Mimochodem v zemi, která má už EU plné zuby, což vyjádřila svou výmluvnou absencí při volbách, bude každé odchýlení se od diktátu Bruselu vítáno s povděkem.

Dobře. Sobotka zabodoval, dnes tuto tézi zopakoval i na svém stranickém sněmování..

Ale platí Nerudovo : Kdo chvíli stál, už stojí opodál.

Říkat, že sankce jsou neúčinné už nestačí. A říkat tuto tézi ve spojení, že musíme být s EU jednotní, je sebevražedné.

FOTO : reflex.cz
FOTO : reflex.cz

Každý žák se základním vzdělání ví, že všechny násilné revoluce přechází v další vlny násilí, aby ve svém konci skončily opět násilnou porážkou původních hlavních aktérů. To bylo ve francouzských revolucích, to bylo v ruských revolucích a to se přirozeně děje i na Ukrajině.

My, kteří jsme prokazatelně volali, že takto věci dopadnou i na Ukrajině,  již někdy v lednu, dodnes nechápeme politiky, kteří téměř  zběsile podporovali státní převrat proti prezidentu spojenecké země, jinak též demokraticky zvolenému.

Myslím si, že ještě dnes nám v uších zní nehorázné výroky ministra zahraničních věcí Zaorálka, které svědčily o tom, že je zcela mimo realitu, když podporoval fašistické a násilnické majdanisty. Mimochodem, je mimo realitu i dnes, jestliže se stále dovolává jména Porošenka, tedy prezidenta země, která se díky vlastním politikům stala nejrozvrácenější zemí evropského kontinentu.

Nejzásadnější je jiný závěr :

Nejde přece  o Ukrajinu. Ta se stala jen ochotným nástrojem geopolitického střetu vyvolaného Západem, tj. USA a EU proti Rusku.

Od počátku jsme upozorňovali na to, že obrátí-li se na hranicích Ruska jeho bývalý spřátelený soused nepřátelsky proti němu, nemůže to přirozeně dopadnout jinak, než že se Rusko takovému postupu postaví a zajistí si své bezpečnostní strategické zájmy. Krym, navíc vždy ruský, se přirozeně stal součástí Ruska…A nadšeně a se slzami vděku v očích. (Mimochodem, ještě, že to obyvatelé Krymu udělali, jinak by je z Kyjeva začali rovněž systematicky bombardovat a střílet.).

Podstata je v tom, že tím, že EU podporovala toto vyustření situace Rusku, je bezprostředním spoluzodpovědným za současný kolaps této východoevropské země a ohrožení celého kontinentu.

Aby ten, kdo vyvolal konflikt na Ukrajině, tedy Západ, jmenovitě EU a USA ukládal sankce proti tomu, proti kterému geopolitický konflikt rozpoutal, je cynické, nelegitimní a neospravedlitelné.

A v tom je podstata.

Hovořit o tom, že sankce proti Rusku jsou neúčinné je, pane Sobotko, už jste řekl. Dobře. Měl byste  přistoupit k vyšší etapě odvahy.

Ty sankce nemohou totiž vyjít proto, že se vzpírají zásadám férovosti a spravedlnosti v mezinárodních vztazích.

Ty sankce nemohou vyjít i proto, že právem 80 – 90% občanů Ruska v nich vidí akt agrese a nepřátelství ze strany Západu.

Ty sankce budou mít výsledek, ale úplně jiný než zamýšlený.

Budou posilovat nechuť Evropanů k evropským strukturám.

Ona nechuť se mimo jiné projevila se už i nad počínáním těch Barrosů, Rampuyů před volbami do Evropského parlamentu.

Ona nechuť se skokově projevila i v naladění Skotů proti Británii při mediálnímu válečnickém jekotu NATO ve Walesu.


Proč se nikdo nezamyslel, že právě v onom následjícím týdnu po sumitu NATO, na kterém se pořadatel Cameron tetelil jako evropský jestřáb č. 1, doslova skokově dramaticky poskočil odpor Skotů  proti Britům. Jistě je více důvodů. A s tímto krvelačným primérem rozumný člověk přece žít nechce. Je to válečnický hysterik.

Bohuslav Sobotka nesporně učinil jistý pokrok oproti počátku, kdy se za něj nestyděl Schwarzeneberg, ale styděli se za něj jistě mnozí sociálně demokratičtí voliči a kdy až servilně přikyvoval na všechny bruselské nesmysl, k dnešnímu stavu, kdy si před ním jestřábi uplivávají.

Díváme –li se na zahraniční šílence typu Tuska, Sikorského a vlastně všechny  Poláky, ale také pobaltské země, ale vidíme –li např. i naše exoty typu Schwarzenberga, Kalouska či Štětinu, tak si přece jenom nemusíme zatím házet mašli.

Bylo řečeno A…

A nic naplat : Musí být řečeno B.

Je prostě třeba přidat, pane premiére.

Publikováno se svolením autora
Autor publikuje na http://vyvadil.blog.idnes.cz/