Rusko, pamatuj! Kdo nejde s námi, jde proti nám!

Rusko, pamatuj! Kdo nejde s námi, jde proti nám!

Tento citát K.Gottwalda se, samozřejmě, netýká pouze Ruska, ale všech zemí spadajících pod náš politicko-korektní, lidskoprávně americký antidiskriminační blog závislých zemí s heslem: Za kongresovou opičku, třeba z Jack Daniels.

Tak do této verze, kterou kdysi vynalezl prezident Reagan, jako ideologické kladivo na Moskvu se vejde prakticky vše. Jakmile se nějaká zem cuká, je jí přišita nášivka “porušovatele lidských práv”. A na to jsou zřízeny různé rádoby nevládní organizace, jako třeba: “Na lidská práva hleď'”

Samozřejmě, stejně jako v rodině, kde nikdy nelze kritizovat dominantního otce, tak ani zde nelze kritizovat dominantní USA. Nechci používat taktiku “Vy ale bijete černochy”, ale určitě je mnoho věcí, nad kterými se v USA lze pozastavit.

Například, pronásledování starců za bagatelní trestné činy, potlačuje, podle mě, jejich právo na klidný odchod z tohoto světa. Jistě, americké právo bere každý sexuální styk s nezletilou jako znásilnění, ale podle popisu toho případu Polanski ani tak nenásilnil, jako sváděl. A v 83 letech má pykat?

rusko vs usa

Ale to bylo jen na ilustraci. Pravdou je, že Rusko je nejrozlehlejší zemí světa. Je skoro dvakrát tak velké, jako třeba USA nebo Kanada a tato rozloha mu přináší nesmírné bohatství nejen nerostných surovin a vždy také lákala dobyvatele.

Před více než 200 lety to byl Napoleon Bonaparte, který následně táhl z Ruska poražený a zbídačený. Ruské dobrodružství mu zlámalo vaz podobně jako jeho následovníku o asi 130 let poději, Adolfu Hitlerovi. A toto vítězství se vždy v Rusku grandiózně slaví.

Ale píše se rok 2016, od všech těch dobrodružství uplynula staletí nebo alespoň desítky let a Rusko stále láká. A proto je třeba mu nejdříve nasadit posměšnou čepici. Prostě, nejde s námi, nevyznává na 100% naše hodnoty a tak má být jeho vedení zatraceno.

Ale, například Saudská Arábie s námi, tedy s USA a spolkem přifařených zemí kolem nich, nevyznává skoro žádné společné hodnoty nebo jen velmi málo. To však nevadí, protože to je spojenec a jak pravil Milo Minderbinder v knize Catch-22, co je dobré pro USA, je dobré pro všechny.

A také, že je. Nějakých 47 popravených v Saudské Arábii, včetně šíitského duchovního Nimra je nám naprosto u zadku. Nikoho to nevzrušuje. Ale, když pár okunděných výtržnic dostalo za znesvěcení chrámu v Moskvě dva roky natvrdo, tak to se zde pohnula zem.

A tak to jde stále dál a dál. Britský soud ani neví, zda Litviněnko byl či nebyl obětí atentátu a zda se sám neotrávil při jeho pašování, ale ono to zní velmi průrazně: ruský prezident tu vraždu schválil, aniž by bylo jasné, zda o vraždu skutečně šlo.

A také vůbec netuším, proč by se prezident měl takovými věcmi zabývat. Tajné služby na celém světě občas někoho zlikvidují, o tom je fůra knih, ale že by s tím otravovali hlavu státu, to pochybuji.

Tak třeba CIA se opakovaně snažila zabít Fidela Castra a jestli s tím někdo někdy prezidenta USA otravoval, tak tehdy, když musel její ředitel na kobereček, proč se to nepovedlo. Což současně a možná i více, platí pro invazi na Playa Chirón.

A pro propagandu proti Rusku lze využít i vlastní neúspěch. Ti, co plánovali Majdanský převrat buď zcela zanedbali ruský element na Ukrajině nebo dokonce chtěli tomuto národu tak trochu “zatnout ťipec”. Sice to je hodně přitažené za vlasy, ale lze to srovnat s rokem 1989 u nás.

Tehdy také, zaslepeni snadným vítězstvím, “tvůrci revoluce” zapomněli na Slovensko, Slováky a jejich neustále tendence k odtržení, které dokonce již jednou zrealizovali. A tak s komunisty dohodli nebo lépe řečeno, sami komunisté dohodli, že prezidentem bude Václav Havel.

Zadařilo se a v “českém Kyjevu”, tedy v Praze, nastal jásot. To se ale nedělo na “slovenském Donbasu”, kde tato volba byla přijata velmi negativně. A netrvalo ani dva roky a s velkou slávou zvolený Havel musel abdikovat, protože Slovensko absolutně nezvládl.

A ti, co plánovali ten převrat na Ukrajině se zachovali stejně pitomě jako ti v Praze, 25 let předtím. A důsledkem toho bylo naprosto totéž. A stejně jako Slováci v roce 1992 se v roce 2014 trhli Rusové na Krymu.

A bylo to stejně pokojné, i když s větší asistencí ruské armády. Nazpívali o tom píseň Slušní lidé a opravdu to celé odtržení proběhlo bez nějakých významných obětí na životě. Ale “osamostatnění” Donbasu již tak pokojné nebylo a není.

Je zde nějaký protokol, podepsaný loni v Minsku. Ale kusé zprávy, které slýchám, hovoří spíše o tom, že místo nějakých změn Ústavy, které měly být hotové do konce roku, Kyjev stále zbrojí a verbuje koho jen jde na vojnu.

Nevím, jak někdo může být tak slabomyslně krátkozraký. Separatisté své území po dobrém nepustí a po zlém to zase nepůjde. To prostě Rusko nepřipustí. Takže, jediná cesta je, hledat řešení, které vyhoví oběma stranám. Což je složité. Ale vše je lepší než další vraždění.

P.S. A prosil bych diskutéry, zvláště pak pana Preslera, aby se chovali jako dospělí lidé a ne jako pubertální žáci  6B. A když čtou něco, co by jim mohlo připomínat soulož, tak ať si laskavě přečtou text celý.

Profesionálním novinářem,  jste pane Preslere, myslím byl a zrovna to moc nedopadlo. Tak to prosím ještě nezhoršujte svými nejapnými narážkami na cizí zevnějšek, o kterém nemáte ani sebemenší potuchu.

 

 

Jiří Hermánek

Podobné články

Význam bitvy o Aleppo

Význam bitvy o Aleppo

V Aleppu pokračují zuřivé boje. Po porušení mírové dohody ozbrojenou „opozicí“, zahájily syrské vládní síly útok,…

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*