Šikana

Šikana

Šikana byla na školách vždy. Šikana mezi žáky, napřed to začne stylem „naval svačinu, naval prachy“… A pak to graduje. Psychická i fyzická. Nebudu vyjmenovávat praktiky, skoro všichni je známe ze škol, starší z vojny, někteří z práce a podobně. Já osobně jsem se setkala se šikanou v roce 1980 v Zábřehu a vzpomínám na ni dodnes s hrdostí.

S hrdostí?

Ano.

Mě a mým spolužačkám z prvního ročníku se děla šikana ze strany našich spolužaček z 3. ročníku dennodenním chlebem. Došlo to až tak daleko, že jsme se všechny prvňačky semkly a s třeťačkami si to vyřídily. Ručně a stručně. A navždy. Vedení školy a internátu jednalo tak, jako by nikdy nic nebylo známo, jako by se nikdy nic nestalo a byli velmi překvapení a šokovaní nastalou situací. Skončilo to totiž vyloučením ze školy a odsouzením jedné spolužačky z 3. ročníku na 2 roky natvrdo, 4 dostaly podmínečný trest a rovněž vyhazov ze školy. Pak nám teprve vychovatelky udělaly přednášku o tom, jak se rozmáhá šikana a k účelnému zabránění šikany se máme beze strachu svěřit vedení školy a internátu a ti rozhodnou, zda se jedná o šikanu či nikoliv. Když nám třeťačky, oblíbenkyně naší hlavní vychovatelky, vyhrožovaly fyzickou likvidací (čehož byly schopny a několikrát některé z nás zle fyzicky napadly), a pár holek šikanu nahlásilo, tak se prý jednalo o přemrštělou citlivost a hysterii, tak jsme vzaly svou obranu do svých rukou. No, a když vše skončilo, pak se nám zbylé třeťačky omluvily a bylo po šikaně. Poradily jsme si samy a jsme na to všechny právem hrdé.

Ilustrační obrázek
Ilustrační obrázek foto : ČTK

Můj tehdy budoucí muž, mi zase povykládal, co se děje u nich na učňáku v Přerově, kde chodil do 2. ročníku. Třeťáci tam napadli uklízečku a surově ji znásilnili násadou od koštěte. Jen dva byli plnoletí a dostali trest nepodmíněný, dva byli nezletilí a dostali pouze podmínku. Samozřejmě byli vyloučeni ze školy. Do té doby prý škola o nějaké šikaně nevěděla.

Šikanu prožily i mé dvě dcery. Starší byla tehdy v 6. třídě a já si to šla, jako milující matka, s agresorem vyřídit do školy. Jaké bylo mé překvapení, když se z agresora vyklubal hubeňour, o půl hlavy menší, „slušňáček“ v brejličkách. Obrátila jsem se tehdy ve třídě na dceru a řekla jí, že když se tímhle nechá šikanovat, je to její ostuda, protože kdyby mu jednu vrazila, tak mu s těch brejliček udělá koloběžku a on sám by byl na dva kusy. Tím u starší dcerky šikana skončila, protože při dalším napadení mu opravdu vrazila a ne jednu a pak už dal pokoj všem, nejen jí. Mladší dcerku šikana překvapila ve 3. třídě, kdy jí sestra spolužáka (ta chodila do 4. třídy) chtěla obrat o peníze na příspěvky SRPŠ, s tím, že jak jí je nedá, tak si na ni po škole počká a rozpárá jí nožem břicho. A moje dcerka se nedala a seřvala ji, když to nepomohlo, tak ji dala facku, agresorka byla zostuzena a už si nikdy nic nedovolila, ba naopak, obě dvě vyrostly, zmoudřely a dnes jsou spolu kamarádky.

Šikana mezi dětmi je dnes běžný jev, je i u nás na základní škole, sem tam ji učitelky řeší, ale ve většině naráží na nepřátelské a primitivní chování některých rodičů nevychovaných fracků. To se pak řeší přes sociálku, ale s nulovým výsledkem, neboť děti do 15 let jsou podle našich humánních zákonů nepostižitelní. Já vždy učila své děti, že učitel je učitel a prostě se k němu chovám slušně a uctivě, učitel je autorita, není žádný můj kamarád a hotovo. Aby se nějaký fracek vyžíval v agresi proti spolužákům nebo učitelům, tak to musí mít někde základ. Chování rodičů, špatná výchova, od rodičů nebo z okolí odposlouchané arogantní a povýšenecké řeči typu – však je demokracie, vulgární pojmenování učitelů, co ty mě můžeš, starej se o své děcka, mě nikdo moje děcko nebude poučovat, rodičovské ponižování spolužáků podle jejich finanční a sociální situace…

Pokud něco jako SLUŠNOST a MORÁLKA bude bráno jako sprosté slovo, tak nemá smysl poučovat lidi. Každý musí začít sám u sebe. My, když jsme něco ve škole vyvedli, učitel nám dal pohlavek nebo nás zakudlal za vlasy a bylo vyřešeno. Doma jsme se s tím raději ani nepochlubili, protože bychom pak půl hodiny lítali ve futrech. Učitel byl pojem. Bohužel takoví učitelé jako je Putna, školství degradovali na nejnižší úroveň a tak se není čemu divit.

Agrese je stále agrese, a pokud se paní učitelka, třeba i ze studu, bála cokoliv vedení školy nebo svým spolupracovníkům sdělit, je částečně i její vina, to, co se následně stalo. Proti jakékoliv agresi se musíme bránit. Každopádně a nekompromisně. A pokud taková situace nastane, je třeba agresora natrvalo vyřadit z daného prostředí, tzn. v tomto případě nastálo vyhodit ze školy a už mu v žádném případě nedovolit nástup na žádnou jinou školu a následně soudem určit povinné léčení agrese.

Další věcí je spolupachatelství spolužáků. MĚLI BY BÝT POTRESTÁNI VŠICHNI, NEJEN AGRESOŘI. To jsou všichni v třídě němí, hluší a slepí? Pokud jsem svědkem trestného činu, zakročím. Je mnoho způsobů, dám třeba i anonymní podnět škole, jdu za ředitelem, za rodiči, svěřím se. VŠICHNI Z TŘÍDY ZEMŘELÉ PANÍ UČITELKY JSOU VINNI. Do jednoho. Jsou to zbabělci a pokrytci a k tomu je, bohužel, vychovali rodiče, ne škola.

Rada šikanovaným žákům a učitelům – nedejte se, agresor je jen tak silný, jak vy jste slabí.

Každý by měl dbát zásady slušného chování. Mě je to jasné, vám ne?

Podobné články

Genetika Muslimů…

Genetika Muslimů…

Dr. Nicolai Sennels je dánský psycholog, který dělal rozsáhlý výzkum na málo známý  problém v…

2 Komentáře “Šikana

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*