Rusko, v mých myšlenkách, vytlačilo USA

Rusko, v mých myšlenkách, vytlačilo USA

Původně jsem chtěl článek nazvat Chcete žít s tlustou, hloupou, ošklivou a panovačnou ženskou? S tím, ta ženská je jakousi alegorií socialismu, protože, na druhou stranu je dobrá v posteli, dobře a vaří a hezky se stará o děti.

A podobně jsme na tom byli za socialismu. Nikdo nemůže říci, že jsme třeba hladověli, neměli kde bydlet, většině z nás bylo odpíráno vzdělání a podobně. Pouze náš život byl příšerně nesvobodný, příšerně svázaný komunistickou ideologií.

A tehdy, v mých myšlenkách žáka, studenta, absolventa i inženýra byly Spojené státy vždy tím jakýmsi majákem nejen svobody, ale také určitého blahobytu až přepychu. Často až neúměrného. Tak jsme to cítili a byly k tomu dvě základní příčiny.

Tou hlavní příčinou, samozřejmě, bylo, že USA takovými skutečně byly a tou druhou pak to, že jsme o dění v USA neměli dostatek informací a proto jsme si je idealizovali. Čas však oponou trhl a my dnes máme tolik informací, až je nám to málem líto.

rusko vs usa

Líto, že jsme ztratili své iluze, líto, že to již není tak, jak to bývalo, líto, že se Amerika mění. A mění se rapidně. Místo jakési pochodně svobody se i z USA pomalu stává nejen zem socialistických regulací, ale také zem politické korektnosti a jiných nesmyslů.

Film z roku 2003 s Anthony Hopkinsem Lidská skvrna to ukázal velice názorně. Vysokoškolský profesor, který sám zatajil svůj černošský původ, je barevnými flákači, kteří nechodí na přednášky, obviněn z rasismu a vyhozen z univerzity.

Je to stejný jev, který vidíme v Německu. Němci mají špatné svědomí z Holocaustu a Američané, tedy alespoň někteří politici, zase z otrokářské éry. A v obou státech, v obou národech je jakási latentní snaha tyto křivdy minulosti odčinit.

A tak na jedné straně oceánu dochází k pozitivní diskriminaci černochů, nyní alibisticky nazývaných „Afroameričané“ a na druhé straně zase Německo, ale i další státy odmítají přistupovat k imigrantům korektně, tedy jako ke svým vlastním občanům.

Své vlastní občany pronásledují a trestají, zatímco podobné přestupky imigrantů úmyslně a důmyslně skrývají. A jako třešinka na dortu přichází homosexualismus, tedy vynášení jedné sexuální orientace nad tu normální, běžnou a standardní.

V tom jsou oba břehy Atlantického oceánu zajedno, v tom si notují, toto podporují a toto cpou svým obyvatelům do krku jako husám šišky. Naposled to bylo vidět v Itálii, kde přes značný odpor naprosté většiny obyvatelstva ty homosvazky stejně nakonec projdou.

A tak, mnoho z nás, já tedy určitě, shlíží k Rusku jako k zemi, která si zachovala zdravý rozum. Která je sice chudá a ve které bych žít nechtěl, ale která je jakýmsi majákem, jakýmsi ostrůvkem normality v dnešním poblázněném světě.

A samozřejmě, že Rusko je také jadernou velmocí a podle toho se také chová, ba dokonce musí se tak chovat. A z posledních pěti let máme máme dva příklady. Sýrii a Ukrajinu. Sýrie je od nás přece jen trochu dál a nikdy jsme z ní žádné přímé přenosy z „Damašského Majdanu“ neviděli.

Ba dokonce, v době kdy syrská krize vypukla nebyl Majdan žádným pojmem, ale podle mého názoru tam jistá spojitost je. A ta se jmenuje USA, které, z nějakých mě neznámých důvodů, pojaly plán destabilizovat některé blízkovýchodní či středovýchodní země.

Jmenovalo se to „Arabské jaro“. Užitek to nepřineslo žádný, jenom smrt a utrpení mnoha tisíc lidí. A teď se v Sýrii bojuje poslední bitva tohoto Arabského jara, bitva nejkrvavější. A na straně legální vlády se do ní zapojilo Rusko.

A v další kapitole to pak byl pokus, a v tomto případě úspěšný, destabilizovat již tak velmi nestabilní ukrajinskou vládu a nahradit ji vládou proamerickou. Jenomže, tady USA dělaly účet bez hostinského. Ten analytik, co to rozpracovával, musel být opravdový amatér.

Takže mu uteklo, že mu v tom zmatku uteče Krym, což se také stalo a že Východ Ukrajiny není žádnou prozápadní oazou. Že tam homosexualismus a další „západní vymoženosti“ mají rádi jako osinu v prdeli a Kyjev, že vůbec nemusí.

Takže shrnu. Stejně, jako ten tygr, co mu v pražské ZOO přelezl student do výběhu a on ho zabil jednou ranou tlapy, bránilo Rusko prostě svoje zájmy. Velmoc nemůže stále couvat, stále ustupovat. Velmoc je od toho velmocí, aby měla své postavení, své teritorium.

Tak a teď mi můžete začít nadávat.

 

 

Jiří Hermánek

Podobné články

3 Komentáře “Rusko, v mých myšlenkách, vytlačilo USA

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*