Slovo Polsku – Šokující postoj: zpověď před eutanázií?! (2. část)

Slovo Polsku – Šokující postoj: zpověď před eutanázií?! (2. část)

V televizním pořadu polský kněz Kobylinski v rámci rozhovoru o tzv. decentralizaci církve hovořil i k otázce eutanazie spojené se zpovědí a svatým přijímáním.

Citace z TV pořadu: „V Kanadě vydali katoličtí biskupové dva dokumenty – část se postavila za to, že je možné udělit svaté svátosti (svatou zpověď, svaté přijímání) těm lidem, kteří se připravují na eutanázii. Část biskupů se vyjádřila, že lidem, kteří se připravují na eutanázii, se svaté svátosti udílet nesmějí a ani jím nesmí být odsloužen církevní pohřeb.“

Odpověď: Jak vůbec může dojít k tomu, že v otázce, jako je eutanázie, může část biskupů eutanazii – sebevraždu – schválit tím, že dovoluje kněžím udílet sebevrahům před vědomým spácháním sebevraždy svaté svátosti? Souhlas biskupů je znakem, že podstatu svátostí zcela ignorují. To není pouze otázka pastorační, to je otázka věroučná.

Heretičtí biskupové, kteří dovolují, a tím i prosazují, udílení svátostí před asistovanou sebevraždou (eutanazií), asi neznají 5 základních podmínek svaté zpovědi, které znají už děti z katechizmu: 1) zpytování svědomí, 2) lítost, 3) opravdové předsevzetí, 4) vyznání hříchů, 5) dostiučinění. Kdo se rozhodne spáchat hřích asistované sebevraždy, nesplňuje ani podmínku vzbuzení lítosti ani opravdového předsevzetí ani pravdivého vyznání hříchů, protože sebevraždu za hřích nepokládá. To platí i o biskupu či knězi, který mu dá rozhřešení a svat&eacu te; přijímání. Jde o svatokrádežné udílení a přijímání svatých svátostí! Tímto heretičtí kněží dávají těm, kteří se rozhodli spáchat sebevraždu, potvrzení na cestu do zavržení a zneužívají k tomu svaté svátosti. To je do nebe volající zločin! Navíc v člověku ubíjí i poslední kapku svědomí, která by se v něm snad ještě mohla probudit. Svým heretickým přístupem zaviní, že i druzí pak bez nejmenší výčitky svědomí půjdou stejnou cestou sebevraždy do zavržení. Takoví biskupové a kněží vůbec nepočítají s Božím soudem a věčnou záhubou. Svým falešn&y acute;m humanismem masově táhnou lidi do pekla.

Postoj heretických biskupů a kněží ke svátostem spojeným s eutanázií, je postojem totální nevěry! Mnoho lidí umírá náhle, nepřipravených na smrt. Utrpení, které Bůh dopouští před smrtí, je z hlediska věčnosti i z pohledu církve pro duši velkým požehnáním, protože je to čas k pokání. Pak i utrpení spojené s Kristem má nejen očistný charakter, ale tato oběť je i formou misie a lásky, především pro nejbližší členy rodiny.

Kněz by jako podstatu pastorace těchto nevyléčitelně nemocných měl zdůrazňovat Boží lásku, projevenou Kristovým výkupným utrpením na kříži. Měl by vyjasnit nejpodstatnější pravdy, a to smysl lidského života a utrpení, smrt, Boží soud, věčné zavržení v pekle, či věčný život v nebi, které se obzvlášť těžce nemocného aktuálně dotýkají.

Před asistovanou sebevraždou – eutanazií – biskup či kněz, který zneužívá svatou zpověď a svaté přijímání, asistuje ďáblu, aby tak oklamanou duši dostal do pekla!

Ještě před několika desetiletími na katolické vesnici i malé děti s velkou vážností prožívaly, když byl někdo těžce nemocen či umíral. Obávaly se, aby kněz nepřišel pozdě a stihl ještě včas připravit umírajícího na přechod do šťastné věčnosti. Když ale kněz nestihl přijít, či ho dotyčný odmítl, to už děti i se svými rodiči prožívali jako velkou bolest s vědomím, že dotyčný jde do věčného zavržení. Dokonce i prostí věřící byli poučeni, že v neočekávané situaci, například při havárii či těžkém pracovním úrazu, kdy už není čas zavolat kněze, se mají sami snažit vzbudit u umírajícího dokonalou lítost tím, že v jeho blízkosti anebo přímo do ucha mu opakují slova: „Ježíši, já Tě miluji, že jsem zhřešil, lituji.“ Vědomí potřeby zachránit duši bylo velkou motivací blíženecké lásky.

Vlivem liberalismu se dnes už o věčnosti, o hříchu a Kristově výkupné smrti na kříži ani o posledních věcech člověka v katolických chrámech téměř nemluví. Slyšíme jen mantrování o společném „bohu“ s pohany, o potřebě přijímat islamisty, o tom, že musíme mít soucit s homosexuály, … Tato jednota s herezemi a láska ke hříchu je novým antievangeliem, které ale vede do pekla.

Pokoncilní atmosféra zcela změnila myšlení. Statistiky před koncilem dokazují, že většina katolíků přijímala svátost nemocných. Současné statistiky jsou však už opačné. Většina katolíků umírá bez svátostí. Jaký je to paradox, že v této situaci církev vnucuje dobrovolným sebevrahům svatokrádežně svátosti!

Biskupské konference, které schvalují udělování svátostí před eutanázií, jen dokazují, že takoví biskupové jsou heretici, a proto všechno, co konají, je neplatné – i jejich „svátosti“ (viz bula papeže Pavla IV.).

Citace Kobylinského: „Analogicky pro případ eutanázie – v Kanadě byla státem legalizovaná eutanázie, která se tam nazývá asistovaná sebevražda… biskupové vydali dokumenty, a to na západě (Kanady), že se nesmí takovým lidem udělovat svaté svátosti, a na východě, že mohou.“

Odpověď: Na tomto příkladu z Kanady vidíme, že dnes pseudopapež František dává možnost v rámci katolické církve oficiální existenci herezí všeho druhu. Navíc jsou už biskupskou autoritou převáděny v takzvanou pastorační praxi.

Pseudopapež František líbá nohy transsexuálům, prosazuje islamizaci do každé farnosti i do každého kláštera. V Amoris laetitia popřel existenci objektivních morálních norem. Tato jeho činnost pobízí liberální biskupy, kněze i všechny heretiky v církvi dovolit si už cokoliv. Mohou popřít všechny pravdy katolické víry a tuto apostazi oficiálně vtělovat do praxe.

Citace redaktora: „Jde o moment, ve kterém jde o pastoraci, protože oni toto zdůrazňují, že nejde o změnu doktríny, říkají, že eutanázie zůstává zlem, zabitím člověka, člověk nemá právo o to žádat, ani to nesmí dělat. Tady se rozchází doktrína s pastorací, no ale musí být prováděna pastorace i takových lidí.“

Odpověď Dr. Szalaty: „Co se týká pacienta v nemocnici, který žádá eutanazii, tak kněz s ním pohovořit může, ale jiná věc je udílení svátostí. Když se člověk vědomě odříká postojů hlásaných katolickou církví, tedy ztrácí s ní spojení, jak může mít s ní spojení skrze svátosti? … Církev má být milosrdná, ale když Pán Ježíš řekl hříšnici: ‚Odpouštějí se ti hříchy,‘ pokračoval: ‚jdi a už nehřeš‘. A zde by kněz musel říct: ‚Odpouštějí se ti hř&iacu te;chy, a jdi, zrealizuj ten hřích.‘ Což je nonsens. Často argumentují citovými záběry z filmů, kde jsou odsouzenci na smrt a mají právo se vyzpovídat, ale to je úplně jiná situace, protože oni tu smrt nechtějí.“

Komentář: Co se týče pastorace katolíků, kteří žádají eutanázii, musí spočívat v úsilí, odvrátit je od tohoto úmyslu a skrze pravé pokání je pak vést k záchraně své duše!

Přístup kanadských biskupů je znakem novodobé duchovní schizofrenie v katolické církvi. Pokud nejde o změnu doktríny, jak tvrdí, pak před eutanázií – sebevraždou – nemohou být uděleny svátosti! Pokud jde o změnu doktríny, pak je tato církev už heretická a svátosti jsou neplatné!

Citace Kobylinski: „Takže teď máme členy jedné katolické církve, kteří ale hodnotí vážnou věc úplně rozdílným způsobem – tedy eutanazii a svaté svátosti.“

Odpověď: Jedna část biskupů v Kanadě schvaluje udělení svátostí před eutanazií, jiná část to zamítá a obojí mají k tomu autoritu učitelského úřadu a odvolávají se na jednotu se Svatým stolcem. Tento nonsens můžeme přirovnat k případu, že by se ministerstvo dopravy rozdělilo a schválilo dva dokumenty. Jedna část ministerstva prvním dokumentem potvrdí, že se musí klasicky jezdit po pravé straně a druhá vydá dokument, že se zároveň může jezdit i po levé straně. Jaký bude výsledek? Anebo kdyby ministerstvo zdravotnictví analogicky vydalo rovněž dva záko ny. První, že lékaři jsou povinni lidi léčit, a druhý, že mohou z lidí vybírat orgány, a tak je usmrcovat.

Spojování eutanazie se svatou zpovědí je totální degradace této svátosti.

Jaký je pravý smysl svátosti nemocných a svátosti smíření (zpovědi)? Připravit se na smrt vyznáním hříchů, přijetím svatého přijímání a pomazáním svátostným olejem na šťastný přechod do věčnosti. Ale nešťastný přechod do věčnosti zabezpečuje svatokrádež před asistovanou sebevraždou!

Zpověď i svaté přijímání má křesťan přijímat proto, aby bojoval s hříchem. Pokud je ale hřích normalizován a dotyčný ho nechce nazvat hříchem a už vůbec ne proti němu bojovat, pak jaký má smysl, aby chodil ke svaté zpovědi a ke svatému přijímání? Jde tu o zjevnou svatokrádež!

Co se týče eutanazie, tu rovněž vehementně prosazoval Hitler s cílem vyhlazení neárijské rasy jako cikánů, židů, Slovanů a politicky nepohodlných osob. Dnes NWO realizuje vizi Římského klubu o redukci lidstva na tzv. zlatou miliardu. K tomu má architektům NWO posloužit obzvlášť masové používání eutanazie. K tomu je ještě třeba změnit veřejné mínění, především skrze masmédia, uzpůsobit legislativu a církevníci pak mají slavnostně pokropit a dát požehnání tomuto zločinu vraždění lidí. Z lékařů, kteří skládali Hippokratovu přísahu, se mají stát vrazi podobní německým lékařům v ko ncentračních táborech, kteří dávali smrtelné injekce k ukončení života.

Pravdivý katolický pohled na eutanazii je, že je to sebevražda, a člověk nemá právo si život sám vzít, jako si ho sám nedal. Proto katolická církev jasně učí, že takový člověk je s největší pravděpodobností věčně zavržen. Bohužel dnes, kdy heretici okupovali nejvyšší úřady v církvi a rovněž teologické katedry, nastala změna myšlení a katolická církev už není světlem světu ani solí země, ale svými herezemi se stala duchovním Babylonem.

Jaké je řešení?

K obnově církve je třeba jen jedno: pravdivé pokání! Musí se navrátit k pravověrnému učení, postavenému na Písmu a Tradici. To musí být spojeno s přijetím Ducha Božího – Ducha pravdy a zřeknutím se ducha lži, herezí a smrti!

 

+ Eliáš

Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

 

+ Metoděj OSBMr                     + Timotej OSBMr

Biskupové sekretáři




Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*