Rusko se stalo unikátní klidnou silou světa…

Rusko se stalo unikátní klidnou silou světa…

Den 21. srpna je tradičně u nás důvodem k zamyšlení mimo jiné o dnešním Rusku. A tak zatímco Milan Štěch varuje před novou invazí Ruska (já nevím, včera přece nebylo horko, aby dostal úžeh) a Jakubové Jandové píší své převratné závěry o ruské propagandě, stojí za to se zastavit u dvou poznámek.

Především mě mile překvapilo, že ¾ našich spoluobčanů vylučuje, že by Rusko vstoupilo do některé země EU či NATO a jen 10 %, tedy Schwarzenberg, Štěch, něco topky, lidovců  či ODS a pár havlistů v ČSSD vášnivě věří v invazi, aby mohli následně říkat : Vidíte, na naše slova došlo. A existuje-li tato nálada v situaci 47 výročí od vstupu vojsk Varšavské smlouvy, tak to je fajn. Myslím si, že Německa se kdysi naši rodiče báli mnohem více.

Daleko zajímavější je odpověď na otázku, v jakém postavení se současné Rusko ve světovém měřítku nachází. A tady je nesporné, že geopolitický střet mezi Západem a Ruskem zahájený nepodpisem asociační dohody s EU ukrajinským prezidentem Janukovičem, přerostlý v řízený státní puč a další barevnou revoluci podobnou těm arabských s cílem nastolit prozápadní režim, nejen vyvolal krvavou občanskou válku, ale že  jediným výsledkem bude logicky porážka Západu a rozpad jednotného území Ukrajiny.

Jiří Vyvadil
Jiří Vyvadil

Zatímco ale v případě gruzínsko – ruské války, do které Saakashvilliho v prvních dnes světové olympiády v Pekingu  naočkoval známý pošuk americký senátor Mc Cain (mimochodem, v USA bych volil Trumpa coby prezidenta, který toho arogantního válečného jestřába setřel tak, jako nikdo předtím), evropští představitelé byli sice rozechvělí, ale zejména díky výborné moderaci ze strany francouzského prezidenta Sarkoziho, který předsedal EU, nedošlo na nebezpečnou politickou soutěž, kdo z koho.

V případě majdanu a toho, co následovalo, naopak celý Západ  uražený faktem, že si někdo dovolí  vstoupit do exhluzivního západního klubu se rozhodl s Ruskem zúčtovat a zadupat do země.

No muselo to dopadnout, tak jak to dopadlo.

Každý bral na vědomí, že za vlád Putina se Rusko zkonsolidovalo  oproti rozvratu za éry Jelcina, ale nic naplat, psychologicky bylo bráno jen jako sice velmi významná, nicméně jen regionální velmoc.

Přímá konfrontace a balancování na hrany války tuto situaci změnilo. Rusko rozpřáhlo svou náruč k nejdynamičtěji se rozvíjející ekonomické velmoci Číně a upevňování blokového rozdělení Západ – Východ nabral jasné kontury.

Zejména mezi těmito zeměmi existuje zcela zjevně dělba práce, kdy Čína si bere na starost ekonomiku, s výjimkou energetického průmyslu a Rusko především politicko strategické vyvažování světa včetně bezpečnostní tématiky…

Zatímco Evropská unie oslabuje nejen kvůli nedomyšlenému konceptu jednotné měny eura, který stále více ekonomicky i sociálně Evropu rozděluje, začínají se ščítat i další fatální chyby minulosti. Podpora válek v Iráku, Afganistánu, Libyii či Sýrii, podpora arabského jara, které dalo vyhřeznout militantním silám zejména islámského státu až továrním způsobem vyrobila milióny uprchlíků, kteří poté, co se přilili do sousedních civilizačně bližších zemí, směřují dál na sever, nikoliv do celé Evropské unie, jak se mylně říká, ale do vybraných lahůdek typu Německa, Švédska, Francie, Británie.

A Evropská unie pod tlakem důsledků svých vlastních chyb, selhání svých nedomyšlených sankcí proti Rusku musí jaksi házet zpátečku, byť to dělá velmi zmateně.

A jestli Rusko před majdanem bylo regionální velmocí, dnes se díky tomuto nesmyslu navrátilo znovu do pozice světové velmoci. A stalo se protipólem USA, jakkoliv ekonomicky mu nestačí, ale v tandemu s největším věřitelem USA Čínou nemá chybu.

Otázkou je zda je to dobře či nikoliv.

Nuže: je to nezbytné…

Dokud byl před rokem 1989 svět rozdělen na dva znepřátelené bloky Západ – Východ, zejména USA a SSSR se navzájem silně kontrolovaly.

Lokální války byly, ale bylo jich málo a ne na denním pořádku.

Hrozba jaderného konfliktu každého odrazovala.

Po pádu Berlínské zdi USA ústy svého prezidenta Bushe staršího dospěla k názoru, že je Sovětský svaz poražen a že si USA mohou sami zvolit, kdy a kde vojensky udeří a jaké k tomu zvolí prostředky. Jwho syn Bush ml. To dovedl do dokonalosti. Jeden vojenský konflikt následoval za druhým a dnes tu máme rozvrácený svět.

Nikdo USA nekontroloval.

A tomu bylo a je třeba učinit přítrž.

Zatímco jinak ekonomicky mocná Čína je ve strategicko celosvětových cíle velmi zdrženlivá, úlohu hlavního beranidla proti svévoli USA může…a i musí zaujmout Rusko.

Tím se dostávám i k něčemu jinému.

Neexistuje žádná invaze na Ukrajinu, jak o tom včera plácal Milan Štěch a nikdo nikdy neviděl takový projev přímé demokracie, jako když se obyvatelé Krymu rozhodli v referendu odpojit od Ukrajiny. Jak známo při diskuzích o odtržení Kosova, bylo na mezinárodní úrovni judikováno, že právo na sebeurčení vyplývá z článku 2 Charty OSN a toto právo nepodléhá a logicky ani nemůže žádným vnitrostátním předpisům. Takže když nyní na podzim se Katalánci jednoznačně rozhodnou pro samostatnost, může se vláda v Madridu stavět na hlavu a vyhrožovat, ale to je vše.

Rusko jedná jen tehdy, kdy je k tomu donuceno a samozřejmě, že si nemohlo dovolit, aby na Krymu vznikla nepřátelská vojenská základna USA. Američané by to na jeho místě také nepřipustili.

Ale co tím chci říci.

Kromě situace, kdy je Rusku vnuceno vojenské řešení a vždy se to týká území, které byly součástí Sovetského svazu, Rusko neútočí, neposílá vojáky a hledá diplomatická řešení pro hledání kompromisu.

Neválčí ani v Afganistánu, nepodporuje džihádisty v Sýrii, Iráku, Libyi a jinde, jak to činí USA spolu se svými spojenci.

Bez Ruska by nebyla uzavřena smlouva s Iránem…

Putin není Brežněv, naopak.

Zatímco základní metodou USA je vytváření vojenského a politického chaosu ve světě, který následně vede k tomu, že země či jednotlivé frakce volají USA o pomoc, Rusko naopak důsledně upaltňuje zásadu nevměšování a podporu legálně existujících struktur.

Na rozdíl od USA, které v minulosti podporovaly Janukoviče, aby ho během jediného dne pustili k vodě, Rusko takové podlosti v mezinárodních vztazích není schopno.

USA nemají spojence a přátele, jen zájmy a ty jsou těkové a proměnlivé.

Rusko dodržuje normy mezinárodního práva a jak to jen jde, drží i spojenectví.

Majdan a následná ukrajinská krize, a islamismus  jsou v bezpečnostní oblasti třemi směry, které bez Ruska nelze řešit.

Rusko, má jistě ekonomické problém a pokud bude cena ropy klesat, bude si muset utahovat opasky. Ale nikdo nepochybuje, že to zvládne.

Rusko je taková klidná síla ve světě a svět ji potřebuje…

 

Jiří Vyvadil

Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

2 Komentáře “Rusko se stalo unikátní klidnou silou světa…

  • Rusko čeká a čekat bude, jelikož je to pro něj dobrá strategie a Putin není blbec. USA ještě pozná lekci kterou se naučili už Římané – není dobré si hrát s chaosem, je jen otázka času kdy dopadne i na toho, kdo ho vyvolává.

  • Rusko nemá důvod k invazi do EU. Jen sleduje, jak hloupá byrokratická unie činí kroky k sebelikvidaci. Máme tolik byrokratických překážek, že jakýkoliv akční a účinný postup proti invazi Muslimů je vyloučený. Jen přihlížíme, jak sem přichází a až naberou sílu, budeme ještě prosit Rusko o pomoc. Hlava mi nepobere skutečnost, že jsme rozbombardovali muslimské země a následně jim nabídli přístřeší, když nemají kde bydlet. Nic než pomstu čekat nemůžeme. IS je financován a vyzbrojován z USA a je to součást plánu na likvidaci evropské konkurence. Výsledkem bude, že USA spolu s Ruskem zasáhnou a Evropu si rozdělí – to v tom lepším případě. V horším případě Evropu ovládnou Muslimové, kterým náboženství demokracii přímo zakazuje.

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*