na mnoha místech světa postupně vyrůstaly megalitické stavby. Ne jinak tomu bylo i v Kanaánu a jeho okolí.

Za největší megalitickou stavbu světa je dodnes považován libanonský Baalbek, který podle některých legend postavili obři-potomci předpotopních Nefilim na místě, kde již obdobná stavba stála před potopou. Bylo to také na místě, kde Féničané později uctívali slunečního boha Baala, Řekové slunečního boha Hélia a Římané boha Jupitera. Balbek je nejvíce pozoruhodný tím, že součástí původní stavby byly i kameny vážící až 1500 tun. Jen pro představu současný tank váží 40 tun. Nejtěžší věc, kterou je možné zvednout v dnešní době je raketoplán Discavery vážíci 150 tun. Jak mohli dávní stavitelé přepravovat tak těžké kameny z kamenolomu vzdáleném1 km od stavby? Jedinou odpovědí je, že tak mohli činit pouze s využitím technologií, které my neznáme, či s využitím mentálních sil-psychokineze.


Další velkou megalitickou stavbou v okolní oblasti je Gobekli Tepe nacházející se v jihovýchodním Turecku. I podle konvenčních archeologů je stavba stará 10-12000let. Ředitel archeologického programu při Stanfordské univerzitě Ian Hodder říká:

Göbekli Tepe je neuvěřitelně veliké a úžasné, a nechutně staré. Mnoho lidí si myslí, že to leccos změní – ale ono to obrací celý ‘vozík jablek’ naruby. Všechny naše teorie byly chybné.”

Jejím základem je sedm kruhů, tvořených balvany opracovanými do tvaru písmene T.

Na kamenech byly nalezeny vyobrazení zvířat a lidí. Celá stavba měla pravděpodobně více funkcí. Sloužila jako kultovní místo i astronomická observatoř.

Za zmínku jistě stojí i megalitické stavby v oblasti  Gilgal Refaim na Golanských výšiny v Izraeli. Zdejší kruhová stavba o průměru159 metrů se skládá z pěti koncentrických kruhů vyskládaných z volně ložených kamenů o celkové hmotnosti cca 37 000 tun. Největší použité kameny váží kolem 20 tun. V okolí této stavby se nachází i na 8 500 dalších megalitů, z nichž největší váží 50 tun a jsou vysoké až 7 metrů. Pozoruhodná je silná intenzita elektrostatického pole v oblasti. Napovídá o schopnosti menhirů akumulovat statickou elektřinu.

Sodoma a Gomora

Vývoj civilizací probíhá jako život člověk nebo přírody. Po vzestupu přichází vrchol, pak kanan6pokles a pád. Mnohokrát jsem ve svých článcích zmínil éru Platónského roku ve které se střídá postupně: zlatý, stříbrný, bronzový a železný věk.

Ve zlatém věku civilizace kvete a rozvíjí se. Ve stříbrném věku dosahuje vrcholu a ve svém závěru prožívá první propad. Snad v této době vládl na Blízkém východě král Nimrod, který rozšířil do společnosti po dlouhé době opět nízké lovecké sklony a jiné nežádoucí vlastnosti, které vedly ke zmatení jazyků-lidé si přestali rozumět.

Na rozhraní stříbrného a bronzového věku Zemi opět zasáhla velká katastrofa, která vedla ke zničení Atlantidy a zanechala své stopy i na velkých megalitických komplexem Blízkého východu.

Pokračovatelem Atlantidy se stává Egypt a odtud se šířili  na území východního Středomoří a do Kanaánu znalosti vyspělé civilizace. Opět se budují města, vzkvétá řemeslo, obchod a kultura.

K těmto městům patřily i Sodoma a Gomora nacházející se v tehdy velice úrodné oblasti v okolí tehdy ještě sladkovodního Mrtvého moře. Města ležela na křižovatce obchodních cest a velice prosperovala. Ve městech se nacházeli výstavné chrámy-stupňovité zikuraty. Stavěny byly i sfingy podle egyptského vzoru. Obyvatelstvo žilo v klidu a přepychu. To odstartovalo celkový úpadek. Města se změnila doslova v symbol nemravnosti a zkaženosti. K oblíbeným činnostem patřilo zajmout kolemjdoucí pocestné a bavit se na jejich pozvolném umírání. Kvetly nejrůznější sexuální výstřelky.

Až jednoho dne došlo již v době začátku nejtěžšího věku lidstva-železném věku, ke katastrofě. Obloha se zatáhla a na město se začal řítit déšť ohně a síry, který proměnil tato města na popel. Že se nejedná o fikci potvrzují archeologické nálezy v těchto oblastech. Země je zde doslova poseta prohořelými sirnými kuličkami. Čistota síry v nich dosahuje až 98%, přičemž čistota síry v jiných světových nalezištích nepřevyšuje 60%. Stojíme, tak před jedním z obtížně pochopitelných jevů. Odkud tyto kuličky pocházejí? Z okolních sopek to být nemohlo. V dějinách lidstva je zaznamenáno více případů, kdy z nebe padalo něco co by tam rozhodně být nemělo: kameny, krev, žáby, burské oříšky a mnoho jiných věcí. Musíme si zvyknout na to, že svět funguje ještě trochu jinak než si mnohdy myslíme.

 

—pokračování příště—

Publikováno se svolením autora
Autor publikuje na http://bajnar.blog.idnes.cz
Loading...

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*