Šikana

Šikana

Šikana byla na školách vždy. Šikana mezi žáky, napřed to začne stylem „naval svačinu, naval prachy“… A pak to graduje. Psychická i fyzická. Nebudu vyjmenovávat praktiky, skoro všichni je známe ze škol, starší z vojny, někteří z práce a podobně. Já osobně jsem se setkala se šikanou v roce 1980 v Zábřehu a vzpomínám na ni dodnes s hrdostí.

S hrdostí?

Ano.

Mě a mým spolužačkám z prvního ročníku se děla šikana ze strany našich spolužaček z 3. ročníku dennodenním chlebem. Došlo to až tak daleko, že jsme se všechny prvňačky semkly a s třeťačkami si to vyřídily. Ručně a stručně. A navždy. Vedení školy a internátu jednalo tak, jako by nikdy nic nebylo známo, jako by se nikdy nic nestalo a byli velmi překvapení a šokovaní nastalou situací. Skončilo to totiž vyloučením ze školy a odsouzením jedné spolužačky z 3. ročníku na 2 roky natvrdo, 4 dostaly podmínečný trest a rovněž vyhazov ze školy. Pak nám teprve vychovatelky udělaly přednášku o tom, jak se rozmáhá šikana a k účelnému zabránění šikany se máme beze strachu svěřit vedení školy a internátu a ti rozhodnou, zda se jedná o šikanu či nikoliv. Když nám třeťačky, oblíbenkyně naší hlavní vychovatelky, vyhrožovaly fyzickou likvidací (čehož byly schopny a několikrát některé z nás zle fyzicky napadly), a pár holek šikanu nahlásilo, tak se prý jednalo o přemrštělou citlivost a hysterii, tak jsme vzaly svou obranu do svých rukou. No, a když vše skončilo, pak se nám zbylé třeťačky omluvily a bylo po šikaně. Poradily jsme si samy a jsme na to všechny právem hrdé.

Ilustrační obrázek
Ilustrační obrázek foto : ČTK

Můj tehdy budoucí muž, mi zase povykládal, co se děje u nich na učňáku v Přerově, kde chodil do 2. ročníku. Třeťáci tam napadli uklízečku a surově ji znásilnili násadou od koštěte. Jen dva byli plnoletí a dostali trest nepodmíněný, dva byli nezletilí a dostali pouze podmínku. Samozřejmě byli vyloučeni ze školy. Do té doby prý škola o nějaké šikaně nevěděla.

Šikanu prožily i mé dvě dcery. Starší byla tehdy v 6. třídě a já si to šla, jako milující matka, s agresorem vyřídit do školy. Jaké bylo mé překvapení, když se z agresora vyklubal hubeňour, o půl hlavy menší, „slušňáček“ v brejličkách. Obrátila jsem se tehdy ve třídě na dceru a řekla jí, že když se tímhle nechá šikanovat, je to její ostuda, protože kdyby mu jednu vrazila, tak mu s těch brejliček udělá koloběžku a on sám by byl na dva kusy. Tím u starší dcerky šikana skončila, protože při dalším napadení mu opravdu vrazila a ne jednu a pak už dal pokoj všem, nejen jí. Mladší dcerku šikana překvapila ve 3. třídě, kdy jí sestra spolužáka (ta chodila do 4. třídy) chtěla obrat o peníze na příspěvky SRPŠ, s tím, že jak jí je nedá, tak si na ni po škole počká a rozpárá jí nožem břicho. A moje dcerka se nedala a seřvala ji, když to nepomohlo, tak ji dala facku, agresorka byla zostuzena a už si nikdy nic nedovolila, ba naopak, obě dvě vyrostly, zmoudřely a dnes jsou spolu kamarádky.

Šikana mezi dětmi je dnes běžný jev, je i u nás na základní škole, sem tam ji učitelky řeší, ale ve většině naráží na nepřátelské a primitivní chování některých rodičů nevychovaných fracků. To se pak řeší přes sociálku, ale s nulovým výsledkem, neboť děti do 15 let jsou podle našich humánních zákonů nepostižitelní. Já vždy učila své děti, že učitel je učitel a prostě se k němu chovám slušně a uctivě, učitel je autorita, není žádný můj kamarád a hotovo. Aby se nějaký fracek vyžíval v agresi proti spolužákům nebo učitelům, tak to musí mít někde základ. Chování rodičů, špatná výchova, od rodičů nebo z okolí odposlouchané arogantní a povýšenecké řeči typu – však je demokracie, vulgární pojmenování učitelů, co ty mě můžeš, starej se o své děcka, mě nikdo moje děcko nebude poučovat, rodičovské ponižování spolužáků podle jejich finanční a sociální situace…

Pokud něco jako SLUŠNOST a MORÁLKA bude bráno jako sprosté slovo, tak nemá smysl poučovat lidi. Každý musí začít sám u sebe. My, když jsme něco ve škole vyvedli, učitel nám dal pohlavek nebo nás zakudlal za vlasy a bylo vyřešeno. Doma jsme se s tím raději ani nepochlubili, protože bychom pak půl hodiny lítali ve futrech. Učitel byl pojem. Bohužel takoví učitelé jako je Putna, školství degradovali na nejnižší úroveň a tak se není čemu divit.

Agrese je stále agrese, a pokud se paní učitelka, třeba i ze studu, bála cokoliv vedení školy nebo svým spolupracovníkům sdělit, je částečně i její vina, to, co se následně stalo. Proti jakékoliv agresi se musíme bránit. Každopádně a nekompromisně. A pokud taková situace nastane, je třeba agresora natrvalo vyřadit z daného prostředí, tzn. v tomto případě nastálo vyhodit ze školy a už mu v žádném případě nedovolit nástup na žádnou jinou školu a následně soudem určit povinné léčení agrese.

Další věcí je spolupachatelství spolužáků. MĚLI BY BÝT POTRESTÁNI VŠICHNI, NEJEN AGRESOŘI. To jsou všichni v třídě němí, hluší a slepí? Pokud jsem svědkem trestného činu, zakročím. Je mnoho způsobů, dám třeba i anonymní podnět škole, jdu za ředitelem, za rodiči, svěřím se. VŠICHNI Z TŘÍDY ZEMŘELÉ PANÍ UČITELKY JSOU VINNI. Do jednoho. Jsou to zbabělci a pokrytci a k tomu je, bohužel, vychovali rodiče, ne škola.

Rada šikanovaným žákům a učitelům – nedejte se, agresor je jen tak silný, jak vy jste slabí.

Každý by měl dbát zásady slušného chování. Mě je to jasné, vám ne?

Podobné články

2 Komentáře “Šikana

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*